Vládní návrh telekomunikačního zákona s otazníky

Po zákonu o elektronickém podpisu je vládou předkládaný telekomunikační zákon další legislativní iniciativou, kter...


Po zákonu o elektronickém podpisu je vládou předkládaný telekomunikační zákon
další legislativní iniciativou, která se bezprostředně dotýká světa IT. A
stejně jako u elektronického podpisu i zde se odborná veřejnost staví k vládním
aktivitám spíše kriticky.
Odpor proti vládou navržené podobě telekomunikačního zákona zatím viditelně
prezentovala zejména společnost Aliatel. Podle ní připravovaná norma směřuje ke
skrytému prodlužování monopolu pro oblast hlasových služeb, protože
znevýhodňuje nové operátory.
Kritici předlohy se domnívají, že přijetí vládního návrhu zákona oddálí
skutečnou deregulaci českého telekomunikačního trhu z 1. 1. 2001 až na 1. 1.
2003 (do tohoto data jsou odloženy některé povinnosti, které musí splnit
operátor s významným podílem na trhu).
Liberalizace trhu by neměla zůstat jen na papíře
Něco málo o celé problematice telekomunikačního zákona jsme uvedli již v
Computerworldu číslo 5/2000. Zopakujme stručně, jaké jsou hlavní kri
Zabraňte hackerům v útoku
STEVE BASS
POSLOUCHEJTE POZORNĚ: Pokud pro připojení k síti používáte kabelový modem či
DSL (standard používaný především v USA), je možné, že právě v této chvíli vám
někdo čmuchá na hard disku. Tento vtipálek by se mohl napojit na váš počítač,
mazat tam soubory či přeformátovat váš hard disk a ve chvíli, kdy se dozvíte,
že vás napadl hacker, už bude příliš pozdě.
Myslíte že se něco takového nemůže stát? No, mě se to povedlo. (Nemějte strach,
během psaní tohoto článku jsem žádnora, zvolím před volané číslo určitou
předvolbu. Varianta pevné předvolby znamená napevno nastavení varianty typu
"místní hovory veďte přes operátora, k němuž jsem připojen, meziměstské přes
společnost XY a mezistátní přes ZZ." Pevnou předvolbu lze samozřejmě vždy
"přebít" volbou call-by-call.
Varianty call-by-call i pevné předvolby musejí být přirozeně k dispozici
paralelně. Bez umožnění těchto funkcí je přitom využití služeb jiného operátora
poměrně problematické (obdoba bezplatné linky 0800, následuje nepohodlná
autentizace volání bude zřejmě zpoplatňováno podobně jako dnes předplacené
karty u operátorů mobilních sítí, což kromě nepohodlí dává navíc povinnost
platby předem).
Přenositelnost čísla
Přenositelnost čísla znamená možnost ponechat si původní telefonní číslo, pokud
účastník změní operátora, geografické umístění i typ služby. Pokud taková
možnost neexistuje, stává se pro libovolnou firmu argumentem proti změně
operátora. Nutnost aktualizace vizitek, údajů u obchodních partnerů atd. je
přitom tím tíživější, čím větší je ona firma. To se přirozeně vůbec nelíbí
subjektům právě vstupujícím na trh.
Český Telecom argumentuje technickými obtížemi při realizaci této služby sítě.
Upřednostňoval by variantu, která by mu tuto povinnost uložila až po úplné
digitalizaci jeho sítě.
Poslední míle v novém
Dominantní operátor by měl i po liberalizaci trhu mít povinnost "poslední
míle", tedy připojení žadatelů i tam, kde to pro něj není ekonomicky výhodné.
Takto vzniklá ztráta se mu pokryje z fondu, do něhož přispívají všechny
subjekty působící na trhu. V terminologii nového zákona se poslední míle nazývá
"povinnost univerzální služby".
Snad zbývá ještě dodat, co se v novém zákoně rozumí pod pojmem dominantní
operátor (respektive "operátor s významným podílem na trhu"). Jde o subjekt,
který má v určitém segmentu trhu (typ poskytované služby, region...) větší
podíl než 25 %. Toto číslo údajně odpovídá zvyklostem platným v EU.
Postavení regulátora
Veškeré regulační úkony jsou v kompetenci Českého telekomunikačního úřadu. Ten
má ale mnohdy velmi vágně definované kompetence ("může" udělit licenci).
Jak dál
Podle informací, které máme k dispozici, se zákon bohužel dostává do politické
roviny a v názoru na diskutované verze se výrazně liší jednotlivé poslanecké
kluby. To samozřejmě vyvolává pochybnosti, zda bude nakonec přijata z
"odborného hlediska" ta nejlepší varianta.
Nejasno
V celé záležitosti zůstává řada otázek, na něž odpověď není rozhodně jasná.
Vezměte si jenom příklad přenositelnosti čísla. Srovnejte si vše se stavem v
prostředí Internetu. Máte garantovanou určitou e-mailovou adresu, pokud se
rozhodnete změnit svého poskytovatele? To samozřejmě závisí na tom, zda
využíváte doménu svého poskytovatele anebo máte doménu vlastní. Analogicky by
mi přišlo možné, kdyby v budoucnu existovaly dva druhy služeb/telefonních
čísel. Levnější varianta by závisela na zvoleném telekomunikačním operátorovi,
dražší by fungovala zcela nezávisle na něm i na fyzické adrese vaší firmy.
Je ale samozřejmé, že v okamžiku přechodu od monopolního prostředí musejí být
subjekty nově vstupující na trh nějak zvýhodněny. Z tohoto hlediska jsou tedy
požadavky Aliatelu na přenositelnost čísla (pro první fázi deregulace) zřejmě
oprávněné.
Rád bych zdůraznil ještě několik sporných bodů nového zákona, které ani příliš
nesouvisejí s námitkami Aliatelu, ale mají dlouhodobější a obecnější charakter.
Zdůrazňuji, že přitom jde pouze o můj osobní názor.
Za prvé, v diskuzi se až příliš často argumentuje direktivami Evropské unie.
Nemyslím si, že by právě EU měla být pro nás vzorem co se týče špičkových
technologií. Telekomunikace jsou dnes v zemích EU oproti USA relativně drahé a
evropské země oproti USA obecně vykazují technologické zaostávání.
Za druhé, spor se vede o postavení ČTÚ. Kritizována je závislost této instituce
na vládě. Popravdě řečeno si dovedu těžko představit, jak by mohl Český
telekomunikační úřad být skutečně nezávislou institucí. Pokud jejího předsedu
nebude jmenovat vláda, ale parlament nebo prezident, nevidím v tom žádný
podstatný rozdíl. Instituce skutečně důsledně nezávislá by byla vlastně
všemocná a kýmkoliv nekontrolovatelná.
V této souvislosti stojí za pozornost, že námitky Aliatelu oproti vládnímu
návrhu zákona směřují mnohdy proti příliš vágním formulacím. To je velmi
důležité: čím vágnější budou přijaté formulace, tím větší volnost výkladu bude
mít příslušná instituce (ČTÚ). A tím bude samozřejmě mocnější na úkor
jednotlivých subjektů působících na trhu. K tomu se pak přidávají politické
tlaky a lobbování. Výsledkem by každopádně mohlo být velmi nežádoucí propojení
komerční sféry s politickými strukturami.
Bez ohledu na to, jaká verze zákona bude přijata, pochybuji o tom, že
prostředí, v němž existuje kontrolní úřad vybavený rozsáhlými pravomocemi, v
němž jsou jednotlivé subjekty nuceny spolu uzavírat smlouvy podle kýmsi
diktovaných podmínek, má vůbec právo nazývat se liberalizované. To, že
neexistuje zákonem garantovaný monopol a na trhu spolu soupeří více firem, není
rozhodně dostatečným argumentem pro použití přívlastku "liberální".
Neexistuje žádný zákon, který by nutil IT firmu, aby zákazníkovi po přechodu na
jinou platformu garantovala funkčnost aplikací. Ba co víc, neexistuje vůbec
žádný speciální hardwarový zákon, stejně jako neexistuje žádný softwarový
zákon. Musí vůbec existovat nějaký zákon telekomunikační?
Nechci srovnávat nesrovnatelné. Je jasné, že při přechodu od monopolního
prostředí k deregulovanému stavu je nějaká legislativní norma nutná. Postrádám
však dlouhodobější vizi, která by např. vyjadřovala záměr dočasnosti takového
právního předpisu. S tím, že (řekněme) za 10 let budou povinnosti poslední
míle, propojování sítí i zachování čísla zrušeny a nastoleno prostředí
liberální nejen jménem.
0 0190 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.