Všestranné a video disky

Vznik a prosazení formátů DVD úzce souvisejí s narůstajícími požadavky na kapacitu optických médií, jež s sebou p...


Vznik a prosazení formátů DVD úzce souvisejí s narůstajícími požadavky na
kapacitu optických médií, jež s sebou přinesl zejména zábavní průmysl. V
současnosti se média DVD prosazují ve většině oblastí, kde až doposud kralovaly
kompaktní disky.

Označení DVD za sebou skrývá zkratku pro Digital Video Disc, jež přísluší
oblasti filmové zábavy, nebo pro Digital Versatile Disc, která označuje další
možná datová využití. Mechaniky určené pro čtení a zápis na disky DVD umožňují
většinou i číst anebo zapisovat na předchozí optický formát CD (Compact Disc).
Rozdíl mezi technologiemi spočívá zejména ve vlnové délce užívaného laserového
paprsku, kdy CD mechaniky využívají délku 780 nm a DVD mechaniky vlnovou délku
650 nm. Další rozdíly spočívají v minimální délce pitu (vypáleného bodu), který
je u CD technologie dlouhý 0,8 nm a u DVD 0,4 nm. Stejně tak rozestup drážek,
do nichž je zapisováno, mají CD média 1,6 nm a DVD 0,74 nm.

Formáty
Prvotní lisovaný formát disků DVD nese označení DVD-ROM. Mezi zapisovatelnými
médii mezi sebou soupeří tři systémy zápisu. Jde o DVD-RAM, DVD-R a DVD+R.
Plusová a minusová varianta navíc disponuje i přepisovatelnou podobou s
označením RW a plusová samotná i případnou podporou dvouvrstvého zápisu DL. Za
vývojem a prosazováním systémů RAM a DVDstojí organizace výrobců s názvem DVD
Forum (www.dvdforum.org), za DVD+ potom seskupení DVD+RW Alliance
(www.dvdrw.com).

DVD-ROM
Původní lisovaný formát DVD-ROM má kapacitu od 4,7 GB do 17 GB. Velká
variabilita kapacit souvisí s možností dvouvrstvého zápisu na médium a s jeho
případnou oboustranností (viz Standardy médií).

DVD-RAM
Standard DVD-RAM (Random Access Memory) přišel jako jeden z prvních a od
začátku byl určen spíše pro oblast ICT. Za jeho podporou stojí firmy Panasonic,
Hitachi a Toshiba. Nevýhodou DVD-RAM je nekompatibilita s většinou stolních
přehrávačů DVD i se staršími počítačovými DVD mechanikami. V původní podobě měl
kapacitu 2,6 GB, ale aktuálně již disponuje standardními 4,7 GB. Médium DVD-RAM
lze přepsat až 100 000krát.

DVD-R
Systém zápisu DVD-R řeší většinu problémů svého staršího sourozence DVD-RAM a
směřuje zejména do oblasti spotřební elektroniky. Ve standardu 2.0 má kapacitu
4,7 GB. Výhodou minusového formátu je vysoká kompatibilita a relativně nízká
cena. Nevýhodu představuje zejména omezení v podobě vícesekvenčního zápisu,
který některé mechaniky nemusejí být schopny přečíst a současně musí mít každá
sekvence (session) minimálně 1 GB.

DVD-RW
V přepisovatelné podobě mají média DVD-RW stejnou kapacitu (4,7 GB) a navíc je
lze přibližně 1 000krát přepsat. Za jejich prosazením stojí jedna ze sekcí DVD
fóra, jež nese označení RWPPI (RW Products Promotion Initiative). Důvodem
vzniku přepisovatelné podoby DVDbylo mimo jiné i jejich uplatnění v DVD
videorekordérech. Existují dva rozdílné formáty DVD-RW médií, a to VR (Video
Recording) a VF (Video Format). První z nich je předurčen právě DVD
videorekordérům a druhý datům.

DVD+R
Za plusovými formáty stojí společnost DVD+RW Alliance, kterou tvoří společnosti
Dell, Hewlett-Packard, Verbatim, Philips, Ricoh, Sony, Thomson a Yamaha. Ty se
vydaly vlastní cestou a vytvořily formát, jenž má oproti minusové podobě
několik předností. Například v počítačových mechanikách není nutné média po
vypálení uzavírat a ve stolních rekordérech lze odstranit nepotřebné části
nahrávky. Plusový formát uživatelům nabízí vysokou kompatibilitu, vyšší
rychlosti zápisu než minusový a bezproblémový vícesekvenční záznam.

DVD+RW
Přepisovatelnou podobu DVD+RW lze zhruba 1 000krát přepsat a její největší
předností je velká pružnost zápisu. Díky technologii Loseless Linking může být
kterýkoli 32KB blok přepsán, a to i uprostřed existujícího záznamu. Díky tomu
jsou přepisovatelná média DVD+RW ideální pro využití v ICT, ale i ve spotřební
elektronice. Nevýhodu představuje nižší kompatibilita s DVD mechanikami,
způsobená nižší odrazivostí disků.

DVD+R DL
Značného navýšení kapacity dosáhl plusový formát díky podpoře dvouvrstvého
zápisu. Mezi záznamovými vrstvami disku leží poloprůhledná odrazová plocha. Pro
čtení dvouvrstvého média je zapotřebí dvou laserových paprsků nebo systém
přeostřování optiky. Minimální délka pitu (záznamového bodu) je u těchto médií
0,44 nm.



Metody zápisu na DVD
n DAO (Disc-at-Once) obsah média zapsán najednou bez vypnutí laseru. Na médium
již nelze dále zapisovat.
n Incremental Recording zápis podobný metodě TAO (Track-at-Once známé z
kompaktních disků), ale po uzavření média se jeví, jako by byl proveden metodou
DAO. n Sequential Recording na konci sekvence se ukládá dočasný uzavírací zápis
(Lead Out), který se při dalším zápisu přepíše daty. Zajišťuje se tak větší
kompatibilita s mechanikami DVD-ROM.
n MultiSession nechává disk otevřený a TOC (Table of Contents) se zapisuje až
po nahrání poslední session.
n Random Recording obdobný přístup k zápisu, jako u pevných disků, využívá se
pro média DVD-RAM a DVD+RW.
n Mount Rainier forma paketového zápisu ovládaného přímo z firmwaru vypalovací
mechaniky.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.