VHS budoucnost digitálního záznamu

Poté, co vám CW přinesl informace o digitálních záznamových přístrojích (přesněji řečeno o digitálních videoka...


Poté, co vám CW přinesl informace o digitálních záznamových přístrojích
(přesněji řečeno o digitálních videokamerách), jejich vlastnostech a možnostech
jejich úprav, můžete se v tomto vydání seznámit s opravdu "horkou novinkou" v
podobě prvních informací o digitálním záznamovém videosystému Digital VHS.
Proč Digital VHS
Tento systém zřejmě v nedalekém budoucnu nahradí masově používané VHS
videorekordéry. Přinese do domácností nejen možnost mnohem kvalitnějšího
přehrávání starých analogových VHS záznamů, ale především kvalitního
digitálního videozáznamu z různých zdrojů na videokazety formátu VHS s
dostatečnou záznamovou kapacitou. Videorekordér tohoto systému by se měl v čase
vánočním objevit na našem trhu, a to hned od dvou výrobců Sony a JVC. Tak jako
v případě digitálních videokamer bude i tento systém spolupracovat se
střihovými PC systémy a kartami založenými na IEEE 1394 (iLink) rozhraní, což
přeloženo do srozumitelnější řeči znamená, že sestříhané a zpracované
videopořady bude možno přenést (zaznamenat) do D-VHS videorekordéru.
Specifikace Digital VHS
Systém Digital VHS (D-VHS) je nástupcem nejrozšířenějšího analogového systému
VHS a jeho modernizovaného nástupce S-VHS, je ale postaven na digitální
technologii. Systém je kompatibilní směrem dolů, tzn. čte záznam VHS (S-VHS) a
dokonce i zapisuje ve VHS (S-VHS) formátu, což znamená, že je na rozdíl od
např. systému Digital8 (respektive Digital8 kamer s odblokovanou záznamovou
funkcí pro analogový zdroj signálu viz CW 46/99) schopen v případě použití
kazet VHS a S--VHS zapisovat i analogově.
Zařízení používá v režimu digitálního záznamu D-VHS kazet, jež jsou rozměrově
shodné s VHS kazetami, jsou však plněny kvalitnějšími pásky. Ty budou vyráběny
v maximální délce odpovídající 8 hodinám záznamu ve standardním digitálním
záznamovém režimu (v dlouhohrajícím to pak bude až neuvěřitelných 24 hodin
záznamu).
Jako první USA
Systém Digital VHS byl již přede dvěma lety technologicky plně vyřešen, jeho
výroba a prodej (firmy JVC, Philips a Sony) se zatím v Evropě teprve rozbíhá s
obvyklým zpožděním oproti USA. Digitální videorekordéry pro trh v USA byly
koncipovány jako záznamová zařízení pro MPEG-2 datový tok (prakticky fungovaly
jako datový streamer), který byl získáván z digitálního satelitního vysílání
(DSS), jež je v USA mnohem více rozšířeno oproti Evropě. JVC prodává v USA svůj
D-VHS videorekordér jako zařízení kombinované s DSS satelitním přijímačem
logikou systému je nahrávání pořadů pouze z DSS satelitu (zařízení nemělo jiné
vstupní analogové nebo digitální konektory). Využití systému je tedy striktně
vázáno na digitální satelitní vysílání v MPEG-2 datovém toku.
V závěru roku 1999 došlo k obratu v prodejní strategii firem zabývajících se
vývojem D--VHS videorekordérů určených do té doby jen pro americký trh. Byly
vyvinuty verze pro evropský region (PAL verze) s tím, že přístroje obsahují i
analogové vstupy pro audio/video signál a především rozhraní IEEE 1394 (iLink).
K tomuto kroku napomohlo i rozhodnutí firmy Sony, která ohlásila svůj vstup na
pole výroby D-VHS videorekordérů pravděpodobně z obavy o možný obchodní úspěch
firmy JVC s tímto systémem. K rozhodnutí zřejmě vedlo obchodní poznání, že
majitelé videokazet VHS se s nimi jen těžko budou loučit a o rekordéry DV není
vzhledem k jejich ceně a malé typové nabídce velký zájem. DV kazety (s délkou
do 60 minut) nejsou ani vhodným médiem pro záznam televizních pořadů nebo
dlouhých filmů. Zase omezení
Základním parametrem systému je převod analogového nebo digitálního
videosignálu na MPEG-2 datový tok, jaký je používán i v systému DVD video, v
digitálním satelitním vysílání nebo v profesionálním digitálním studiovém
formátu Betacam SX (MPEG-2 je univerzální formát audio/video datového toku a
zahrnuje širokou škálu aplikací od amatérských až po ryze profesionální).
Součástí videorekordéru Digital VHS určeného pro evropský trh jsou proto
analogové vstupy a IEEE 1394 (iLink) kombinované rozhraní sloužící pouze jako
vstupní pro DV datový tok a jako vstupní/výstupní pro MPEG-2 datový tok. Z toho
vyplývá, že záznam z DV kamery je konvertován na MPEG--2 datový tok, jež je
přímo nahráván na D-VHS kazetu, z D-VHS videorekordéru však nepůjde (alespoň ze
specifikací prvních D-VHS přístrojů to vyplývá) nahrávat videozáznam zpět na DV
zařízení po IEEE 1394 rozhraní.
Důvodem omezení je fakt, že datový tok z DV kamery je sice velmi podobný
datovému toku MPEG-2, naneštěstí ale nejsou zcela totožné. Prakticky to
znamená, že záznam přehraný z vaší DV nebo Digital 8 kamery na D--VHS pásek
nepůjde přehrát zpět na DV kazetu přes IEEE 1394 (iLink) rozhraní. Proto systém
zřejmě nepůjde využít jako velkokapacitní zálohovací médium (přetočením obsahu
60minutových DV kazet na až 480minutový DV pásek). Přesněji řečeno půjde,
musíte ale oželet možnost pořady zpracovávat na PC nebo je zpětně přenášet na
DV pásek. Záznam z D-VHS pásky prostě nepůjde přenést do PC (jak jsme si již
řekli, obráceně to jde) po IEEE 1394 rozhraní. Na druhé straně propojené D-VHS
videorekordéry budou mezi sebou schopny digitálně nahrávat a přehrávat přes
IEEE 1394 (iLink) rozhraní, ovšem v MPEG-2 datovém toku. Důvody zamezení
přenosu DV datového toku z D-VHS rekordéru na externí DV zařízení jsou
pravděpodobně záležitostí obchodní politiky výrobců těchto zařízení než
problémů technologické povahy.
O tom, zda bude stejně jako v případě digitálních videokamer možno toto omezení
softwarově nebo jinak odblokovat, lze v tuto chvíli jen spekulovat. Soudě podle
obvodové specifikace D-VHS videorekordérů (přístroje obsahují DV/MPEG-2
konvertor, jenž by po přeprogramování mohl pracovat jako obousměrný) by to
teoreticky možné bylo.
D-VHS záznamové režimy
Kazeta systému D-VHS pojme až 44,4 GB dat (nebo 480 minut záznamu), je plněna
pásky ještě kvalitnějšími než S-VHS. Systém využívá automatickou detekci typu
pásku, podle nehož se přepíná i adekvátní záznamový a přehrávací režim (VHS,
S-VHS nebo D--VHS). D-VHS používá dva režimy digitálního záznamu s vysokou
hustotou (STD datový tok 14,1 Mb/s) a dlouhohrající (LS3 datový tok 4,7 Mb/S),
jenž umožňuje až maximálních 24 hodin záznamu na jednu D-VHS kazetu s délkou
480 minut (obdoba LongPlay). Kvantování je vždy 8 bitů. Prvním zástupcem tohoto
systému na českém trhu D-VHS je videorekordér firmy JVC pod typovým označením
HM-DR10000, jehož prodej je ohlášen na prosinec 1999. Firma Sony by měla rovněž
v prosinci 1999 uvést svůj první D-VHS model, zatím však nejsou k dispozici
žádné informace.
Závěrem
Velkou výhodou tohoto systému je možnost přehrávání VHS a S-VHS kazet s tím, že
tyto analogové záznamy prochází digitálními obvody (především tzv. TBC
korektorem) určenými pro zpracování digitálního záznamu. Obraz starého
analogového záznamu na VHS kazetě bude tedy mnohem klidnější a čistší, než při
prohlížení na klasických VHS přehrávačích. Dalším nesporným kladem bude možnost
nejen digitálního, ale i analogového záznamu podle typu používané kazety.
Zcela kardinální je však absence DV výstupu pro zpětné přehrání záznamu na DV
kazetu nebo do PC. Protože ale systém pracuje s MPEG-2 datovým tokem, lze
předpokládat (nebo alespoň doufat), že se v brzké době objeví PC karty, které
umožní tento datový tok obousměrně přenášet a zpracovávat na počítačích. Zatím
se zdá, že výrobci videorekordérů se z pochopitelných obchodních důvodů
nechtějí VHS kazety jen tak vzdát, a to je dobře.
9 3351 / ija









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.