Vysokorychlostní WLAN na dosah

Na trhu bezdrátového Ethernetu (Wireless Ethernet) v současné chvíli je také "A" team (5 GHz), který je podstatně rych...


Na trhu bezdrátového Ethernetu (Wireless Ethernet) v současné chvíli je také
"A" team (5 GHz), který je podstatně rychlejší než "béčko". Tomuto typu
produktů přidělilo sdružení Wireless Ethernet Compatibility Alliance označení
Wi-Fi5.
Produkty založené na specifikaci 802.11a jsou velmi rychlé a ne tak náchylné k
chybám, jako tomu je v případě produktů 802.11b/Wi-Fi. Námi testovaná sada
produktů evidentně těžila ze zkušeností získaných z této specifikace. Bylo je
snadné nainstalovat a konfigurovat, avšak jejich možnosti se vzájemně velmi
lišily. A přestože interoperabilita v rámci standardu 802.11a byla na slušné
úrovni, zjistili jsme, že nestandardní vysokorychlostní režimy (pokud byly k
dispozici) spolu vzájemně nespolupracují. Pokušení provozovat právě tyto režimy
bude jistě značné a přinutí uživatele kupovat technologie u jednoho a téhož
výrobce. A to až do doby, dokud i v oblasti těchto "turbo" režimů nebude
dosaženo vzájemné kompatibility založené na standardech.
Redaktoři NetworkWorldu testovali čtyři již déle (na americkém trhu) prodávané
produkty pocházející od tří výrobců: Harmony od firmy Proxim a Skyline Access
Point od firmy Proxim, Pro/Wireless 5000 od Intelu a EZ Connect 2755W
společnosti SMC Networks. Všechny čtyři produkty jsou založeny na stejném
čipsetu pocházejícím od společnosti Atheros, avšak na rozdíl od ustálených a
jednotných vlastností produktů typu 802.11b se jejich správa a výkonnost
vzájemně dosti lišily. A ve srovnání s konvergencí vzhledu přístupových bodů
802.11b vypadá z estetického hlediska každý ze čtyř produktů jinak.
V našich testech podávaly tři ze čtyř produktů vyrovnané výkony. Řeč je o obou
výrobcích společnosti Proxim a o řešení Pro/Wireless 5000 od Intelu. Za jakýsi
"rychlostní přízrak" (pracuje s nejširším přenosovým pásmem) lze označit 2755W
společnosti SMC Networks, který se v testech vyznačoval velmi rychlými přenosy,
avšak bohužel také občasným chybovým chování. A to až do doby, dokud jsme
nestáhli jinou verzi jeho firmwaru.
Vzájemná kompatibilita mezi různými přístupovými body a poskytnutými adaptéry
byla na velmi dobré úrovni. V režimu 802.11a, který pracuje s přenosovou
rychlostí až 54 Mb/s, bylo možné propojit všechny adaptéry se všemi
přístupovými body, a to i v případě, kdy bylo zapnuto šifrování Wired
Equivalent Privacy (WEP). V ad hoc režimu (propojení dvou PC bez přístupového
bodu) vzájemně dobře spolupracovaly všechny adaptéry se všemi přístupovými
body, přičemž některé karty se vyznačovaly vyššími přenosovými rychlostmi.
Avšak když jsme se mezi přístupovým bodem a konkurenčním adaptérem pokusili
přejít do režimu "turbo", nepodařilo se nám navázat mezi těmito dvěma prvky
spojení. V současné době představuje režim "turbo" pro kompatibilitu
nepřekonatelnou překážku, což má za následek zklamání pokud jde o výkonnost.

Výkonnost
V případě karet vyráběných podle specifikace IEEE 802.11b je deklarovaná
přenosová rychlost až 11 Mb/s, přičemž jejich typická výkonnost (datová
propustnost) dosahuje za ideálních podmínek zhruba polovinu deklarované
přenosové rychlosti. Při těchto úvahách je také třeba mít na paměti, že karty
typu 802.11b vysílají jednotlivé signály s přenosovou rychlostí 1 Mb/s, a
spotřebují tak značnou šířku pásma pro vlastní provoz.
Díky inzerovaným téměř neuvěřitelným 54 Mb přenesených dat za sekundu by
technologie podle standardu 802.11a byla přibližně pětkrát rychlejší než
technologie 802.11b. To by ovšem platilo pouze za ideálních podmínek.
Společnost Proxim pomyslně bodovala nejlépe, a to jak v oblasti kompatibility
se zařízeními od ostatních výrobců, tak také ve spolupráci s vlastními
přístupovými body. V kombinaci s přístupovým bodem od Intelu dosáhla karta
společnosti Proxim přenosové rychlosti 22 Mb/s. Firma Proxim byla nejrychlejší
také v kombinaci s vlastním přístupovým bodem, kde podle měření naším FTP
programem dosáhla přenosové rychlosti 17,6 Mb/s (viz odstavec "Jak jsme
testovali").
Pořadí se zamíchalo poté, co jsme přistoupili k testování dosahu zařízení. V
přenosech na malou vzdálenost zůstaly i nadále v průměru nejrychlejší produkty
společnosti Proxim. Avšak největším dosahem se může pochlubit přístupový bod
firmy SMC. Pokud jde o přenosové rychlosti, Intel byl v průměru na všechny
vzdálenosti nejpomalejší, avšak jeho výkonnost zůstávala pro různé dosahy
nejstabilnější.
V rámci našich testů, kdy jsme brali jeden adaptér po druhém a zkoušeli je v
kombinacích se všemi ostatními přístupovými body, prokázaly nejvyrovnanější
výkony v největším rozsahu fyzických vzdáleností adaptéry společnosti SMC.
Současně nám však tyto adaptéry přinesly nejvíce obtíží. Během testování se
nezdařil každý sedmý pokus s těmito adaptéry připojenými k přístupovému bodu
SMC, a to až do okamžiku, dokud jsme neinstalovali nový firmware. Zajímavé
nicméně je, že spojení uskutečněné přes adaptéry firmy SMC určené pro notebooky
na jiné huby bylo vždy konzistentní a výkonné.
Přístupový bod 2755W od SMC měl ze všech testovaných zařízení také největší
dosah. Během testů v několikapatrových administrativních budovách byl tento
přístupový bod jediný, který dokázal poskytnout použitelné (i když velmi
pomalé) připojení v patře přímo nad instalovaným přístupovým bodem. Natočení
antény, které lze provádět u přístupových bodů společností Proxim a SMC, nemělo
na výsledek přílišný vliv.
Ze všech testovaných přístupových bodů byl pouze výrobek Intelu dodán s
konstrukcí pro uchycení zařízení, a byl tedy ze všech nejtěžší.
Podle vyjádření společnosti Proxim řada produktů s označením Harmony již nabízí
podporu technologie Power-On-LAN (POL), která dokáže zajistit napájení přes
nevyužité páry v kategorii kabelů 3, 4 nebo 5 připojených k přístupovému bodu.
Společnosti SMC a Intel o podpoře technologie POL zatím nemluví. Všechna tři
zařízení byla dodána společně s napájecími adaptéry, přístupový bod od SMC měl
nejkratší napájecí kabel.

Možnosti správy
Produkty řady Harmony společnosti Proxim využívají pro ovládání a správu
přístupových bodů centrální bezdrátový hub. Toto správcovské zařízení dále
ovládá přístupové body Proxim (802.11a nebo 802.11b) na subsíti.
Během testování jsme dospěli k závěru, že aplikace založená na webovém rozhraní
sloužící jako kontrolér přístupových bodů je mimořádně zdařilá a lze ji
používat pro správu četných přístupových bodů řešení Harmony.
Pokud jsou přístupové body Harmony umístěny na stejné subsíti, lze kontrolér
přístupových bodů nakonfigurovat tak, aby automaticky nastavil pravidla provozu
na každý nově přidaný přístupový bod. Ověřili jsme si, že po výpadku kontroléru
dojde během několika sekund k zastavení přístupových bodů, které jsou ke
kontroléru připojeny jako slave.
Proxim dodává na trh také vlastní přístupové body s názvem Skyline. Jejich
výkonnost je prakticky stejná jako výkonnost řady Harmony. Hlavní rozdíl mezi
zařízeními Skyline a Harmony spočívá ve vztahu mezi kontrolérem přístupových
bodů a přístupovými body z hlediska jejich správy.
Řada produktů Harmony nabízí rovněž speciální šifrovací algoritmus, který se
liší od algoritmu WEP. Společnost Proxim nám však odmítla sdělit jak a čím.
Tato speciální šifrovací metoda rozšiřuje možnosti šifrování pomocí 54, 128 a
152bitových algoritmů WEP, které jsou v jednotné podobě k dispozici u všech
testovaných přístupových bodů.
Dalším rysem produktové řady Harmony je metoda zvaná "forced VPN tunnelling", s
jejíž pomocí lze všechna přihlašování do systému směrovat přes jediný server.
Díky této metodě jsou mobilní sítě bezpečnější a riziko nežádoucích vpádů do
systému klesá.
Kontrolér přístupových bodů Harmony podporuje také službu Remote Authentication
Dial-In User Service (RADIUS), která přidává k systému autentizaci, dohled nad
MAC, dohled nad přístupem k adresám vrstvy (Layer Address Admittance Control) a
protokol SNMP používaný pro monitoring. K dispozici je také multicast a části
protokolu IPX, například Routing Information Protocol a SAP server.
Přístupový bod od firmy Intel je vybaven pevnou anténou. K zařízení lze
zakoupit také anténu s vyzařováním pouze do jedné poloviny prostoru a omezit
tak kruhový vyzařovací diagram. Samozřejmě jsme tuto možnost vyzkoušeli,
nicméně na rychlosti připojení se prakticky nic nezměnilo.
Podobně jako u ostatních testovaných přístupových bodů také u zařízení od
Intelu je na výběr z velkého počtu přenosových kanálů. Přestože technologie
společnosti Intel je ve srovnání s konkurencí pomalejší, vyznačuje se značnou
vyrovnaností přenosové kapacity v závislosti na vzdálenosti koncových zařízení.
Testování konektivity u produktu společnosti Intel bylo "nudné", poněvadž se
vyznačoval velmi vyrovnanými výkony.

Funkce a možnosti
Podobně jako v případě ostatních zařízení také u přístupových bodů firmy SMC
lze zvolit minimální hodnotu přenosové rychlosti (pro přijetí klienta ze strany
přístupového bodu) a vysílací výkon. Díky těmto možnostem lze optimálně vyladit
pokrytí z několika přístupových bodů. Díky nastavení nižšího vysílacího výkonu
lze zabránit interferencím s jinými přístupovými body a definováním minima pro
přenosovou rychlost se minimalizuje možnost nechtěných připojení ke vzdáleným
vysílacím bodům. V případě produktu SMC 2755W je jeho výkonnost ovlivněna
především volbou vyzářeného výkonu, méně pak směrováním antén, což lze učinit
například u produktů Pro/Wireless 5000 společnosti Intel.
Přístupový bod od SMC (stejně jako od Intelu) postrádá bezpečnostní prvky
nepodporuje technologie VPN (pouze jako "client stack"), tunelovací mód nebo
RADIUS. Naopak (podobně jako Pro/Wireless 5000) podporuje prostřednictvím
vrstvy MAC seznamy pro řízení přístupu (Access Control Lists) a správu klíčů
algoritmu WEP.
Režim turbo v podání řešení firmy SMC slibuje přenášet data rachlostí až 72
Mb/s. Tento režim jsme ze všech testovaných vyhodnotili jako nejrychlejší.
Zvláštní zmínku si zaslouží skutečnost, že při vyšších přenosových rychlostech
nebyl poměr rádiový dosah ku rychlosti přenosu tak nevyrovnaný, jako tomu bylo
například u přístupových bodů Harmony firmy Proxim.
Rádiový dosah nebyl v nestandardním turbo režimu tak negativně ovlivněn, jako v
případě turbo režimu u produktů Proximu. Řešení firmy SMC prokázalo nejvyšší
výkonnost ve všech testech, a to i navzdory občasných chybám v přenosu.

Zralá pro nasazení
Během testování jsme nabyli dojmu, že nabízené produkty 802.11a jsou již zralé
k používání. Systém Harmony společnosti Proxim je dostatečně prověřen časem a
potíže, na které jsme během testování narazili, souvisejí se softwarem
vyvinutým podle specifikace 802.11a (ovladače pro přístupové body a adaptéry
pro notebooky). Přístupové body s nálepkou SMC se nakonec rozběhly bez chyb,
jejich dosah byl kvalitní a režim turbo dokázal přenášet data vysokou rychlostí
a na velkou vzdálenost. Pokud si stanovíme jednoduchá kritéria rychlost a dosah
produkty SMC jasně vedou.
Od společností SMC a Intel bychom však očekávali vyšší úroveň zabezpečení.
Chybějící podpora technologie RADIUS poškodí právě ty firmy, které jsou na ní
závislé. Z testování je zřejmé, že řešení Harmony firmy Proxim je z pohledu
uživatelů favoritem skupiny "A" přístupových bodů. Kontrolér přístupových bodů
Harmony sice vyžaduje další investice do bezdrátové sítě, nicméně jeho četné
bezpečnostní prvky (přestože nesměřují k podpoře kompatibility) a krátký čas
potřebný k implementaci jsou velmi lákavé.

Jak jsme testovali
Přístupové body a příslušné adaptéry jsme testovali nejprve v jednopatrové
administrativní budově (zdi s ocelovými výztuhami, plechová střecha) a poté v
devítipatrové administrativní budově. V přízemní budovy jsme instalovali tři
testovací body: První ve vzdálenosti jeden metr od přístupového bodu, druhý 20
metrů daleko a za dvěma zdmi a třetí vzdálený 25 metrů a za čtyřmi zdmi.
Přístupový bod byl instalován na samostatně stojícím technologickém racku.
Dva identické notebooky Compaq Presario 700 běžící pod Windows XP Professional
jsme nakonfigurovali jako klienty. Již během počáteční testovací fáze jsme
okamžitě narazili na problémy, které ohrozily výsledky testů. Potíže byly na
klientském IP stacku Windows XP Professional. Proto jsme na jeden z notebooků
nainstalovali SuSE Linux 7.3 a nakonfigurovali jsme ho tak, aby plnil funkci
FTP serveru. Teprve poté jsme byli schopni dosáhnout konzistentních výsledků.
Testovací procedura používala FTP aplikaci na klientském notebooku s Windows XP
Professional ke stažení souboru o velikosti 36 MB. Zjištěná rychlost přenosu
dat byla odečítána z příkazového řádku aplikace FTP. Výsledná přenosová
rychlost byla vypočítána jako aritmetický průměr z deseti iterací poté, co jsme
z odečtených hodnot vyškrtli dvě nejslabší (tato zpomalení byla nejspíše
způsobena přizpůsobováním velikost vyrovnávací paměti během přenosu dat).
Při referenčním měření přenosu dat z notebooku Presario 700 s vestavěnou
síťovou kartou Realtek 100Base-TX jsme přes síťový kabel naměřili přenosovou
rychlost 78,4 Mb/s.

Co brání nasazení technologie 802.11a v ČR?
Miroslav Knapovský, network konzultant, 3Com: De facto je to zákaz používání na
našem území, ostatně i ve většině dalších evropských zemí. Pro používání
bezdrátových zařízení pro přenos dat pracujících dle standardu 802.11a je
rozhodně nutná Generální licence od Českého telekomunikačního úřadu
(www.ctu.cz). O osudu této licence se bude rozhodovat až v druhé polovině
letošního roku, a to v návaznosti na rozhodnutí Konference evropských správ
pošt a telekomunikací (www.cept.org). Bez Generální licence by se firma, která
by zařízení 802.11a nainstalovala či používala, vystavovala nebezpečí vysokého
finančního postihu.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.