Vzhůru ke hvězdám: projekt InterPlaNet

Budeme si moci posílat e-mail s kosmonauty nacházejícími se na oběžné dráze nějaké cizí planety? Možná ano. V USA...


Budeme si moci posílat e-mail s kosmonauty nacházejícími se na oběžné dráze
nějaké cizí planety? Možná ano. V USA se totiž právě rodí projekt, který možná
překoná pozemská měřítka Internetu.
Těžké začátky
V roce 1969 se profesor Kleinrock, pionýr počítačových věd na kalifornské
univerzitě v Los Angeles, pokusil spolu se svou malou skupinou studentů
realizovat pro tehdejší dobu bezprecedentní plán: propojit se z univerzity v
Los Angeles s počítačem stanfordského výzkumného ústavu a poslat mu nějaká data.
Kleinrockova skupina byla při pokusu vedle datového spojení propojena s kolegy
ve Stanfordu i telefonicky. To proto, aby se mohli vzájemně informovat o
průběhu akce. V jednom ze svých interview líčí Kleinrock začátek pokusu při
realizaci příkazu LOGIN přibližně takto: "Napsali jsme na klávesnici našeho
počítače písmeno L a zeptali se Stanfordu, zda na monitoru jejich počítače toto
písmeno vidí. Po kladné odpovědi jsme pokračovali písmenem O. Opět kladná
odpověď. Pak jsme napsali písmeno G a systém se zhroutil." Tak začala historie
Internetu.
Tehdy se jistě vyskytli skeptici a kritici, kteří pokládali uvedený pokus a
následné další síťové aktivity přinejmenší za utopii. Podobné pochybnosti mohly
být vyslovovány v minulém roce, kdy poprvé pronikly na veřejnost informace o
pracích na meziplanetárním Internetu InterPlaNet, zabývající se nejen problémy
nejbližší budoucnosti, ale i vizemi příštího půlstoletí.
Magické slovo NASA
Dle zveřejněných informací pracuje dnes na projektu meziplanetárního Internetu
malý kolektiv odborníků v pasadenské laboratoři NASA Jet Propulsion Laboratory
(JPL) a je řízen Adrianem Hookem.
Jako vedoucí pracovník tohoto kolektivu působí externě Vincent Cerf,
viceprezident amerického telekomunikačního gigantu MCI World Com, známý rovněž
jako "otec Internetu" a spolutvůrce TCP/IP protokolů. Prací na projektu se
účastní také dvě vedoucí osobnosti IETF (Internet Task Force), Mike ODell z
Uunet a Robert Braden z jihokalifornské univerzity.
Základním cílem projektu je příprava jednotného internetového protokolu pro
příští vesmírné mise s posádkou i bez posádky. NASA již dlouhou dobu hledá
cesty, jak individuální složité datové komunikace jednotlivých vesmírných
projektů zastřešit jednotným mezinárodně platným standardem. Co ji k tomu vede?
V současné době NASA realizuje souběžně asi 25 vesmírných projektů a očekává,
že v brzké budoucnosti jejich počet podstatně vzroste. Vesmírné mise budou
pronikat hlouběji do planetární soustavy a jejich komunikační nároky
mnohonásobně vzrostou. Je proto zapotřebí vyvinout a realizovat novou generaci
MDS (Mission Data System), datového systému vesmírných misí, který bude
vyhovovat novým požadavkům.
Řada hardwarových a softwarových prostředků, které jsou doposud používány, je
již zastaralá a musí být obměněna. Například pro kontrolu práce některých
aparatur raketoplánů jsou doposud využívány univerzální počítače pracující na
bázi operačního systému DOS. Používané komunikační kanály jsou slabé a mají
velký podíl šumu. Jejich chybovost zdaleka přesahuje chybovost soudobého
Internetu, který je nesrovnatelně rozměrnější. NASA proto stojí nyní před
úkolem modernizovat prostředky, které zastaraly. I z tohoto hlediska se jeví
situace pro tvorbu jednotného komunikačního systému pro vesmírné mise jako
příznivá.
Řešením je Internet
Není překvapující, že robustní internetová infrastruktura, odzkoušená v
několika desítkách let provozu, byla shledána jako přirozené východisko pro
řešení problému. Cerf a jeho kolegové chtějí pro meziplanetární komunikaci
vyvinout architekturu, která by byla replikací pozemského Internetu pro prvky
sluneční soustavy satelity planet, satelity komet či asteroidů.
Tyto soustavy by měly podobu lokálních privátních intranetů, jejichž vnitřní
komunikace by probíhala podle protokolů, které by nemusely být nutně vytvořeny
na bázi TCP/IP. Aby byla zdůrazněna jejich možná architektonická specifičnost,
jsou označovány z hlediska TCP/IP jako "špinavé" Internety či "špinavé"
intranety (dirtside Internets, dirtside intranets).
Koncepce předpokládá, že tyto systémy budou propojeny prostřednictvím
meziplanetátních bránových systémů (interplanetary gateways), které umožní
komunikovat nejen protokolům pozemského Internetu s protokoly planetárních
intranetů, ale i protokolům v jednotlivých intranetech mezi sebou. Toto řešení
zřejmě umožní, aby osvědčené a populární služby pozemského Internetu, jako je
např. e-mail či webové relace, byly k dispozici i pro meziplanetární
komunikace. Již dnes by jistě kosmonauty na orbitě potěšila přímá možnost
internetového kontaktu s jejich rodinami, příbuznými a známými.
Současný stav
V současné době se provádějí testy, které umožňují zhodnotit adaptaci TCP/IP
pro komunikaci Země-Měsíc. Předpokládá se, že první demonstrace některých forem
protokolů meziplanetárního Internetu proběhnou v nejbližších letech v
souvislosti s plány misí na planetu Mars.
Jako prvé budou pravděpodobně demonstrovány možnosti příjmu a zasílání e-mailů.
Vinc. Cerf věří, že již v roce 2008 bude mezi Zemí a Marsem pracovat dobře
fungující interplanetární infrastruktura včetně přenášecích stanic na vhodných
orbitách, ze kterých budou příznivě dosažitelné další meziplanetární intranety.
Prvá generace InterPlaNet bude zajišťovat především komunikaci s automaticky
řízenými zařízeními (s roboty) včetně videových přenosů, později s kosmonauty a
v průběhu dalších čtyřiceti let i s předpokládanými trvale osídlenými
planetárními koloniemi. Projekt má proto i část označovanou jako "Vize roku
2040" (2040 Vision). Období do roku 2040 bylo stanoveno jako časový prostor pro
zajištění celkové funkčnosti meziplanetárního Internetu, a to i s ohledem na
možnou budoucí kolonizaci Měsíce či Marsu.
Z dnešního hlediska populární myšlenkou této vize je pozemšťan, kosmonaut nebo
planetární kolonista komunikující svým laptopem nejen s partnery ve svém
lokálním intranetu, ale i s partnery v dalších meziplanetárních intranetech.
Tento přístup je samozřejmě náročný i na zajištění bezpečnosti komunikace. Je
nemyslitelné přijmout řešení nechránící účinně meziplanetární objekty před
eventuálními hackerskými zásahy. Jednoznačnost adres v systému InterPlaNet by
měly zajistit nové internetové vrcholové domény pro jednotlivé intranety, např.
domény EARTH, MOON či MARS.
Soudobá odborná kritika vyslovuje pochybnosti nad zaměřením projektu na
meziplanetární mise s posádkou a samozřejmě i na vizi roku 2040. Důvodem těchto
postojů je přesvědčení, že v dohledné budoucnosti budou hrát výlučnou roli ve
vesmírném výzkumu mise bez posádek a že řešení meziplanetární komunikace s
kosmonauty je zatím neúčelné.
Osobně si myslím, že obezřetnější odhad Vinta Cerfa, který předpokládá reálnost
meziplanetární kolonizace nikoliv v nejbližších čtyřiceti letech, ale až na
konci příštího století, je namístě. Velmi sympatické je ale to, že Vincent Cerf
přesto již nyní přemýšlí, jak meziplanetární Internet koncipovat. Ostatně není
větší autority, o jejíž kvalifikovaný názor na zaměření meziplanetárního
Internetu by se šlo opřít.
9 2131 / pahn
Další informace o projektu meziplanetárního
Internetuhttp://www.planetit.com/techcenters/docs/internet&intranet/news/PIT1998
0921S0011/1,
http://www.fcw.com/pubs/fcw/1998/0803/web-mars-8-6-1998.html
Obecněji zaměřené články.
http://online.guardian.co.uk/theweb/903024062-cerf.html
Pošlete e-mail astronautovi...
http://deepspace.jpl.nasa.gov/920/public/fy99_plan/plan99.htm
Plány implementace projektu na serveru NASA.
http://www.wcom.com/about_the_company/cerfs_up/interplan/index.shtml,
http://fusion.nww.com/news/1999/0201cerf.html
Popis přímo z pera Winta Cerfa









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.