Virtualizace ukládání dat

DEFINICE Virtualizované ukládání dat může zjednodušit život uživatelům i systémovým administrátorům. Úložný ...


DEFINICE
Virtualizované ukládání dat může zjednodušit život uživatelům i systémovým
administrátorům. Úložný prostor se tu bere jako jeden logický celek bez ohledu
na to, kde se jednotlivá úložná zařízení fyzicky nacházejí. Problémem ovšem je,
že si virtualizaci ukládání a její implementaci představuje každý dodavatel
trochu jinak.
Dokonalé úložiště dat patrně neexistuje. Někdy je k němu komplikovaný přístup a
nelze jej plně využívat, jindy může být problematické vytváření záloh. A to už
vůbec nemluvíme o nedostatečné kapacitě a její správě. Problémy spojené s
ukládáním dat podstatně narůstají se zvětšujícím se množstvím ukládaných dat.
Nejprve existovala propast v rozlišení mezi síťovými a lokálními zdroji. S
odpovídající úrovní hardwarové a softwarové podpory bylo možné nastavit síťové
zdroje tak, aby se jevily jako lokální, takže se na disky rozmístěné po síti
mohlo přistupovat jako by byly umístěny na lokálním počítači. To umožňovalo
mnohem plněji využívat kapacitu disků rozmístěných po síti LAN nebo WAN. Ale
uspořádání síťových zdrojů tak, aby se jevily jako lokální, nutně nemuselo
znamenat, udělat je snadno využitelnými: Existovaly např. ještě rozdílné
protokoly pro přístup k různým ukládacím zařízením. A bylo obtížné sledovat
zbývající megabajty rozmístěné tu a onde. S pohybem směrem k virtualizaci
ukládání by mohly takové problémy vymizet. Oč jde
Virtualizace ukládání je snahou abstrahovat funkci datového ukládání od
procedur a fyzického procesu, kterými jsou data ve skutečnosti ukládána.
Uživatel už dále nebude potřebovat vědět, jak jsou konfigurována úložná
zařízení, kde jsou nebo jaká je jejich kapacita. Například by se to mohlo
uživateli jevit tak, že existuje jeden lokální 1TB disk. Ve skutečnosti by
takový disk mohl být kdekoliv v síti, mohl by být složen z mnoha
distribuovaných disků nebo by mohl dokonce být částí komplikovaného systému
zahrnujícího cache, magnetické a optické disky nebo pásky. Není důležité, jak
jsou data ve skutečnosti ukládána. Co se týče uživatele, ten vidí, že existuje
pouze jednoduchý, třebaže velice velký, disk.
Žádné standardy Virtualizace ukládání může být implementována s rozdílnými
schématy nebo standardy. V současnosti trh nestanovil přednostně žádný
standard, což znamená, že procesy v pozadí závisejí na tom, jakého dodavatele
si vyberete. Ačkoliv existuje pohyb směrem ke standardizaci, zatím jí nebylo
dosaženo. Právě nyní se mnozí dodavatelé soustřeďují na individuální problémy v
návrhu a vytváření virtuálního úložného systému podle svých představ. Jedním z
důvodů je maximalizace využívání úložných zdrojů bez obětování výkonnosti.
Dalším je snadnost používání a údržby. Některé ze systémů pro virtualizaci
ukládání dat, které přicházejí v úvahu, jsou diskově orientované. Ty prezentují
uživatelům rozhraní podobné diskům. Termín, který přichází pravidelně do
diskuse o diskově orientovaných systémech, je storage pool. Z hlediska
uživatele je storage pool zásobník, ze kterého může požadovat jakékoliv
množství diskového prostoru, až po určité stanovené maximum. Cílem
zprostředkujících softwarových a hardwarových vrstev je řídit rozkouskovaný
diskový prostor tak, že vypadá a chová se jako jeden připojený disk. Diskově
orientované paradigma nabízí množství dalších výhod kromě jednoduchosti pro
uživatele. Když je rozhraní k sérii heterogenních síťových disků unifikováno,
může systémový administrátor zavést jednotnou politiku, která zahrne všechna
datová úložiště. Je také snazší implementovat jednotné, podrobné zálohovací
schéma. Virtuální rozhraní pomáhá zabezpečit, aby byla využívána celková
kapacita zařízení pro ukládání dat rozmístěných po síti. A systém je
škálovatelný: Přidání více disků je pro uživatele neviditelné. K diskově
orientovaným systémům patří SANsymphony od firmy DataCore Software, který je
určen pro SAN (storage-area network) nebo Storage Works Virtual Replicator pro
Windows NT a Windows 2000 od Compaqu.
Možná jsou ovšem i další schémata. Některá z nich jsou orientována páskově což
je primárně spojováno se zálohováním dat. Jedním příkladem je Virtual Storage
Manager od firmy Storage Technology. Hostitelskému počítači se to jeví, jakoby
data byla zapisována na fyzické páskové zařízení, přestože zde existuje
zprostředkující disková paměť (buffer), která obsluhuje data předtím, než jsou
zapsána na záložní páskovou kazetu. Tato technika rozdělování dat umožňuje
rychlé a efektivní zálohování. Některé navrhované konstrukce virtualizovaného
ukládání jsou konstruovány tak, aby umožnily rozdílným systémům řízení
virtuálního ukládání (virtual-storage-management) spolupracovat, a také
standardizovat, jak budou obsluhovány různé prvky pro ukládání (jako jsou
disky, pásky a cache). Myšlenkou je, co nejlépe využít výhody levných,
pomalejších médií, a přitom stále poskytovat uživatelům rychlý přístup k
potřebným datům. K těmto systémům patří Virtual Storage Architecture Guide od
Hewlett-Packard nebo Jiro od Sun Microsystems.
Využití jednotlivých typů virtuálních úložišť záleží na konkrétní potřebě,
finančních možnostech apod. Vždy by však měly přinést zjednodušení práce pro
uživatele i administrátora.
1 0022 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.