Unreal se konečně stal realitou

Už to bude pěkných pár let, co na veřejnost prosákly první zmínky o projektu Unreal jestli mně paměť nemýlí, bylo...


Už to bude pěkných pár let, co na veřejnost prosákly první zmínky o projektu
Unreal jestli mně paměť nemýlí, bylo to ještě před premiérou prvního dílu hry
Quake. Čas plynul, čas od času se objevila další zpráva, ale celkově to pomalu
začínalo vypadat, že Unreal se stane dalším herním projektem, který po velkém
povyku skončí na smetišti dějin, aniž se kdy dotkl prodejního pultu. Teď se ale
situace změnila. Unreal je mezi námi...
3D střílečky, viděné vlastním pohledem už pěkných pár let od vydání
Wolfensteina 3D, tvoří jednu z nejdůležitějších oblastí počítačových her. Celou
tu dobu měly jednoho jediného krále: firmu id Software, která nejenže vytvořila
samotný pojem 3D střílečky, ale postupně dala světu i nejlepší hry této
kategorie. Každá ve své době znamenala naprostou špičku; i dnes je ta nejstarší
schopná konkurovat novým hrám: Wolfenstein 3D, Doom I a II a Quake I a II. Lépe
řečeno ještě před dvěma měsíci tomu tak bylo. Teď je Quake II sesazen z trůnu a
jeho místo zaujímá právě onen dlouho očekávaný produkt firmy Epic Megagames s
příznačným názvem Unreal.
Co je na Unrealu tak fantastického? Ve své podstatě je to doomovka jako každá
jiná: běháte bludištěm, ať už podzemním nebo povrchovým, sbíráte zbraně a
munici, střílíte na všechno co se hýbe (až na pár výjimek), tu a tam vyřešíte
nějakou "logickou" hádanku (obvykle ve formě přepnutí vypínače) a když najdete
východ, pokračujete další úrovní.
Na tomhle základním principu asi opravdu není co měnit, a Unreal se o to ani
příliš nesnaží (což je jedině dobře).
Grafika
V čem je tedy rozdíl? Nu, kromě podstaty skoro ve všem.
Začněme třeba grafikou. Na první pohled uvidíte, že je zcela nesrovnatelná s
čímkoliv, co jste zatím na PC viděli. Naprosto dokonalé textury pro všechny
možné druhy povrchů, mihotající se hladina vody nebo žhavé lávy, světelné
efekty výstřelů a výbuchů... poblikávající svítící krystaly, hra světel a stínů
v úzkých zákoutích. Člověk si musí vzpomenout na pravoúhlé, vodorovné úrovně
jen pár let starého Wolfensteina 3D a nezbude než užasnout nad obrovským
skokem, který hardware a software za tu z geologického hlediska zcela
zanedbatelnou dobu udělal.
Úrovně Unrealu jsou totiž jedním slovem dokonalé. Ať už jste v útrobách
hava-rované kosmické lodi, v podzemních dolech neznámé civilizace nebo
uprostřed záhadného chrámu, všechno co vidíte kolem sebe vás přesvědčuje, že
tam OPRAVDU JSTE, že stačí jen natáhnout ruku a dotknout se studené kamenné
zdi, že musíte dávat pozor na každý krok, jinak se zřítíte z úzkého prkna do
propasti, že pod lesklou hladinou vody ve studni se skrývá mrazivá hlubina plná
nepříjemných a zubatých překvapení a že to, co udělalo z vašeho kolegy
zkrvavené torzo zkroucené na zemi, je pořád někde blízko a čeká...
Zvuk
Kvalita zvuku si v ničem nezadá s kvalitou grafi-ky. Zvukové efekty jsou ve
většině současných her takřka dokonalé, ale v Unrealu jsou ještě umocněny
vizuálním vjemem. Šumění vodopádu, rachocení řetězů, zvuk kroků, řev nepřátel,
praskání ohně... a samozřejmě hudba. Ta není uložena na CD ve formě audiostop,
ale je digitálně mixována přímo v průběhu hry, takže může přesně reagovat na
to, co se zrovna děje. Může přejít z volné, klidné melodie, která doprovází
prozkoumávání prázdných prostor do dynamického rytmu v okamžiku, kdy na vás
někdo zaútočí, může pomoci vytvořit tu správnou atmosféru, vstoupíte-li do
patřičně majestání místnosti...
Nepřátelé
Nesmíme zapomenout ani na nepřátele. I v této oblasti je Unreal o několik kroků
před konkurencí. Inteligence monster je skutečně nevídaná. Jsou rychlá, dokáží
se krýt, uhýbat před střelami, umí sledovat hráče přes celou úroveň někdy mu
mohou i nadběhnout nebo dokonce dokáží i v určité míře spolupracovat. Zatímco
ostatní střílečky vrhaly na hráče množství veskrze stupidních oblud, Unreal
zvolil jinou cestu. V každé úrovni je nepřátel méně, ale, jak už bylo řečeno,
jsou mnohem chytřejší. Je asi jasné, že díky tomu je hra mnohem přitažlivější.
Design úrovní
Obrovský vliv na atmosféru každé podobné hry má design úrovní. Je mi to už
skoro trapné psát, ale i tady Unreal prostě musí dostat jedničku s hvězdičkou.
Třeba na samotném začátku nemáte nic, žádnou zbraň, jen pár procent zdraví, a
jste sami uprostřed havarované kosmické lodi. Občas zaslechnete výkřik, najdete
zohavenou mrtvolu nebo v dálce zahlédnete nějaký pohyb. Všude tma, blikající
displeje... Zkuste si to zahrát sami, v noci, se
zhasnutým světlem. Nebo o pár úrovní dál: procházíte zahnutou chodbou, dojdete
do slepého konce a vracíte se a najednou narazíte na zátaras, který tam předtím
nebyl. Vrátíte se a za nejbližší zatáčkou je další. Jste v pasti, ...a
najednou, zčista jasna, začnou postupně zhasínat světla: cvak, cvak, cvak,
...ocitnete se v úplné tmě a potom ale to už bych prozrazoval příliš mnoho.
Síťová hra
Unreal samozřejmě podporuje hru více hráčů po síti, a to hned v několika
různých režimech. Mimo to nabízí možnost hrát nejen proti lidem, ale i proti
tzv. botům, což jsou vlastně ještě o něco chytřejší obludy, kvalita jejich hry
je už opravdu srovnatelná s hraním lidí můžete tak snadno trénovat deathmatch i
bez živého protivníka. Další zajímavostí je režim DarkMatch, který se hraje v
naprosté tmě klíčovou částí vybavení je proto baterka, vrhající úzký paprsek
světla.
Možná si myslíte že jsem zaujatý, nebo že mne dokonce někdo podplatil, ale ani
jedno není pravda: Unreal je prostě naprostá, absolutní a totální špička
současných počítačových her. Mezi 3D střílečkami, viděnými z vlastního pohledu,
nemá konkurenci. Jedinému, kterému se může nelíbit, je zapřísáhlý nepřítel
tohoto typu her.
Tento článek byl vytvořen ve spolupráci s redakcí časopisu Score.
8 1596 / kat









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.