V odděleních IT leží toxické odpady

Nekorektní zacházení s IT odpadem se může brzy stát pro řadu firem velkým problémem. Zdá se, že bezstarostné obdo...


Nekorektní zacházení s IT odpadem se může brzy stát pro řadu firem velkým
problémem.
Zdá se, že bezstarostné období, kdy každá firma mohla nakládat se zastaralými
IT produkty dle své libovůle, pomalu končí. Zatímco několik amerických států
již zakázalo ukládání vybraného elektronického odpadu na pozemních skládkách,
Evropská unie zatím jen vydala direktivy týkající se omezení množství škodlivin
ve výrobcích. I v Evropě se ale nepochybně půjde ještě dál.
Rostoucí veřejná pozornost věnovaná rizikům elektronického znečišťování a
intenzivnější regulace ze strany státních institucí zvýšily tlak na recyklaci
IT produktů a staly se příčinou stoupajících nákladů na likvidaci
elektronického odpadu. Firmy, které nabízejí levnou likvidaci starých zařízení,
mohou často prostřednictvím překupníků prodávat toto vybavení do rozvojových
zemí nebo je ilegálně ukládat přímo v zemi původu. Obě tyto praktiky jsou
značně kontroverzní a jejich důsledky dopadají nejen na viníky.
Problémy se vznikem jasně definovaných pravidel, s kontrolou výrobců a
vytvořením příslušných auditů mohou způsobit, že jsou napospas riziku vysokých
pokut, žalob a negativní publicitě vydány firmy, které produkty pouze užívaly a
na korektní likvidaci nedohlédly.

Kilogramy jedů
Typický CRT monitor obsahuje podle odborníků na recyklaci 1,5-4 kilogramy
olova. To je totiž obsaženo mimo jiné ve skle obrazovky, v pájce nebo ve
stabilizátorech pro plasty. V plošných spojích se nachází také berylium,
kadmium, toxické přísady proti hoření a další složky, které mohou kontaminovat
ovzduší i povrchovou vodu. Současně mohou představovat hrozbu i pro lidi. Mnohé
z látek, které obsahují, mohou mít karcinogenní účinky, a to obzvláště tehdy,
pokud nejsou zlikvidovány rozumně, ale například spáleny nebo uloženy na běžnou
skládku.
Až dosud byli pod tlakem aktivistů a regulačních orgánů pouze výrobci
elektroniky. Měli za úkol omezit jedovatý obsah ve svých produktech a omezit
vystavení lidí toxinům použitým při výrobních procesech. To se ale mění.
Evropská unie se poprvé více zaměřila na problémy konce životního cyklu
produktů na počátku loňského roku, kdy vydala dvě direktivy týkající se
výrobců. Jedna po výrobcích IT produktů, které jsou prodávány v Evropě,
požaduje, aby ze svých výrobků do roku 2006 odstranili některé zvláště
nebezpečné jedy, jako například olovo, stříbro, kadmium, šestimocný chrom nebo
protipožární ochranné prostředky založené na bromu. Druhá direktiva pak činí
výrobce zodpovědnými za náklady spojené s likvidací jejich produktů na konci
životního cyklu.
Podobná legislativa je přijímána také na území Spojených států. Například nový
kalifornský zákon předpokládá výběr speciálního poplatku ke každému prodanému
CRT monitoru, který by měl pokrýt náklady na recyklaci v době, kdy zařízení
končí životnost, zakazuje vývoz elektronického odpadu a přikazuje ukončení
používání toxických materiálů jmenovaných v direktivě EU.
Kalifornie a několik dalších amerických států také zakázaly ukládání vybraných
IT produktů na pozemních skládkách. Zákaz se týká například právě výše
zmiňovaných CRT monitorů. Celkově je nyní v USA podle společnosti Gartner na
cestě více než 25 nových zákonů, které se touto oblastí zabývají. Vzniká tak
hromada nekonzistentních pravidel, které organizace musejí dodržovat, a
potenciál pro výběr pokut, pokud tak neučiní.

Z praxe
Jednou z firem, které se na smršť prostředí chránících zákonů připravují již
delší dobu, je americká společnost Kaiser Permanente, která se zabývá
poskytováním zdravotní péče. Již přede dvěma a půl lety začala vytvářet vlastní
program likvidace zastaralého počítačového vybavení. Tehdy byla motivována
spíše otázkou nákladů než touhou korektně zlikvidovat produkty s potenciálně
toxickým obsahem, ale to se brzy změnilo.
"Můj šéf věnoval pozornost prostoru, který zabíralo všechno naše opotřebované
nebo nadbytečné IT vybavení," říká Jim Regan, manažer IT systémů jmenované
společnosti. Nefunkční jmění podle jeho slov zabíralo velký úložný prostor a
bylo nevýhodné také z daňového hlediska. Bylo třeba se ho zbavit. Regan však
brzy zjistil, že likvidace IT odpadu, který obsahuje množství toxických složek,
může pro Kaiser představovat velké riziko.
Problém se zjevil v celé své nahotě počátkem roku 2002, kdy dvě skupiny
aktivistů v USA zveřejnily fotografie a kontroverzní zprávu o vývozu
elektronického odpadu do rozvojových zemí. Zpráva zveřejněná BAN (Basel Action
Network) a SVTC (Silicon Valley Toxics Coalition) tvrdila, že 50-80 %
elektronického odpadu sebraného ve Spojených státech je vyváženo do rozvojových
zemí. V materiálu byly zahrnuty odstrašující obrázky dětí v čínské vesnici
Guiyu, které si hrají mezi hromadami vyhozených IT výrobků, a dělníků, kteří na
volných prostranstvích rozbíjejí ručně monitory a polévají tištěné spoje
kyselinou, aby z nich získali cenné kovy. Na některých fotografiích byly jasně
viditelné nálepky soukromých i veřejných organizací USA, které odhozené
produkty dříve vlastnily.
Situaci ohledně elektronického odpadu v Guiyu potvrzovaly články v hlavních
amerických novinách včetně The Washington Post a San José Mercury News. Média a
aktivisté v té době označovali jako viníky výrobce, ale management Kaiseru si
již tehdy dobře uvědomil, jaké problémy by jeho společnosti přineslo, pokud by
se u ní používané výrobky objevily v takových souvislostech.

Hledání řešení
Bylo zjevné, že taková událost by výrazně poškodila dobré jméno společnosti,
což si obzvláště organizace podnikající v oblasti zdravotní péče rozhodně
nemohla dovolit. Export elektronického odpadu sice není v USA ilegální, ale
Regan začal mít množství telefonátů od strachujícího se vedení firmy i od
důležitých partnerů.
V té době už ale bylo naplánováno uzavření kontraktu se společností Redemtech,
která se zabývá recyklací odpadů, a to včetně zastaralého IT vybavení. Reganova
smlouva specifikovala politiku "nulového ukládání na pozemních skládkách",
zahrnovala písemnou záruku, že recyklační smluvní partneři Redemtechu
neexportují jakékoli elektronické odpady do zahraničí a požadovala dokumentaci
o konečném řešení likvidace všech IT produktů. Smlouva byla uzavřena a Regan
nyní používá zaslanou dokumentaci k vymazání majetku z účetních knih a také pro
ochranu firmy před případnými žalobami. "Šli jsme do toho kvůli zmírnění
rizika. Je třeba se skutečně ujistit, že nic na druhém konci celého řetězce
nepoškodí vaši pověst," říká.
Reganova firma je v současnosti pravděpodobně o krok vpřed před ostatními.
Pokud ale zvážíme objem elektronického odpadu, které společnosti jako ta jeho
produkují firma Kaiser jen za poslední dva roky zlikvidovala na 65 000 kusů IT
vybavení pak je podle Regana zjevné, že je pouze otázkou času, kdy skupiny
zaměřené na ochranu životního prostředí upozorní na některou velkou společnost,
jejíž IT odpad se nelikviduje korektně.

Útoky na výrobce
Společnost Dell se před lety stala pro ochránce životního prostředí příkladem
firmy, která nezajišťuje správně likvidaci svých produktů. Ted Smith,
zakladatel skupiny SVTC, upřesňuje, proč si jeho organizace vybrala tohoto
výrobce za cíl své kritiky a vydala negativní zprávy o jeho recyklační
politice: "Rozhodli jsme se, že bude prostě dobrým cílem," říká a dodává, že po
kampani SVTC začal tento výrobce brát podobné problémy daleko vážněji.
Výše zmíněná taktika zjevně funguje. Společnosti jako Dell, IBM nebo
Hewlett-Packard nyní tvrdí, že nabízejí dostatečné programy umožňující vrácení
počítačů zákazníky a sebrané IT produkty recyklují.
Jim Puckett, koordinátor organizace BAN, která se postavila proti exportu
nebezpečného elektronického odpadu do rozvojových zemí a úzce spolupracuje s
SVTC, říká, že jejím příštím cílem budou významní uživatelé IT produktů.
"Začínáme jít po některých institucích a sledovat pozitivní i negativní
příklady zacházení s elektronickými zařízeními. Ano, chystáme se vyvíjet tlak
na uživatele," říká.
Zatím ale mnohá IT oddělení i jejich nadřízené složky právní, etické i
technické problémy likvidace IT zařízení ignorují. "Stále o tom hovořím s
našimi klienty a mnozí z nich nemají žádné ponětí, co se vlastně děje. Člověk
by si myslel, že budou vědět, že tyhle věci prostě nemůžete jen tak zahodit,"
říká analytička Frances OBrienová ze společnosti Gartner.

Ekonomika e-odpadu
Mnohé IT organizace celý problém řeší prostě tak, že zastaralé a nepoužívané
vybavení skladují. To je ovšem poněkud drahé řešení, protože ceny úložného
prostoru i likvidace rostou. "Nejrozšířenějším řešením likvidace elektronického
odpadu je dnes skladování," říká Lennie Myers, viceprezident recyklační
společnosti Image Microsystems.
Když přijde čas přestat používat nějaké zařízení, jen málo společností má
vyhrazenou určitou částku na jeho likvidaci. A ještě méně je lidí zodpovědných
za IT, kteří dnes mají chuť přesvědčovat finančního ředitele, aby vynaložil
částku 30 dolarů za každé staré PC což je podle OBrienové typická částka za
likvidaci PC v USA.
Celý problém výrazně narostl v posledních letech, protože se změnila ekonomika
produktů na konci životnosti. Zatímco ceny za likvidaci se zvýšily, ceny
použitých PC klesly do bodu, kdy například podle Dellu nemá zbylý systém po 30
měsících používání žádnou, nebo takřka žádnou hodnotu. V minulosti mohla IT
organizace po třech letech IT vybavení odprodat, takže se ho zbavila a ještě
získala nějaké peníze. Dnes už ji likvidace peníze stojí.
"Stále ještě můžete narazit na chlapíka v malém červeném náklaďáčku, který vaše
PC prostě odveze," říká IT ředitel jedné velké společnosti, který si nepřál být
jmenován. "Bez toho, aby se vedení firem rozhodlo podporovat politiku
korektního nakládání s odpadem, budou mnohé firmy prostě raději házet
elektronický odpad do kontejnerů, než aby platili 25 dolarů za skutečnou
likvidaci," dodává.
Tento vedoucí pracovník byl nakonec schopen získat podporu nadřízených pro
rozumné recyklování proto, že se zaměřil na problémy s nesprávným smazáním dat
na discích vyhozených PC a na rizika nekompatibility s regulacemi zakotvenými v
legislativě (konkrétně HIPAA Health Insurance Portability and Accountability
Act).
Firmy jako Image Microsystems nebo Redemtech podle něj kontrolují a dokumentují
vymazání každého disku jako součást svých služeb. Vzhledem k extra nákladům na
rozumnou likvidaci to však podle mnohých vedoucích pracovníků bude chtít
množství negativní publicity, než se firmy rozhodnou používat rozumné
likvidační praktiky.

Drahá láce
"Skutečně se dnes v této oblasti děje mnoho negativního. Každá významná
společnost by však měla prokázat snahu," říká OBrienová. To znamená, že by
měla trasovat další osud dříve vlastněných produktů a mít k dispozici jak
doklad o nabytí, tak i o případné korektní likvidaci což ovšem mnohé
společnosti nedělají.
Navzdory riziku negativní publicity mnohé společnosti legálně a finančně
výhodně spolupracují s firmami, které exportují IT vybavení do zahraničí.
Dokonce i recyklační firmy, které tvrdí, že produkty neexportují, mohou některé
vybavení nebo jeho komponenty vyvážet. Nebo může likvidované vybavení podle
OBrienové klidně končit někde na poli. Proto je třeba, pokud likvidaci
neprovádí nějaká skutečně důvěryhodná firma, celý proces kontrolovat.
OBrienová také tvrdí, že jeden její klient z oblasti finančnictví dostal
nabídku na odstranění 3 000 nefunkčních monitorů po 3 dolarech za kus. To byla
významná úspora proti obvyklým 7-35 dolarům. "O tři měsíce později k mému
klientovi volali lidé z Úřadu pro ochranu životního prostředí a ptali se, proč
jsou jejich monitory na skládce," vypráví OBrienová. Vyšetřovatelé z EPA
(Environmental Protection Agency) jsou schopni rychle vysledovat původ
jednotlivých zařízení k původnímu majiteli prostřednictvím sériových čísel nebo
inventárních štítků.
"Jestliže nebudeme schopni prokázat, že jsme to korektně vyřešili, budeme
vinní," říká šéf oné velké finanční instituce. "To znamená, že budeme muset
zaplatit poplatky za vyčištění a pokuty," dodává.

Kudy dál
Co by tedy mělo vedení firem v této oblasti podnikat? "Nejlepším způsobem, jak
zjistit, kudy se vydat, je sledování celého trhu," říká Regan. Nyní už podle
vlastních slov zahrnuje specifické požadavky na likvidaci IT produktů do
podkladů pro výběrová řízení na nové výrobky. A často dává přednost leasingu,
který celý tento problém snímá z jeho zad. Všechna z 250 000 IT zařízení
Kaiseru včetně těch, která se na konci používání vracejí výrobci nebo k
leasingové společnosti, jsou v okamžiku, kdy končí jejich využití, zpracována
už zmíněnou firmou Redemtech. Tato firma sebere zařízení, vyčistí disky,
recykluje nebo vrátí vybavení a poskytne příslušné písemné potvrzení.
"Běžné náklady na likvidaci PC činí v současnosti 18,40 dolaru a na monitor
23,71 dolaru. Tyto náklady máme v rozpočtu," říká Regan. Celkové náklady na
zpracování 19 906 monitorů a 38 204 desktopů za poslední dva roky dosáhly
částky 1,2 milionu dolarů.
To může vypadat, jako že jde o poměrně drahou záležitost, ale IT organizace by
měly být obezřetné v případě firem, které nabízejí likvidaci za nízké, nebo
dokonce nulové částky. "Měly by si být vědomy, co se pak stane se všemi těmi
zařízeními a kontrolovat dobré úmysly takových firem," říká Tod Arbogast,
senior manažer služeb pro likvidaci produktů u Dellu.
"Neschovávejte si IT vybavení, které dosáhlo konce své životnosti," radí Wayne
Balter, viceprezident pro záležitosti ochrany životního prostředí u IBM. John
Montgomery, CTO společnosti Marine Terminals, říká, že jeho společnost měla
sklad plný počítačů, ale zbavila se jich prostřednictvím organizace, která se
zabývá recyklací. Montgomery obnovuje 20 % firemních PC každý rok, monitory
však slouží déle, což šetří peníze za investice a oddaluje nutnost vynaložení
nákladů na jejich likvidaci. Pomalu také dává přednost LCD panelům, které
spotřebují méně energie a neobsahují velká množství olova, které se nachází v
CRT. Fluorescenční osvětlení těchto panelů však zase obsahuje jiný jedovatý
prvek rtuť.
Uživatelé mohou redukovat konečné recyklační náklady tím, že prostě na počátku
nakoupí produkty, které mají nižší obsah jedovatých látek. Například evropské
certifikační nálepky TCO a Blue Angel poskytují jistotu, že určité jedovaté
látky nejsou obsaženy v jimi označených monitorech a desktopech. Výrobci IT ale
nebudou zřejmě nikdy schopni odstranit ze svých produktů všechen jedovatý obsah.
Firmy využívající IT by tak měly problému likvidace elektronického odpadu začít
věnovat pozornost pokud tak již neučinily. Lze totiž očekávat, že se
legislativa bude v této oblasti dále zpřísňovat, a to jak v USA, tak i v
Evropě. Netřeba patrně dodávat, že se bude týkat i nových členů EU.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.