Vrtulníkový simulátor Team Apache

Vrtulníkové simulátory na PC lze spočítat na prstech dvou rukou. Na firmy, které je vyrábějí, vám bude stačit ruka ...


Vrtulníkové simulátory na PC lze spočítat na prstech dvou rukou. Na firmy,
které je vyrábějí, vám bude stačit ruka jedna. Pro každého příznivce leteckých
simulátorů je proto objevení nového vrtulníkového simulátoru svátkem
srovnatelným s Vánocemi.
Jak se to vytváří
Napsat takový vrtulníkový simulátor není totiž žádná legrace. V první řadě je
tady problém grafiky. Když děláte simulátor stíhačky, která se obvykle zdržuje
někde kolem 10 kilometrů vysoko a pokud klesne pod 100 metrů nad terén, tak
pilotovi vstávají vlasy hrůzou na hlavě, tak se opravdu nepotřebujete příliš
zdržovat s detaily terénu. Prostě vezmete pár satelitních fotografií, trochu je
digitálně zpracujete a nakonec navlečete na mírně zvlněné polygony,
představující terén a to si ještě můžete práci ušetřit tím, že "mírně zvlněné
polygony" nahradíte "rovnou plackou". Na screen shotech v herním časopise a na
krabici se to stejně nepozná.
U vrtulníkového simulátoru je ale všechno jinak. Pilot moderního útočného
vrtulníku má naopak vlasy zježené hrůzou, pokud se octne NAD hranicí 100 metrů,
a opravdu pohodlně se cítí někde mezi 1 a 6 metry podle toho, jaká je okolní
situace. Při představě, že by měl bojovat na rovné ploše bez jediného krytu,
rovnou podává svoji rezignaci: skutečný vrtulníkář prostě musí mít spoustu
lesíčků, koryt řek a potoků, budov a kopečků, mezi kterými může kličkovat,
skrývat se před nepřítelem a nakonec rychle vykouknout, odpálit pár raket a
zase se rychle schovat.
Naprogramovat takový grafický systém, který by tohle všechno umožňoval, opravdu
není jen tak, obzvláště pokud si uvědomíte, že při rychlosti 200 kilometrů za
hodinu 2 metry nad zemí opravdu není moc času na přemýšlení, takže kupříkladu
výška nad povrchem musí být na první pohled patrná z pohledu na okolní krajinu
(což bez pěkných textur v podstatě nejde), protože koukání na výškoměr by
příliš odvádělo pozornost. Rovněž tak rychlost zobrazovaní musí být opravdu
vysoká, určitě přes 15 snímků za vteřinu, jinak se elegantní kličkování mezi
stromy rychle změní na nepříliš elegantní pád. Proti rychlosti zobrazování jde
i požadavek na bohatý detail terénu, tady různé stromečky, domečky, mosty apod.
jinak by totiž nebylo dost dobře možné používat skutečnou taktiku a simulátor
by se nemohl vydávat za realistický.
Historie
Samozřejmě, některé firmy se o vrtulníkové simulátory pokusily, a dlužno říct,
že na technickou úroveň doby kdy tak učini-li, dopadly jejich snahy velmi
dobře. Apache Longbow i Hind firmy Digital Integration jsou už dnes legendami,
stejně jako obě verze AH-64 Longbow pocházející z dílen Electronic Arts. Oba
simulátory ovšem měly své neduhy: Produkty Digital Integration sice běhaly
docela svižně, měly bohaté detaily terénu, ale právě absence textur na povrchu
země velmi snižovala šance na úspěšný let v malé výšce, navíc někteří kritici
vytýkali zejména Apachi příliš zjednodušenou avioniku. Jednoduchá avionika
naopak určitě nebyla problémem Longbow I a II od Electronic Arts. U nich však
byla chyba v naprosté absenci zmiňovaných stromů, domečků a dalších terénních
útvarů (s výjimkou občasné továrny nebo paneláku) a díky pohledným texturám i v
požadavcích na hardware.
Team Apache
Teď se ale na pultech prodejen objevila novinka firmy Simis pod názvem Team
Apache. Jako většina ostatních vrtulníkových simulátorů se zaměřuje pouze na 1
typ vrtulníku, a stejně jako u většiny, je to současná vrtulníková hvězda
americké armády, AH-64 Apache. Na rozdíl od ostatních je však simulována verze
AH-64A, čehož hlavním důsledkem je absence radaru a pokročilého systému pro
řízení palby. Po pravdě řečeno, osobně jsem tomu ale rád příliš pokročilá
technologie zabíjí hratelnost stejně spolehlivě jako nepřátele.
Team Apache nabízí 3 bojiště: vcelku originální Kolumbii, kde asistujete
místním silám při potírání drogových baronů, kterým příliš narostl hřebínek.
Dále je tu rusko-bělorusko-ukrajinsko-litevský konflikt, ve kterém v poněkud
nepřehledné situaci pomáháte bránit Litvu proti ostatním zúčastněným stranám;
třetím bojištěm je Utah, kde můžete trénovat své schopnosti a bojovat proti
lidským protihráčům.
Plusy a minusy
Grafické zpracování Team Apache je asi nejlepší ze všech současných
vrtulníkových simulátorů, obzvlášť pokud máte počítač vybavený 3D
akcelerátorem. Textury tvořící povrch země sice nejsou tak bohaté jako u AH-64
Apache, úspora paměti to však dovolila vynahradit na ostatních detailech. Svět
Team Apache je plný stromů, budov, měst, vesnic, aut, plotů, věží, silnic,
majáků a dokonce i pomníků uprostřed měst, prostě všeho, co vytváří dojem
plastické krajiny a umožňuje hráči orientovat se výhradně podle toho, co vidí
skrz sklo své virtuální kabiny. Nechybí dokonce ani pěchota, i když není tak
dobře animovaná ani tak početná jako v Hindu od Digital Integration.
Pozitivem je i docela propracovaná týmová spolupráce několika vrtulníků. Každé
mise se může zúčastnit až 6 vrtulníků pod vaším velením, samozřejmě sedíte jen
v jednom z nich, ostatní ovšem poslouchají vaše příkazy a efektivně bojují a
spolupracují. Navíc, mezi misemi můžete sledovat jednotlivé členy posádek,
jejich náladu, schopnosti a únavu, a do určité míry je můžete ovlivňovat, tak
jako skutečný velitel.
Jako ke každé hře, i k Team Apache lze mít různé výhrady. Hlavní by asi
směřovala k nepříliš užitečnému plánovači misí, druhá k nemožnosti zaujmout
místo v přední kabině vrtulníku, kde sedí střelec jste totiž omezeni pouze do
role pilota. Počítačový střelec je sice docela chytrý a všímavý, osobně mě ale
na všech vrtulníkových simulátorech nejvíc bavilo právě vyhledávání a ničení
cílů skrze okulár střeleckého zaměřovače. Bez ohledu na tyto drobnosti je však
Team Apache asi nejlepším současným simulátorem vrtulníku. Pokud vás tato
kategorie vojenské techniky zajímá, měli byste jej vyzkoušet.
(Článek byl připraven ve spolupráci s redakcí časopisu Score)
8 1920 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.