Ukládejte společně se SANy

SAN zařízení střední třídy patří zřejmě mezi nejvíce diverzifikované segmenty s největší konkurencí v oblasti...


SAN zařízení střední třídy patří zřejmě mezi nejvíce diverzifikované segmenty s
největší konkurencí v oblasti ukládání dat. Taková řešení jsou vhodná pro
firmy, které považují špičková řešení v ceně několika desítek milionů korun za
příliš nákladná a na druhé straně si nevystačí s omezeným výkonem entry-level
SANů. Prošli jsme se světem produktů SAN střední třídy, abychom zjistili, zda
je na tom při reálných testech lépe EMC, HP nebo IBM.
Ale jsou zde i další hlediska, která mohou vést k volbě SAN řešení střední
třídy. Například firemní struktura s pobočkami na několika místech může
vyžadovat několik vzájemně propojených zařízení SAN střední třídy, která
dohromady stojí tolik jako špičkové řešení. V uvedeném scénáři jednoduché,
monolitické řešení fungovat nebude.
Navíc může firma začít s jediným zařízením střední třídy a přidávat podle
potřeby více spojení tak, jak se rozrůstá. V obou případech je klíčovým slovem
"spojení", neboť tento druh SANu nabízí ukládání dat přesně v tom místě a v tom
okamžiku, když je to třeba, přičemž je schopen realizovat replikaci dat a
vzdálené zrcadlení.
Dalším důležitým hlediskem je podpora operačních systémů. Pokud vaše firma běží
na mainframech, měli byste uvažovat o řešeních špičkové úrovně, ale firmy,
které zvolí řešení střední úrovně, potřebují podporu pro Linux, Novell NetWare,
několik hlavních druhů Unixu a pro Windows, a to často v rámci stejného SAN
zařízení.
Ideální SAN řešení by v kostce mělo nabídnout dobrý výkon a spolehlivost,
snadnou správu a interoperabilitu v celé řadě prostředí. Pro řešení střední
třídy je interoperabilita a správa dokonce ještě důležitější, neboť zákazník
bude pravděpodobně implementovat více řešení, možná i od různých dodavatelů.

SAN a slunce na Havaji
S výše uvedenými kritérii na systémy pro ukládání dat jsme se rozhodli porovnat
silné a slabé stránky SAN řešení střední třídy od tří hlavních dodavatelů EMC,
Hewlett-Packard a IBM. Testy byly provedeny v Advanced Networking Lab na
University of Hawaii. Požádali jsme jednotlivé výrobce, aby za účelem testování
dodali předkonfigurovaná řešení zahrnující nejméně jedno pole pro ukládání dat
se dvěma FC (Fibre Channel) přepínači a dvěma hostitelskými počítači. Výrobce
jsme rovněž vyzvali, aby poskytli veškerá doplňková zařízení čili v zásadě vše,
co je třeba pro systém dodávaný na klíč.
Všichni tři dodavatelé dali k dispozici produkty, které dalece překračovaly
naše minimální požadavky, a to natolik, že se z testovací laboratoře stala
předváděcí plocha toho nejlepšího, co je v dané oblasti k dispozici.
Testy byly navrženy tak, abychom mohli zhodnotit klíčová kritéria pro SAN
zařízení: výkon, spolehlivost a jejich užitnou hodnotu. Stanovení hledisek pro
vyhodnocení výkonnosti takových komplexních systémů je obtížné a výkon je
subjektivní kategorií, která závisí na potřebách zákazníka. Nicméně využili
jsme skripty programu Iometr k simulaci čtení a zápisu mezi servery a poli pro
ukládání dat, přičemž jsme ověřovali, zda jsou zjištěné hodnoty v rozsahu
uváděném jednotlivými dodavateli.
Při testování správy jsme pozorovali odborníky jednotlivých výrobců při
realizaci řady základních úkolů v oblasti správy systému. Tyto testy jsme
rovněž provedli nezávisle sami a ke zjištění spolehlivosti jsme je zkombinovali
se simulací zátěže cílového hardwaru a zaznamenávali jsme dopad jejich výpadku
na aktivní aplikace.
Po skončení testů jsme požádali dodavatele, aby zkonsolidovali trojici SAN
zařízení, která jsme měli k dispozici, do jediného zařízení. Výsledná síť pro
ukládání dat se stala východiskem pro další kolo testů softwaru pro správu.
Všechna tři řešení, jež jsme otestovali, jsou špičková, snadno spravovatelná i
velmi spolehlivá a nabízejí srovnatelný výkon. Pokud zvolíte libovolné z nich,
neuděláte chybu. Jsou zde ale také některé rozdíly.
IBM TotalWorks SIS (Storage Integration Server), na nás udělal dojem svou
architekturou, která představuje do budoucna velkou naději pro snadnou
integraci a zachování hodnoty investic do hardwaru, spolu s robustností,
výkonem a nástroji pro správu, které rozhodně nemusejí závidět konkurenci.
EMC Clariion CX400 představuje nový milník v oblasti SAN řešení, pokud se týče
ceny za gigabajt. Pokud hledáte vyvážený poměr mezi rychlými a spolehlivými
disky a množstvím prostoru, který je k dispozici pro data a on-line zálohy, pak
CX400 nemá konkurenci. Navíc se můžete spolehnout na celé portfolio nástrojů
pro správu, které vám pomohou dostat z vaší investice maximum.
HP StorageWorks EVA 3000 bude zřejmě lákavou volbou pro firmy, které vyžadují
dobrou odolnost a nejsnáze použitelné nástroje pro správu.

EMC Clariion CX400
EMC pro naše testování zvolila model CX400, vybavený dvěma prostory pro 15
disků, přičemž v jednom byly připojeny FC disky Seagate o kapacitě 73 GB a ve
druhém objemné ATA disky Maxtor 250 GB. Celková kapacita dosáhla 5 TB. Vybavení
od EMC navíc zahrnovalo i model vyšší řady CX600, který byl použit jako
"partnerské" pole při některých zálohovacích (technikou snapshot) a
kopírovacích operacích. Jak CX400, tak CX600 bylo dodáno s předinstalovaným
softwarem NaviSphere a dalšími aplikacemi pro správu.
Clariion CX400 obsahuje dva self-balancing (samočinné vyrovnávání) řadiče
disků, které se navzájem chrání, a také nabízí plnou redundanci všech
komponent. Při výpadku proudu je obsah 2GB cache řadiče zachován za pomoci UPS
systému a uložen na disková pole. V elegantním racku lze stohovat až čtyři
prostory pro disky, osadit tedy můžete až 60 disků, a přitom je stále k
dispozici prostor pro rozšíření. Ve skutečnosti se obě dodaná zařízení CX400 a
CX600 vejdou pohodlně do stejného racku, přičemž ještě zůstává nevyužitý
prostor.
CX400 je jediným polem z testované trojice, ke kterému lze kromě FC připojit i
ATA disky. Ty dodávají CX400 výjimečnou kapacitu a flexibilitu při zachování
přiměřených nákladů.
Můžete například jeden prostor věnovat pro ukládání velkým ATA diskům Maxtor s
kapacitou 250 GB (jsou levnější než FC disky), čímž získáte velký prostor pro
kopie svazků sloužící aplikacím, které nevyžadují špičkový výkon. A co je
stejně důležité, tento rozsáhlý ATA archiv lze spravovat pomocí stejných
nástrojů (NaviSphere a doplňkové aplikace), které řídí ukládání dat na FC poli,
což zjednodušuje správu.
NaviSphere je jedním z nejstarších nástrojů pro administraci v oblasti ukládání
dat. Tento nástroj si během let zachoval přes mnoho aktualizací svůj jedinečný
vzhled a ovládání. NaviSphere je navíc schopen současně ovládat více Clariion
polí, jako např. CX400 a CX600 použitá v našich testech. Mohli jsme se
přihlásit do NaviSphere na jednom či druhém poli a současně nastavovat pole
obě, což znamená velmi intuitivní a flexibilní administraci. Nicméně NaviSphere
neobsahuje nástroje pro správu polí jiných výrobců.
Přestože jeho grafické rozhraní není nejintuitivnějším z testované skupiny
produktů, je NaviSphere centrální aplikací pro spouštění libovolného nástroje,
který si můžete k produktové řadě Clatiion zakoupit. A že je z čeho vybírat:
SnapView pro opakované vytvoření kopií svazků v průběhu času; MirrorView pro
tvorbu a údržbu synchronizovaných zrcadlených obrazů či SANCopy, který
zjednodušuje přesun nebo kopírování celých svazků po síti.
Těsná integrace s grafickým uživatelským rozhraním NaviSphere představuje při
využívání uvedených aplikací významný přínos. K definici zrcadleného diskového
obrazu pomocí MirrorView nám stačilo před spuštěním průvodce zvolit zdrojové
číslo LUN, což je neocenitelné pro minimalizaci triviálních chyb v případech,
kdy vaše SAN obsahuje velké množství svazků. Každá aplikace je také dobře
navržena pro řešení každodenních praktických problémů se správou dat.
S využitím MirrorView jsme byli například schopni odpojit diskový obraz od
zdrojového LUN nebo pozastavit replikaci, zatímco jsme diskový obraz kopírovali
jinam. Obě tyto funkce jsou velmi užitečné, pokud chcete zmrazit stav svých dat
v určitém stadiu, například při účetní uzávěrce. Když jsme pozastavili
zrcadlení, MirrorView udržoval záznamy o změnách zdrojového LUN a okamžitě
resynchronizoval cílový svazek, jakmile byl opět zpřístupněn. Podobně se
MirrorView chová vždy, pokud nemůže komunikovat s LUN.

HP StorageWorks EVA 3000
HP se zúčastnila našeho klání s HP StorageWorks EVA 3000, obsahujícím v základu
dvě diskové police pro uložení 146GB FC disků firmy Seagate. Součástí vybavení,
jež však nebyla zahrnuta v testovacím zařízení, je diskové pole základní úrovně
MSA100 se 14 Ultra320 SCSI 46GB disky a pásková knihovna MSL6030 LTO Gen2.
Software pro správu zahrnuje Command View EVA a Business Copy, obě zmíněné
aplikace jsou nainstalovány na zařízení OpenView Storage Management Appliance.
Co se týče odolnosti, výkonu a snadné administrace, nelze po EVA 3000 žádat
více. Řada produktů EVA obsahuje i vyšší modely, které kromě vyššího výkonu a
kapacity nabízejí přepínanou vnitřní architekturu. Klidnou mysl a bezpečnost
dat vám zajistí dvojice řadičů pro sledování datového provozu, za chodu
vyměnitelné a plně redundantní komponenty a 2 GB vyrovnávací paměti zálohované
pomocí UPS baterií.
Správa EVA 3000 vyžaduje oddělené zařízení Storage Management Appliance. Pokud
jsme chtěli provádět administraci EVA 3000, museli jsme se nejprve přihlásit ke
Storage Management Appliance a odtamtud spustit Command View EVA, což je webové
rozhraní pro komunikaci s řadiči diskových polí.
Dedikovaný server pro administrační úkony o něco zvyšuje cenu řešení od firmy
HP, ale zato mohou s jeho využitím správci ovládat až 16 EVA polí. Navíc lze s
využitím patřičného softwaru použít HP Storage Management Appliance ke správě
polí od jiných výrobců.
Chybějící podpora velkých ATA disků způsobila, že testovaná kapacita řešení HP
(2,9 TB) je citelně nižší než u produktu EMC.
Naopak Command View EVA je nejsnáze použitelným a nejintuitivnějším
administračním nástrojem z těch, které jsme vyzkoušeli. Definice nového LUN
(Logical Unit Numbers, definuje číslo cílové adresy systémových prostředků)
nemůže být jednodušší zvolíte jméno LUN, velikost a úroveň RAIDu, a poté
skupinu disků, ze které se má vytvořit. Skupinou disků se obvykle rozumí sada
disků o stejné velikosti, přičemž vestavěný algoritmus automaticky zvolí, kde a
jak v rámci této skupiny vytvořit prostor pro nové LUN. Výsledkem je
efektivnější využití dostupného prostoru pro ukládání dat a zjednodušená
správa, což by mohla vyvážit vyšší počáteční investice nutná pro pořízení EVA
3000.
Nástroj Business Copy je dalším příkladem péče, kterou HP věnuje zjednodušení
administrace ukládání dat. Jak již název napovídá, Business Copy je volitelným
nástrojem pro server sloužící ke správě, jenž ulehčuje realizaci úkolů, jako je
např. vytváření skriptů pro kopírování svazků z jednoho hostitelského stroje na
jiný, přičemž příslušný agent je schopen automaticky spustit zvolenou aplikaci.
S pomocí průvodce aplikací Business Copy jsme z konzole pro správu mohli
jednoduše vytvořit proceduru, která vytvořila nové LUN pro hostitelský počítač
B, zkopírovala na něj film ze svazku hostitelského počítače A a spustila na
cílovém počítači aplikaci sloužící ke sledování filmu, a to vše, aniž bychom se
museli dotknout některého z dvojice zmíněných počítačů.
Po dvoutýdenním testování SAN zařízení střední třídy nepochybujeme o tom, že
každé z uvedených řešení vyřeší problémy mnoha firemních prostředí stejně, jako
v našich testech. Poptávka po vyšší kapacitě při menším zabraném prostoru, po
vyšší pružnosti v oblasti interoperability a nižších požadavcích na správu však
roste. A to jsou požadavky, které budou muset v budoucnu SAN řešení střední
třídy řešit. Věříme, že se jim to podaří.

IBM TotalStorage SAN Integration Server
Velká modrá se zúčastnila klání se svým novým systémem IBM Total Storage SAN
Integration Serverem (TotalStorage SIS), který zahrnuje virtualizační engine,
SVC (SAN Volume Controller), Master Console pro administraci systému a diskové
pole FAStT600 (Fibre Array Storage Technology T600) se dvěma prostory pro
disky, do každého z nichž se vejde 14 FC disků o kapacitě 36 GB; celková
kapacita tedy nepatrně přesahuje 1 TB.
Hardware od IBM obsahoval také pole FAStT200 a FAStT900, páskové zálohovací
zařízení LTO-2 (Linear Tape Open) a sbírku hostitelských počítačů včetně
serverů s operačními systémy AIX, Linux, Sun Solaris a Windows. Přesto při
propojení veškerého hardwaru nedošlo k vytvoření změti kabelů, neboť rack od
IBM disponuje patrně nejlepším systémem pro jejich uspořádání ze všech
testovaných zařízení.
Systém TotalStorage SIS je SAN zařízení založené na poli FAStT600 a
virtualizačním enginu, který funguje jako prostředník mezi poli pro ukládání
dat a aplikačními servery. Přesněji řečeno, SVC se chová jako storage retailer,
který získává LUNy (Logical Unit Numbers) z polí pro ukládání dat, rozděluje
dostupné místo na oddělené segmenty a na základě těchto segmentů přiděluje
virtuální disky aplikačním serverům připojeným ke stejnému zařízení.
S využitím SVC dosáhla IBM virtualizace bloků a poskytování datového prostoru
nezávislého na základní správě deskového pole, což je architektura odlišná od
jiných řešení, která by také měla zjednodušit přidání podpory pro další
zařízení pro ukládání dat. Přestože v současné době je SVC engine schopen
zvládnout pouze FASt a ESS (Enterprise Storage Server) pole, IBM má v plánu
přidat v budoucnu podporu zařízení pro ukládání dat od jiných výrobců.
SVC je založen na redundantním clusteru dvou linuxových uzlů, z nichž každý
nabízí 2 GB automaticky synchronizované vyrovnávací paměti, chráněné před
výpadkem dvojicí UPS systémů. Dokonce v konfiguraci se dvěma uzly nabízí SVC
větší cache než konkurence, což má zřejmé výhody. Ačkoliv naměřený výkon byl u
všech testovaných zařízení dobrý, výsledky SIS byly stále o stupínek lepší, a
to pravděpodobně právě kvůli rychlejším diskům připojeným k FAStT600 a větší
vyrovnávací paměti mezi hostitelskými počítači a diskovými poli.
Pro zjednodušení nastavení a správy se SIS dodává s FC přepínači,
předkonfigurovanými podle aktuálně instalovaných zařízení, která umožňují také
aktualizaci do budoucna. Když jsme chtěli přidat FAStT900 pole, prošli jsme
dokumentaci a vyhledali dostupné porty, poté jsme připojili kabely mezi
zařízením a přepínači, přičemž žádná rekonfigurace zón nebyla nutná.
Administrátoři, kteří chtějí zapojit SIS do komplexní sítě, mohou zóny nastavit
podle potřeby, přičemž je třeba zachovat omezení daná SVC architekturou.
Například hostitelské počítače a pole by měly být umístěny v různých zónách.
Správa SIS je realizována pomocí Master Console, což je Windows 2000 Server s
předinstalovaným softwarem pro monitorování a diagnostiku. Stejnojmenná
aplikace pro správu disponuje jak prostředím příkazové řádky, tak ovládáním
přes webový prohlížeč. Přístup k příkazové řádce nebo grafickému rozhraní je
omezen autentizací pomocí veřejných a soukromých klíčů.
Správa SVC je snadná, ale grafické rozhraní obsahuje několik chyb, jako je
nutnost odmítnout filtrování spravovaných objektů či nezbytné obnovení obsahu
okna tak, abyste mohli vidět výsledek některých příkazů. Přesto jsou funkce SVC
přehledně zorganizované a (obdobně jako u NaviSphere) umožňují zpřístupnění a
kopírování svazků ze stejného okna.
Softwarové vybavení SVC není tak bohaté, jako je u zařízení Clariion, ale dvě
zahrnuté aplikace FlashCopy, sloužící k replikování svazků pro využití dalšími
aplikacemi, a Peer to Peer Remote Copy, využívaná k zachování synchronizace
svazků pro případ selhání, ať již lokálně či vzdáleně disponují silnými
schopnostmi a lze s nimi realizovat většinu požadavků. FlashCopy například
nenarušuje operace na zdrojovém svazku a je schopna kopírovat v rámci jediné
operace konzistentní diskový obraz spojených svazků (typicky například databáze
umístěné na více svazcích současně).

Propojení zařízení je komplikované
Je vcelku běžné, že firmy vlastní SAN řešení od různých výrobců. Někdy k tomu
dochází tak, že jednotlivé pobočky rozhodují o nákupech odlišným způsobem,
jindy je IT infrastruktura prostě dědictvím minulosti. A v dalších případech
volí firmy úmyslně nejlepší řešení pro specifický problém.
Ať již je důvod jakýkoliv, diverzifikovaná prostředí znamenají naléhavou
potřebu centralizované správy ukládání dat. Nejprve je ale nutné propojit
stávající přepínače buď ke společnému většímu přepínači anebo, pokud to
vyžaduje velikost síťového provozu a objem dat, zakoupit pro tento účel řídicí,
tzv. director-class přepínač. Cílem našich testů byla mimo jiné i konsolidace
tří heterogenních SAN tak, aby libovolný hostitelský počítač měl přístup ke
všem diskovým polím. K unifikaci zvolili dodavatelé vytvoření dvou ISL
(Inter-Switch Links) mezi svými SAN a společným párem přepínačů, které
připojili k dvojici portů zařízení EMC, jež mělo více volných portů.
Tento minimální cíl se zdál snadno dosažitelný, neboť všechny FC přepínače byly
v zásadě Brocade SilkWorm, rebrandované jednotlivými dodavateli. Ukázalo se
však, že jsme se mýlili. Po vytvoření ISL připojení spolu jednotlivé přepínače
prostě nekomunikovaly. Pracovníci jednotlivých výrobců tvrdili, že jsou pro to
dva možné důvody: odlišná verze firmwaru a konflikt v čísle domén. Telefonická
podpora společnosti Brocade však označila za příčinu odlišné konfigurační
parametry.
Jejich nalezení a úprava nám zabrala nějaký čas. Představte si, jakou
trpělivost vyžadovalo od techniků zkontrolovat přes příkazovou řádku každý z
více než 50 parametrů nastavení u obou přepínačů. Po skončení tohoto dlouhého a
únavného úkolu na všech přepínačích a přednastavení zón jsme konečně dosáhli
konsolidace systému.
Poté jsme byli schopni registrovat cizí hostitelské počítače s každým polem a
vytvořit a přidělit LUN bez omezení. Správa však vyžadovala nástroje specifické
pro každého z dodavatelů.
Dostali jsme lekci: Donutit FC přepínače ke spolupráci není cvičením z oblasti
plug-and-play a může být obtížné i pro zkušené techniky přestože přepínače
pocházejí od jediného výrobce.
Základy propojení Fibre Channel přepínačů

1Gb/s a 2Gb/s provoz: 2Gb/s zařízení jsou v zásadě zpětně kompatibilní s 1Gb/s
produkty, ale mají odlišné konektory. K jejich propojení je třeba použít
adaptér.
FC-GS-3 (Fibre Channel-Generic Services 3): Standard ANSI T11 definuje služby,
které mají být přes danou strukturu realizovány, v oblastech jako je bezpečnost
a přenos. FC-GS-4 je ve vývoji.
FC-SW-2 (Fibre Channel-Switch Fabric 2): ANSI T11 standard definující
jednotlivé prvky interakce mezi přepínači. Komise T11 pracuje na FC-SW-3, který
by měl definice rozšířit.
ISL: Spojení mezi E porty přepínačů, které propojuje dříve oddělené struktury.
SANmark A: Certifikace souladu s FC standardy.
Trunking (trankování): Kombinace více ISL spojení, sloužící ke zvýšení
výkonnosti a odolnosti vůči selhání. Implementace se může u jednotlivých
výrobců lišit.
Zoning (zónování): Logické rozdělení struktury na oddělené oblasti, které
slouží k vylepšení bezpečnosti a minimalizaci konfliktů. Implementace se může u
jednotlivých výrobců lišit.

Problémy se správou SAN
Alan Zeichick

SAN postavené na bázi FC (Fibre Channel) jsou možná nejefektivnějším způsobem
připojení serverů k externím diskovým polím a páskovým knihovnám, ale vzhledem
ke komplexní povaze hardwaru, komunikačních protokolů a FC struktury patří SAN
také mezi nejsložitější části moderních datových center.
Nejenže si SAN průmysl zavedl svou vlastní terminologii, jako jsou LUNs
(Logical Unit Numbers) a HBA (Host Bus Adapter, síťová FC karta, umístěná
uvnitř serveru, kterou operační systém považuje za SCSI řadič), ale rovněž
vytvořil celou řadu vlastních nástrojů pro správu.
I když nemusíte být zrovna experty na raketový pohon, abyste mohli používat
moderní nástroje s grafickým rozhraním, jakými jsou např. ty od firem EMC,
Fujitsu, HP nebo IBM, administrátoři SAN se dosud často musejí potýkat s
prostředím příkazové řádky, zmatenými sadami konfiguračních souborů a problémy
s kompatibilitou firmwaru jednotlivých FC přepínačů. Od infrastruktury není
úniku. A v těchto případech je kvalifikace experta určitě výhodou, ba dokonce
nutností.
Život správce, prodejce nebo konzultanta firemních sítí pro ukládání dat se
postupně zjednodušuje. Nástroje pro SAN architekturu, jako je BrightStor SAN
Designer od firmy Computer Associates, zčásti eliminují nudné plánování a
vytváření nové sítě pro ukládání dat. Pomáhají také správcům se zvládnutím již
instalovaných zařízení pomocí vestavěných funkcí pro monitorování. Přesto pokud
dojde na lámání chleba, musejí se administrátoři obvykle spolehnout na
primitivní nástroje poskytované jednotlivými výrobci přepínačů, např. od firem
Brocade a McData, které slouží ke konfiguraci, upgradu firmwaru a řešení
problémů.
To je problém, který vás doprovází od výstavby sítě až po poskytování dat. A
zahrnuje samozřejmě konfiguraci FC přepínačů, HBA stejně jako polí pro ukládání
dat. Z větší části je třeba hardware ovládat přes příkazovou řádku nebo s
pomocí nástrojů s grafickým rozhraním omezených na platformu určitého
dodavatele, jako je kupříkladu NaviSphere od EMC, který slouží ke správě
systémů Clariion.
Pokud se dostaneme za rámec infrastruktury, pak disponuje NaviSphere a obdobné
nástroje funkcemi, jež administrátorům pomáhají řešit dva různé problémy.
Zaprvé, některé nástroje spravují a řídí určité disky připojené k různým polím,
včetně odolnosti proti chybám a jejich seskupování do jednotlivých LUN. Druhá
řada aplikací má na starosti přidělování LUNs určeným serverům v rámci FC SAN a
lze ji využít pro zjištění nevyužitého místa, zálohování a obnovu dat.
Výrobci tradičně dodávali oddělené nástroje pro dvě shora uvedené skupiny úloh.
Nyní však směřuje trend k integrovaným balíkům pro správu (jako je tomu u EMC
ControlCenter nebo Fujitsu Softek SANview), a dokonce tyto nové balíky začínají
nahrazovat některé staré utility pro prostředí příkazové řádky. Přičemž
"začínají" je to důležité slovo; komplexní povaha sítí pro ukládání dat je dána
dalekou historií proprietárních rozhraní a absencí standardů pro
interoperabilitu. Pokud budeme mít štěstí, správa SAN se zjednoduší díky
vznikajícím specifikacím, jako je CIM (Common Information Model). Prozatím však
administrátoři potřebují velmi širokou sadu nástrojů.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.