Trošku typický počítač VMware

Představte si počítač, u kterého předem víte, na kterém přerušení je jeho grafická karta, jaké je značky, jaká ...


Představte si počítač, u kterého předem víte, na kterém přerušení je jeho
grafická karta, jaké je značky, jaká je síťová karta, zvuková karta, ba co víc,
tušíte předem i typ procesoru a harddisku. To samozřejmě není nic nemožného u
počítače, který si právě kupujete, ale pomocí VMware tato skutečnost platí na
jakémkoliv hardwaru a výsledek je pořád stejný. A tomu se dá uvěřit opravdu jen
stěží.
Tento systém však vskutku funguje, pomocí relativně krátkého programu (verze
1.1.2 má 3,5 MB a beta 2.0 má 6,0 MB) lze z vašeho již existujícího počítače
vytvořit další virtuální počítače s vlastním operačním systémem. S touto
technologií jste se již na stránkách Computerworldu setkali (konkrétně v čísle
CW 21/99), ale doba mezitím pokročila a z původně testovací verze se stal
plnohodnotný program. Tedy alespoň částečně, do beta-testů totiž postoupila
další verze tohoto produktu. Právě proto asi bude vhodné zmínit se o této
technologii poněkud podrobněji.
Co tam vlastně je?
Vlastní myšlenka virtuálního počítače v žádném případě není úplně nová. Již
před lety se objevil asi první komerčně známý produkt podobného zaměření IBM
VM/390, se kterým má VMware opravdu mnoho společného. Myšlenka virtuálního
stroje stála i u jednoho z nejnovějších programovacích jazyků, u Javy. A jaký
je vlastně princip takovýchto strojů? Zjednodušeně lze hovořit o vytvoření
tenké softwarové vrstvy mezi existujícím hardwarem nebo operačním systémem a
ostatními programy. Konkrétní schéma pak můžete vidět na obrázku. Toto řešení
tedy umožňuje běh více operačních systémů na vašem počítači najednou.
VMware lze použít ve 2 módech, kdy buď spouštíte již jednou nainstalovaný
operační systém, nebo pro OS vytvoříte nový počítač, na který ho poté
nainstalujete. První případ asi nebude nejčastější a jeho popis najdete na
adrese http://www.vmware.com/support/reference/linux/radevices_linux.html pro
Linux jako hostitelský počítač a na
http://www.vmware.com/support/reference/win/rawdevices_win.html pro windowsovou
verzi. Daleko pravděpodobnější je pak druhá varianta, kdy si vlastně na nový
virtuální počítač nainstalujete nový OS systém.
Vlastní počítač
Co tedy VMware z vašeho počítače vytvoří? V závislosti na vašem originálním
počítači vytvoří virtuální machine, skládající se z procesoru Pentium (případně
i MMX) s pamětí až o velikosti 512 MB, grafickou VGA nebo SVGA kartou, s
maximálně 4 IDE disky nebo CD-ROMy, až se 2 disketovými mechanikami, 4
seriovými porty, LPT portem, klávesnicí, myší, ethernetovou kartou AMD
PCnet-PCI II, Sound Blasterem 16 a PhoenixBIOSem. Vše samozřejmě v ryze
virtuální podobě. Jak vidíte, dostanete do rukou relativně výkonný stroj,
samozřejmě v závislosti na vašem originálním PC.
Instalace pod Linuxem
Velice zajímavá je také instalace vlastního produktu. Protože asi daleko
častější bude instalace pod Linuxem, podíváme se na ni poněkud podrobněji. V
případě použití RPM instalačního balíku se jedná opravdu o dětský úkol. Podle
informací Petra Olšáka v posledních Linuxových novinách dochází k malým
problémům u jiných distribucí, ale alespoň trochu zkušený uživatel by neměl mít
s instalací žádné velké problémy. Poněkud smutné je, že firma VMware uvádí, že
k běhu je nutné pouze jádro 2.0.32 a vyšší (pro SMP systémy je to verze 2.2.0).
Tato informace není totiž úplně pravdivá, potřebujete totiž mít jádro
zkompilované s podporou modulů, funkční X server a pro bezproblémovou
konfiguraci ještě interpreter jazyka Perl.
To jsou však poslední komplikace, instalace jinak proběhne bez problémů a
pomocí příkazu vmware-config.pl je konfigurace opravdovou hračkou. Jediná
komplikace nastává s licencí, kterou musíte nahrát do souboru license, jenž
bude umístěn v adresáři .vmware ve vašem domovském adresáři. Ihned poté již
můžete začít vytvařet virtuální počítače jak na běžícím pásu.
Nový počítač vytvoříte připraveným průvodcem opravdu snadno, stačí zadat
velikost paměti, disku a nastavit síť a vše je hotovo. Velkou výhodou je, že po
zadání velikosti disku nedojde k okamžitému odebrání této velikosti z vašeho
hostitelského systému, místo na originálním disku je totiž odebíráno postupně,
což určitě ocení zejména majitelé menších harddisků. Zajímavá je také
konfigurace sítě, kdy máte na výběr několik variant od přiřazení vlastní IP
adresy pro daný virtuální počítač až po použití interního DHCP serveru, který
virtuálním počítačům přiřadí volnou a nepoužitou adresu z vnitřní sítě.
Novinky a cena
Společně s novou verzí samozřejmě dochází k drobným změnám směrem k lepší
funkčnosti. Asi nejzajímavější je podpora SCSI zařízení, která až dosud
relativně citelně chyběla. Bohužel nic se ale nezměnilo na cenové politice, kdy
licenci pro koncového uživatele můžete získat za 299 dolarů, případně pro
studenty a domácí použití za 99 dolarů. Naštěstí se však nabízí možnost získat
licenci na měsíc pro testování zdarma.
Tedy pokud máte výkonný počítač a lákají vás netušené možnosti dalších systémů,
pak neváhejte, VMware může být řešením pro vás. Nebo snad máte jiný nápad, jak
si relativně bez rizika vyzkoušet FreeBSD, linuxové klony, starší nebo i ty
nejnovější operační systémy firmy Microsoft?
0 0450 / als









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.