Vzdělávání v byznysu: Je postgraduál k něčemu?

Není asi sporu o tom, že řízení firmy, nechť je velká nebo malá, představuje v současných tržních podmínkách sv...


Není asi sporu o tom, že řízení firmy, nechť je velká nebo malá, představuje v
současných tržních podmínkách svírání kormidla lodi, která se dostala do
nejistých vod s tím, že plavbu mohou ovlivňovat různé vnější vlivy vyznačující
se vysokou mírou proměnlivosti.
Nejen kormidelník, ale fakticky každý muž na palubě musí být na to vše dokonale
připraven. A takovou připravenost nejlépe zajišťuje vzdělávání: ovšem jen
takové, které skutečně zabezpečí, aby pracovníci na všech stupních řízení a
produkce měli znalosti a dovednosti potřebné k uspokojivému vykonávání práce
nejen v současnosti, ale i v budoucnosti. Vzdělání by mělo aktualizovat
technické, technologické a manažerské znalosti jednotlivým pracovníků v souladu
s technickým rozvojem a zároveň zvyšovat jejich spokojenost a osobní vazbu na
podnik.
Zámořské zkušenosti
Zajímavé postřehy v tomto směru přinášejí zkušenosti z některých předních
amerických vzdělávacích institucí, které se zabývají programy M.B.A. čili
postgraduálním studiem v oboru řízení obchodu. Jedním z jeho průkopníků je
např. obchodní fakulta na New York University. Celou jednu třetinu posluchačů v
tomto kurzu má pokrytou ze zahraničí. Tento aspekt jistě hodně vypovídá o
perspektivách nejen studentů, ale rovněž i o této vzdělávací instituci, kde
celou jednu čtvrtinu pedagogického sboru tvoří hostující profesoři z celého
světa.
Ti, kdo hodlají absolvovat kurz M.B.A., musejí ovšem splňovat několik
nezanedbatelných předpokladů. Především se od nich požaduje talent a chuť
nabývat nové vědomosti. Dále, a to je rovněž velmi důležité, musejí přicházet z
praxe, která je alespoň tříletá nebo čtyřletá. Průměr je v tomto případě 4,7
roku. To je vlastně více, než mnohdy požadují zaměstnavatelé při přijímání
mladých manažerů. Americké zkušenosti ukazují, že lidé s takovou průpravou pak
lépe a rychleji nacházejí odpovídající pracovní zařazení.
Teorie versus praxe
A co ti absolventi univerzit, kteří již sice mají solidní místo, ale nehodlají
si dále zvyšovat kvalifikaci? Jinak řečeno ti, kteří tvrdí, že kurzy typu
M.B.A. ke svojí práci nepotřebují, že praxe je prostě jiná, než to, co se prý v
takových teoriemi překypujících postgraduálech přednáší?
"Když už nic, tak si alespoň porovnejme na jedné straně náklady a na straně
druhé zisky z takového školení," říká o tomto druhu studia profesor George G.
Daly, děkan obchodní fakulty na New York University. "Náklady tvoří běžné
školné, výdaje na stravu a ubytování v koleji. První zisk je vidět již na
skutečnosti, že zaměstnavatelé ve své většině plně chápou, že pokud chtějí v
blízké perspektivě uspět, tak se musejí stále více orientovat na nejlepší a
nejbystřejší pracovníky. A to ve své většině znamená na mladé, kteří vedle
univerzitního vzdělání mají za sebou i program M.B.A. Tomu pak odpovídá
finanční ohodnocení. Máme zjištěno, že absolventi našich kurzů M.B.A. mívají
již po roce působení u společností průměrně 120 000 až 130 000 dolarů ročního
příjmu. K tomu se samozřejmě přidávají prémie a speciální odměny."
Na druhé straně ovšem platí i některé výjimky. Tak jestliže k úspěšným
absolventům stejné univerzity řeč je stále o renomované New York University
náleží například Allen Greenspan, dnešní předseda Federal Reserve System
(plnící funkci americké centrální banky a vytvářející rámec účinné regulace
komerčního bankovnictví), tudíž na druhé straně jiná významná osobnost, Bill
Gates, zde neuspěl a univerzitu opustil před dokončením.
Rovněž tak platí zásada, kterou dodržuje právě Microsoft, že zde příliš nelpějí
na tom, aby jejich pracovníci měli zrovna papír absolventa kursu M.B.A. Dávají
přednost filozofii, pro kterou se v Americe vžilo označení "grow-your-own".
Tedy nechť si firmy samy vychovávají své odborníky podle svých konkrétních
potřeb.
Vzdělávání vzdělávajících
Stále důležitější místo v systému vzdělávání hrají týmy pedagogů. Jde totiž o
to, že v současné době jsou právě oni vystaveni ze strany studentů neúprosnému
tlaku na růst své vlastní kvalifikace a pedagogického umění. Je tomu tak proto,
že studenti jsou bystřejší, lepší a především tvrdší.
Ukazuje se, že studenti stále energičtěji vyžadují, aby se sami mohli aktivněji
podílet na vlastním procesu vzdělávání. Nechtějí jen pasivně sedět, konzumovat
přednášky a pak "šturmovat" ve zkouškovém období. Chtějí být aktivně zapojeni
do vzájemné interakce čili do trvalého a vyváženého procesu vzájemného
ovlivňování a součinnosti na ose učitel-žák. Požadují, aby se reálný svět stal
součástí tohoto procesu a aby profesoři snášeli důkazy o tom, že i oni jsou s
tímto reálným světem spjati upřímným a pevným svazkem.
Jak získat ty schopné?
Poznatky z poslední doby ukazují, že jednou z největších starostí vedoucích
manažerů je získat pro svůj podnik kvalitní lidi s kvalitním vzděláním, včetně
postgraduálního. Velmi často se trápí myšlenkou, jak to udělat, a přitom se v
duchu táží sami sebe, zda by mělo jít jen o nabídku vysokého platu, nebo zda se
potenciální noví pracovníci také ohlížejí po něčem vyšším, než jsou "jen
peníze".
Dejme ještě jednou slovo profesorovi Georgovi G. Dalymu z obchodní fakulty na
New York University, jenž k tomuto jistě navýsost kritickému tématu říká:
"Myslím, že se mladí lidé skutečně ohlížejí po něčem vyšším, než jsou jen platy
a prémie. Když jsem sám před lety dostal univerzitní diplom, tak jsem podobně
jako většina mých spolužáků chtěl pracovat ve firmě náležející k tzv. blue-chip
společnostem, tedy k takovým, jejichž akcie bývají ošetřeny jako bezrizikové a
představují prostě výkvět jak z hlediska řízení, tak vybavenosti moderní
technologií. Dnes jsou takové srovnatelné firmy často tvrdě zeštíhlovány a
vnímány, možná i neoprávněně, jako byrokratické. Myslím, že studenti nechtějí
mít s takovými nic společného, touží dostat se do podniků, kde pocítí, že mohou
dělat přesně opak toho, co se děje u těch vzpomínaných a kdysi velmi dobrých
firem s bezrizikovými akciemi.
Nutno ovšem současně zdůraznit, že i mnozí z nich by se měli vzdát onoho mýtu,
že s diplomem M.B.A. se musejí stát do tří měsíců ředitelem společnosti.
Domnívám se, že většina studentů chápe, že tudy cesta nevede a že by ve firmě,
kde by to bylo možné, vlastně ani nechtěli pracovat. To, co určitě chtějí, je
šance dělat cílevědomou práci, která má nějaký význam.
Studium na univerzitě a pak kurz M.B.A. ještě nezaručují, že z dotyčného
studenta automaticky vyroste vynikající vedoucí manažer, ale určitě dávají
záruku, že získá odpovídající dovednosti, které bude moci při dobré vůli dále
zdokonalovat. Proto při samotném studiu klademe důraz na to, aby se naši
studenti učili umění správně se učit. Aby získávali návyky, jak reagovat na
prostředí, v němž se budou pohybovat, což je klíčem k jejich budoucímu úspěchu.
Máme dostatek zkušeností s posluchači, kteří mají od přírody doslova monstrózní
IQ, ale přitom jen stěží chápou, co a jak mají ve svém studiu dělat, aby
postupovali kupředu. A právě toto je naučit patří k našim nejtěžším a současně
nejaktuálnějším úkolům."
9 3012 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.