Umělá inteligence: sen a skutečnost

"Umělá inteligence" či "AI" jsou stále častěji používané výkřiky, ať už ve zprávách univerzit žádajících o ...


"Umělá inteligence" či "AI" jsou stále častěji používané výkřiky, ať už ve
zprávách univerzit žádajících o granty, v manuálech počítačových her nebo na
krabicích luxusního elektronického zboží. V tomto tématu se na problematiku
umělé inteligence podíváme blíže a zkusíme naznačit, co je realita a co jen
šalba a mámení. Projdeme si stručně historii a zastavíme se u některých
výraznějších oblastí aplikovaného nasazení AI či alespoň podobně se chovajících
algoritmů. Naopak se pokud možno vyhneme diskusím na téma vlastní definice
umělé inteligence a spolehneme se na naše intuitivní chápání tohoto pojmu.
Totéž platí o důkladnějších studiích principů rozpoznávacích algoritmů či
neuronových sítí, které necháme příslušným vysokým školám.
Mimochodem, většina z popsaných aplikacích AI je pro běžného uživatele PC
dosažitelná, protože už jsou pryč doby, kdy se kladlo rovnítko mezi umělou
inteligencí a těmi největšími superpočítači. Ano, pro rozpoznávání naši tváře
či hlasu je potřeba hrubého výpočetního výkonu ale dražšího PC, nikoli sálového
počítače. A při troše hledání na Internetu vás může snadno překvapit, co
všechno se dá najít (i když to třeba bude vyžadovat Indyho s videokartou).V
druhé polovině našeho století jsme se stali svědky mnoha fascinujících
událostí. Byl to především vznik a vývoj počítačů, který zcela změnil tvář
světa a to jsme teprve na počátku přechodu života z "analogové" do "digitální"
podoby. Člověk si tak nezbytně musí klást otázku, kam až to může vést? Jaké
jsou limity počítačových technologií, ať už se to týká jejích forem, výsledků
či vlivu na nás, organické bytosti? Co si představit jako finální, konečný
počin, který pro nás bude představovat překročení Rubikonu, odkud již nebude
cesty zpět?
Zřejmým společným jmenovatelem všech podobných obav i tužeb se stal již před
mnoha lety pojem umělé inteligence, či v anglickém originále Artificial
Intelligence (AI). Umělá Inteligence je skutečným svatým grálem programátorů i
uživatelů od samotného vzniku počítačového světa, ale také všech myslitelů od
dob, kdy se svět dělil na ten antický a zbývající barbarský. Pod přikrývkou
různých traktátů o homunkulech, scifi povídek či seriozních vědeckých prací se
nad tímto tématem zamýšlelo mnoho lidských pokolení. Možná jde o prostou touhu
nebýt ve vesmíru sami, možná o čiré pokušení fušovat do řemesla přírodě.
Lze si snad představit větší výzvu, výraznější překročení vlastního stínu, než
je vytvoření zcela nové, originální entity, mající vlastní formu inteligence?
Ale pokud jde skutečně o takový finální počin, překročení prahu, za nímž nám už
nic nebrání vytvořit něco lepšího a schopnějšího než jsme sami, vyvolává to
tisíce otázek technického a také filosofického rázu. Je něco takového vůbec
realizovatelné? Pokud je něco inteligentní, není to náhodou i živé? Budeme mít
vůbec v budoucnosti morální právo naše výtvory vypínat, resetovat či oklešťovat
o algoritmy?
Na podobné otázky odpoví jen čas a toho máme v tomto oboru ještě spoustu před
sebou. Ostatně, dodnes neumíme definovat, co to vlastně život či inteligence
je. Uspokojující definice života neexistuje a co se týče třeba inteligenčních
testů psychologové od jejich vzniku na počátku století vedou spory, co vlastně
znamenají, a zda nejsou náhodou naprosto zavádějící. A jestliže neumíme změřit
inteligenci svou, jak potom můžeme posoudit inteligenci jiných tvorů?
Náš současný svět je ale skrz naskrz praktický, dobám čistě teoretizujích
filosofů odzvonilo a vlna idealismus z poloviny století opadla. Jestliže se
dnes mluví o umělé inteligenci, je to čím dál více v praktickém kontextu. Ne,
neznamená to, že bychom na tento grál dosahovali. Naopak umělá inteligence je
dokonalým příkladem vědy, rozvíjející se pomaleji, než se očekávalo.
Z tohoto hlediska jsou dnešní počítače stejně hloupé jako před dvaceti lety.
Jejich používání se ale stále více posouvá do oblastí, kde se neobejdeme bez
skutečného imitování chování a rozhodování živých bytostí.
Mluvíme-li o ryze praktickém nasazení technologie rozpoznávání hlasu či obrazu,
mluvíme o pokrocích na bázi algoritmického přístupu, nikoli o nových modelech
CCD kamer či uhlíkových mikrofonů. Stále více nastupuje škola prosazující tzv.
"reverse
deingeenering", tedy zpětnou rekonstrukcí principů činnosti lidského mozku. Ať
už se jedná
o rozpoznávání obrazových či zvukových dat, stále častěji se v souvisejících
pracích setkáváme s biologickými a psychologickými termíny a použitím
skutečných prvků umělé inteligence...
Jak jsme si už naznačili, má výzkum umělé inteligence něco za sebou. Pro lepší
vstřebání pozadí je tudíž nezbytné užít si něco historie, která nám ukáže, jak
se chápání AI vyvíjelo od dob Aristotela až po moderní zástupce informatiky,
jako byl např. Alan Turing. Historii AI je proto věnován samostatný článek,
včetně časové osy s výraznějšími milníky poznání, kde nalezneme jména
pocházející z oborů mechaniky, filosofie, fyziky, biologie a samozřejmě
informatiky.
V dalších částech Tématu se potom zastavíme u konkrétnější oblastí dnešního
nasazení AI, ať už to jsou diktovací programy, vyhledávací agenti, nebo třeba
programy schopné extrahovat informace. Jen opravdu málo si řekneme také k
tvořivé AI ano, dnes již existují programy schopné psát na základě několika
klíčových slov celé eseje či detektivní romány, anebo schopné rekonstruovat
ztracené opery autorů minulosti. Opravdové přínosy a originality takových děl
jsou však přinejmenším diskutovatelné a stále více univerzit a společností se
snaží držet se více při zemi.
8 1574 / Maf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.