Tři šlápnutí vedle

Aneb technologické trendy v komunikacích a sítích, které v minulých deseti letech nebyly naplněny. Ne každý produkt n...


Aneb technologické trendy v komunikacích a sítích, které v minulých deseti
letech nebyly naplněny. Ne každý produkt nebo služba, slibované a mohutně
propagované výrobcem, musejí totiž skončit masovým nasazením v praxi. Někdy
živoří na okraji zájmu a někdy jsou nasazeny pouze experimentálně. Datová
služba SMDS
Vzpomene si na Switched Multimegabit Data Service vůbec někdo? Možná snad jen
ten, kdo pracoval ve výzkumných laboratořích Bellcore (Bell Communications
Research součást AT&T Bellových laboratoří) nebo snad u telekomunikačního
operátora MCI, který jako jeden z mála tuto technologii nasazoval. Byla
vyvinuta ve stejnou dobu jako ATM (to už vám asi něco říká) s nadějí, že obejde
standardizační proces ATM. SMDS byla projektována pro vysoké rychlosti dat (ne
hlasu) a veřejné využití jako služby. Zahrnovala také kvalitu služeb QoS
(Quality of Services). Nebyla to špatná myšlenka. Jasná potřeba něčeho takového
na trhu existovala, což může dosvědčit současná stálá obliba a úspěch služeb
frame relay. Ale proč vyhrálo právě frame relay a SMDS zmizelo v propadlišti
dějin? Velkou část úspěchu první jmenované technologie má na svědomí Frame
Relay Forum, které udělalo dvě správné věci: lVytvořilo stručný, lehce
srozumitelný a snadno implementovatelný standard. Standard, který dokonce
neobsahoval ani takovou požadovanou vlastnost, jakou bylo QoS. Ta byla dodána
až později.
- Forum velmi rychle získalo kritickou masu dodavatelů, kteří frame relay
začali podporovat.

Všudypřítomné ISDN
Uznejme, že ISDN si zažilo svou částečnou reinkarnaci především jako záložní
varianta u podniků. Je pravdou, že i dnes se najdou takoví vytrvalci, kteří
ISDN používají k přístupu na internet. Každopádně ale selhalo na začátku
devadesátých let, kdy bylo propagováno jako konvergovaná infrastruktura, která
bude pasovat každému. Co bylo špatně?
Prvním důvodem byl zřejmě nedostatek tzv. zabijáckých aplikací, které by
vyžadovaly stejný kabel pro přenos hlasu a dat. Firmy, které takovou
konvergenci potřebovaly, byly naprosto spokojené s TDM (Time division
multiplexing) a pro ostatní dostačovala stará dobrá telefonní linka. Druhou
příčinou relativního neúspěchu bylo, že ISDN v podstatě nenabízelo výrazněji
širší přenosové pásmo než existující datové služby konkrétně 24Kb/s telefonní
modemy a rychlejší. A k tomu ještě nakonec bolestivý proces nasazení odradil
potenciální zákazníky a pošramotil pověst Bellových laboratoří. Poučení z
bajky: Vždy se ujistěte, že řešíte skutečný problém zákazníků ďábel číhá všude.

IPv6
Jste překvapeni? Bohužel pohled zpět nemůže být kompletní, aniž bychom
nezrevidovali nasazení internetového protokolu verze šest. Je možné, že budoucí
mobilní sítě ještě nasazení služeb IPv6 popoženou, takže zprávy o jeho úplném
selhání jsou zatím liché. Přesto se musíme pozastavit nad tím, že nový protokol
měl podle předpokladů už být dávno nasazen a měl fungovat. Původní cíl byl
totiž ten, že IPv4 bude už v roce 2001 kompletně nahrazena IPv6. Proč došlo k
selhání?
Jednoduše IPv6 nenabídla žádná zásadní zlepšení oproti verzi čtyři. A stejně
jako u ISDN nebyl čas ani síla, které by protlačily novinku k masám. Ovšem ne
každý se při plánování růžové budoucnosti spletl. Už v roce 1994 totiž Dave
Piscitello, původní člen Internet Engineering Steering Group, řekl: "Nasazení
IPv6 bude zřejmě neuvěřitelně bolestivý proces a dokonce se nemusí setkat s
úspěchem." Dobrý odhad, Dave.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.