Vrhněte se na RFID

Ať se vám to líbí, nebo ne, miniaturní ID čipy jsou tady v plné parádě. Řízení dodavatelských řetězců, busines...


Ať se vám to líbí, nebo ne, miniaturní ID čipy jsou tady v plné parádě. Řízení
dodavatelských řetězců, business intelligence a logistika už nikdy nebudou jako
dřív.
Na letišti ve Frankfurtu prolézá zaměstnanec údržby těsným ventilačním systémem
a je vybaven malým zařízením, které čte data z čipů rozmístěných v celém
systému za účelem ověření, že správně plní svoji funkci. A ve skladu
farmaceutické společnosti jsou dodávky regulovaného narkotika OxyContin
označovány čipy, díky nimž lze sledovat trasu jejich dodávek, což by mělo
každého odradit od pomyšlení na krádež a zabránit zneužití.
Co mají všechny tyto čipy společného? Každý využívá technologii RFID (Radio
Frequency Identification), která zařízením umožňuje číst identifikační data
uložená v čipech na dálku snímání údajů přitom funguje i bez nutnosti
přiblížení čipu přesně na požadovanou pozici nebo fyzického kontaktu.
Po mnoha letech využívání v aplikacích, jako je sledování dopravních
prostředků, automatizace ve výrobních podnicích, potažmo v systémech ochrany
proti krádeži, jsou RFID technologie konečně připraveny k průlomu do stejné
ligy jako třeba tranzistory či mikroprocesory.

Každý je chce
Náklady na RFID značky (v podobě různých přívěsků, štítků či etiket) poklesly z
řádově několika dolarů zhruba na úroveň 30 centů i méně za kus, čímž vzrostla
nákladová efektivita RFID pro aplikace, kde musejí být využívány ve větším
objemu obzvláště v dodavatelských řetězcích. Po podnětech ze strany některých
velkých firem využívajících RFID jako kupříkladu Wal-Mart, Target, Albertsons
či americké ministerstvo obrany se dnes pouští do testování a pilotních
projektů, které RFID využívají, i celá řada subjektů z korporátní sféry.
"Kolem RFID se strhnul značný humbuk a možná vznikla i menší davová psychóza,"
říká Jon Brendsel, ředitel pro služby zaměřené na využití síťových
elektronických kódů. "Mnozí z koncových uživatelů ani nevědí proč, vědí jenom
to, že je nezbytně potřebují."
Výčet potenciálních výhod RFID se zdá nekonečný: lepší viditelnost a větší
rychlost pohybu zboží v dodavatelském řetězci, efektivnější správa skladů,
automatizace doplňování zásob, redukce schvalování faktur nebo nákladů, snazší
sledování produktů a případně i jejich stažení z oběhu či snížení míry
falšování, padělání nebo krádeží produktů. Avšak pro získání těchto výhod
musejí firmy v nejednom případě proplout množstvím nelehkých úkolů a ožehavých
problémů, mezi něž patří nalezení vhodného hardwaru a softwaru, standardizace
nebo i vytvoření odpovídajícího obchodního modelu.

Fyzikální test
První várku komplikací, kterou s sebou nasazení RFID pravděpodobně přinese,
přináší fyzikální podstata věci jak přimět RFID čtecí zařízení, aby přesně
četlo data z visaček či etiket v reálném prostředí, tedy například ve skladu
nebo v obchodním domě. "Běžná míra úspěšnosti při čtení čipů v přívěscích se
často pohybuje kolem pouhých 80 %," vysvětluje Kara Romanowová, ředitelka
výzkumu ve společnosti AMR Research. "RFID tagy jednoduše selhávají. Kvalita
stále ještě nedosahuje potřebné úrovně," dodává. RFID čtečky mají potíže s
detekcí přívěsků kvůli interferencím kovů, kapalin a mnoha jiných materiálů.
Další výzva spočívá stejně jako u jiných bezdrátových technologií v detailním
návrhu infrastruktury čtecích zařízení a v potenciálních konfliktech s dalšími
zdroji bezdrátového vysílání. "Každé místo je trochu odlišné. Není proto možné
pouze jednoduše zapojit anténu, důležitým aspektem je i správné vyladění, a to
nemusí být úplně snadná a příjemná práce," upozorňuje Tig Gilliam, partner pro
IBM Business Consulting Services.
Jiná komplikace se skrývá za skutečností, že existují dva základní typy RFID
tagů: aktivní přívěsky, které obsahují baterii, takže dovolují vysílat na větší
vzdálenosti, avšak mají kratší životnost; a pasivní, jež čerpají energii ze
čtečky, a tak mají menší dosah, ale dají se používat navěky.
Aby to nebylo tak jednoduché, existují navíc dva konkurenční standardy
přenosových protokolů, 13,56MHz a UHF, z nichž každý je řízen odlišným způsobem
a s různým efektivním rozsahem. Stejné nejsou ani jejich schopnosti vyvarovat
se interferencí.
Aby bylo možné obstát ve fyzickém testu, doporučují experti věnovat čas i
technické zdroje testování, která RFID konfigurace bude nejlépe vyhovovat dané
specifické aplikaci.
"Není to ani tak věda, mluvil bych spíše o umění," tvrdí Tony Sabetti, obchodní
ředitel pro RFID produkty ve společnosti Texas Instruments, jednoho z předních
dodavatelů těchto čipů. Jako dobrý nápad se při plánování implementace RFID
většinou ukáže sestavení týmů pokrývajících různé související oblasti a
zahrnující experty na produkty, výrobu i dodavatelské řetězce zvláště počítá-li
se s tím, že RFID čipy budou k produktům přidávány už v průběhu výrobního
procesu.

Softwarové otazníky
Na straně softwaru patří mezi největší výzvy v první řadě otázka, jak dostat
odpovídající data do čipu, a následně pak možnosti zpracování dat, která RFID
přívěsky generují, když procházejí jednotlivými částmi dodavatelského řetězce,
v rámci různých podnikových systémů. "Software stále představuje dosti velký
problém," říká Romanowová z AMR Research. "A to i proto, že jej většina
uživatelů zpočátku podceňuje."
Podle analytičky se po výrobci při počátečním přenesení dat do RFID tagu
vyžaduje, aby existující procesy zpracování objednávek a systémy pro jejich
plnění byly schopny pracovat se zbožím na úrovni krabic, kartonů či palet což
však mnohé z firemních systémů nedokáží. Pro sledování RFID na úrovni položek
či kusů by příslušná řešení měla umět zpracovat sekvenční data (kupříkladu
sekvenční sériová čísla pro celý karton jinak identických produktů), ovšem
mnohé stávající aplikace jsou orientovány spíše na třídy objektů než na
sekvence.
Nicméně teprve ve chvíli, kdy jsou data vložena do RFID čipů, vystupují na
povrch skutečné problémy a začínají u správy infrastruktury čteček. Dnešní RFID
čtečky jsou většinou jednoduchá zařízení, která typicky postrádají operační
systém, upgradovatelný firmware, standardizované ovladače či komunikační
protokoly (ačkoliv se to postupně začíná měnit). "Neexistují žádné konzistentní
mechanismy, jak čtečky spravovat, kontrolovat jejich funkčnost, provádět
softwarové upgrady nebo je zapínat a vypínat," popisuje Javed Sikander,
programový manažer společnosti Microsoft v oblasti průmyslových řešení. "Mezi
čtecími systémy neexistuje něco jako standardní rozhraní." V poslední době však
někteří z dodavatelů začali nabízet i tzv. agilní čtečky, které umožňují
upgrade softwaru a podporují několik protokolů. Podle zkušeností některých
firem závisí výkon čtečky i na použité aplikaci, která její data zpracovává,
takže klíčovým faktorem je volba čtečky tak, aby co nejlépe vyhovovala použité
aplikaci.
Další pomyslný stupeň na "žebříčku komplikací" představuje middleware, který
řídí, jak čtečky filtrují data přicházející z tagů v průběhu jejich pohybu v
rámci dodavatelského řetězce. "Jestliže se RFID přívěsek dostane do čtecího
pole antény, zařízení přečte v něm uložená data několiksetkrát za sekundu,"
vysvětluje Brendsel. "Potřebujete middlewarovou vrstvu, která ví, že když čtecí
systém uvidí přívěsek poprvé, jde o událost, kterou zaznamená, a dalších 10
tisíc načtení bude ignorovat jakožto nepotřebné informace."

Zpracování v aplikacích
Jakmile jsou data získána a přefiltrována, přichází na řadu další krok: jejich
poskytnutí příslušným aplikacím. "Většina podniků dnes využívá více různých
aplikací, které se bez přístupu k RFID datům neobejdou," poznamenává Gilliam,
"a to včetně systémů pro správu skladů, vstupních dodavatelských řetězců,
plánování, zpracování objednávek, správy datových skladů a analytických řešení.
Máte pak k dispozici enormní množství dat, která je třeba rozdělit v rámci sítě
mezi jednotlivé aplikace."
Data přitom musejí být přesunuta rychle a rozdělena přesně mezi odpovídající
obchodní procesy. "Jenom zpracování příchozích informací samo o sobě může být
považováno za test možností a omezení softwarových systémů pracujících v
reálném čase," říká Sikander z Microsoftu.
Ačkoliv většina předních softwarových dodavatelů oznámila záměry podporovat
RFID, jen velmi málo z nich už skutečně uvedlo odpovídající produkty na trh
očekává se nicméně, že se to změní v průběhu letošního roku. "Někteří z velkých
výrobců ERP systémů neudělali, pokud jde o podporu RFID či nasazení příslušných
aplikací, prakticky nic," upozorňuje Romanowová, ačkoliv podotýká, že existuje
několik výjimek, jako je společnost SAP, výrobci middlewaru OAT Systems a Acsis
nebo dodavatelé systémů pro správu skladů Manhattan Associates či RedPrairie.
Co se týká blízké, předvídatelné budoucnosti, je třeba počítat s tím, že
nasazování RFID technologií bude vyžadovat nezanedbatelnou míru integrace v
rámci systémů zákazníků či uživatelů.

Problematická kolaborace
Pro maximalizaci výhod RFID musí být možné data generovaná přívěsky sdílet mezi
obchodními partnery a se všemi firmami v dodavatelském řetězci (které přitom
využívají tutéž visačku). Tento problém by měly pomoci vyřešit dva potenciální
standardy, které se v poslední době objevily:
Standard EPC (Electronic Product Code), jejž spravuje konsorcium EPCglobal a
podporují jej například Wal-Mart a mnozí velcí maloobchodní prodejci.
Alternativní standard vyvíjený organizací ISO (International Organization for
Standardization) a podporovaný četnými evropskými firmami či americkým
ministerstvem obrany.
Většina analytiků očekává, že se výhody obou konkurenčních specifikací rychle
sloučí. Možná ještě větším problémem nicméně bude, nakolik jednotně bude
výsledný standard skutečně implementován a jakou míru spolupráce tedy nakonec
umožní.
Standard EPC je založen na koncepci, kdy se každý RFID tag chová jako licenční
značka. Namísto pokusu o ukládání velkého množství dat o specifických položkách
nebo zásilkách na současné kapacitně omezené 64 nebo 96bitové tagy je myšlenka
založena na tom, že se jednoduše ukládají unikátní identifikátory, které
odkazují na detailní informace uložené někde v globální síti. Tento
identifikátor by měl zahrnovat "řídicí ID" (pro identifikaci výrobce),
"objektové ID" (pro identifikaci třídy objektu) a sériové číslo dané jednotlivé
položky tak, jak je poskytne výrobce. Konsorcium EPCglobal počítá i s možností
existence jednotné sítě poskytovatelů služeb s přidanou hodnotou založených na
licenčních značkách, jejíž architektura by se podobala internetu.
I zde však bude třeba řešit obtíže. "Nakolik dobře bude možné propojit takovou
jednoduchou reprezentaci v podobě licenčních značek s klíči, které už existují
v databázích, jako jsou VIN (Vehicle Identification Numbers) nebo GTIN (Global
Trade Item Numbers)?" ptá se Sue Hutchinsonová, produktová manažerka EPCglobal.
"Jak bude možné kontrolovat přístup k nim, aby odpovídal obchodním vztahům? Jak
si může být jedna firma jistá, že její konkurent nevidí, co jí právě dodavatel
posílá?"

Obchodní případ
Poslední, nicméně rozhodující překážkou pro většinu nasazení RFID je vytvoření
odpovídajících obchodních případů (business case) pro podporu požadovaných
investic. "Ačkoliv úspory nákladů a strategické výhody jsou teoreticky
obrovské, aby mohly být skutečně realizovány, je nezbytné zapojit do celého
procesu mnoho obchodních partnerů a počítat s nemalými investicemi do hardwaru,
softwaru i lidských zdrojů," upozorňuje Romanowová z AMR Research. Investice
podle ní mohou dosáhnout například v případě typického velkého výrobce
spotřebních produktů výše 13-24 milionů dolarů v prvním roce implementace RFID.
"Problém bývá hlavně v tom, že nikoho nezajímá celkový obchodní případ, všichni
se starají jen o svůj podíl na takovém projektu," zdůrazňuje Gilliam. Firmy si
mohou zvolit jeden ze dvou možných přístupů.
První přístup je označován jako "slap and ship" (připlácnout a poslat), neboť
odpovídá minimální úrovni investic vyžadovaných pro pouhé přidání RFID tagů k
odchozím dodávkám, aby byly splněny současné požadavky partnera. Druhá, zatím
menší skupina firem se při nasazování příslušných technologií nebojí vyšších
investic a jde ještě dále, aby nejen vyhověla požadavkům významného odběratele,
který RFID vyžaduje, ale byla současně schopna z příslušných technologií těžit
i za účelem zlepšení interní provozní efektivity.
"Některé z firem uvažují, zda by nemohly s vyššími investicemi ještě chvilku
počkat. Uvažují o tom, jak aktuálním požadavkům vyhovět s minimálním úsilím či
náklady," vysvětluje Gilliam.
Avšak, jak upozorňuje Hutchinsonová, i zastánci přístupu "slap and ship" budou
nakonec možná muset své stanovisko přehodnotit a příslušné technologie nasadit
ve větším měřítku, než původně plánovali, a dříve, než si mysleli. "I u
jednodušší varianty je třeba udělat spoustu práce, abyste se přesvědčili, že
jsou RFID tagy správně naprogramovány nebo že můžete sledovat zboží určené pro
pilotní implementaci RFID ve zbytku dodavatelského řetězce," říká. "Díky tomu
mnohé z firem dospějí k poznání, že budou muset uvažovat o komunikaci s
back-endovými systémy a middlewarem dříve, než si původně myslely."

Fáze budování RFID infrastruktury
Většina firem bude budovat RFID systémy postupně s tím, jak se budou vyvíjet
příslušná řešení a jak se osvědčí v praxi.
Základní testování (2004): Výrobní podniky provádějí místní vyhodnocení a
navrhování obchodních procesů s tím, jak implementují minimum nezbytných
součástí infrastruktury, aby vyhověly požadavkům ze strany partnerů.
Maloobchodní prodejci se pokoušejí dosáhnout vyšší provozní efektivity v
dodavatelských a distribučních centrech. Začínají se nasazovat systémy pro
čtení a zachycení dat.
Provozní nasazení (2005-2006): Výrobci zvyšují míru využití svých systémů
včetně sledování a integrace dat. Prodejci rozšíří u vybraných položek možnosti
RFID značení, aby umožnili pohodlnější nákup.
Podniková integrace (2007-2009): RFID data se zapojí do workflow a obchodních
procesů, spolupráce se zlepší natolik, že umožní téměř realtimový sběr dat i
odezvu v dodavatelském řetězci a dojde k integraci podnikových aplikací. U
maloobchodníků bude završeno nasazení systémů pro sledování pohybu zboží na
úrovni položek a budou vyvinuty nové aplikace zvyšující komfort při nákupu.

Transformace dat na obchodní logiku
Analytici odhadují, že při plném provozu budou RFID tagy a čtečky ve firemních
skladech a distribučních centrech generovat až 5 TB dat na denní bázi. Avšak v
back-endové vrstvě, po odstínění podnikových aplikací od většiny těchto dat
nižší úrovně, by měla být dlouhodobým cílem přeměna relevantních dat na
obchodní logiku, kterou podnikové systémy mohou využít pro rozhodování. Z větší
části jsou filtrování, převod a integrace odpovídajících RFID dat do firemních
aplikací zajištěny middlewarem.
"Progresivně uvažující výrobci vkládají softwarovou inteligenci i do samotných
tagů a čteček," tvrdí Mike Fisher, manažer vývoje RFID ve firmě Intermec
Technologies. Systém pro řízení dodavatelského řetězce (SCM) pak může možnosti
naprogramování inteligentních čteček využít k monitorování dodávek a vyslat
varování na SCM portál, jestliže například určený dodavatel nesplní termín.
Steve Banker, servisní ředitel SCM ve firmě ARC Advisory Group, dodává, že
skutečným problémem je integrace dat z různých zdrojů za účelem zjednodušení
procesů. "Integrací dat napříč dodavatelským řetězcem lze získat lepší přehled
o dobách potřebných k realizaci dodávek a jejich proměnlivosti." Tradiční
dodavatelé SCM middlewaru jako i2 Technologies se také zabývají integrací RFID
dat. "Problémem je hlavně absence standardní reprezentace datového modelu,"
myslí si Pallab Chatterjee, prezident řešení obsluhy v i2. Také společnosti
jako IBM, SAP AG, Oracle či ObjectStore plánují širší podporu RFID. Firmy pak
budou nuceny přemýšlet o nových typech obchodních procesů, které vzniknou při
využívání RFID dat.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.