Ve vesmíru je přece všechno jinak

Myslíte si, že první člověk na Měsíci se jmenoval Armstrong? A myslíte si, že i Battlezone je jenom stará hra na hra...


Myslíte si, že první člověk na Měsíci se jmenoval Armstrong? A myslíte si, že i
Battlezone je jenom stará hra na hracích automatech se zelenou čárovou
vektorovou grafikou? No, tak na to zapomeňte nic z toho není pravda. Nová
Battlezone vás o tom přesvědčí.
Začněme druhým omylem. Kdysi dávno, v dobách, kdy se počet bitů datové sběrnice
dal spočítat na prstech jedné ruky a kdy 4 MHz byly závratnou, dech beroucí
rychlostí, bylo možné v maringotkách s hracími automaty najít hru pod názvem
Battlezone. Byla to vlastně asi první 3D hra viděná z vlastní perspektivy a
grafika na tu dobu skutečně "brala dech": úžasné 3D drátové modely, samozřejmě
bez odstraňování skrytých hran (nebo drátů?), zelená obrazovka, která měla
horní čtvrtinu přelepenou červenou fólií, aby "přístrojová deska" měla jinou
barvu než průhled do okolní krajiny..., prostě klasika, která musí z očí
každého pamětníka vyloudit slzy dojetí. Nicméně, to je minulost. Dnes už slovo
Battlezone pár měsíců znamená něco jiného: hru firmy Activision, která v
tradicích svého předka (ke kterému se hrdě hlásí) přináší hrám na pécéčko něco
zbrusu nového a už dnes si zaslouží označení "klasická".
O tom, že mýtem je i historie dobytí měsíce, vás přesvědčí úvodní demo
Battlezone. Ve skutečnosti to bylo totiž "trochu" jinak... Někdy koncem 50. let
dopadl na Beringovu úžinu meteorický roj. Vědci obou tehdejších supervelmocí
záhy zjistili, že se neskládal z obvyklého kamení a železa (nebo z čeho se
běžné meteory skládají, astronomové prominou), ale z velmi zvláštní hmoty,
nazvané biometal. Ta měla celou řadu pozoruhodných vlastností, díky nimž se z
ní daly velmi snadno vyrábět velmi složité a dokonalé výrobky pochopitelně
zejména zbraně. Ty chabé zásoby, které na Zem přinesl meteorický roj, byly záhy
vyčerpány, a když výpočty dráhy onoho roje ukázaly, že další biometal by se měl
nacházet na Měsíci, začal SKUTEČNÝ závod o vesmír. Tvrdý, nemilosrdný a krvavý.
Celý program Apollo byl jenom jedno velké krytí pravá základna Spojených států
na Měsíci byla jen pár metrů od místa přistání Apolla 11..., to ale mělo zůstat
veřejnosti utajeno. Až do teď: v Battlezone si můžete na vlastní kůži
vyzkoušet, jaké to bylo (je), a to jak z pozice Američanů, tak Rusů.
Battlezone je pozoruhodnou kombinací real-time strategie a akčního simulátoru
futuristických bojových vozidel. Tak jako v simulátorech se na okolní svět
díváte z kokpitu svého vozidla, případně přes průzor přilby pokud vás okolnosti
donutí vystoupit z relativního bezpečí pancéřované kabiny. Na gravitačním
polštáři se proháníte těsně nad povrchem Měsíce, Marsu, Venuše i dalších
planet, střílíte po nepřátelských strojích, hledáte mimozemské artefakty,
kryjete se také před nepřátelskou palbou atd. Kromě toho je tady ale ještě
strategická část: organizujete výrobu dalších bojových jednotek (výroba tanku
díky biometalu trvá jen pár desítek vteřin), vydáváte jim rozkazy typu
"následuj mne", "hlídej tohle místo", "volný lov" a v neposlední řadě hledáte
ložiska biometalu, který použijete na následnou výrobu.
Skloubení simulátoru a strategie je velmi přirozené a pružné: díky promyšlenému
a pohyblivému ovládání není problém současně bojovat a organizovat výrobu,
každý potřebný příkaz je jen několik sitsků klávesnice vzdálen průhledové menu
vás navíc stále informuje o tom, co vlastně děláte. Pokud znáte klasické
real-time strategie, tak možná přemýšlíte o tom, jak je možné organizovat tak
velké množství jednotek bez možnosti podívat se na ně z ptačí perspektivy.
Naštěstí to není problém: celkové množství jednotek v typické misi Battlezone
je menší než v takovém Command&Conquer, navíc jsou v příslušných menu členěny
do kategorií podle své funkce, takže nehrozí, že se v nich nebudete orientovat.
Pocit, že opravdu jste uprostřed boje, je v Battlezone umocněn i tím, že nejste
pevně vázáni na jeden tank, ve kterém byste měli strávit celou misi. Naopak,
můžete vystoupit nebo se v nouzi katapultovat a chodit po povrchu planety pouze
ve skafandru s laserovou puškou v ruce. Když vás procházka přestane bavit, buď
nastoupíte zpět do svého vozidla, nebo si, pokud chcete jiné nebo to původní
bylo zničené, přivoláte na pomoc nějaké jiné, jeho pilotovi přikážete vystoupit
a sami zaujmete jeho místo.
Opěšalí piloti (vlastní i nepřátelští) mají samozřejmě slušnou inteligenci:
jednou jsem ve svém (americkém) tanku honil katapultovavšího se ruského pilota,
a v záchvatu fair-play jsem zastavil a vystoupil, očekávaje, že si to rozdáme
takřka tváří v tvář
pomocí pušek. Ruského pilota ovšem asi fair-play neučili, protože okamžitě
obsadil můj opuštěný tank a začal honit on mě. Skutečně, to bylo asi největší
překvapení, které jsem kdy při hraní počítačové hry zažil (nepočítám to
vybafnutí tyranosaura v Tomb Raideru). Možnost pohybovat se po svých ale
nevyužijete pouze v nouzových situacích. Některé mise pěší pohyb přímo
vyžadují, například k tomu, abyste pronikli do dobře střežené oblasti (samotný
pěšák spíš unikne pozornosti než tanková kolona).
Po technické stránce je Battlezone také takřka bezchybná. Pohledná, vlnitá
krajina, světelné efekty, exploze, pěkné a originální modely bojové techniky to
všechno samozřejmě nejlépe vypadá, pokud máte grafický akcelerátor, ale dokonce
i bez něj hra na jen trochu slušné konfiguraci vypadá velmi dobře. Postupně se
odvíjející příběh, mise plné zvratů a překvapení a v neposlední řadě velmi
slušné zvuky také přispívají k vytvoření výborné atmosféry, která opravdu
dokáže vtáhnout do děje.
Battlezone je jednou z nejlepších her tohoto roku. Je to originální kombinace
dvou klasických herních stylů, navíc perfektně provedená rozhodně stojí za
doporučení.
Tento článek byl připraven ve spolupráci s redakcí časopisu Score.
8 1650 / kat









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.