Webovým službám patří budoucnost

Nejpozději se vznikem iniciativy UDDI, na které se podílejí firmy Microsoft, IBM, Ariba a 130 dalších, je jasné jedno: ...


Nejpozději se vznikem iniciativy UDDI, na které se podílejí firmy Microsoft,
IBM, Ariba a 130 dalších, je jasné jedno: Budoucnost patří webovým službám.
Zatím však ještě není jisté, jak odběratelské firmy najdou správné aplikace a
co musejí dodavatelské firmy udělat pro to, aby své aplikace nabídly jako
webové služby v co nejlepší formě.
Doby, kdy určitý okruh on-line klientů používal internet pouze jako médium pro
přenos dokumentů a podobné jednoduché transakce, jsou pryč. Oblast webu se
vyvinula v obsáhlou infrastrukturu s kompletními službami pro elektronickou
realizaci obchodních procesů. Z toho mají užitek jak firmy, které sázejí na
elektronické obchodování, tak IT firmy. Kdo dnes chce být úspěšný na poli tzv.
síťové ekonomiky, ví, že je třeba rychle a pružně reagovat na stále se měnící
požadavky trhu. Předpokladem úspěchu jsou zejména dynamické obchodní vztahy mj.
i možnost vybudovat a realizovat jednoúčelové obchody s dosud neznámými
partnery. Pokud například nemůže strojírenská firma dodat své zboží včas,
protože se zpozdila dodávka od některého subdodavatele, musí ihned najít jiného
partnera. Nové webové služby by měly umožnit realizaci takových kroků
jednoduchým způsobem a v krátké době pomocí internetu.

Software
Také pro IT firmy nastává s myšlenkou webových služeb nová éra. Tento nový typ
služeb totiž například postupně odsouvá do minulosti softwarové produkty
dodávané kompletně na CD. Přes internet je možno nabízet celou funkcionalitu
produktů ve formě webových služeb. Tato myšlenka nadchla především velikány
softwarového průmyslu: V současné době ji propagují např. firmy Microsoft (svým
produktem .Net) a Sun (produktem One Open Network Environment). Strategie, na
níž jsou založeny zmíněné produkty, vychází právě z myšlenky komponent
komunikujících po síti, na nichž je možno postavit síťové aplikace. Z každé
nabídky zboží (i v podobě informací: kurzů akcií, sportovních výsledků,
informací o trasách, e-mailů nebo třeba kalendářů) lze prostřednictvím
uvedených komponent vytvořit nabídkovou sadu služeb a umístit ji do sítě.
Výhodou tohoto konceptu je, že zájemci mohou pružně a rychle použít a
kombinovat s ostatními přesně ty aplikace, které potřebují pro určitý úkol. Tak
například libovolný webový obchod, který by chtěl do svého nákupního procesu
zahrnout aplikaci pro placení kreditní kartou, může po internetu nakoupit
software/službu od příslušného prodejce.
Praktické aplikace Ve scénáři nasazení webových služeb existují dva důležité
úkoly: Za prvé musí zákazník najít v nepřehledném kybernetickém světě přesně tu
webovou službu, kterou potřebuje pro svůj záměr. A za druhé musejí firmy
otevřít svoji IT infrastrukturu a obohatit ji o nabídku webových služeb.
Vyvstávají otázky, kdo takové služby nabídne, kolik to bude stát a jaké
konkrétní funkce budou obsahovat. Dosud byly firmy odkázány na náročné rešerše,
tedy ruční porovnávání různých prodejců nebo doporučení. V budoucnu se o lepší
orientaci ve spleti webových služeb postarají on-line adresáře. Projektem
elektronických obchodních adresářů je již výše zmíněné UDDI (Universal
Discovery Description and Integration). Podobně jako v případě Zlatých stránek
jsou i údaje v UDDI volně přístupné. Firmám nabízejí možnost registrace a
vyhledání webových služeb. Jejich nabídka však přesahuje Zlaté stránky, neboť
vyhledáním požadované služby tento proces ještě nekončí: Virtuální adresář
oborů obsahuje vedle firemních údajů podrobné informace o službě, která nabízí
určitou aplikaci aktivovanou přes web a poskytuje další softwarové komponenty.
Projekt UDDI pro tento účel definoval standardy založené na XML, jejichž pomocí
si mohou firmy samy popsat své produkty a služby na základě jednotných
standardů, označovaných jako Publishing a Discovery (publikování a objev).
Jádrem UDDI architektury je Business Registry (obchodní rejstřík), který se
skládá ze tří komponent: Bílých, Žlutých a Zelených stránek. Zatímco White
Pages (Bílé stránky) obsahují jména, adresy a identifikační znaky firem všech
oborů, najdeme ve Žlutých stránkách prodejce podle jejich oborové příslušnosti
s celým spektrem výrobků a možnostmi kontaktu. Zelené stránky obsahují
informace o webových službách nabízených vždy jednou registrovanou firmou.

Peer-to-peer
V praxi vypadá rešerše asi takto: Firma použije při hledání obchodního partnera
službu Discovery produktu UDDI. Obdrží požadované informace o potenciálním
partnerovi a jeho činnostech, které poskytl obchodnímu rejstříku (Business
Registry) na základě Publishing standardu. Pro popis služeb používá UDDI jazyk
WSDL (Web Service Description Language), založený na XML. Pokud se hledající
podnik rozhodne pro nějakého partnera, kontaktuje ho přímou cestou pomocí
informací obsažených v rejstříku. Obchodní proces se realizuje jako
peer-to-peer (rovnocenná síťová komunikace, opak hierarchického uspořádání
klient/server). Partneři k tomu používají neutrální přenosový protokol SOAP
(Simple Object Access Protocol). Pokud se bude vytvářet stále více transakcí
založených na webu, povede toto dynamické spojení obchodních procesů nakonec ke
vzniku skutečných "business" webů. Dnes si musejí firmy ujasnit hlavně to, jaké
produkty a služby mohou těmto dynamickým webům poskytnout. Nabídka aplikací
Myšlenka webových služeb staví firmy před zcela nový požadavek: Musejí
zajistit, aby stávající aplikace byly schopné takové služby poskytovat. Zde je
nejprve třeba provést detailní analýzu: Jaké úsilí je nutno vynaložit k tomu,
abychom z vlastní nabídky standardních služeb připravili webovou službu?
Součástí tohoto procesu jsou dva základní úkoly:
Přetransformovat aplikace na komponenty, které mohou existovat jen samy o sobě
a dají se kombinovat s jinými komponentami.
Vytvořit integrační vrstvu, která umožní pružný přístup ke komponentám.
Pro splnění prvního úkolu se přitom nabízejí dvě varianty postupu: V prvním
případě firmy umožní přístup k aplikacím v úrovni, kde je umožněno pouze čtení
dat, to znamená k informacím, které aplikace prezentuje jako výsledek. Tato
metoda je výhodná především v tom směru, že se vlastní aplikace nemusí v
podstatě nijak zásadně měnit. Takto vzniklé komponenty jsou však velmi nepružné
a pozdější modifikace lze provádět jen velmi komplikovaně a tudíž nákladně.
Druhou cestou k řešení je vytváření opravdových plně funkčních komponent.
Zpočátku je jejich použití provázeno zvýšenými náklady, protože firmy mění své
stávající aplikace tím, že zapouzdří jejich jednotlivé díly. Výhoda tohoto
řešení spočívá ve skutečnosti, že dobře zapouzdřené moduly jsou velmi
flexibilní a dají se i při rostoucích požadavcích používat tak, jak byly jednou
vytvořeny. Touto metodou může firma navíc upravit všechny své aplikace
postupně. Zatímco se jedna funkce zapouzdřuje, běží všechny ostatní dál.

Pomoc middlewaru
Díky množství komponent roste také počet rozhraní a tím i nutnost vytvořit
integrační vrstvy s jednoduchými možnostmi přístupu. Pomocí výkonných
middlewarových produktů lze ke všem komponentám přistupovat přes jedno jediné
rozhraní. Firmy mohou i nadále interně používat stávající architektury, jako
jsou CORBA, COM nebo RPC, zatímco pro externí komunikaci použijí neutrální
přenosový protokol SOAP a WSDL, jazyk pro webové služby, formátovaný v XML.
Middleware přebírá důležitý úkol integrace mezi starým světem a internetem tím,
že standardizuje technická rozhraní a tím poskytuje jednotný přístup jeden bod
vstupu (single point of entry). Zároveň zjednodušuje údržbu a správu rozhraní.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.