WiMax vstupuje do mobilní fáze

Mobilní varianta WiMaxu byla koncem loňského roku schválena standardizační komisí organizace Institute of Electrical an...


Mobilní varianta WiMaxu byla koncem loňského roku schválena standardizační
komisí organizace Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE).
Zákazníci tak podle odborníků získají službu, která jim poskytne mimo jiné
vysokorychlostní přístup k internetu, ať jsou kdekoliv.
"Nový standard je oficiálně označen jako 802.16e, přičemž veřejnosti je znám
spíše pod jménem Mobile WiMax," sdělil Roger Marks, šéf pracovní skupiny
802.16, která má WiMax na starosti. Mobilní WiMax, jenž je založen na
technologii S-OFDMA (Scalable Orthogonal Frequency Division Multiple Access) je
oproti fixní podobě definován v nižších frekvenčních pásmech 2-6 GHz, a proto
nabízí i nižší rychlost, obvykle 3-5 Mb/s (maximálně 15 Mb/s). Novinka má podle
Markse umožnit výrobcům především vytvářet taková zařízení, která budou schopná
spolupracovat s obdobnými systémy jiných producentů. "Ratifikace standardu je
ale pouze začátkem. Nyní musejí následovat testy, jež budou provádět odborníci
z WiMax Fora, kteří vydají certifikáty o tom, že to či ono zařízení vydanému
standardu vyhovuje," tvrdí Ian Keene, viceprezident Gartneru. Keene přitom
očekává, že první certifikované produkty splňující požadavky kladené na Mobile
WiMax by se mohly na trhu objevit až na konci letošního roku.
WiMax Forum v současné době testuje produkty, zda odpovídají předpisům pro
fixní podobu WiMaxu, přičemž do konce loňského roku žádná zařízení oficiální
certifikát zatím neobdržela.

Dnešní realita
Mobile WiMax přitom stojí tváří v tvář konkurenci dalších mobilních přenosových
technologií. Například někteří mobilní operátoři upgradovali své sítě tak, aby
podporovaly technologii HSDPA (High-Speed Downlink Packet Access), jež nabízí
přenosové rychlosti okolo 15 Mb/s. Vylepšené sítě CDMA 1xEVDO zase mají zhruba
od roku 2008 podporovat transport dat rychlostí až 73 Mb/s.
Přesto si Keene myslí, že trh zůstane diferenciovaný. "Nevidím v tuto chvíli
nic, co by nasvědčovalo tomu, že WiMax a HSDPA by mohly oslovovat stejný
segment trhu." Navíc je přesvědčen, že mobilní podoba WiMaxu bude určena spíše
pro tu skupinu operátorů, která je etablována především ve velkých aglomeracích
pomocí Mobile WiMaxu budou tito provideři vytvářet metropolitní širokopásmové
sítě nebo sítě pro větší města a jejich blízké okolí. Pro jejich zákazníky bude
důležité spíše mít internet v místě, kde právě pracují, ať už jde o kancelář,
domov či kavárnu. To, že budou moci využívat internet i za jízdy, nebude pro ně
podle Keena zcela stěžejní. Sítě typu HSDPA naopak slouží především lidem v
pohybu, například ve vlaku či automobilu. Další technologie WiBro je obdobou
WiMaxu a své zákazníky si našla už i mimo rodnou Jižní Koreu. Nasadit ji hodlá
například Telecom Italia či jeden z operátorů v Brazílii. WiBro a Mobile WiMax
jsou navíc navrženy tak, aby mohli v budoucnu kooperovat. "WiBro může být
startovacím můstkem pro WiMax," tvrdí Keene, "což potvrdilo několik úspěšných
experimentů."
Současní operátoři jsou již dnes připraveni vytvářet sítě postavené na bázi
standardů pro fixní WiMax. Využít k tomu ale mohou jen zařízení, která zatím
neprošla příslušnou certifikací. Například Nortel Networks už potvrdil, že v
Kanadě svými produkty osadil síť WiMaxu o rozloze více než 20 tisíc km
čtverečních, kterou si objednala místní samospráva. Tato síť bude poskytovat
širokopásmový internetový přístup venkovskému obyvatelstvu. Světlo světa už
také spatřily první aplikace výrobců a poskytovatelů mobilního WiMaxu.
Například firma Alcatel a jihokorejský operátor KT se dohodly na vytvoření
centra pro testování interoperability infrastrukturních systémů a zařízení plně
postavených na právě schválených specifikacích Mobile WiMax. Obě firmy budou
rovněž vyvíjet nové typy aplikací určených právě pro superrychlý mobilní WiMax.

Kritici nespí
"Rozdíl mezi fixním a mobilním WiMaxem není tak jednoduchý, jak by se z názvu
obou technologií mohlo zdát," tvrdí Paul Senior, viceprezident firmy Airspan,
dodavatele bezdrátových širokopásmových systémů. "Standard pro fixní sítě
802.16d (anebo 802.16-2004) je totiž navržen pro práci v regulovaném prostředí.
802.16e nikoliv. I když Mobile WiMax může potenciálně oslovit daleko více
uživatelů, firmy by se neměly zříkat fixní podoby WiMaxu, a to zejména nyní,
kdy je masivní komerční nasazení této technologie doslova na dohled," varuje
Senior. "Mobile WiMax může být prodán v podstatě komukoliv na světě. Fixní
WiMax je naopak určen k zacelení děr pokrytí připojením typu DSL. To je
samozřejmě menší trh, ale i přesto může představovat desetkrát větší trh než
všechny dosud prodané systémy fixních bezdrátových řešení za posledních deset
let," dodává Senior, který je rovněž členem správní rady WiMax Fora.
Senior není příliš nadšen ani tím, jak je využíváno označení "pre-WiMax" pro
proprietární řešení fixních či mobilních bezdrátových sítí, u nichž výrobci
slibují pozdější aktualizaci na předpisy WiMaxu. "Ve firmě Airspan jsme nikdy
netvrdili o žádném produktu, že bude, ač starý dva nebo tři roky, evolučním
postupem schopen podporovat požadavky kladené na WiMax. To v případě většiny
produktů není možné splnit," dodává Senior.
Problematika označování produktů jako předběžné verze přitom není v případě
WiMaxu nová. Podobnou záležitostí se dříve zabývala i Wi-Fi Alliance u
proprietárních Wi-Fi zařízení nabízejících vyšší přenosovou rychlost než 11
Mb/s. Odborníci předpokládají, že po přechodnou dobu se na trhu budou objevovat
vedle sebe dva typy produktů první ponese označení Mobile WiMax, o němž bude
výrobce tvrdit, že odpovídá specifikacím 802.16e (nezávislé certifikáty však
budou udělovány nejdříve v příštím roce), a dále zařízení, na které výrobce dá
nálepku "pre-mobile WiMax". Tak budou pojmenovány dosavadní proprietátní fixní
bezdrátové technologie, které se na trhu zatím objevily. Jedním z takových
průkopníků je například firma Navini. Její inovativní síť je přitom postavena
na odlišném rádiovém schématu, avšak Navini slibuje, že v budoucnosti přejde na
wimaxovou frekvenci, a uživatelé tak budou moci pracovat v tzv. duálním režimu.


WiMax ve zkratce
Technologie WiMax je schopna přenášet data rychlostí mnoha desítek megabitů za
sekundu až na vzdálenost 40 kilometrů (obvyklý průměr buňky je okolo 12 km).
WiMax oproti Wi-Fi výrazně zlepšuje výkon v situacích, kdy není zajištěna přímá
viditelnost mezi komunikujícími body a dále v sobě zahrnuje podporu pro
prioritizaci datového provozu, což umožňuje její využití i v tak citlivých
aplikacích, jako je přenos hlasu či videa.


Standardy pro WiMax
Počáteční verze standardu 802.16, schválená standardizační organizací IEEE už
v roce 2002, funguje v pásmu 10-66 GHz a vyžaduje přímou viditelnost mezi
vysílači.
Rozšíření 802.16a, ratifikované v březnu roku 2003, již přímou viditelnost
nevyžaduje a dovoluje využití nižších frekvencí (2-11 GHz), z nichž mnohé jsou
neregulované. Dosah může být až 40 kilometrů, a přenosové rychlosti dokonce až
70 Mb/s. Počet připojitelných uživatelů najednou dosahuje řádově tisíce.
802.16b se zabývá implementací služeb kvality QoS.
802.16c řeší interoperabilitu, protokoly a testování.
802.16d představuje opravu záležitostí neupravených ve standardu 802.11c,
který je standardem pro vývoj přístupových bodů.
802.16e zahrnuje podporu mobilního i fixního širokopásmového připojení.
802.16f/g představují návrhy řešení pro správu sítí WiMax.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.