Vzduchem za pomoci 802.11g

Tentokrát jsme se ovšem zaměřili na čistokrevné přístupové body (dále jen AP, v minulém přehledu se jednalo o AP k...


Tentokrát jsme se ovšem zaměřili na čistokrevné přístupové body (dále jen AP, v
minulém přehledu se jednalo o AP kombinované s routery). Do přehledu jsme
získali celkem 7 access pointů renomovaných společností i výrobců, kteří si své
renomé v IT branži vydobyli produkty jiného ražení. Testované pole přístupových
bodů lze rozdělit do dvou kategorií. Tu první reprezentují SOHO přístroje
vhodné k umisťování do prostor menších kanceláří a firem, kde se počítá spíše
se spojením, jemuž nejsou kladeny žádné (nebo minimální) překážky. Jde o značky
Asus, Bufallo, D-Link, SMC a TrendNet. Druhou méně početnou družinou byly
bezdrátové body směřující k nasazení v členitých firemních prostorách, jenž
nabízejí možnosti správy, vyšší míru zabezpečení, roaming apod. Zde jsme měli k
dispozici značky 3Com a Avaya. Náš test jsme ještě doplnili o produkt
společnost SMC, jenž pracoval i ve standardu 802.11a. Měli jsme tak k dispozici
srovnání koexistujících technologií "á" i "gé" (bohužel ta prvně jmenovaná je
našemu trhu oficiálně zapovězena).

Uspokojivý výkon
Testy přenosů probíhaly v poměrně členitých prostorách naší redakce (viz Jak
jsme testovali). Mezi SOHO produkty se na krátkou vzdálenost (2 metry) nejlépe
uvedlo Bufallo s dosaženou rychlostí 24,59 Mb/s, ovšem ostatní přístupové body
mu byly (až na AP firmy Avaya) těsně v patách. Při měření ve stejné místnosti
na větší vzdálenost (8 metrů) to většinu výrobků nijak extrémně nezpomalilo.
Jakmile jsme se ale "schovali" za první zeď, začaly být výsledky rozdílnější.
Pouze TrendNet, Buffalo a 3Com dokázaly udržet přenosovou rychlost nad 10 Mb/s
(respektive 12, 13 a 14 Mb/s). Přechod do vzdálenějších prostor redakce, kdy v
cestě signálu stálo více zdí, přenosovou rychlost dále snížil. Asus a Avaya se
dokonce dostaly pod 1 Mb/s. Zde nejvíce zazářil 3Com, který dokázal udržet
rychlost spojení na úrovni téměř 9 Mb/s. Náš poslední bod schovaný za několika
zdmi ve vzdálenosti 32 metrů jsme považovali již jen za zkoušku zdatnosti. Za
těchto podmínek komunikovaly již jen 3Com a TrendNet. Jejich rychlost již sice
nebyla nijak oslnivá, ale dokázaly komunikaci alespoň udržet v činnosti.

Bezpečnost pod lupou
Pro zabezpečení bezdrátového spojení nabízely testované produkty několik
mechanismů. Tím nejrozšířenějším bylo WEP šifrování, přičemž jediný D-Link
poskytoval jeho 256bitovou variantu. Produkty z korporátní sféry (3Com, Avaya)
pak měly maximum na 152 bitech. Zbytek startovního pole zůstal s délkou klíče
na 64/128 bitech. Zabezpečení pomocí WPA (Wi-Fi Protecte Access), který slouží
jako jakýsi mezistupeň před příchodem sítí ve standardu 802.11i, nabízelo všech
sedm přístupových bodů. Dále kromě možnosti specifikování MAC adres, jež ovšem
lze klonovat, nabízejí všechny produkty rovněž ověřování proti RADIUS (Remote
Authentication Dial-In User Service) serveru. Využití tohoto bezpečnostního
prvku je sice přece jen o něco složitější, ale na druhou stranu poskytuje
opravdu velké možnosti zabezpečení.

Výběr specifikujte
Při výběru svých příštích bezdrátových přístupových bodů byste měli pečlivě
zvážit konkrétní účel, ke kterému produkt hodláte použít. Pro korporátní
nasazení do členitých prostor s mnoha překážkami se jeví nejlépe produkt
společnosti 3Com, který v takových podmínkách dosahoval v našich testech
výborných výsledků. Pokud chcete naopak vybavit pouze malou kancelář a
potřebujete výkon na malou vzdálenost, vyhoví nejlépe Buffalo, které je navíc
příjemně mrňavé. Do větších rozdělených kanceláří na tzv. openspace boxy bychom
doporučili některý z produktů TrendNet, SMC nebo D-Link.

Kancelářská AP
Asus WL-300g Acces Point/Bridge 54 Mb/s
Tento přístupový bod patří mezi ty menší a kompaktnější přístupové body v našem
testu a jako jediný nabízí uživatelům síťový vypínač. Parametry přístroje jsme
nastavovali pouze pomocí webového rozhraní alternativní konzolové připojení zde
není k dispozici. U Asusu je vše podřízeno co nejjednoduššímu nastavení a
uvedení do provozu, k čemuž slouží utilita umožňující snadné zjištění jeho IP
adresy. Přes webové rozhraní jsme se tak rychle dostali k Průvodci nastavení a
dalším položkám, umožňujícím plnou konfiguraci tohoto přístupového bodu. Jeho
snadná instalace ovšem neznamená, že bychom byli nějak omezeni v dostupných
funkcích. V bezdrátové části jsme se nejdříve zaměřili na nastavení režimů
provozu, abychom zjistili, že kromě režimu AP můžeme využít i funkci bridge.
Dále nás samozřejmě zajímaly možnosti zabezpečení přenosů, kde nám bylo k
dispozici pouze WEP šifrování. V porovnání s ostatními produkty zde byl větší
důraz kladen na vnější bezpečnost, integrováním firewallu. Tak můžeme snáze
dostat pod kontrolu případné pokusy o průnik do systému z internetu. Ojedinělou
v této kategorii produktů je možnost napájení AP po Ethernetu (PoE).

Buffalo AirStation 54/11Mbps Wireless Ethernet Adapter
Chcete-li pokrýt menší prostor a nechcete si komplikovat instalaci výběrem
místa, do kterého by se vešel přístupový bod, může být vaším favoritem právě
tento výrobek. Jakožto nejmenší přístroj v testu vám určitě nebude přidělávat
starosti s umístěním vejde se prostě skoro všude. Kdo by očekával, že velikost
ovlivní rychlosti přenosů, bude zaskočen. V menších vzdálenostech patřil mezi
ty nejrychlejší. Na produktu této kategorie sice nemůžeme hledat například
konektor pro připojení k terminálu pomocí speciální zdířky, ale výrobce
nezapomněl na možnost připojení externí antény. To je velice pozitivní, protože
zabudovaná anténa si s prostory za zdmi příliš neporadila. Rychle a jednoduše,
pomocí dodané utility, se nám na Buffalu podařilo nastavit IP adresu. Počítat s
tím, že kvůli malým rozměrům přijdeme o důležité funkce, opět není na místě.
Kromě základních nastavení jako módu, ve kterém budeme zařízení provozovat
(zvolili jsme kombinovaný režim b+g), můžeme nastavit i funkci bridge či
zabezpečení. K dispozici jsme měli šifrování WEP, WPA a také možnost ověřováním
proti RADIUS serveru.

D-Link AirPlus Xtreme G DWL-2000AP+
AirPlus Xtreme G patří mezi zařízení klasické koncepce. Využívá externí antény,
která je připevněna pomocí konektoru, takže není problém ji v případě nutnosti
vyměnit. Tato možnost je často velmi výhodná, protože nám přináší mnohem lepší
možnost pokrytí prostoru, než jsme schopni dosáhnout s integrovanými anténami.
I u D-Linku vsadili na rychlé nastavení pomocí průvodce. Potěšující byla
skutečnost, že již v průběhu instalace lze nastavit WEP šifrování, což je
výhodné, a předchází se tak případnému opomenutí nastavení zabezpečení ze
strany uživatele. Také položky v konfiguračním menu byly stejně přehledné jako
instalační průvodce, a nastavení přístroje jsme měli kompletní během několika
málo minut. Ve vlastním menu zobrazeném prostřednictvím webového rozhraní,
které rozhodně doporučujeme projít, jsme nastavili zbytek důležitých parametrů,
mezi něž patří zabezpečení s ověřováním pomocí RADIUS serveru či možnost
nahrání novější verze firmwaru.

SMC EZ Connect g SMC2870W
Přístupový bod SMC EZ Connect g z pohledu designu působí decentně. Antény jsou
sice externí, ale ne odnímatelné, takže zde bohužel chybí možnost připojení
nějakých citlivějších. SMC je schopný pracovat v režimu bezdrátového adaptéru,
přístupového bodu i bridge. Přepínání mezi režimy AP a bridge se ovšem provádí
přehráním firmwaru pomocí dodané utility. Tato činnost sice nepatří mezi často
prováděné, ale stejně se nám to takto zdálo zbytečně komplikované. Po vybrání
zvoleného režimu nás čekal přehledný Průvodce. S jeho pomocí lze stejně jako u
konkurence provést základní nastavení včetně WEP šifrování. Ani tentokrát jsme
nebyli ošizeni o zabezpečení WPA, a to včetně možnosti ověřování přes RADIUS
server. Vyzkoušeli jsme i obě možnosti přidělení IP adresy (pevný i dynamický
od DHCP serveru). Obě pracovaly naprosto bezproblémově, jako ostatně celý
přístroj.

TrendNet TEW-410APB
Bytelně působící TrendNet TEW-410APB by měl vydržet i méně šetrné zacházení,
což je jistě velmi ceněná vlastnost v případných náročnějších podmínkách.
TrendNet nabízí i možnost připojení externích antén, které mohou pomoci, je-li
access point instalován v členitějších prostorách, či potřebě většího dosahu.
Po připojení napájení a síťového kabelu jsme se i zde pustili do nastavování,
bohužel u produktu není k dispozici instalační průvodce. Všechny nejdůležitější
parametry byly ale výrobcem umístněny do titulního okna webového rozhraní. Zde
jsme tedy mohli zvolit IP adresu přístroje či režim, ve kterém ho budeme chtít
provozovat. U bezdrátové části jsme se pak rychle dostali i k volbě
zabezpečení. K dispozici jsme měli WEP šifrování a zabezpečení WPA se sdíleným
klíčem i s ověřováním proti RADIUS serveru. V dalších položkách menu jsme si
mohli zvolit i způsob využití produktu. K dispozici byly režimy AP, AP repeater
nebo bridge. Jako jediný z kategorie SOHO podporuje TrendNet roaming.

Korporátní AP
3Com Wireless LAN Access Point 8250
Přístupový bod od společnosti 3Com Wireless LAN Access Point 8250 patří mezi
testovanými produkty k nejlépe vyba
veným.
Pro pokrývání větších nebo členitějších prostranství k němu lze připojit
externí anténu, kterých je ve firemním portfoliu nabízena široká škála. Ve
stylu korporátního nasazení produktu je také vyřešeno jeho napájení, 3Com je
napájen přes speciální redukci a kabel strukturovaných rozvodů tzv. Power over
Ethernet (napájení po Ethernetu).
Konfiguraci přístroje jsme prováděli přes konzoli i přes pohodlnější webové
rozhraní. Při prvním, rychlém, ale pouze nejzákladnější nastavení jsme využili
služeb jednoduchého Průvodce. Abychom ale zjistili, co vše nám 3Com nabídne,
bylo nutné zabrousit do položky Advanced. Zde jsme pak získali přístup ke všem
funkcím, jako jsou nastavení sítě (zde se skrývá možnost výběru způsobu
přidělení IP adresy) či volby režimu bezdrátové části.
Bezpečnost u 3Comu sestává z WEP a WPA šifrování a ověřování přes RADIUS
server, což jej řadí k nejlépe "připraveným".
3Com z pokročilých vlastností nabízí ještě automatické vyvažování zátěže a dle
standardu 802.11f také roaming.
Zajímavostí je, že speciálně pro 8250ku je v návrhu modul, který by po
dokončení standardu 802.11h měl pracovat dle jeho specifikace v pásmu 5 GHz
(jakási evropská varianta 802.11a, která by měla být v souladu s generální
licencí ČTÚ).

Avaya Access Point AP 6
Tento produkt je rozhodně po hardwarové stránce řešen velice zajímavě.
Konektory napájení i sítě jsou připojovány do speciálního otvoru v plastových
krytech, které je před zapojením kabelů potřeba sundat. Tímto umístěním je
ochráněna nejnáchylnější část kabelu tedy místo připojení kabelu do konektoru
před poškozením. Nastavení všech parametrů lze provést přes konzoli i pomocí
webového rozhraní. Potěšila nás utilita dodávaná na CD, která nám umožnila
jednoduché rozpoznání IP adresy. Díky ní jsme nemuseli pracně zjišťovat, co
zařízení přidělil náš DHCP server. Po připojení do webového rozhraní jsme se
dostali k množství funkcí pro nastavení. Jako jeden z mála přístrojů v testu
umí Avaya fungovat i jako DHCP server, což může být výhodné v menších sítích.
Datový provoz mezi počítači lze řídit pomocí mnoha nastavení, počínaje
filtrováním MAC adres a konče výběrem povolených či zakázaných přenosových
protokolů. Ocenili jsme i jeho schopnost pracovat v režimu bridge, podporuje
také roaming. Zabezpečit komunikaci můžeme pomocí WEP šifrování, WPA
autentizace nebo ověřování přes RADIUS server.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.