Velká Rizika světa bez rizik

Když před několika lety jakýsi novinář položil na tiskové konferenci otázku: "Jaké problémy může lidstvu přinés...


Když před několika lety jakýsi novinář položil na tiskové konferenci otázku:
"Jaké problémy může lidstvu přinést internet?", dostalo se mu následující
odpovědi: "To je jako kdybyste chtěl po vynálezci kola, aby předjímal rizika
automobilismu." Dnes už jsme o několik let dále, a proto některé z problémů
spojených s elektronizací našich životů začínáme přinejmenším tušit.
Jedním z nich je nepochybně otázka ochrany našeho soukromí. Přízrak
orwellovského Velkého bratra nabývá stále zřetelnějších kontur. Zvláště po
teroristických útocích z loňského roku ve vlnách patriotického nadšení poněkud
utonula přirozená ostražitost západního světa vůči kontrole vlastního
privátního světa státními institucemi.

Sčítání lidu
V České republice první výraznější pozdvižení související s ochranou osobních
údajů vypuklo v průběhu loňského sčítání lidu. Kromě výhrad některých
jednotlivců i institucí vůči rozsahu požadovaných údajů vznikl ještě další spor
o to, co bude se získanými daty po ukončení sčítání. Teprve letos v lednu
uzavřel Ústavní soud případ žaloby Českého statistického úřadu na Úřad pro
ochranu osobních údajů (ten požadoval zničení údajů). Ústavní soud rozhodl ve
prospěch Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), neboť podle zákona je ÚOOÚ
jedinou institucí, která má oprávnění vydat příkaz k likvidaci údajů a její
rozhodnutí je konečné.
Bankovní novela Další záležitost, ve které se ÚOOÚ angažuje, ovšem
pravděpodobně s mnohem menšími vyhlídkami na úspěch, je novela zákona o
bankách. Podle ní by zákon bankám přímo ukládal povinnost zpracovávat údaje o
klientech včetně údajů citlivých. Podle představitelů ÚOOÚ nelze v tomto
případě hovořit o dobrovolném sdělení těchto údajů, protože na jejich sdělení
či nesdělení závisí poskytnutí určité bankovní služby.
Boj o novelu zákona přichází v době, kdy již nějaký čas panuje nepřehlédnutelná
tenze mezi ÚOOÚ a bankami. Její příčinou je tzv. úvěrový registr, který buduje
několik bank v současnosti do registru mají v úmyslu přispívat informacemi o
svých klientech Bank Austria Creditanstalt, Česká spořitelna, ČSOB, GE Capital
Bank a Komerční banka. Dalších 5-8 bank včetně stavebních spořitelen se k
registru hodlá zapojit po zahájení jeho provozu. Podobné registry fungují v
řadě zemí světa a zúčastněné banky díky těmto registrům získávají informace o
platební morálce klientů. V některých zemích jsou v registrech zapsány údaje o
všech klientech bank (Německo, Itálie, Irsko), zatímco například ve Francii se
v těchto registrech nacházejí pouze informace o "neplatičích".
Úřad pro ochranu osobních údajů má výhrady především vůči záměru provozovatelů
registru zahrnout do něj i informace o klientech mimo bankovní sféru (například
údaje od telekomunikačních či leasingových společností). Nejčastější hříchy
Banky ovšem nejsou jedinými institucemi, které se podle ÚOOÚ dopouštějí
problematického zpracování osobních údajů.
Podle výroční zprávy Úřadu se časté případy porušování zákona o ochraně
osobních údajů objevují v oblasti zásilkového obchodu a dále obecně ve sféře
poskytovatelů služeb. Ať už jde o radiokomunikace, dopravní podniky,
internetové firmy, peněžní ústavy v mnoha případech jsou vyžadovány osobní
údaje v nadměrném rozsahu, který neodpovídá potřebám poskytovatele služby.
Často není požadován souhlas zákazníka se zpracováním jeho údajů a objevují se
i tendence k výměně osobních údajů klientů. Zákazníkům je rovněž často
předkládán k podpisu souhlas se zpracováním osobních údajů nad rámec účelnosti.
Evergreenem mezi případy porušování zákona o ochraně osobních údajů je
nadužívání rodného čísla a poskytování údajů při vstupu do budov. Můžete si za
to sami
Velmi často si ovšem za případné problémy mohou lidé sami jejich citlivé údaje
z nich nevymámí nikdo pod pohrůžkou neposkytnutí služby či s použitím
zpravodajských technik ale poskytnou je sami a dobrovolně. Nejlepším příkladem
jsou nejrůznější soutěže o ceny či pouliční ankety, kde lidé se snaživostí
hodnou lepší věci poskytují o sobě zcela anonymním institucím velmi dobře
prodejná data.
S tím ovšem souvisí mnohem širší problém ochrana osobních údajů totiž zatím
není běžně vnímána jako integrální součást základních lidských práv a svobod.
Stížnosti proti porušení zákona o ochraně osobních údajů proto většinou
nebývají samozřejmou reakcí na toto porušení, ale objevují se nejčastěji v
souvislosti se snahou např. vyhnout se trestnímu stíhání.

Shrnuto, podtrženo
Závěrem tedy lze konstatovat, že stále přetrvává tendence shromažďovat údaje o
osobách bez konkrétní potřeby. Velmi často je například zcela nadbytečně
shromažďován údaj o národnosti osob (především se tato tendence vyskytuje v
oblasti personalistiky a školství). Jak již bylo řečeno výše, běžná je snaha
vyžadovat od občanů jejich rodná čísla i tam, kde to není nezbytné. Mimochodem,
argumentovat potřebou jednoznačné identifikace subjektu je v tomto případě
zcestné, a to hned ze dvou důvodů. Tím prvním je existující duplicita rodných
čísel, tím druhým pak fakt, že ten, kdo nemá ze zákona právo shromažďovat rodná
čísla osob, nemá ani právo přístupu do celostátního registru založeného na
rodných číslech. Kromě toho, v naší zemi pro identifikaci osoby zcela postačí
jméno, příjmení, adresa a datum narození. Velmi častým nešvarem je kopírování
dokladů. Na většině těchto dokumentů (např. občanský průkaz) je uvedeno mnohem
více údajů, než je potřeba například k uzavření smlouvy. Hrozí nám policejní
stát?
Podle některých analytiků v sobě ovšem novela bankovního zákona, o které byla
řeč dříve, nese ještě jedno riziko: tím, že banky (a později možná i další
instituce) budou ze zákona přímo povinny shromažďovat určité citlivé údaje,
může paradoxně nastat situace, kdy se Úřad na ochranu osobních údajů stane v
rukou státu pomůckou k dokonalé kontrole občanů. V souvislosti s teroristickými
útoky totiž řada zemí, a Česká republika není v tomto směru výjimkou, poměrně
nenápadně modifikuje svou legislativu směrem k rozšíření pravomocí tajných
služeb. Pokud tedy např. přestane být spolupráce s BIS dobrovolnou, jako tomu
bylo doposud, a instituce budou za určitých podmínek povinny zpřístupnit svá
data představitelům těchto služeb, vznikne tak velice rozsáhlá a rozmanitá
databáze, jejíž jednotlivé složky si nebudou smět navzájem svá data vyměňovat
na to bude dohlížet ÚOOÚ. Jediným, kdo bude mít přístup do všech databází a
získá tak možnost dávat si do souvislostí osobní data z nejrůznějších zdrojů,
bude BIS. Jistěže podobné konstrukce zatím představují riziko velmi akademické,
nicméně i takto může vypadat důsledek života on-line.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.