Vývojové nástroje pro webová multimédia

Multimédia patřila svého času mezi nejpopulárnější počítačové technologie, než je na pomyslném vrcholu popularit...


Multimédia patřila svého času mezi nejpopulárnější počítačové technologie, než
je na pomyslném vrcholu popularity definovaném množstvím publikovaných článků
vystřídal Internet a jeho nejdynamičtěji se rozvíjející služba Web. Multimédia
ale v žádném případě ze scény nezmizela, pouze se stala běžnou součástí
počítačového života a dnes dochází k jejich masivnímu rozšíření také do sféry
WWW stránek.
Multimediální technologie současnosti se vydávají dvěma směry. První z nich,
vycházející z tradičního chápání pojmu multimédia, se soustředí na nabídku
většího objemu multimediálních dat při jejich kvalitnějším podání. Založen je
na technologiích, jako je MPEG komprese pro celoobrazovkové přehrávání videa a
DVD--ROM pro vysokokapacitní ukládání dat. Tato "multimédia" si uživatel odnáší
domů v úhledných krabicích a používá je na svém lokálním počítači.
Druhý směr je spojen s poskytováním multimediálního obsahu on-line
prostřednictvím Webu (žádné krabice, jen drát). Charakteristická je pro něj
možnost vysoké aktuálnosti poskytovaných dat, ale také omezení kladená menšími
přenosovými rychlostmi. Multimédia na Webu se také musí vypořádat s
univerzálností použití v rámci různých webových prohlížečů na různých
počítačových platformách.
Přestože by se mohlo zdát, že oba směry jdou nezávisle vedle sebe, není tomu
tak docela. Uživatelé tradičních multimediálních aplikací např. mohou nahrávat
aktuální doplnění prostřednictvím Webu. Také uživatelská podoba obou druhů
multimédií, CD-ROM a on-line, se díky rostoucím schopnostem Webu stále
přibližuje. Podobně se sbližují i autorské nástroje pro přípravu
multimediálních aplikací, které ve stále větší míře umožňují pracovat na
jediném multimediálním projektu a teprve v závěrečné fázi vytvořit jeho podobu
pro CD-ROM nebo pro Web.
Kdy a kde použít multimédia
Při zařazování multimediálního obsahu do webových stránek platí stejná pravidla
jako pro návrh celé stránky. Nejprve je třeba si rozmyslet účel WWW stránky a
předpokládanou čtenářskou obec. Pokud na stránce podáváte informaci, jejíž
vstřebání vyžaduje klid a soustředění, nedoporučuje se používat jakékoliv
rušivé prvky, mezi něž patří i drobný animovaný obrázek. V takovém případě
vystačíte s prostým textem, případně doplněným o ilustrativní obrázek. Takto
ostatně vypadá obsah drtivé většiny webových stránek.
Trendem současnosti se stává používání stránek, hlavně těch vstupních, v čistě
grafické podobě. Nejčastějším doplňkem v takovém případě bývají dynamické
efekty, jako jsou "živá" tlačítka a odkazy měnící vzhled po přejetí kurzoru a
nerušivým způsobem tak říkající, "jsem tady, klepni na mne". Výhodou takových
stránek je přesné grafické podání obsahu včetně bezproblémového použití různých
písem, překryvů a zarovnání po stránce. Ani v tako-vém případě by se ovšem
nemělo zapomínat na lištu s textovou podobou odkazů, kterou uvítají nejen
majitelé pouze textových webových prohlížečů, ale i vlastníci nejmodernějších
mobilních technologií (telefonů a organizérů), kteří zatím používají také pouze
textové rozhraní.
V předchozím textu jsem trochu odrazoval od používání animací, což přirozeně
neplatí obecně. Animace, resp. jakýkoliv pohyb na stránce má za úkol přitáhnout
pozornost čtenáře, čehož se v největší míře používá u reklamních pruhů. Bez
reklamy se dnes žádné informační médium, které chce zůstat široce dostupné
(tedy ani Web), neobejde.
Jinou věcí ovšem je, pokud používáte animovaný obrázek sami pro zvýraznění
nějakého místa na stránce např. nově přidaného odkazu. Jedná-li se o stránku
zobrazující dlouhý soubor odkazů nebo podobně monotónní seznam, splní animované
upozornění svůj úkol stoprocentně. Pozor ale, aby čtenáři nezačali přehlížet
zbylý obsah stránky. V případě, že chcete zvýraznit místo v nějakém delším
textu, měli byste zvážit, zda stejný úkol nezastane lépe, tj. bez rušivého
efektu, použití odlišné barvy (pozor na "papouškovské" stránky), jiného stylu
textu nebo obyčejného obrázku. Takto jsou ostatně na stránce tradičně
zvýrazňovány všechny odkazy a funguje to.
Film a zvuk
Z multimédií jsme se zatím dostali jen ke grafice a animacím, což je přirozené,
protože po textu tvoří právě grafika rozhodující část stránek. Dnešní Web ovšem
není ochuzen ani o film a zvuk, které řadíme mezi tradiční multimediální data.
Jejich role ale zatím není tak velká.
Se zvukovými a filmovými ukázkami se nejčastěji setkáme na zpravodajských
serverech, kde přirozeně doplňují textové zpravodajství. Web tak téměř dokonale
kombinuje výhody tradičních novin (vlastní výběr informací) s výhodami televize
a rádia (aktuálnost, zvuk, obraz). Důležité při tom ale je, aby film a zvuk
sloužil jako doplněk a nenutil uživatele, aby ho vždy celý zhlédl nebo
vyslechl. Na stránku, která vás nepustí pryč, dokud si nevyslechnete vloženou
několikaminutovou skladbu, si příště jistě dáte pozor. Výjimku samozřejmě tvoří
on-line rozhlasové vysílání, které je naopak založeno na principu, že po
připojení se automaticky spustí zvuk podobně, jako když zapnete rádio. V tomto
případě přebírá roli hlavního informačního kanálu zvuk a ostatní média včetně
textu by se tomu měla přizpůsobit. Vzhledem k náročnosti na přenosovou rychlost
je ale toto využití multimédií zatím diskutabilní.
Použití filmu a zvuku má své opodstatnění také v prezentacích výrobků a služeb,
jejichž počet na Webu stoupá s rostoucími možnostmi elektronického obchodu.
Takto lze potenciálnímu zákazníkovi ukázat crash test připravovaného vozu nebo
přehrát melodie nového mobilního telefonu. Opět by však mělo platit pravidlo,
že přehrání je vázáno na žádost uživatele, výrazný zvuk v pozadí totiž může
rušit stejně jako skákající obrázek.
Ztělesněním vlastnosti "pře-hrání na žádost" jsou panoramatické filmy
umožňující prohlížet okolí nějakého místa, případně objektové filmy ukazující
daný předmět za všech stran. Uživateli jsou totiž prezentovány jako okno do
prostoru, jehož směr pohledu může sám ovlivňovat. Tyto filmy, pohybující se na
hranici multimédií a virtuální reality, jsou ideální právě pro interaktivní
prezentace výrobků či míst. Díky možnosti zařazovat do nich URL odkazy mohou
přirozeně sloužit také pro navigaci virtuálním světem Webu. To je ostatně jeden
z cílů jiné technologie virtuální reality s názvem VRML (té se zde ale věnovat
nebudeme).
Obsah předchozích odstavců lze shrnout následujícím způsobem: Smyslem webové
stránky zpravidla není informovat čtenáře, že její tvůrce zvládá všechny
nejnovější webové technologie (a zároveň postrádá cítění pro estetiku a potřeby
čtenáře), ale jejím účelem je kvalitně prezentovat nějakou informaci.
Co je k dispozici
Filozofie návrhu multimediálního obsahu webové stránky a naše přání jsou jednou
stranou mince. Tou druhou jsou pak reálné možnosti Webu a to jak přímé, dané
možnostmi technolo-gie, tak nepřímé, dané schopnostmi čtenářova konkrétního
webového prohlížeče.
Obecně bez problémů by mělo být použití textu, obrázků a jednoduchých animací,
které tvoří integrální součást HTML. Každý dnes ale ví, že taková idyla to zase
není.
Pro zařazení dalších multimediálních technologií, které nejsou přímo zahrnuty v
HTML, lze volit hned několik různých přístupů. Předně mohou webové prohlíže-če
pro zobrazení dat, která neznají, využít další aplikaci. To ale není přístup,
který bychom zde chtěli rozebírat webový prohlížeč v tomto případě slouží pouze
jako prostředník pro nahrání dat z Internetu do další aplikace, která si pak
práci s daty obhospodařuje sama.
Podobný přístup, kdy je využíván software dalších výrobců, nabízejí zásuvné
moduly (plug-ins) rozšiřující schopnosti webového prohlížeče. Ty už umí
pracovat s přidělenou částí webového dokumentu, obdélníkovým vnořeným objektem,
přímo v rámci webového prohlížeče.
Alternativou k používání zásuvných modulů jsou applety Javy. Také ony mají ve
webové stránce vyhrazen obdélníkový prostor, se kterým si v zásadě mohou dělat,
co chtějí.
Kromě zásuvných modulů a javových appletů přibyla v poslední době další možnost
pro zvýšení interaktivity webových stránek a jejich rozhýbání. Řeč je o
dynamickém HTML (viz Computerworld 5/98), které v sobě kombinuje možnost
vkládat do strá-nek skripty se schopností ovlivňovat obsah stránky. Dynamické
HTML rozhodně nemá nahradit applety a zásuvné moduly, ale naopak má umožnit
jejich lepší integraci do stránky.
Jak na to
Při přípravě multimédií pro Web si návrhář musí klást dvě důležité otázky:
jakým způso-bem zakomponovat multimédia do stránky a jak je optimalizovat pro
on-line přenos. Obecnou odpověď na první otázku jsme rozebrali v předchozích
odstavcích, kde byly stručně popsány dva základní způsoby rozšíření obsahu
webových stránek o multimédia, tedy zásuvný modul a applet Javy. Jak bylo také
vidět, volba mezi použitím zásuvného modulu a javovým appletem zdaleka není
jednoznačná. Pokud ale máte daleko k programování v Javě, potom zvolte vnořený
objekt přehrávaný zásuvným modulem. Jedná-li se o rozšířený formát dat (jaké to
jsou, zmíníme v dalších odstavcích), potom je velká pravděpodobnost, že čtenář
stránky už má potřebný zásuvný modul nainstalován. Určitě ale nic nezkazíte,
když přidáte také odkaz na místo, kde lze zásuvný modul získat (pokud
nepoužijete některou sofistikovanější techniku pro automatické nahrání).
Rozhodování mezi vnořeným objektem a javovým appletem platí v případě, že
chcete do stránky zařadit vlastní multimediální soubor (film, zvuk). Pokud
používáte některý vizuální autorský nástroj, kterým se budeme věnovat za
chvíli, potom toto rozhodnutí učinil za vás již tvůrce tohoto nástroje. Použití
vizuálního autorského nástro-je většinou znamená i volbu konkrétního zásuvného
modulu, který je pro přehrávání nutný. Zatím poměrně málo takových nástrojů
umožňuje generování appletů Javy, nebo dokonce případně dává na výběr mezi
použitím vnořeného objektu a appletem.
Vizuální autorské nástroje nabízejí komplexní servis ohledně přípravy
multimédií pro Web. Řeší tedy i problémy s optimalizováním dat a většinou také
generují příslušnou webovou stránku. Protože umožňují soustředit se na vlastní
obsah multimediální prezentace, jsou oblíbeny hlavně mezi kreativními uživateli.
Grafika a animace
Nejmenší práce je s přidáním grafiky do webových stránek, a tak se návrhář může
plně soustředit na vlastní obrázek. K dispozici jsou dva "webové" formáty GIF a
JPEG, alternativní formát PNG se zatím příliš nerozšířil. JPEG je vhodný pro
barevné fotografie a 24bitové obrázky. Protože se ale jedná o formát
používající ztrátovou kompresi, je nutné ručně vyladit poměr mezi kompresí a
kvalitou obrázku. GIF podporuje jen 8bitovou barvu a vhodný je zvláště u
ilustrací, kde se vyskytují větší jednobarevné plochy.
U grafických objektů je důležité hlídat velikost souborů, která by pro celou
stránku neměla přesáhnout několik kilobytů. Zapomínat by se ale nemělo ani na
kvalitu a na to, že obrázek prohlížejí uživatelé na různých počítačích, kde
může být například podání barev značně rozdílné (pod Windows jsou obrázky
typicky tmavší než na Macu). Grafika dnes často supluje nedostatky HTML v
typografii a zarovnání objektů na stránce, je možné vytvářet mapy s URL odkazy
a ve spojení se skripty třeba také aktivní tlačítka. Populární, i když ne vždy
vhodné jsou animace (animovaný GIF), které se do stránky vkládají stejně jako
běžný obrázek.
Pro přípravu webové grafiky lze používat tradiční grafické editory, jejichž
poslední verze s tím již zpravidla počítají a nabízejí nástroje vhodné právě
pro webovou grafiku (jako je vkládání URL, tvorba tlačítek a pozadí stránek). Z
těch špičkových můžeme jmenovat MetaCreations Painter 5, který je vhodný pro
prvotní malování obrázků a přípravu animací, a Adobe Photoshop 5.0, nabízející
zase bezkonkurenční sadu nástrojů pro úpravy obrázků.
Letos se také začal objevovat první profesionální software pro kompletní práci
s webovou grafikou. V jediné aplikaci jsou tak zahrnuty nástroje, které dosud
byly roztroušeny v různých utilitách, což samozřejmě přípravu grafiky
zjednodušuje a zrychluje. Photoshopem Webu by se mohl stát nový Adobe
ImageReady 1.0, vycházející právě z nástrojů populárního Photoshopu. K
dispozici je okamžitý náhled na obrázek ve zvoleném webovém formátu, je možné
vytvářet mapy s URL odkazy, automaticky generovat animace, případně rozdělit
obrázek na menší části.
Podobné zaměření má také Macromedia Fireworks 1.0, i když tento software je
určen spíše pro primární tvorbu obrázků použitím malovacích a rýsovacích
nástrojů. Opět je k dispozici náhled na webovou podobu obrázku, lze vytvářet
mapy, dělit obrázek na menší části a ručně kreslit animace. Zvlášť hezká je
možnost tvořit animovaná tlačítka (potřebné skripty jsou generovány
automaticky).
Konkurencí nebo spíše doplňkem obou aplikací by se mohl stát WebPainter 3.0.
Tento program, původně určený pro návrh webových animací, výrazně rozšířil své
editační schopnosti při úpravách obrázků a nyní nabízí bitmapový i vektorový
editor a práci ve vrstvách. Zvlášť vhodný je pro přípravu animací, kde vsadil
na systémovou architekturu QuickTime 3. To WebPainteru umožňuje přidávat do
animací přechodové efekty a používat různé filtry, takže je možné snadno
vytvářet i poměrně složité animace.
Další novinkou letošního roku je software NetStudio 1.0, zaměřený na snadný
návrh webové grafiky. Tento software je určen především pro amatérské
uživatele, kterým nabízí snadný přístup k základním grafickým funkcím bez
složitostí tradičních grafických aplikací. Pokročilejší funkce, jako je tvorba
map, animací nebo rozdělení obrázku na menší části, zde ale nenajdete.
Grafickou část uzavírá aplikace Macromedia Flash 3.0, určená pro tvorbu
vektorových animací. Do připravovaných animací je možné vkládat také tlačítka s
různými akcemi, takže Flash vlastně patří i do části o interaktivních
multimédiích. Oproti všem předchozím aplikacím se také liší v tom, že
připravené animace buď vyžadují zásuvný modul Shockwave, nebo je lze generovat
jako applet Javy.
Filmy a zvuk
Video i audiodata lze do stránky snadno vložit jako odkaz na příslušný datový
soubor, vhodnější je ale použít formu vnořeného objektu. Takto se přímo na
stránce objeví ovládací prvky pro přehrávání a v případě videa i vlastní film.
A jaké jsou doporučené formáty souborů? Použít můžete téměř cokoliv (WAV, MIDI
u zvuku, AVI u filmu), pro co existuje zásuvný modul, přednost samozřejmě mají
rozšířené formáty, které mohou používat uživatelé na více platformách.
V případě audia se webovým standardem de facto stal formát RealAudio firmy Real
Networks. Jeho výhodou je možnost začít přehrávání zvuku téměř okamžitě,
zatímco zbytek souboru je průběžně stahován z Internetu. Nedochází tak ke
zbytečnému zpoždění, kdy musí návštěvník stránky čekat na nahrání celého
souboru. K dispozici je nástroj od Real Networks pro převod zvukových souborů
do formátu RA.
Firma Real Networks také přišla s podobně zaměřeným formátem RealVideo, který
umožňuje plynulé přehrávání videa. Osobně se ale ve videooblasti stavím spíše
za QuickTime firmy Apple, který je světovým standardem pro multimédia. Jeho
poslední verze 3.0 nabízí vyšší kvalitu při přehrávání audia a videa z Webu a
podporu širšího rozsahu formátů včetně vektorových animací, které nevyžadují
tak vysokou průchodnost sítě. Uživatelé také mohou nastavit rychlost síťového
připojení a software podle toho sám zvolí optimální verzi dat pro nejlepší
prohlížení při dané rychlosti přenosu. Zlepšena je i část QuickTime VR
(virtuální panoramata a objektové filmy) umožňující načítat náhledy v nižším
rozlišení a umisťovat do VR filmů/panoramat URL odkazy.
Nástroje pro tvorbu QuickTime filmů (MOV) jsou dostupné kromě Maců také pro
Windows, používat lze např. oblíbený střihový software Adobe Premiere (s
vhodným modulem umí i RealVideo). Majitelé QuickTime 3 Pro mohou provádět
základní editování filmů také v dodávaném programu MoviePlayer Pro a
připomenout bychom měli i nový WebPainter 3, který rovněž umožňuje navrhovat
animované filmy.
Pro tvorbu virtuálních panoramat je možné použít Apple QuickTime VR Studio nebo
levnější Nodester 1.5, který interaktivně zobrazuje přibližnou velikost souborů
což je žádaná vlastnost při přípravě materiálů pro Web. Tyto produkty jsou ale
pouze pro Macy, na straně Windows lze naopak použít Reality Studio pracující s
vlastním formátem virtuálních panoramat. Ta se potom na webové stránky opět
umisťují jako vnořené objekty nebo applety.
Interaktivní multimédia
Možnost vkládat do webových stránek jednotlivé mediální prvky je jedna věc,
zajímavější je ale jejich vzájemná kombinace do podoby interaktivně se
chovajícího celku. K tomu lze používat již zmíněné dynamické HTML, i když to
zatím znamená poměrně dost ručního kódování a možné problémy s kompatibilitou
webových prohlížečů. Druhou, jednodušší možností je vytvořit celou prezentaci
jako jediný vnořený objekt nebo javový applet. V tomto případě jsou totiž k
dispozici vizuální autorské nástroje umožňující snadnou přípravu kompletních
multimediálních prezentací.
Speciálně pro webová multimédia jsou určeny aplikace WebBurst a Coda. Ty
umožňují připravovat jednoduché interaktivní prezentace obsahující animace a
zvuk. Prezentaci přitom může uživatel ovládat svými akcemi, jako je stisknutí
tlačítka, posun ukazatele apod. Na obou aplikacích je zajímavé, že jako svůj
výstup generují applety, které lze přímo zařadit do webových stránek. Coda je
dokonce sama napsána v Javě.
Zajímavým autorským nástrojem na rozhraní Webu a klasických multimédií je mBed
Interactor. Jak napovídá název, slouží tento program pro návrh interaktivních
vnořených objektů, pro jejichž přehrávání je potřeba zásuvný modul. Ve verzi
1.1.1 ale koketoval také s javovými applety a s dynamickým HTML, i když v zatím
poslední verzi se mBed Interactor Pro opět vrátil k zásuvnému modulu. Tato
nejnovější verze umožňuje pracovat také s RealAudio daty a zvládá i RealVideo a
QuickTime. Kromě Webu se chce mBed Interactor prosadit také v oblasti
tradičních multimédií dodávaných na CD-ROMech.
U tradičních multimédií naopak začínal program Director firmy Macromedia; pak
však obrátil své schopnosti do oblasti Webu, kde dnes patří k jedněm z
nejúspěšnějších. Jeho zatím poslední verze 6.5 podporuje QuickTime 3, zlepšila
práci s QuickTime VR a umožňuje využití animací připravených programem Flash
3.0. Výsledný projekt lze uložit jako vnořený objekt pro zásuvný modul
Shockwave a je také možné vygenerovat javový applet, který má ovšem zhruba 60%
funkčnost Shockwave. Poslední možností je vytvoření sady statických nebo
animovaných obrázků ve formátu GIF. Dodávaná utilita Aftershock 2 umí připravit
webovou stránku se skriptem detekujícím použitý webový prohlížeč, podle kterého
se nahraje jedna ze zmíněných verzí projektu.
Závěr
Tvorba multimédií pro Web dnes nemusí být problémem, zvláště pokud se pro
jejich přípravu zvolí některý z vizuálních autorských nástrojů. Obejdete-li se
bez zvuku a videa, nemusí být ani zatížení sítě velké, zařazení filmů ale
samozřejmě přenosové časy výrazně prodlouží. Používání multimediálních prvků by
rozhodně nemělo být samoúčelné, vždy je potřeba hlídat velikost souborů. Je
také dobré poskyt-nout alternativu uživatelům, jejichž prohlížeče nebo
přenosové linky připravená data nezvládnou. I to už současné autorské nástroje
umějí.
8 2215 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.