VMware: nechte běžet více operačních systémů současně!

VMware Virtual Platform je nová technologie firmy VMware, která umožňuje spouštět více operačních systémů současn


VMware Virtual Platform je nová technologie firmy VMware, která umožňuje
spouštět více operačních systémů současně na jednom počítači. Jak tato
technologie pracuje a jak je možné ji využít?
VMware je program, který po spuštění na základním (hostitelském) operačním
systému vytvoří nový, virtuální počítač. Tento virtuální počítač poskytuje
aplikacím stejné funkce jako každé jiné PC a lze do něj tedy nainstalovat
nějaký další, tzv. virtuální operační systém. VMware přídá do hostitelského
operačního systému vrstvu Virtual Platform, nad kterou mohou běžet virtuální
počítače. Na hostitelském systému může současně běžet i více virtuálních
počítačů.
Technologie Virtual Platform slouží k úplnému oddělení jednotlivých virtuálních
počítačů a hostitelského operačního systému. Pád některého z virtuálních
počítačů tedy nemá žádný vliv na ostatní virtuální počítače, ani na hostitelský
systém.
Celý produkt VMware využívá pro běh všech virtuálních počítačů služby
hostitelského operačního systému, do něhož přidá některé své vlastní.
První z těchto služeb je Virtual Platform Monitor, který slouží k řízení
přístupu k hardwaru hostitelského počítače. Tento subsystém přidá do
hostitelského operačního systému novou vrstvu, která umožňuje jednotlivým
virtuálním počítačům přistupovat přímo k hardwaru.
Vykonávání kódu virutálních počítačů přímo hardwarem hostitelského počítače
výrazně zrychluje jejich činnost (např. oproti emulátorům).
Aby byl možný přístup k předchozí vrstvě službami operačního systému
hostitelského počítače, VMware jej rozšíří o Virtual Platform Driver.
Další vrstvy
Předchozí vrstva umožňuje přistupovat ke službám Virtual Platform Monitoru
běžným aplikačním programům. Třetí stavební kámen produktu je tedy Virtual
Platform Application, aplikační program, který s využitím prvních dvou vrstev
vytváří celý virtuální počítač. Aplikace má grafické rozhraní, v němž "běží"
virtuální operační systém. Aplikace má za úkol řídit běh virtuálního operačního
systému a předávát prostřednictvím rozhraní Virtual Platform Driver kód pro
zpracování Virtual Platform Monitoru. Tím, že jednotlivé počítače jsou vlastně
obyčejné uživatelské procesy, vztahuje se na ně plánování procesů a správa
paměti stejně, jako na každý jiný proces v hostitelském operačním systému.
Proto nemohou virtuální počítače zahltit nebo dokonce shodit hostitelský systém.
Z předchozího vyplývá, že VMware není emulátorem nějakého operačního systému.
VMware umí zpřístupnit základní služby PC a BIOSu a spouštět libovolné operační
systémy. Na druhou stranu, do VMware je potřeba konkrétní virtuální operační
systém vždy zvlášť nainstalovat, a proto například pro spouštění aplikací
Windows na Linuxu je nutné zakoupit licenci na některou z verzí MS Windows.
Jak na karty
Zajímavě byl vyřešen problém s hardwarovými nekompatibilitami různých
přídavných karet. Systém VMware poskytuje ve virtuálním počítači idealizované
prostředí, se stejnými virtuálními hardwarovými komponenty pro každý virtuální
počítač, bez ohledu na skutečné karty v hostitelském počítači. Podporováno je
Plug and Play, takže např. Windows 95 si při instalaci samy zjistí typ síťové
karty. Obdobně lze využít i zvukovou kartu, takže bez ohledu na její skutečný
typ vidí všechny virtuální systémy zvukovou kartu SoundBlaster. Tento postup,
kdy VMware oddělí skutečné karty v počítači od virtuálních, které jsou
využívány virtuálními počítači, elegantně řeší problémy s nekompatibilitami
ovladačů.
Jak to funguje v praxi?
Testována byla verze VMware pro hostitelský operační systém Linux, verze pro
Windows NT ještě není k disposici. Po spuštění dodávaného instalačního skriptu
se do operačního systému nainstalují nové moduly do jádra (kernelu), které
zajišťují funkci Virtual Platform Monitoru a Driveru. Dále se nainstaluje
aplikační program vmware, jenž slouží k ovládání virtuálního počítače, a
některé další utility.
Po spuštění nabídne program vmware vytvoření nového virtuálního počítače nebo
načtení již existující konfigurace. Při vytváření virtuálního počítače je možné
volit velikost paměti, kterou vyhradíme virtuálnímu systému, velikost
virtuálního disku, zpřístupnění disketových jednotek a CD--ROM, existenci a
způsob provozu síťové karty a konfiguraci sériových portů. Disky pro virtuální
počítač lze buď vytvořit virtuálně, kdy je disk simulován v souboru na
hostitelském operačním systému, nebo je možné zpřístupnit stávající IDE disk
počítače a virtuální počítač nabootovat již nainstalovaným operačním systémem.
Vytvořený virtuální počítač lze "zapnout" a nabootovat. Objeví se úvodní
obrazovka obdobná právě zapnutému PC, odkud se lze přepnout i do BIOSu. Jedná
se o běžný BIOS firmy Phoenix, kde lze nastavit například pořadí bootování mezi
disketou, CD-ROMem a diskem. Virtuální počítač lze skutečně nabootovat i z
CD-ROMu a z disketové jednotky, proto je instalace libovolného operačního
systému jednoduchá. Práce s virtuálním počítačem je úplně stejná jako práce se
skutečným PC, včetně instalace operačních systémů.
Program vmware pro Linux se spouští pod grafickým rozhraním X Window System.
Virtuální počítač může běžet v okně X Window nebo v celoobrazovkovém režimu.
Lze samozřejmě spustit více virtuálních počítačů, a to tak, že spustíme
vícekrát program vmware. Počet současně běžících systémů je omezen jen výkonem
hostitelského počítače.
Sítě
Protože jediný způsob, jak sdílet data mezi hostitelským Linuxem a virtuálním
operačním systémem, je některý ze síťových filesystémů, je nastavení sítě
důležité. Způsob přístupu do sítě lze zvolit ze tří možností. První,
nepraktická, je síť vůbec nepoužívat.
Druhá varianta se nazývá Host-Only VMware pak vytvoří virtuální síť, přidělí
jednotlivým virtuálním operačním systémům falešné IP adresy a umožní sdílet
data jen mezi virtuálními systémy a hostitelským počítačem. Není však možné
přistupovat z virtuálních počítačů k jiným počítačům v síti.
Třetí možností je tzv. Bridged networking. Tímto způsobem lze každému
virtuálnímu systému přidělit skutečnou IP adresu a hostitelský systém zajišťuje
plnohodnotnou komunikaci virtuálních počítačů v síti. Nevýhodou této metody je,
že musíme mít pro každý provozovaný virtuální operační systém přidělenu platnou
IP adresu. Na druhou stranu ze sítě není vůbec poznat, že se jedná o virtuální
počítače. Dokonce v takovéto konfiguraci je možné přidělovat IP adresu
virtuálním počítačům protokolem BOOTP nebo DHCP.
Sdílení souborů
Protože jednotlivé virtuální počítače jsou od sebe zcela odděleny, nelze přímo
sdílet jejich virtuální disky. Sdílení lze obecně řešit síťovými filesystémy.
Např. pro sdílení souborů mezi Linuxem a libovolnou verzí Windows lze použít
programový balík Samba, což je implementace síťového protokolu SMB používaného
ve Windows. Poznatky z provozu
Program byl velmi stabilní a neměl žádný vliv na stabilitu hostitelského
operačního systému. Do virtuálních počítačů byly instalovány operační systémy
MS-DOS, Windows NT 4.0 Workstation se Service Packem 3, Windows 98, Linux
RedHat 5.2 a nový RedHat 6.0.
Všechny OS pracovaly bez problémů, ve Windows bylo možné použít i českou
klávesnici, je dokonce možné používat schránku (clipboard) i napříč tedy mezi
jednotlivými virtuálnímy systémy. Co je pro potenciální uživatele důležité, pod
virtuálními Windows zcela bez problémů pracuje MS Office, Outlook a další ve
Windows používané produkty. Nepodařilo se nainstalovat Novell NetWare, který
ale není v první verzi VMware podporován.
Chyby na kráse Problémy jsou především s rychlostí VMware. Je třeba mít alespoň
Pentium II 266 MHz. I na méně výkonných počítačích ale VMware výrazně
nezpomaluje hostitelský operační systém, pomalu běží jen virtuální počítače.
VMware v současné verzi pro Linux je výhodný, např. pro uživatele, kteří mají v
oblibě stabilitu Linuxu, ale potřebují pracovat i s aplikacemi pro Windows.
Využití je ale mnohem širší: lze ho očekávat především u vývojářů operačních
systémů, kdy pád nestabilního systému je jen "virtuální", nebo u vývojářů
aplikací, přenositelných na více platforem. Tyto aplikace můžeme ladit současně
na více operačních systémech, můžeme také snadno la-dit obě strany
klient/serverových aplikací, kdy klient i server pracují na jiných operačních
systémech a to vše stále na jediném PC.
Něco základních údajů Program VMware je nyní ve stadiu testů. První testovací
verze byla uvolněna v polovině března na internetových stránkách výrobce a
všichni zájemci mají možnost si ji vyzkoušet. Ta jako hostitelský operační
systém používá Linux. První ostrá verze by měla být v prodeji již během května.
VMware pro hostitelský systém Windows NT by měl následovat s přibližně
dvouměsíčním zpožděním, testovací verze by se měla objevit v květnu. Podporu
pro jiné hostitelské systémy zatím výrobce neplánuje.
Jako virtuální operační systémy, které mohou běžet ve virtuálních počítačích,
mají být podporovány MS-DOS, Windows 3.1, 95, 98, Windows NT 4.0, Windows 2000,
FreeBSD, Linux a Solaris 7 Intel Edition.
VMware by měl být prodáván za cenu 299 dolarů, beta-verze je možné si stáhnout
z internetových stránek výrobce a po registraci zájemce dostane elektronickou
poštou licenční klíč na jeden měsíc.
9 1163 / pahn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.