Uvolněte cestu webovým službám

Tak snadno, jako si děti stavějí domečky z kostek, můžete s pomocí webových služeb velmi rychle vybudovat aplikace ...


Tak snadno, jako si děti stavějí domečky z kostek, můžete s pomocí webových
služeb velmi rychle vybudovat aplikace prostě si jednotlivé potřebné "kostky"
vypůjčíte od ostatních.
Dokonce i na systémech tak rozdílných, jako je například mainframe Hitachi a
server NT, může pojišťovna prostým využitím webových služeb pracujících na
koncepci drag-and-drop vytvořit jednorázové aplikační balíčky. Půjčovny aut a
rezervace letenek by se, co se vývoje aplikací týče, mohly integrovat
prostřednictvím Internetu s minimálním úsilím. Jakmile rozdělíte aplikace na
webové služby, nízká režie informačních technologií z tohoto experimentu učiní
velmi praktickou věc alespoň tak o tom hovoří teorie.
Hewlett-Packard, IBM, Microsoft, Oracle a Sun Microsystems to jsou jména,
která mají zaručit úspěch webových služeb. Všichni jmenovaní s nimi ovšem
sledují své vlastní cíle. Svět webových služeb se dokonce již nyní dá rozdělit
na dva tábory na jedné straně stojí Microsoft a jeho .NET nabízející služby,
které jsou provozovatelné pouze na platformě Windows, na straně druhé
protlačuje dav vývojářů v Javě své nadplatformní, javové řešení.
Přesto nelze sbor hlasů chválících webové služby ignorovat. IBM dokonce
zaměstnala svého vlastního evangelistu hlásajícího webové služby. Steve
Holbrook horlivě souhlasí s každým, kdo tvrdí, že webové služby "se prosadí
mnohem, mnohem rychleji než všechny integrační pokusy, jejichž svědky jsme
byli v minulosti."
Pavučina služeb
Holbrookův optimismus částečně plyne ze souhlasného postoje ve vztahu ke
klíčovým normám webových služeb, který je u tradičních těžkých vah v IT
průmyslu spíše výjimkou. Taková harmonie je zcela nezbytná, neboť XML samo o
sobě představuje pouhý popis širokého rámce pro výměnu dat. Tři užší standardy
SOAP (Simple Object Access Protocol), WSDL (Web Services Description Language)
a UDDI (Universal Description, Discovery and Integration) umožňují webovým
službám vzájemně spolu komunikovat.
Standardy Microsoftu, IBM a dalších, tedy SOAP a WSDL, jsou nyní ve verzi 1.1
a již byly postoupeny standardizační skupině W3C. Specifikace UDDI, přestože
je k dispozici již její druhá verze, se oproti tomu ke standardizačním
organizacím nedostane dříve než v polovině roku 2002. A spoustu dalších
navrhovaných specifikací pro bezpečné transakce, digitální podpisy a
šifrování pravděpodobně čeká v tomto směru cesta ještě daleko strastiplnější.
Není to legrace
Kdy budou webové služby reálně spuštěny a co by společnosti měly učinit již
nyní? Zde se úsměv, kterým jinak ve shodě září představitelé průmyslu, z
jejich tváří poněkud vytrácí. Odpověď se liší podle toho, koho se zeptáte.
"Domnívám se, že Microsoft je ve webových službách, obzvláště oproti Sunu, o
pěkný kus dál," tvrdí David Smith, analytik GartnerGroup. "U Microsoftu
mysleli na budoucnost, kterou jsou právě webové služby, a nasměrovali firmu
tím správným směrem. U Sunu se tak nestalo. Sun to odmítal, a teprve nyní si
začíná uvědomovat, že by měl raději rychle začít něco dělat, než mu ujede
vlak." Ale i Microsoft si je vědom toho, že firmy nebudou masově přecházet na
webové služby na platformě .NET dříve než v příštích dvou letech. Prozatím
Charles Fitzgerald, ředitel Microsoftu pro strategie .NET, navrhuje, aby si
firmy "zvolily pilotní projekt a začaly pracovat s webovými službami
postavenými na XML". Jako zářný příklad uvádí integraci na bázi SOAP mezi
americkými společnostmi Southwest Airlines a Dollar Rent-a-Car.
Šéftechnolog produktů iPlanet firmy IBM Hall Jespersen se na věc dívá
konzervativněji. "Myslím, že dnes dostupná infrastruktura ještě není vhodná
pro reálné podnikové aplikace. Některé normy pro tuto kategorii se totiž
teprve zvolna objevují. Jako příklad dám SAML (Secure Assertion Markup
Language), bezpečnostní standard, který předává ověřovací údaje mezi
jednotlivými firmami. Je nyní před standardizační komisí, a předpokládám, že
snad bude schválen ještě v roce 2001."
Přechod pro vývojáře
Dokonce i nástroje pro tvorbu webových služeb jsou předmětem kontroverzních
debat, snad i proto, že právě v této oblasti je náskok Microsoftu asi
nejzřetelnější. Vývojové prostředí Visual Studio .NET, které by se mělo
objevit na trhu koncem roku, zahrnuje nové verze Visual Basicu, C++ a C#
uzpůsobené pro SOAP a XML, což jsou jazyky Microsoftu, které by se měly stát
obdobou Javy pro vývoj na platformě .NET. Javovská komunita ráda tuto sadu
napadá, protože podle ní požaduje od stávajících programátorů v prostředí
Visual Basic nereálnou rychlost, s níž by si měli nový jazyk osvojit. Pro
potenciálního zabijáka Javy, tedy jazyk C#, pak tato komunita nemá nic než
opovržení.
Scott Dietzen, technologický šéf divize E-Commerce serverů společnosti BEA
Systems, má silnější argument, co se týče srovnání úsilí, které vyžaduje na
straně jedné konverze na webové služby u Enterprise JavaBeans a u
distribuovaných komponent Microsoftu na straně druhé: "Očekáváme, že přeměna
stávajících Visual Basic aplikací nebo současných COM+ komponent bude
vyžadovat při přechodu na aplikace na platformě .NET změnit zhruba 30-60 %
kódu. Oproti tomu," namítá, "každá Bean aplikace, jejíž vývoj byl realizován v
Javě, je již nyní připravena pro webové služby v tom modelu, v jakém ho BEA
podporuje." To prozatím znamená, že je uživatelé musí provozovat na poslední
verzi firemního aplikačního serveru WebLogic.
Jak poznamenává Hall Jespersen ze Sunu, mechanismus budování webových služeb
je mnohem méně podstatný než odpovídající plánování příslušné architektury.
Když jsme se ho zeptali, co by řídící pracovníci v IT měli udělat nyní, nabídl
nám tento názor: "Pokud by to byla moje firma, chtěl bych po zaměstnancích,
aby se podívali na to, jaké aplikace máme a jakým způsobem by je bylo možno
rozložit na webové služby. Věřím, že těžkým úkolem, který bude třeba při
návrhu infrastruktury pro provozování webových služeb vyřešit, je právě
provedení této analýzy, a nikoliv to, jak to celé obalit do SOAPu." Připravit,
pozor
Určitá míra změn bude k přechodu na webové služby nutná i u těch dodavatelů,
kteří jsou již nyní komponentově orientováni. Bude to vyžadovat náročné
analýzy a neobejdou se ani bez školení vývojářů. Spousta IT manažerů se bude
vzpírat myšlence, že by se měli spolehnout na distribuované komponenty nejisté
kvality provozované prostřednictvím Internetu, které se i přes jejich
zvyšující se spolehlivost nemohou vyrovnat dostupnosti, výkonnosti a
bezpečnosti vlastních firemních systémů.
Ovšem jednotná odpověď ze strany průmyslových gigantů na tyto námitky je
ohromující. Skoro všichni vidí webové služby jako nevyhnutelnost, jediné, v
čem se liší, je jejich správné načasování. Někteří argumentují strategickou
výhodou: schopností přestavět webové služby dynamicky na aplikace vytvořené na
zakázku, které co možná nejblíže odpovídají procesu podnikání a potřebám
zákazníka, aniž by bylo nutno narušit stávající základ.
Kde ale najdou webové služby uplatnění nejdříve? Charles Fitzgerald z
Microsoftu se domnívá, že nejvíce budou moci z jejich výhod těžit podnikové
procesy s největším množstvím integrací s jinými systémy, jako je např. CRM.
David Smith z GartnerGroup zase věří, že dominantními aplikacemi na základě
webových služeb se v segmentu B2B stanou privátní výměny dat mezi partnery,
kteří se navzájem považují za důvěryhodné ti budou moci integrovat
prostřednictvím XML, aniž by se museli spoléhat na dosud se vyvíjející UDDI.
Standardy webových služeb
Simple Object Access Protocol (SOAP): Vyvinut firmami Microsoft, IBM a
dalšími. Předložen W3C jako otevřený standard vysvětluje, jakým způsobem by
měla být tvořena "obálka" pro XML zprávy a jak by samy tyto zprávy měly být
kódovány.
Web Services Description Language (WSDL): Používají jej vývojáři k prezentaci
schopností určité webové služby. Jakmile klient nebo jiná služba kontaktuje
danou webovou službu, její počáteční odpovědí je WSDL zpráva.
Universal Description, Discovery and Integration (UDDI): Představte si UDDI
jako seznam webových služeb. Má tři části: jedna uvádí kontaktní informace o
firmě, která vytvořila danou webovou službu, druhá je tvořena jednotlivými
webovými službami rozdělenými do kategorií například podle geografického
umístění nebo odvětví průmyslu, a konečně třetí část obsahuje popis WSDL,
e-business pravidla a instrukce, jak tuto službu používat. Celá myšlenka
spočívá na tom, že jednou budou všechny webové služby registrovány v ohromném
webovém adresáři, takže se budou moci vyhledávat navzájem, propojovat se a
integrovat bez nutnosti lidského zásahu.
1 2042 / kap









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.