Všichni za jednoho, jeden za všechny

Někdy je mezi tím, o čem mluví dodavatelé technologií, a realitou, ve které se nacházejí uživatelé, propastný rozd...


Někdy je mezi tím, o čem mluví dodavatelé technologií, a realitou, ve které se
nacházejí uživatelé, propastný rozdíl. A tak je tomu většinou i se současnou
publicitou, která obklopuje vytváření počítačových klastrů.
Sdružování počítačů do klastrů znamená v podstatě možnost propojit několik
počítačů ať už jsou to osobní počítače (PC), počítače střední třídy nebo velké
sálové počítače do jednoho funkčního celku, který je schopen dosáhnout většího
výkonu, než každá jeho jednotlivá část samostatně.
Výrobci vábí zákazníky a představují tvorbu klastrů jako cestu, která vede k
posílení schopnosti přizpůsobit výkon aktuálním potřebám, k dosažení vyššího
maximálního výkonu a větší spolehlivosti.

Přístup velkých firem
Po dlouhé roky se takoví výrobci, jako Digital, IBM a Sun snaží propojovat
počítače pomocí hardwarových a softwarových prostředků, aby zvýšili výkon a
mohli nabídnout nepřetržitý provoz. V tomto snažení jsou zmíněné firmy někdy
více, někdy
méně úspěšné. Společnost IBM např. oznámila, že i její pracovní stanice RISC
System/6000 AIX a počítač AS/400e, který patří do střední výkonové třídy, budou
schopny pracovat v počítačových klastrech.
Jackie Clementová, manažerka pro AlphaServer, produkt firmy Digital, která je
dceřinou společností Compaqu, konstatovala, že "firma Digital přišla s objevem
metody řazení počítačů do klastrů již v roce 1983". Základna, na které již byla
tato technologie instalována, dnes představuje tisíce propojených počítačových
uzlů. Clementová si pochvaluje, že z hlediska spolehlivosti přináší metoda
řazení počítačů do klastrů nezávislost funkce systému na poruše v jednom bodě.
"V případě selhání libovolné komponenty bude systém dále správně pracovat.
Všechno je okamžitě nahraditelné."
Zatímco výrobci neustále rozšiřují nabídku produktů pro počítačové klastry, jen
málo z nich přitom natropilo tolik povyku jako Microsoft se svým Cluster
Serverem, který je znám spíše pod svým lidovým názvem Wolfpack. Wolfpack
představuje technologii, která má podle tvrzení společnosti Microsoft
poskytovat ochranu serveru proti výpadkům a umožňovat sdružování několika
serverů ve společném klastru. Ale většina z toho, co se od Wolfpacku očekávalo,
zůstala jen u slibů.
Podle Microsoftu se většina uživatelů spokojí s jednoduchou ochranou proti
výpadkům a se zvýšením dostupnosti na úrovni, kterou již společnost nabízí.
Tento softwarový gigant popírá, že by v něčem za svými sliby zaostal.
"Vyvíjeli jsme technologii sdružování počítačů do klastrů ve dvou fázích," říká
Mark Hassall, manažer pro vývoj Windows NT Serveru. "Prvním stupněm je
použitelnost a druhým rozšiřitelnost." Podle plánu Microsoftu bude k dispozici
beta-verze pro klastr s minimálně dvěma uzly po uvedení systému Windows NT 5.0.
Podle Hassalla sdružování počítačů do klastru ještě nutně neznamená lineární
nárůst výkonu. "Růst výkonu závisí na hardwaru, ale i na tom, jestli používáte
takové aplikace, které dokáží prostředí klastru využít. Ještě je třeba hodně
udělat pro to, abychom uměli nabídnout rozšiřitelné klastry. Zákazníci si ještě
budou muset nějaký čas počkat."

Jak na Linuxu
Další technologií v oblasti počítačových klastrů, které se v současnosti
dostalo široké publicity, je systém Extreme Linux Version 1.0 od firmy Red Hat.
Extreme Linux pracuje na široké škále hardwarových prostředků a dokáže, alespoň
teoreticky, propojit neomezený počet počítačů. Tento produkt vlastně propojuje
oblíbený operační systém firmy Red Hat Linux s nadstavbovou technologií určenou
pro práci v počítačových klastrech.
Tato technologie je známa pod svým původním kódovým označením Beowulf, pod
kterým byla vyvinuta v Amesových laboratořích americké kosmické agentury NASA.
I když je propojení Linuxu od firmy Red Hat s technologií Beowulf slibováno, je
stále ještě spíše snem než skutečností. Je tomu tak především proto, že zatím
existuje jen několik málo komerčních aplikací, které by dovedly využít výhod
systému. Operační systém Linux vyžaduje od uživatele také hodně práce při
nastavení a konfiguraci systému a to pro spoustu zákazníků není právě příjemná
představa.

A jinde
Prosadit se na trhu v oblasti technologie pro počítačové klastry se pokusila
také firma Oracle. Parallel Server nabízený touto společností je už schopen
eliminovat poruchy systému při selhání jednotlivých komponent a dokáže provádět
paralelní zpracování, je ale omezen na klastry obsahující maximálně 6 uzlů.
I když pomineme potíže výrobců při dodání vhodných technologií, analytici
upozorňují, že propojování počítačů do klastrů může být příliš složité na to,
aby to uživatelé dokázali zvládnout.

Názory analytiků
"Zákazníci se obávají, že instalovat systémy zabezpečující spolupráci počítačů
v klastrech bude příliš komplikované, nebo si myslí, že takovou věc
nepotřebují, protože bude těžké to spustit a provozovat," tvrdí James Gruener,
analytik firmy Aberdeen Group z Bostonu. "Neproniklo to do komerční sféry tak
rychle, jak si mnoho pozorovatelů představovalo."
"Wolfpacku se dostalo široké publicity, ale moc toho nepředvedl," tvrdí David
Floyer, analytik konzultační firmy IDC. "Skutečností ale je, že všechny sliby
týkající se klastrové technologie použitelnost, lineární rozšiřitelnost a
snížení nákladů byly realizovány jen částečně, pokud vůbec."
"Obecně lze říci, že sdružovat počítače do klastrů má smysl jen při práci s
velkými databázemi nebo pro docílení rozšiřitelnosti systému. Jak potřebujete
něco složitějšího, klastr to nezvládne," tvrdí Floyer. A dodává: "Tato
technologie je všeobecně úspěšná, když ji použijete na jednoduché úlohy, jako
např. na ovládání soustavy bankomatů."

Alternativa
Existuje nejméně jeden uživatel, který s výše uvedenými pesimistickými pohledy
souhlasí: "Práce v počítačových klastrech zatím vyžaduje příliš mnoho lidského
úsilí," říká Stephen Lewis, samostatný inženýr navrhující sítě ve firmě Signal,
která je síťovým integrátorem ve Fairfaxu v americkém státě Virginia. "Práce
počítačů v klastrech vyžaduje příliš mnoho času při správě sítě, než aby se to
vyplatilo," dodává. "Ale spojit spolu servery pomocí Fibre Channelu může být v
blízké budoucnosti dobrou volbou."
Pokud si spolu vyměňují data 2 servery spojené pomocí Fibre Channelu, dokáží
pracovat takovou rychlostí, že není třeba zdvojovat data pomocí zálohovacích
operací. Pokud se jeden server zhroutí, vůbec to nevadí, protože kopie dat je
už na druhém serveru, kam se dostala ještě předtím, než původní server přestal
pracovat.
Podle Floyera se s větším rozšířením propojovací technologie Fibre Channel a
dalších podobných technologií stává spolupráce počítačů v klastrech
životaschopnější. "Pomocí technologie Fibre Channel jsou uživatelé schopni
jednodušším způsobem navazovat spojení mezi každým pevným diskem a serverem
klastrového systému. Kromě toho se součástí nabídky technologií pro počítačové
klastry záhy stanou i nové nástroje pro správu systému," říká Floyer.
8 2731 / pen

Kdo první přišel s počítačovými klastry
VMS klastry firmy Digital (dnes dceřiná společnost Compaqu) se poprvé objevily
spolu se systémem VMS 4.0 v roce 1984. U zrodu technologie počítačových klastrů
bylo společné úsilí řady lidí z Digitalu. Klíčovými postavami byli Dick
Hustvedt, Dave Thiel, Gordon Bell a Bill Strecker. Na vývoji se podílelo i
hodně dalších lidí ze skupiny VMS Engeneering.
Podle vedoucích pracovníků firmy Digital dnes existuje asi 150 000 VMS klastrů.
Průměrný klastr obsahuje 3 systémy. Podle dokumentace k Open VMS má tento
systém podporovat až 96 systémů v jednom klastru, ale firma Digital udává, že
někteří její zákazníci propojili v jednom klastru dokonce 150 systémů. Průzkum
prováděný firmou IDC odhaduje roční objem trhu se softwarem pro počítačové
klastry mezi 70 až 80 miliony dolarů.
Počítačové klastry jsou mnoha odborníky považovány za nejvýznamnější přínos
firmy Digital v počítačovém průmyslu.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.