Vyšší škola života aneb Co v učebnicích nenajdeš

Neznám mnoho umělců střední generace, kteří by ke ztvárnění svých představ používali počítač. Přesto jsem se...


Neznám mnoho umělců střední generace, kteří by ke ztvárnění svých představ
používali počítač. Přesto jsem se s jedním nedávno setkal, slovo dalo slovo a
dnes vám tedy mohu představit Jana Vodňanského. Nejen jako interpreta ze světa
"šoubyznysu", ale i jako seriózního vyučujícího, který se monitoru a klávesnice
písíčka nebojí...
"Něfetuj a piš", "Nedaleko Cušimi usekali uši mi", "Tajemný svět Internetu",
"Mikroši a makroši", atd. to jsou názvy některých besed, doprovázených písněmi,
improvizacemi a psychodramatem. Jelikož jsme se k besedě sešli v pražském
Institutu základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, moje první otázka
pochopitelně zněla:
Jste znám nejen ve světě uměleckém, ale i vědeckém. Co je vám bližší košile,
nebo kabát?
U mne je to integrální polarita mé tvůrčí osobnosti, kde jedno inspiruje druhé.
Nedávno jsem např. vydal knihu svých kabaretních přednášek, které na scénách
metamorfovaly vše, co jsem načerpal na dvou vysokých školách. Snad proto se
pásmo (které bylo pojato v patapsychické až surrealistické podobě) jmenovalo "S
úsměvem idiota". V něm chvílemi vypadám jako inženýr "říznutý" filozofem, který
právě zešílel a aplikuje racionalizaci strojní výroby na racionalizaci
divadelního provozu. Navrhne např., aby stejný soubor místo jedné inscenace
hrál hned čtyři inscenace najednou formou spřažených scén! Podobným způsobem
jsem rovněž aplikoval vektorovou analýzu na teorii psychodramatu, která se mi
zdála málo exaktní. To všechno lidi bavilo také proto, že od konce 60. let si
lidé v pásmu nacházeli i mnoho jinotajů. V očích některých diváků jsem tedy
vypadal jako vědec, který u tabule zešílel, nebo jako zpěvák, který bez oslího
můstku přechází rovnou k šílené přednášce...
Profesí tedy jste?
Vyučující zpěvák. Aktivně se podílím na vzdělávání studentů, čímž pracujícímu
lidu vracím to, co do mne "vrazil" během studií. Svým způsobem se tedy "mstím"
na jeho dětech.
Zmiňujete se o absolvování dvou vysokých škol...
V létech 1958-65 jsem místo filozofie vystudoval Strojní fakultu ČVUT v Praze,
čímž jsem získal titul strojního inženýra. Po krátké půlroční praxi jsem jako
jednoroční dobrovolník chránil naši socialistickou vlast. Ovšem po návratu do
civilu jsem se již k původní profesi nevrátil. Použil jsem svých znalostí ze
Švejka a z Hlavy 22 a nechal jsem se vojenským útvarem doporučit ke studiu
další vysoké školy filosofické fakulty! Jinými slovy: proti tehdejšímu
totalitnímu režimu jsem obrátil jeho vlastní mocenské nástroje. Takže týž
režim, který mne v roce 1958 z kádrových důvodů nechtěl na filozofickou fakultu
pustit, mě na ni doporučil prostřednictvím svého vojenského útvaru. V roce 1967
jsem tedy dělal přijímací pohovory v uniformě tankisty a počátkem roku 1973
jsem získal doktorský titul už zase v civilu.
Jste strojař i filozof, jste však znám i tím, že do své tvorby aplikujete
výpočetní techniku. Jakými formami?
Děje se tak zejména v množinovém pojetí psychodramatu, v mé knize o tom
pojednává kapitola "Řeči u tabule aneb chodící papiňák". Specialitou při tvorbě
této knížky bylo, že jsem si k ní nakonec musel namalovat i obrázky. Žádný z
mých kamarádů výtvarníků nechtěl riskovat napodobování klikyháků, které jsem za
třicet roků křídou nadrásal na všech možných tabulích. V knize, jak známo, se
na rozdíl od tabule nedá mazat a tak je v ní obrázků mnohem víc.
Máte v počítači nějakou speciální grafickou aplikaci?
Já osobně na něm nejraději píši, grafiku dělám buď vlastní rukou, nebo mi s ní
pomáhají znalci IT. Čili já osobně velké zkušenosti se speciálními počítačovými
aplikacemi nemám, ale rád je používám.
Lid tohoto státu jste zaujal svým silvestrovským pořadem, doprovázejícím
"rozvod" Čechů a Slováků. Kombinace písní Karla Hašlera s politickými bonmoty
byl váš, nebo převzatý nápad?
Takové hudební koláže jsem dával dohromady s Přemyslem Rutem, který je velikým
znalcem všeho, co se týká historických kabaretů, písní a šansonů. Navíc je
skladatelem, režisérem, hudebním a divadelním teoretikem a zejména svérázným
filozofem, takže spolupráce s ním byla nejen uměleckým, ale též intelektuálním
požitkem. Hudební koláže a citace různých melodií a proslovů jsou zase mým
koníčkem, Rut je však dovedl k naprosté dokonalosti. Kdysi dříve jsme se o něco
podobného pokoušeli s Petrem Skoumalem. Tak vznikla např. píseň "Vy naše
tajfuny české" s citací známé Hašlerovy melodie.
Vystupujete s novým partnerem skladatelem, klavíristou a zpěvákem Danielem
Dobiášem. Pokračujete s ním v tradici, nebo se pokoušíte o něco
nového?
Letos jsme se společně pokusili o něco unikátního zrekonstruovali jsme písničky
z Vestpocket revue Voskovce a Wericha, které nikdy nebyly nahrány na řádné
nosiče. Udělali jsme po 70. letech pořad "Záhady Vestpocketky" něco nezi
happeningem a spiritistickou seancí přímo v sále, ve kterém W+V kdysi
vystupovali. Perličkou byla návštěva 75leté neteře Jiřího Voskovce Adriany
Borovičkové, které bylo při premiéře tehdejšího pořadu pět roků.
Jene Vodňanský jste dvojnásobně graduovaným člověkem, máte však i zajímavý
hlasový fond. Jste v tomto směru také státně vyškolen, nebo fungujete coby
samouk?
Jako každý člověk disponuji původním přirozeným hlasem. Ale když jsme s Petrem
Skoumalem začali v Činoherním klubu hrát ne týdně, ale každodenně, byl jsem
nucen (ve svých třiceti létech) brát hodiny zpěvu. A dodnes hlasová technická
cvičení dělám, neboť někdy vystupuji 3-4krát denně.
Mají prkna znamenající váš umělecký svět nějaký název?
Nikolivěk. Vystupujeme s příslovečnou radostí všude tam, kam jsme pozváni,
vlastní studiovou scénu nevlastníme. Většinou hrajeme pro mládež, které
nabízíme pořady nejen zábavné, ale i poučné, např.: "Rizika sexu", "Řekni mi,
co jíš!", "Rizika gamblingu", "Člověče, hrej si...", "S úsměvem senátora" apod.
Všechny naše pořady spojují odpovědi na otázky (zejména středoškoláků) formou
psychodramat propojených písničkami. Některá psychodramata si mladí lidé pod
naším vedením dokonce mohou v pořadu zahrát s námi. Mohou hrát např. rodičovský
pár a za děti si mohou zvolit své vlastní rodiče nebo kantory, kteří jsou
představení přítomni. Výsledkem je obrovská (ale vysoce poučná) legrace. Děláme
tedy divadlo interaktivního typu, spojené s určitou osvětovou činností.
Znamená to, že svou uměleckou invenci aplikujete i při výchově svých studentů?
Nejen tak, i když se to tak dá nazvat. Náš nový repertoár se např. jmenuje "Jak
mi dupou králíci" a je zajímavý a zábavný nejen pro mládež, ale i pro dospěláky.
Vyučujete, tvoříte, zpíváte, vystupujete. Kolik hodin má váš pracovní den?
Můj úvazek na Institutu vzdělávání je pouze jeden den v týdnu, takže na tvorbu,
cestování a vystupování zbývá času dost.
Komu nebo čemu fandíte?
Z hlediska životního stylu fandím přirozenému rozvoji osobnosti. Na toto téma
děláme dokonce besedu s názvem "Co mi brání v přežívání". Myslím si, že každý
by měl být v souladu sám se sebou, poznat sama sebe a podle toho se stylizovat
a rozvíjet. Lidé jsou hodně deformováni tím, že dříve něco dělat nesměli a dnes
mohou dělat cokoliv. Nápor pasivně konzumovaných médií naštěstí vede mládež k
sebezáchovným aktivitám, které já velice podporuji. Ať už jako entertainer nebo
jako univerzitní pedagog.
Co vás deprimuje?
Když si mne lidé pletou s Jiřím Stivínem...! Je to zvláštní, ale stalo se tak i
Zdeně Salivarové-Škvorecké, která mne několikrát viděla nejen v Praze, ale i v
kanadském Torontu. Myslel jsem si, že si dělá legraci, když se mě jednou
zeptala, co dělá sestra. Když jsem jí vysvětlil, že sestru nevlastním a když
pochopila, že nejsem Stivín, s chutí se tomu zasmála.
Životní krédo?
Neberte drogy, nebo si drogy vezmou vás...!
Poděkoval jsem Janu Vodňanskému za inspirativní debatu a na závěr připomínám
několik ukázek jeho sloganů: "Zvířátka nedrogují", "Do hlavičky ne!", "Ke kávě
Vé Ká Vé", "Víš, s kým spíš...?", "Když se touláš bojištěm buď alespoň
pojištěn!"
7 3313 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.