Windows a digitální nervová soustava

V 1. polovině července proběhla ve francouzské Nice konference Tech Ed 98 pořádaná firmou Microsoft. Konala se v Evrop


V 1. polovině července proběhla ve francouzské Nice konference Tech Ed 98
pořádaná firmou Microsoft. Konala se v Evropě už popáté a i letos poskytla pro
5 000 účastníků, převážně správců systému a vývojářů, unikátní možnost,
načerpat informace přímo od zdroje. Naprostou většinu z 224 přednášek
prezentovali nebo alespoň připravili specialisté z amerického ústředí
Microsoftu, kteří mají velmi blízko k návrhu a vývoji jednotlivých produktů a
technologií.
Většinou to byli tzv. "evangelisté", jejichž hlavní pracovní náplní jsou
technické prezentace, případně psaní knih a článků zaměřených na určitou
technologii. Na rozdíl od lidí z marketingu však mají naprosto detailní
technické znalosti o svém oboru, takže je nachytáte jen velmi těžko. Velmi
často mají navíc své vlastní názory a nebojí se mluvit naprosto jinak, než
oficiální zprávy Microsoftu.
Zájem účastníků byl dobrým barometrem, co právě "frčí" a co nikoliv. Pokusil
jsem se dát všechny informace dohromady a udělat si o Microsoftu, jeho
strategii a plánech vlastní obrázek. Myslím, že je dost odlišný od toho, co se
o Microsoftu obvykle dozvídáme ze sdělovacích prostředků.
Pilíře a sádra
Nejprve k tomu, o čem se překvapivě příliš nemluvilo. Microsoft příliš netlačil
do popředí Windows 98, obešla se bez nich dokonce i jediná keynote, která by se
dala označit slovem "marketingová". Je pravda, že je Tech Ed zaměřen na firemní
sféru, ale takhle ignorovat nový operační systém pouhý měsíc po jeho uvedení na
trh!? Velké firmy zřejmě přešly k Windows NT i na pracovních stanicích (kvůli
stabilitě a bezpečnosti), což jim Microsoft nehodlá rozmlouvat.
Další popelkou, která mě překvapila mnohem více, byla Java. Přestřelky
Microsoftu se Sunem jsou dostatečně známé, na druhou stranu, pokud odvrhneme
politiku, Java je výborný programovací jazyk (mimo jiné pro Windows a COM) a
Visual J++ je vynikající vývojové prostředí a připravovaná knihovna určená k
programování windowsových aplikací v Javě, Windows Foundation Classes, to je
prostě veledílo.
A teď k těm hitům. Největší fronty se tvořily před učebnou s 300 počítači, na
kterých se školila správa Windows NT 5.0. I když hlavním lákadlem byla určitě
možnost osahat si systém, který bude v prodeji až za rok, zájem byl velký i
proto, že 5. verze představuje jeden z nejvýznamnějších upgradů Windows NT.
Naopak, Microsoft nejvíce prosazoval 2 své produkty: Transakční server a SQL
Server. Transakční server představuje spíše technologii než produkt a neprodává
se samostatně, nýbrž jako nadstavba k Windows NT.
Nová, sedmá verze SQL Serveru představuje nejvýznamnější upgrade produktu od té
doby, co na něj Microsoft koupil licenci od Sybase. Není divu, podle
neoficiálních zdrojů na něm pracovalo 10x více vývojářů než na předchozích
verzích, tedy 100 (do tohoto počtu nejsou zahrnuti testeři, ani tvůrci
dokumentace a ostatní "nosiči vody"). Nová verze je doplněna také o podporu
datových skladů a systémů pro podporu rozhodování. Vzhledem k tomu, že jádro
SQL Serveru bylo optimalizováno pro podnikové informační systémy typu SAP R/3,
je jasné, kam bude chtít Microsoft svůj server prosazovat.
Digitální nervová soustava
Udělejme si teď krátkou přestávku a zavzpomínejme, co jsme o Microsoftu slyšeli
v poslední době. Samozřejmě soudní spory ohledně integrace prohlížeče do
Windows 95/98. Válka prohlížečů s Netscape. Spory se Sunem ohledně Javy.
Reklama na Windows 98. Možná něco o Office nebo Windows CE. Gatesovy vize. Nová
hra Age of Empire. Všechno se točí kolem domácích počítačů, Internetu, případně
síťových pracovních stanic a jejich aplikací. Těžko říct, zda tato mediální
pozice Microsoftu vyhovuje či nikoliv, ale v každém případě v posledních 2
letech směruje Microsoft těžiště vývojových prací úplně jinam, k firemním
informačním systémům.
Ovšem Microsoft nenabízí ucelené podnikové řešení, jako třeba SAP nebo Oracle.
Jeho produkty (Windows NT, SQLServer, Exchange,...) však tvoří ucelenou řadu,
na které lze podnikový informační systém postavit. Celá architektura má
marketingový název Windows DNA (Distributed Network Architecture), nicméně
nejde o žádný samostatný produkt nebo technologii, jako spíše o filozofii, na
jakém základě informační systém firmy postavit. Marketing Microsoftu pro tuto
základní infrastrukturu razí pojem digitální nervová soustava.
Hlavní konkurenti Microsoftu, jako je IBM nebo Oracle, sázejí, zjednodušeně
řečeno na co největší centralizaci. Naproti tomu Windows DNA, jak už napovídá
její název, pracuje s rozdělením úloh mezi více strojů. Moderní metodiky vývoje
softwaru proto mluví o 3 rovnocenných komponentách aplikace uživatelském
rozhraní, obchodních pravidlech a datových službách. Přitom donedávna
pozapomínaná obchodní pravidla představují klíčovou část informačního systému
firmy, protože reprezentují její know-how.
Filozofie IBM a Oracle je ve své podstatě založena na tom, že jsou obchodní
pravidla implementována na centrálním serverovém počítači spolu s datovými
službami. Databázový server Oracle je proto vybaven velmi silným programovacím
jazykem. Takové řešení má několik výhod především nižší náročnost na správu a
rychlé spojení kódu obchodních pravidel s databází.
Windows DNA však předpokládá úplně jiný přístup. Obchodní pravidla by měla být
programována jako samostatné komponenty vytvořené pomocí standardních
programovacích jazyků, které poběží na vyhraženém počítači, označovaném jako
aplikační server. I tato architektura má své výhody. Pokud jsou obchodní
pravidla implementována na stejném počítači jako databázový server, okupují
většinu jeho kapacity. Naopak, jsou-li obchodní pravidla implementována
samostatně, je zpravidla možné distribuovat zátěž mezi více počítačů, a více
jednodušších strojů stojí mnohem méně, než 1 superpočítač.
Technologie v pozadí
Klíčovým prvkem distribuované aplikace je komunikace mezi jejími komponentami.
Windows DNA k tomu využívá technologie COM, která je součástí Windows NT,
Windows 98 a existují i její přenosy na některé unixové systémy. Technologie
COM (Common Object Model) představuje mechanismus, jak spolu mohou jednotlivé
aplikace nebo softwarové komponenty komunikovat pomocí tzv. rozhraní.
Na rozdíl od mnoha jiných mechanismů komunikace je COM pro programátory velmi
jednoduchý. Stačí vytvořit objekt, tj. aktivovat softwarovou komponentu, a pak
už jen nastavovat její vlastnosti a volat její metody (funkce). Co je
podstatné, programátor se nemusí starat, zda tato komponenta běží na stejném
počítači jako aplikace, která ji využívá nebo nikoliv. Díky tomu je možné
vytvořit jednoduchou distribuovanou aplikaci pomocí vhodných nástrojů, jako je
Visual Basic nebo Delphi, doslova v 5 minutách.
Problémy začnou až v okamžiku, kdy aplikaci začne používat větší množství
uživatelů najed-nou. Každý z nich sice bude mít svoji kopii uživatelského
rozhraní, avšak komponenta implementující obchodní pravidla běžící na
aplikačním serveru, která je společná pro všechny uživatele, začne být brzy
přetížená. I když se příliv uživatelů podaří zvládnout, nakonec zjistíme, že
naprostou většinu kódu aplikace tvoří optimalizace pro zpracování více
požadavků najednou, a vlastní obchodní pravidla se krčí někde v koutku.
Samozřejmě, existují i jiná řešení. Ve Windows DNA máme k tomuto účelu produkt
nazvaný Microsoft Transaction Server (dnes se dodává jako bezplatná nadstavba k
Windows NT, v příští verzi bude součástí operačního systému). Komponentu
zpracovávající obchodní pravidla vytvoříme podle určitého schématu, nicméně
velmi jednoduše, tak, aby zpracovávala pouze jeden požadavek současně.
Transakční server už zajistí, aby komponenta dokázala obsloužit všechny
uživatele buďto ji pustí vícekrát paralelně, nebo shromáždí požadavky, které
bude komponentě předhazovat postupně. Kód transakčního serveru rovněž obsahuje
obtížně programovatelné optimalizace, jako je rozdělení práce mezi více
procesorů, sdílení připojení k databázi nebo zajištění integrity dat v případě
chyby. Pokud to shrneme, transakční server tak představuje jaké-si prostředí,
ve kterém softwarové komponenty (objekty) "žijí". Transakční server pro ně
zajistí celou řadu služeb, takže tyto komponenty mohou zůstat jednoduché.
Windows DNA disponuje ještě třetí skrytou komponentou. Již jsme probrali, že
softwarové komponenty komunikují přes COM synchronně, to znamená, že volající
čeká na odpověď od volaného. To znamená, že obě strany musí být spolu propojeny
a volaný musí být neustále k dispozici. V mnoha případech je taková těsná vazba
zbytečná, nebo dokonce nemožná, např. když uživatel pracuje s aplikací na
notebooku odpojeném od sítě. Pro tento typ komunikace nabízí Windows DNA
produkt Microsoft Message Queue, který je podobně jako Transakční server
nadstavbou nad operační systémy Windows. Message Queue představuje něco jako
"elektronickou poštu" mezi aplikacemi. Aplikace si s její pomocí posílají
zprávy, a message queue zajišťuje jejich doručení.
Produkty
Všechny uvedené technologie mají jedno společné pracují pouze na platformě
Windows, to znamená především Windows NT na straně serveru a Windows 9x nebo
opět Windows NT na pracovní stanici. I když existují můstky pro komunikaci s
jinými operačními systémy, lze např. provozovat databázový server pod Unixem,
není popsaná architektura příliš vhodná pro heterogenní prostředí s více
operačními systémy.
I když to není nutná podmínka, Microsoft bude určitě doporučovat svůj SQL
Server jako databázový server. Jak bylo zmíněno v úvodu, nová verze byla
podstatně vylepšena a zejména v oblasti správy databáze se přiblížila vedoucímu
produktu v tomto oboru serveru Oracle. Je samozřejmé, že dlouholetý náskok
Oraclu nebylo možné smazat jedním krokem, a proto v některých rysech nová verze
za svým konkurentem stále trochu zaostává. SQL Server má ovšem i své výhody,
mezi které patří především snadná správa a jednoduchá instalace a dobrá
integrace s ostatními aplikacemi pod Windows. Námětem na samostatný článek je
pak rozsáhlá podpora pro "datové sklady" a manažerské informační systémy, které
poskytují vedení firmy několik málo těch opravdu důležitých čísel získaných
analýzou milionů dílčích záznamů. Tak takhle vypadá celá architektura. Ovšem
bez aplikací, které by ji dokázaly využít, je jako bazén bez vody. A tady může
být určitý kámen úrazu.
Dodavatelé podnikových informačních systémů, jako je třeba SAP nebo Baan, mají
svůj software strukturován tak, aby pracoval na různých hardwarových a
softwarových platformách. Ačkoliv Windows NT a SQL Server zpravidla podporují,
nelze očekávat, že své aplikace kompletně přepracují tak, aby dokázaly využít
všech výhod Windows DNA, protože pak by zase nebyly kompatibilní s ostatními
platformami. Proto se dá očekávat, že většina aplikací pro Windows DNA bude
vyvinuta uvnitř firem, a to hlavně těch větších, které si mohou vlastní vývoj
dovolit (a které takové výkonné aplikace potřebují). Celá architektura Windows
DNA je však dostatečně silný nástroj i pro mnohem komplexnější aplikace a jsem
skutečně zvědav, kolik výrobců firemního softwaru začne využívat všech jejich
výhod.
8 1881 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.