Úskalí podnikání u nás

Nerad bych dlouze rozebíral nedostatek státní podpory začínajícího podnikání a rozvoje technologií, protože na toto...


Nerad bych dlouze rozebíral nedostatek státní podpory začínajícího podnikání a
rozvoje technologií, protože na toto téma již bylo publikováno bezpočet
hlubších rozborů. Také bych se nerad pouštěl do analýzy historických důvodů
plynoucích z období plánované, státem vlastněné ekonomiky a totální absence
soukromého podnikání, které skončilo před několika lety.
Hlavní úskalí, která, jak pevně věřím, jsou dočasná, spočívají v nedostatečném
povědomí o mechanismech podnikání, a dále ve ztíženém přístupu k finančním
prostředkům na založení či financování růstu firem. Zkusme se na tyto dva
důvody podívat důkladněji.
Nedostatečným povědomím o mechanismech podnikání mám na mysli především
nezkušenost s fungováním trhu, nepřipravenost na nutnost bránit se konkurenci a
marketing vlastních produktů a služeb. Jedná se o jakýsi soubor základních
podnikatelských zásad, které jsou v rozvinutých tržních ekonomikách naprostou
samozřejmostí. Na vině je částečně český vzdělávací systém, který klade důraz
na výchovu schopných odborníků v dílčích oblastech ekonomiky, ovšem nevychovává
komplexní osobnosti vybavené pro praxi. Ještě nedávno tak platilo, že když se
spolu potkali inženýr ekonomie a systémový inženýr, mluvili dvěma různými, pro
toho druhého nesrozumitelnými, jazyky.
Potřebu financí řeší podnikatelé téměř neustále, nicméně ve dvou fázích
životního cyklu firmy je tato potřeba nejvážnější: v úplném začátku a ve fázi
rozvoje. Objem prostředků se, samozřejmě, výrazně liší podle sektoru, v jakém
firma podniká, nicméně obecně platí, že finance jsou potřeba pro vlastní
založení firmy, zpracování business plánu a rozjezd operací, a potom ve fázi,
kdy má firma potenciál na rychlejší růst mimo stávající trh (regionální nebo
produktový), než jaký je schopna ufinancovat z vlastních příjmů. Obecně
existují tři cesty získání vnějšího financování, první z nich je bankovní úvěr,
druhou je získání financí pomocí zvýšení základního jmění vnějším investorem,
třetí pak primární emise akcií na kapitálovém trhu (IPO). Poskytnutí bankovního
úvěru je, bohužel, většinou vázáno na zajištění, nejčastěji prostřednictvím
zástavy, kromě toho je v ČR vzhledem ke konsolidaci bankovního sektoru obecně
získávání úvěrů velmi složité, odhaduje se, že pouze 1-2 % malých a středních
podniků se podařilo získat úvěr (zdroj: Prague Post). Získání externího
investora pro investici do základního jmění je pro start-up v první fázi snad
ještě složitější, protože investoři chtějí zpravidla vidět nějaké konkrétní
výsledky, produkt, zákazníky apod. Kapitálový trh pak v České republice téměř
neexistuje, pražská burza plní převážně sekundární funkci kapitálového trhu,
tedy slouží jako místo výměny cenných papírů, ale bohužel nikoliv jako místo,
kam by se podniky mohly obracet v případě potřeby vnějšího kapitálu. A ač došlo
již k několika pokusům o primární emisi akcií, žádný z nich se zatím nepovedl,
a Česká republika tak na svoje první IPO ještě stále čeká, ovšem signály, že by
se měla brzy dočkat, zatím nejsou.
Podniky se proto snaží získávat finance z jiných zdrojů než je pražská burza a
spíše se zaměřují na externí investory, ovšem až potom, co se start-up začne
jevit pro zájemce jako perspektivní investice.o
Na letošním Invexu představili organizátoři poprvé pavilon Start--ups, ve
kterém měly vystavovat začínající technologické firmy, kromě toho zde bylo
umístěno jakési školicí středisko pro každého, kdo má chuť podnikat a nápady.
Výsledek? Vystavujících start--upů bylo v pavilonu jen o něco víc než prstů na
jedné ruce, školicí středisko pak přitahovalo pouze vlažný zájem.
64 % firem zařazených v žebříčku CEE Technology Fast 50 2001 bude v nejbližších
3 letech hledat externí financování formou dluhu, vstupu investora do
základního jmění nebo jejich kombinací.Zdroj: Deloitte & Touche


situace Start-upů v České republiceČeský statistický úřad uvádí, že v České
republice je registrováno 761 000 malých a středních podniků (tzv. SME small
and medium enterprises), kolik je však u nás start-upů, žádné zdroje neuvádějí.
Znamená to, že jejich počet je zanedbatelný? Co je to vlastně start-up? Máme
vůbec v České republice opravdové start-upy?
Ondřej Bartoš
Začněme pokusem o vysvětlení samotného termínu "start-up" nebo, jak se objevilo
v jedné televizní reklamě nejmenované telekomunikační společnosti, "startující
firmy". Přestože je v poslední době toto označení skloňováno téměř všemi a
všude, nedá se říci, že by bylo chápání tohoto slova standardizováno. V obecné
rovině můžeme za start-up považovat jakoukoliv začínající firmu či firmičku bez
ohledu na obor působení. Vzhledem k tomu, že se však tento výraz začal používat
v souvislosti s boomem technologického a internetového podnikání, zpravidla se
start-upem rozumí začínající firma vyvíjející či využívající nové technologie
nebo Internet.
Další charakteristikou start-upu je pak zájem růst neboli záměr zakladatelů a
managementu dosahovat v budoucnu výraznější pozice na trhu, případně expanze na
další trhy, nejčastěji s použitím vnějšího financování. Proto se dále rozlišují
start-upy zafinancované a nezafinancované podle přítomnosti či nepřítomnosti
vnějšího financování od investorů.
V souvislosti s prudkým rozvojem internetového podnikání v druhé polovině
devadesátých let a následným pádem akcií technologických firem a s ním
související skepsí ohledně technologického podnikání obecně se dá také hovořit
o změnách ve vnímání označení start-up. Zatímco v dobách internetového nadšení
se za start-up označovaly všechny firmy, které alespoň vzdáleně tuto
charakteristiku splňovaly (za start-up se dokonce považovaly i relativně velké
firmy se silným kapitálovým zázemím, např. založené silnými korporacemi), dnes
se čím dál tím více setkáváme spíše s odmítáním tohoto označení, a to i od
firem, které charakteristiku start-upu splňují dokonale.
Start-upem je tedy typicky mladá začínající firma vyvíjející či využívající
nové technologie a média, která je založená soukromými prostředky a jejímž
cílem je budoucí růst, mnohdy s pomocí kapitálu poskytnutého investory.
Jak se rodí start-upy
Jako ostatně všechno na světě i start-upy vznikají z dobrých a špatných důvodů.
V již zmiňovaných dobách bezbřehého internetového nadšení bylo jedním z
nejčastějších špatných důvodů vědomí, že objem finančních prostředků ve fondech
rizikového kapitálu či u soukromých investorů připravených pro investici do
technologických firem převyšoval poptávku po investicích ze strany těchto
firem, finance bylo tedy možné získat relativně snadno. Pamětníci těchto
euforických dob vzpomínají, že ještě neexistující firmy dostávaly astronomické
investice pouze na základě zpracované powerpointové prezentace. Nicméně nechme
špatné důvody stranou a řekněme si, co je správným důvodem pro zahájení
podnikání založení start-upu. Jen mizivé procento společností vzniká, protože
zakladatelé mají geniální projekt, který plánuje zavedení nového revolučního
produktu, případně záchranu světa; daleko pravděpodobnějším scénářem, a zároveň
dobrým důvodem zahájení podnikání, je existence dobrého nápadu v rámci možností
zakladatelů. Dobrý nápad pak spočívá především v odhalení mezer na trhu v
oblastech, o kterých jsou zakladatelé přesvědčeni, že je dokážou zaplnit;
nalezení dočasného monopolu.
Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro budoucí úspěch start--upu a zároveň
jeden z nejklíčovějších aspektů podnikání je připuštění si toho, že založit
start--up je daleko složitější a náročnější než práce v zaměstnání. Je nutno si
uvědomit, že podnikatelé mají na starosti všechny operativní, obchodní,
výrobní, finanční i marketingové složky působení společnosti, mají na starosti
též strategii a tvorbu vizí, mají odpovědnost k zaměstnancům i právní
odpovědnost. Osmihodinová pracovní doba pro start-upového podnikatele zkrátka
neexistuje, existuje pouze čtyřiadvacetihodinový den, sedmidenní týden,
dvanáctiměsíční rok. Neexistuje nikdo, kdo za podnikatele může napravit jeho
chyby. Nechci tím v žádném případě říci, že by podnikání mělo být něco
nežádoucího nebo nepříjemného, už vůbec tím nechci říkat, že by podnikání mělo
být tou poslední možností, když člověk nemůže najít práci (tímto jsem se na
chvilku vrátil ke špatným důvodům podnikání), naopak, když je překlenuto těžší
období, nastaví se pravidla, vypracuje realizovatelný plán a správná strategie
a když trh chystaný produkt přijme, stojí to za to.
Stav start-upů u nás
Všeobecně panuje přesvědčení, že Česká republika má velké množství
talentovaných, vzdělaných a kreativních lidí, odborníků, kteří rozumějí
technologiím a mají inovativní nápady. Nemám důvod s tímto názorem nesouhlasit,
ba naopak, ovšem je nutno také dodat, že těmto lidem mnohdy chybí základní
povědomost o pravidlech podnikání. Na druhou stranu je třeba přiznat, že se
situace rapidně zlepšuje, také díky mnohým firmám, kterým se již povedlo
výrazně se prosadit z pozice start-upu a stávají se zavedenými a stabilními
rostoucími firmami, a které tak tvoří potřebné vzory a motivaci pro ostatní.
Nejvýraznějším vzorem pro technologické start-upy je pak asi Roman Staněk,
který v roce 1999 prodal 2 roky starý technologický start-up americkému gigantu
Sun Microsystems.
Ani ve srovnání s ostatními rozvíjejícími se trhy střední a východní Evropy na
tom Česká republika není nejhůř. V nedávno zveřejněném žebříčku 50 nejrychleji
rostoucích technologických firem regionu Fast 50 se objevilo hned 15 českých
firem, nejvýše pak na třetí příčce společnost Internet Info, která se zabývá
provozováním informačních a zpravodajských internetových serverů (Lupa.cz,
Měšec.cz, Slunečnice.cz a další) a konzultačními službami. Do první desítky se
pak ještě dostala společnost Et Netera, dodavatel kompletních internetových a
intranetových řešení, a společnost K. D. Marketing, provozovatel virtuálního
obchodu Obchodní dům.cz.
Úspěšných českých start-upů bychom, samozřejmě, mohli najít podstatně více,
dovolím si ještě zmínit dvě firmy, které se staly vítězi nedávných soutěží
organizovaných First Tuesday CZ: jsou jimi společnost Villusion provozující
mikroplatební systém I like q a společnost Dodejto.cz, která vyvinula a
provozuje dopravní B2B tržiště.
Start-upy se pomalu stávají běžným pojmem a součástí českého trhu. A přestože
bude pravděpodobně ještě nějakou dobu trvat, než se startovní podmínky v ČR
dostanou na úroveň srovnatelnou s podmínkami na rozvinutých trzích nebo se jim
alespoň budou blížit, máme jistě důvody k optimismu a bude záležet jen na nás,
kdy budou české start-upy strašit své protějšky za mořem a na západ od našich
hranic.
Podpora start-upů
V závěru bych rád zmínil alespoň dvě aktivity, které se zaměřují na podporu
start-upů v České republice a pomáhají potenciálním podnikatelům uskutečnit
jejich sny a plány, poskytují jim informace, kontakty, perspektivu nebo jiný
typ podpory.
First Tuesday CZ je společnost zabývající se dlouhodobě monitorováním českého
trhu technologického podnikání a pořádáním aktivit na podporu jeho rozvoje.
Mezi tyto aktivity patří zejména vzdělávací semináře a konference, na kterých
se potenciální podnikatelé mohou dozvědět praktické informace týkající se
tvorby business plánů, hledání externího kapitálu apod. Dále jim tyto akce
mohou zprostředkovat kontakt s významnými subjekty působícími na trhu, jež
mohou být potenciálními partnery, zákazníky, konkurenty nebo investory.
Oblíbené jsou také seznamovací akce zvané MatchMaking, na kterých se mohou
start-upy potkat se zástupci investičních společností.
Incubator 2.0 je technologický inkubátor, tedy společnost poskytující
perspektivním start--upům z oblasti technologií a inovací základní hmotné i
nehmotné prostředky nutné pro rozjezd firmy a její počáteční růst. Tato podpora
bude realizována prostřednictvím poskytnutí kancelářských prostor a
administrativního zázemí, hardwarového a softwarového vybavení, a dále
konzultancemi, poskytováním know-how, kontaktů, zkušeností, to vše
prostřednictvím sítě partnerů Incubatoru 2.0, kterými jsou velké a renomované
společnosti, stejně jako mladé a dynamické firmy. Incubator 2.0 má podporu Rady
vlády ČR pro státní informační politiku. Spuštění inkubátoru se plánuje na
začátek roku 2002.
Autor je ředitelem a spoluzakladatelem First Tuesday CZ
1 1919 / kap


NetBeans cesta na výsluní
Firma NetBeans byla u nás prvním velkým úspěšným start-upem. Podívejme se tedy
trochu blíže na její historii.
Na počátku celé historie v roce 1995 stála idea několika studentů vytvořit
Xelfi vizuální vývojový nástroj podobného typu jako Borland Delphi, ovšem pro
programátory v jazyce C/C++ na platformě X Windows. Myšlenka vycházela
především z toho, že vývoj softwaru byl, s trochou nadsázky, separovaný na dvě
platformy Windows s velmi komfortní sadou rozvinutých nástrojů pro programátora
a Unix, kde vývojář byl v podstatě omezen jen na Vi, Emacs a gcc. Půl roku poté
se zadání projektu mění na "multiplatformní vizuální vývojový nástroj pro Javu,
napsaný v Javě".
V létě roku 1997 se Roman Staněk, tehdejší ředitel firmy Sybase pro střední a
východní Evropu, rozhoduje pustit do něčeho nového. Na populárním americkém
developerském portálu GameLan objevuje projekt Xelfi, který je pokračováním
vývoje již zmíněného studentského projektu.
Na podzim roku 1999 již má firma NetBeans za sebou dvě finální verze nástroje
pojmenovaného NetBeans Developer, a po měsících intenzivních jednání je koupena
americkým gigantem, firmou Sun Microsystems. Podle Iana Formánka, jenž v
NetBeans vedl oddělení vývoje, je akvizice proces, který poměrně důkladně
prověří, jak produkt a tým kupované, tak strategii kupující firmy. Následně se
architektura NetBeans Developer stala základem řady vývojových nástrojů Forte
Tools. Před rokem pak Sun uvolnil podstatnou část Forte for Java jako Open
Source pod původním názvem NetBeans.
Nejrychleji rostoucí české start-upy
Výsledky průzkumu CEE Technology Fast 50 vyhlásila společnost Deloitte & Touche
6. listopadu 2001 na akci First Tuesday Praha.
Středoevropského průzkumu se zúčastnily start-upy z Polska (30 %), České
republiky (27 %), Maďarska (17 %), Slovenska (9 %), Lotyšska (8 %), Estonska (6
%) a Litvy (3 %). Nejpočetnější zastoupení ve výsledném žebříčku Fast 50 měla
Česká republika (29 % = 15 firem).









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.