Vybrané právní otázky elektronického obchodu v České republice

Elektronický obchod je velmi komplexní novou oblastí, která zahrnuje skupinu různých obchodních transakcí a zásadníc...


Elektronický obchod je velmi komplexní novou oblastí, která zahrnuje skupinu
různých obchodních transakcí a zásadních právních vztahů. Tento článek chce
postihnout pouze omezený výběr právních otázek vyplývajících z českého práva a
praxe, zejména ochranu databází, právní úpravu a platnost obchodní komunikace
bez písemných dokumentů, ochranu osobních údajů, nehmotné vlastnictví včetně
národních pravidel registrace internetových domén. Ochrana databází
Poskytovatelé elektronických datových služeb v České republice musí v současném
právním prostředí čelit nedostatečné úrovni ochrany databází. Tato situace je
znepokojující, protože trh elektronických datových služeb u nás významně roste.
V současné době je nejúčinnější cestou ochrany obchodních informací smlouva
nebo použití technických prostředků. Určitou míru ochrany poskytují obecná
ustanovení o nekalé soutěži prostřednictvím ustanovení o parazitování. Některé
databáze mohou být v České republice chráněny autorskoprávně, a to tehdy, když
jejich struktura, sled a řazení jsou výsledkem tvůrčí činnosti. Dále jsou k
dispozici ustanovení o počítačové kriminalitě v Trestním zákoně. Tato
ustanovení hrozí trestem fyzické osobě, která zpřístupní bez příslušného
povolení nosič informací s úmyslem způsobit škodu nebo ublížit jiné osobě, nebo
s úmyslem získat prospěch, která současně: (a) neoprávněně užívá takové
informace; (b) zničí nebo poškodí takové informace nebo je učiní
neupotřebitelnými; nebo (c) učiní zásah do technického nebo programového
vybavení počítače.
Samozřejmě, že výše zmíněná míra ochrany je nedostatečná pro producenty nebo
poskytovatele služeb informatiky. Jsme přesvědčeni, že nový soubor prostředků
ochrany připravený speciálně pro oblast služeb informatiky je velmi potřebný.
Je naděje, že speciální opatření chránící databáze v souladu s Direktivou EU o
ochraně databází bude připraveno a uzákoněno jako součást nového Autorského
zákona, který je připravován a projednáván vládou.
Elektronický obchod
Český Obchodní zákoník neobsahuje žádnou speciální úpravu právních vztahů
uskutečněných formou elektronických obchodů. Avšak Obchodní zákoník i Občanský
zákoník obsahuje obecná ustanovení, která dovolují nahradit písemnou formu
elektronickou formou. Podrobnější ustanovení upravující užití dokumentů v
elektronické formě v obchodních vztazích je obsaženo ve specifické právní
úpravě a bude popsáno dále.
Podle obecných ustanovení Občanského zákoníku písemná forma úkonu je zachována,
pokud je tento úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými
prostředky, jež umožňují zachycení obsahu úkonu a určení osoby, která právní
úkon učinila. Dále Obchodní zákoník umožňuje stranám, aby si sjednaly obchodní
podmínky a vykládací pravidla. Tato ustanovení povolují uzavření smluv
elektronickými prostředky, chybí však závazné ustanovení k takovým otázkám,
jako ve kterém okamžiku je smlouva v elektronické formě uzavřena, která
ustanovení musí obsahovat nebo jak takováto ustanovení budou vykládána. Kromě
toho české právo neobsahuje zvláštní ustanovení upravující odpovědnost stran
účastněných v elektronickém obchodu. Proto je nezbytné použít obecně závazná
ustanovení vztahující se k těmto otázkám.
Český Zákon o účetnictví obsahuje výslovná obecná ustanovení umožňující vedení
a uchování účtů a účetních záznamů v elektronické podobě. Zákon o účetnictví
stanoví v ! 4 odst. 4: "Pro vedení účetnictví mohou účetní jednotky použít
prostředků výpočetní a jiné techniky a technických nosičů dat nebo
mikrografických záznamů, takové účetnictví musí být v souladu s projekčně
programovou dokumentací." Zákon o účetnictví nepožaduje, aby taková softwarová
dokumentace pocházela od výrobce informačního systému, teoreticky vzato může
být připravena koncovým uživatelem za podmínky, že splňuje základní požadavky
dále uvedené. Zákon o účetnictví stanoví pro softwarovou dokumentaci pouze
základní bezpečnostní požadavky, nepožaduje uložení nebo ověření takové
softwarové dokumentace:
ĘSoftwarová dokumentace musí odpovídat ustanovením Zákona o účetnictví. Obecný
požadavek zní tak, že programová dokumentace definující užívaný software musí
umožňovat řádné a správné vedení účetnictví.
ĘPoužití počítačů a jiného zařízení musí umožňovat výstupy v tištěné podobě.
ĘJe nezbytné zajistit ochranu účetních dokumentů a údajů v elektronické formě a
programovou dokumentaci proti zneužití, poškození, zničení nebo ztrátě. Toto
ustanovení požaduje, aby účastníci elektronického obchodu provedli řádné a
dostačující zabezpečení svých informačních systémů.
Dále Zákon o účetnictví povoluje užití a předávání účetních a daňových
dokumentů např. faktur, objednávek apod. v elektronické podobě. Zákon o
účetnictví stanoví, že pokud účetní jednotka užívá účetní dokumenty v jiné než
na papíru tištěné formě, včetně elektronické formy, musí tak činit způsobem
stanoveným v programové dokumentaci výše zmíněné. Účetní doklady vedené v
elektronické formě musí obsahovat stejné, závazné položky a údaje jako psané
účetní dokumenty. Tyto povinné položky obsahují mimo jiné podpis osoby
odpovědné za účetnictví a osoby odpovědné za zaúčtování. Takovéto podpisy mohou
být nahrazeny jinou průkaznou formou, jakou je elektronický podpis.
Řádné užití elektronického podpisu vyhovuje i obecnému ustanovení obsaženému v
Občanském zákoně, jak je zmíněno výše elektronický podpis potvrzuje obsah
dokumentu v elektronické podobě a umožňuje určit osobu, která ověřila
elektronický dokument. Je tudíž stanoveno, že účetní doklad v elektronické
podobě (např. elektronická faktura), který obsahuje všechny závazné informace a
elektronický podpis, je použitelný a dostačující pro účely daňového řízení.
Zákon o účetnictví stanovuje stejné povinnosti pro uchování dat v písemných i
elektronických dokumentech. Je též nezbytné zajistit bezpečné uložení
elektronických dokumentů a záznamů proti poškození, zničení nebo ztráty.
Český zákon o správě daní a poplatků neobsahuje žádná ustanovení upravující
požadavky na účetní dokumenty v elektronické podobě a pro jejich přípustnost
pro účely daňového řízení.
Daňové doklady a záznamy se považují za účetní dokumenty a záznamy a proto se
na ně vztahují ustanovení Zákona o účetnictví. Dále Zákon o správě daní a
poplatků stanoví, že všech-ny prostředky (včetně prostředků v digitální formě)
mohou být užity pro řádné určení daňových povinností, s tím, že nesmí být
získány nezákonně. Zákon o správě daní a poplatků dovoluje podání daňového
přiznání v elektronické podobě pouze pokud je přiznání předloženo také v
písemné formě.
Český Celní zákon obecně povoluje náhradu písemných dokumentů a záznamů
dokumenty a záznamy v elektronické podobě. Ale v současnosti neexistuje
prováděcí předpis, který by obsahoval podrobnější úpravu pro zavedení
standardního elektronického postupu při celním řízení v České republice.
Problémy elektronických transakcí
Podle českého práva jsou záznamy v elektronické formě přípustným a postačujícím
důka-zem skutečností, kterých se týkají. Nicméně, české právo a praxe doposud
neobsahuje konkrétní podmínky pro určení právní závaznosti a vynutitelnosti
úkonů v elektronických komunikacích. Obsahuje pouze obecné požadavky na užití a
uchování zpráv v elektronické formě. Jiné zákony (zejména zákon o
Telekomunikacích č. 110/1964 Sb. v platném znění) obsahuje zase obecné
požadavky na zajištění bezpečnosti přenosu zpráv, včetně přenosu elektronickými
prostředky. Je zejména věcí účastníků elektronické komunikace zajistit, aby
pravidla vzájemné komunikace splňovala obecná požadavky. V právní praxi to bude
vyžadovat, aby žalující přesvědčil soud o dvou hlavních aspektech:
že záznamy elektronické komunikace jsou přípustné
že záznamy jsou autentické. Například, aby bankovní účty uložené v počítači
mohly být užity jako důkaz ve sporu, musí být přípustné jako důkaz. I když jsou
přípustné, nebudou mít právní váhu, jestliže nebude možné prokázat, že
představují autentický záznam transakce. S ohledem na nedostatek právních
precedentů v České republice, by místní soudy pravděpodobně přihlížely na
principy a metody aplikované ve sporech týkajících obdobných věcí v západní
Evropě a v USA. Ochrana nehmotného vlastnictví, registrace v internetové doméně
Česká legislativa týkající se nehmotného vlastnictví je relativně dobrá. Česká
republika je stranou Bernské konvence a Všeobecné konvence ve znění Pařížské
revize a také úmluvy WIPO 1996. České autorské právo je v zásadě v souladu s
Direktivou EU o softwaru a s Direktivou o pronájmu a výpůjčkách.
V současné době je připravován zcela nový autorský zákon, který bude zahrnovat
ochranu "sui generis" pro ochranu databází, jak již bylo zmíněno na začátku
článku, a snad bude pojednávat i o nových způsobech užití duševních děl
prostřednictvím Internetu. Co se týká ochranných známek, Česká republika je
členem Pařížské a Madridské konvence a Madridského protokolu. Český zákon o
ochranných známkách je v obecné shodě s Direktivou EU o ochranných známkách.
Také ostatní části české legislativy o nehmotném vlastnictví jsou konzistentní
se standardy EU. Česká republika je též členem ujednání GATT TRIPS.
Je ještě třeba zmínit fakt, že vynucení práv vztahujících se k nehmotnému
vlastnictví není dostatečně efektivní a že problém pirátství v oblasti práv k
nehmotnému vlastnictví je stále větší než ve členských státech EU.
Internetové označení domén v rámci "CZ. Domény" a poddomén je registrováno v
registru INTERNET CZ. V nedávné době bylo založeno sdružení CZ.NIC, jehož členy
jsou organizace poskytující služby přístupu k Internetu v ČR. Toto sdružení v
současné době schválilo nová pravidla pro registraci jmen domén. Tato pravidla
sledují trendy přijaté ve většině rozvinutých zemí, ale v některých ohledech
zůstávají poněkud konzervativní (vyžadují fyzickou přítom-nost žadatele v ČR).
Navíc byla přijata pravidla pro neformální řešení sporů, která usilují o
usnadnění řešení sporů týkajících se jmen domén registrovaných nebo užívaných v
České republice.

Ochrana dat a soukromí

1. Současná úprava ochrany dat
Český zákon o ochraně osobních údajů v informačních systémech vstoupil v
účinnost v červnu 1992. Zákon o ochraně údajů upravuje ochranu údajů zavedených
jak po přijetí zákona, tak údajů již dříve existujících. Zákon ve svých
ustanoveních neupravuje ochranu dat přecházejících přes hranice.

2. Regulační úřady
Ačkoliv zákon obsahuje předpoklad, že bude založen regulační úřad, který by
kontroloval uplatňování zákona v praxi, nestanoví podrobnosti o jeho
oprávněních a povinnostech. Bohužel, takový úřad nebyl doposud v České
republice založen. Hlavní příčinou zpoždění jsou diskuse mezi vládou a
parlamentem o vhodné úrovni pravomocí, která má být úřadu pro ochranu údajů
udělena. Očekává se, že takovýto regulační úřad bude ustaven v rámci nezbytných
legislativních změn v oblasti ochrany údajů, které jsou v současné chvíli
projednávány a které jsou nezbytným předpokladem k tomu, aby české právo a
praxe byly v souladu se standardy EU.

3. Relevantní údaje
Zákon o ochraně údajů upravuje ochranu osobních údajů ve vztahu k ochraně
informací obsažených v informačních systémech. Osobní údaje jsou zákonem
definovány jako údaje vztahující se k jednotlivci bez ohledu na to, zda jsou
zpracovávány automaticky nebo v ručně vedených záznamech. Informační systém je
v tomto zákoně definován jako systém pro soustavný a účelný sběr, zpracování,
ukládání a poskytování informací. Vedení informačního systému znamená provádění
činností směřujících ke sběru, zpracování a užití informací pro osobní potřebu
nebo pro zajištění informačních služeb.

4. Registrační proces
Zákon o ochraně údajů upravuje povinnost registrování informačních systémů,
které pracují s citlivými osobními údaji, s výjimkou těch, které slouží
výhradně pro vnitřní potřebu provozovatele, nebo pro které je výjimka z
registrační povinnosti stanovena zvláštním zákonem, případně jedná-li se o
informaci již publikovanou. Registrace však není v současné době možná, protože
neexistuje regulační úřad. Neexistence regulátora závažným způsobem podkopává
efektivní vynutitelnost zákonných povinností a exitující praxe ochrany dat v
České republice je na míle vzdálena uspokojivému stavu.

5. Nezbytné zásady
Podle Zákona o ochraně údajů je možné provozovat informační systém, který
obsahuje chráněné osobní údaje pouze tehdy, je-li to výslovně povoleno
zvláštním zákonem. Neexistuje-li výslovné povolení, je nezbytně třeba souhlasu
subjektu, ke kterému se chráněné údaje vztahují. Jestliže není možno získat
souhlas této osoby, je možné s daty nakládat pouze za předpokladu, že bude
chráněno její dobré jméno, pověst i důstojnost. Dále úprava nakládání s
citlivými údaji podle zákona zahrnuje obecnou povinnost provozovatele
informačního systému, zprostředkovatelů a jiných osob, které přicházejí do
styku s údaji vedenými v informačních systémech. Rozsah povinností je v
podstatě v souladu se současnou legislativou EU. Zákon o ochraně údajů, pokud
se týká rozsahu povinností, nerozlišuje mezi veřejnou a privátní sférou.

6. Práva osoby, které se údaje týkají
Zákon o ochraně údajů obsahuje několik opatření, která jsou dostupná osobě
(výhradně fyzické osobě), jíž se údaje obsažené v informačním systému týkají,
pro případ porušení povinností stanovených zákonem. Nápravná opatření zahrnují
příkaz zdržet se určitého chování, přiměřenou satisfakci, náhradu škody, vydání
získaného prospěchu a odstranění informací. Spory k vynucení ochrany údajů řeší
soudy, na postup regulačního orgánu po jeho ustavení se bude vztahovat řízení
podle správního práva. Ochrana osobních údajů v České republice je obsažena i v
trestním právu. Trestní zákon (! 257 a) hrozí až pěti lety vězení za úmyslné
poškození či narušení osobních informací obsažených na nosiči takových
informací.

7. Ochrana soukromí
Ochranu soukromí poskytuje Občanský zákoník v ustanoveních ! 11 až 16. V ! 11
stanoví, že každý jednotlivec má právo na ochranu své osobnosti, zejména
života, zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, dobrého
jména a projevů osobní povahy. Podle ustanovení ! 12 "písemnosti osobní povahy,
podobizny obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické
osoby smějí být pořízeny nebo užívány jen se souhlasem osoby, které se týkají".
Jisté výjimky z těchto pravidel jsou poskytovány ustanovením ! 12, odst. 3,
který stanoví: "Podobizny, obrazové snímky a zvukové záznamy se mohou bez
svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a
umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství.
Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
Prostředky pro případ protiprávního zasahování do soukromí jsou obsaženy v ! 13
a v ! 16, zahrnují zdržení se zasahování, odstranění následků takových zásahů,
poskytnutí vhodné satisfakce (včetně peněžní) za nehmotné škody a úhradu
skutečně utrpěné škody. České právo neobsahuje žádná zvláštní ustanovení
upravující ochranu soukromí v digitálních prostředcích a proto se musí použít
ustanovení Občanského zákoníku uvedená výše. Rozhodovací praxe pro ochranu
soukromí je v České republice poměrně dobře vyvinutá.

Závěr
České právo dává poměrně slušné možnosti pro zavedení elektronického obchodu.
Základy jsou k dispozici zejména s ohledem na ochranu dat, soukromí a
nehmotného vlastnictví. Je však třeba přijmout novou právní úpravu, která by
pozvedla další rozvoj a užívání elektronického obchodu a zajistila zejména
bezpečné užívání elektronických komunikací. Klíčové oblasti, které by měly být
řešeny novou legislativní iniciativou, jsou:
zavedení efektivnějších prostředků pro ochranu databází;
aktualizace právní ochrany osobních údajů;
vytváření elektronické administrativy;
zavedení právní úpravy pro činnost certifikační autority, nezbytné pro užívání
a uznávání digitálního podpisu.

8 3053 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.