UDDI: Žluté stránky pro webové služby

Webové služby jsou pojmem, o kterém se stále hodně hovoří. V záplavě slov se ale často ztrácí sama podstata věci ...


Webové služby jsou pojmem, o kterém se stále hodně hovoří. V záplavě slov se
ale často ztrácí sama podstata věci totiž informace o tom, že tato technologie
slouží ke standardizaci komunikačních prostředků (rozhraní, protokolů apod.),
která má usnadnit výměnu dat mezi nejrůznějšími systémy. A to jak veřejnými,
tak soukromými.
Webovým službám je i přes současnou hospodářskou krizi anebo právě kvůli ní
přisuzován značný potenciál. Zjednodušeně řečeno se webové služby dají popsat
jako modulární softwarové komponenty, které jsou navzájem volně spojeny a jsou
k dispozici prostřednictvím sítí IP. Uživatel může takové služby kombinovat s
jinými stejně, jako by používal stavebnici. Jedním z důležitých standardů pro
webové služby je UDDI (Universal Description, Discovery and Integration). Jde o
systém, jehož prostřednictvím lze definovat a posléze vyhledávat nabízené
služby a jejich vlastnosti.
Jak by to vypadalo v praxi? Strojírenská firma, která by chtěla zapojit své
subdodavatele těsněji do svých obchodních procesů, stojí před problémem, jak
zveřejnit informace o aplikacích, které používá, o jejich rozhraních a
protokolech. Podobný problém může mít koncern, který chce zlepšit souhru
jednotlivých oddělení a zajistit komunikaci jejich proprietárních aplikací.
Právě zde by mohl být standard UDDI řešením.

Architektura
Jak už patrně vyplynulo z výše uvedeného, webové služby slouží v první řadě k
tomu, aby byla zajištěna souhra, tedy funkční kompatibilita aplikací. Tyto
aplikace lze poskytovat jak uvnitř firemní sítě, tak ve formě služeb, které
provider nabízí přes internet.
Architektura webových služeb obsahuje tři základní funkce:
Discovery: nalezení a identifikace webových služeb nebo obchodních partnerů pro
e-business
Description: informace o firmách a webových službách, které nabízejí
(prostřednictvím globálního adresáře, tzv. Registry)
Transport dat
Každá z těchto funkcí je zastřešena odpovídajícími standardy, jejichž základem
je XML (eXtended Markup Language). To, jaké služby jsou k dispozici (tedy
proces Discovery), lze zjistit prostřednictvím UDDI (Universal Description,
Discovery and Integration). Za popis (Description) odpovídá standard WSDL (Web
Services Description Language) a transport probíhá pomocí SOAPu (Simple Object
Access Protocol).

Jak na to
Dříve, než se mohou provést transakce, musí provider webových služeb sestavit
popis služby a uložit ho do adresáře. Tento adresář je vlastně rejstříkem
popisů služeb, jehož pomocí lze zjišťovat a vyvolávat webové služby. Takzvaný
Web Service Requestor, tedy například služba nebo firma, které by chtěly využít
určitou službu, prohledá adresář podle určitého popisu služby. Pokud najde
příslušnou informaci, spojí se s providerem webových služeb a požadovanou
službu vyvolá. Základní prvek UDDI, UDDI Business Registry, je centrální
databáze, ve které si firmy nebo organizace mohou dát bezplatně zaregistrovat
své webové služby. Registry je ve své podstatě jakýsi adresář, ve kterém jsou
uvedeni prodejci a jejich služby. UDDI Business Registry poskytuje tři druhy
informací:
Bílé stránky (White Pages): Obsahují kromě jiného jméno a adresu poskytovatele
webových služeb včetně čísla telefonu a faxu, e-mailové a webové adresy. Na
Bílých stránkách lze najít mj. také tzv. číslo firmy D-U-N-S, díky němuž se
firma identifikuje metodou vyvinutou společností Dun & Bradstreet.
Žluté stránky (Yellow Pages): Obsahují podrobnosti o obchodním zaměření firmy.
Sem patří údaje o oboru, kterým se firma zabývá, a také portfolio produktů nebo
regiony, které pokrývá. To, jaké produkty firma nabízí, se udává
prostřednictvím UNSPSC (UNiversal Standard Products and Services
Classification). Informace o oboru podává systém NAICS (North American Industry
Classification System), data o zaměření podle trhů poskytuje norma ISO pro země
a regiony.
Zelené stránky (Green Pages): Obsahují technická data k těm typům služeb,
rozhraním a protokolům, které se používají v e-businessových transakcích.

Uložené informace
UDDI používá informační model, který je založen na XML. UDDI-XML definuje čtyři
druhy informací, které uživatel potřebuje k tomu, aby mohl používat webovou
službu poskytovatele:
Business Information (obchodní informace)L
Service Information (informace o službě)
Binding Information (informace o spojení)
data o specifikacích služeb
Obchodní informace se ukládají do tzv. BEE (Business Entity Element). Sem patří
např. jméno a adresa prodejce služeb. Data Business Entity rovněž umožňují
uživateli vyhledat určitou službu podobně jako v oborovém telefonním seznamu
například takovou, která je k dispozici v určitém regionu nebo se týká určité
oblasti. Business Entity Element funguje také jako jakýsi informační kontejner,
ve kterém jsou obsaženy všechny ostatní informace o webové službě (Service and
Binding Informations). Informace o službě jsou uloženy v elementu BSE (Business
Service Elementu). Ten slouží k rozdělení služeb do skupin, například na
základě obchodních procesů, pro které byly koncipovány. Příkladem obchodních
procesů jsou například služby e-businessu pro nákup zboží nebo logistické
služby. Technická data pro aplikace, jejichž pomocí naváže uživatel kontakt s
webovou službou a komunikuje s ní, dodávají Binding Templates. Do této
kategorie patří například webová adresa, pod kterou je služba dosažitelná.
Ještě podrobnější technická data poskytuje jeden podsoubor Binding Templates,
takzvaný tModel-Element. Ten popisuje specifikace rozhraní, které používá
webová služba. (Podsoubor tModel obsahuje klíč, který podrobně technicky
popisuje danou službu. Mají-li dvě služby stejný klíč, znamená to, že jsou
koncipovány na stejných standardech, a jsou tedy navzájem kompatibilní.)
Přístup k adresáři probíhá pomocí API (Application Programming Interface),
které se skládá opět ze dvou částí: Inquiry API a Publisher API. Inquiry API je
nutné ke čtení dat z UDDI adresáře. Publisher API umožňuje uživateli zadávat
informace do adresáře za předpokladu, že je k tomuto přístupu autorizován. To,
jakým způsobem se identifikují firmy nebo oddělení, které chtějí zadávat své
nabídky do UDDI adresáře, není předepsáno.

Různé registry
Architektura UDDI umožňuje vytvářet jak veřejné, tak soukromé registry. Firmy
mohou poskytnout soukromé adresáře například na svém extranetu, na který mají
přístup jejich obchodní partneři. Adresáře webových služeb lze ale využít i na
intranetu, tedy v interní síti firmy. Zde mohou sloužit právě k již výše
zmíněné komunikaci mezi jednotlivými odděleními firmy.
V současné době se více než veřejné katalogy používají privátní adresáře.
Důvodem je to, že firmy preferují zavádění webových služeb do svých firemních
sítí, které jsou pomocí firewallů odděleny od vnějších vlivů.
Paralelně k tomu vytvořily některé velké softwarové firmy veřejné adresáře
UDDI. Jde např. o Microsoft, IBM, Hewlett-Packard a SAP.

UDDI ve třetí verzi
V loňském roce byla dána k dispozici již třetí verze standardu UDDI. Cílem
jejího návrhu bylo zlepšení komunikace mezi soukromými, polosoukromými a
veřejnými adresáři. Nové řešení kromě toho zohledňuje ve větší míře také
bezpečnostní otázky, mj. např. hodnověrnost dat v adresářích.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.