WLAN, Bluetooth a UMTS - tři konkurenti?

V předminulém čísle Computerworldu jsme věnovali technologické téma nejnovějším trendům v oblasti bezdrátových s


V předminulém čísle Computerworldu jsme věnovali technologické téma nejnovějším
trendům v oblasti bezdrátových sítí, tentokrát se na tuto oblast podíváme z
poněkud jiného úhlu. Prostřednictvím WLAN, Bluetooth a UMTS totiž spatřily
světlo světa rychlé bezdrátové technologie pro přenos dat, které si na první
pohled v mnoha oblastech konkurují. Při bližším pozorování se ale ukazuje, že
vlastně konkurenty nejsou.
Rozdíly týkající se rychlosti a kvality, které existují mezi mobilními
rádiovými systémy a pevnými lokálními sítěmi, si uživatel uvědomí především
tehdy, vymění-li psací stůl v kanceláři za mobilní pracoviště. Pak totiž stojí
před problémem, jak navzájem propojit notebook, tiskárnu a mobilní telefon,
aniž by byl obklopen datovými kabely nebo musel použít infračervená rozhraní,
která vyžadují stálý vizuální kontakt mezi zařízeními.
Následující technologie slibují větší komfort a vyšší přenosové rychlosti:
Bluetooth - technologie přenosu rádiem na krátké vzdálenosti
Wireless LAN -(WLAN, bezdrátové sítě LAN)
Universal Mobile Telecommunications System (UMTS) - komunikační technologie
mobilních sítí třetí generace (3G)

UMTS
Aby mohl nabídnout přijatelné přenosové výkony, používá systém UMTS technologii
CDMA (Code Division Multiple Access). Přenosové rychlosti až do 2 Mb/s umožňují
přenášet také multimediální obsah, například filmy ve formátu MPEG-1 nebo hovor
ve formě paketů (Voice over IP). Mobilní radiokomunikační sítě třetí generace
provedou integraci datových a hlasových služeb na bázi IP protokolu (IPv6).
Základy pro mobilní aplikace využívající IP byly položeny již technologií GPRS
(General Packet Radio Service), která předpokládá přenos dat právě
prostřednictvím paketů. IETF (Internet Engineering Task Force) už navíc svými
standardy Mobile IP definovala způsoby práce v mobilním prostředí pro IP
služby. V souvislosti s mobilní komunikací hraje zásadní roli především jedna
vlastnost 6. verze internetového protokolu možnost určit prioritu paketů. Tak
mohou mít například data, která jsou součástí videopřenosu nebo hlasového
spojení, přednost třeba před e-maily, kde kontinuita toku dat nemá z hlediska
uživatele žádný zásadní význam. V mobilních radiokomunikačních sítích nakonec
dojde ke konvergenci služeb, protože pak bude i hovor přenášen ve formě paketů
po IP sítích. Provozovatelé mobilních sítí si vyměňují tato data přes takzvané
GRX (GPRS Roaming Exchanges). Jde v podstatě o virtuální privátní sítě (IP
VPN). Takové sítě, ovšem na bázi IPv4, nabízejí již dnes mnozí provozovatelé
svým zákazníkům na celém světě. UMTS má ovšem potenciál k zaplnění tržní mezery
pokud jde o využití těchto sítí na cestách.

Most k internetu
Druhou cestou k poskytnutí mobilních datových služeb v tomto případě v
takzvaných horkých místech (hot spots, místa s velkou potenciální koncentrací
uživatelů) jsou bezdrátové sítě LAN (WLAN, Wireless LAN). WLAN podle
specifikace IEEE 802.11b nabízejí přenosovou kapacitu zhruba 11 Mb/s. Pracují
ve frekvenčním rozsahu 2,4 GHz, které nepodléhá žádnému licenčnímu řízení ani
poplatkům. Proto se uvedené sítě dají vybudovat s poměrně nízkými investičními
náklady. Poskytovatel služeb založených na této technologii tedy může nabídnout
za poměrně příznivých podmínek širokopásmový přístup k internetu pro mobilní
koncové přístroje.
Sítě WLAN, s jejichž pomocí se mohou připojovat cestující nebo obchodníci na
veřejných místech na internet nebo do jiných datových sítí, jsou ovšem ještě
vzácností. Důvodem je skutečnost, že dosud nebylo možné sítě WLAN finančně
ohodnotit, protože chyběl způsob účtování pro koncové zákazníky. Ačkoliv jsou k
dispozici všechny komponenty, od notebooku s mobilní kartou LAN až po access
pointy, nemá většina uživatelů dosud možnost využít výhod bezdrátových sítí LAN
mimo firemní síť. K tomu přispívá architektura běžných prvků sítí WLAN, které
jsou vyprojektovány v první řadě k tomu, aby nahradily a doplnily lokální
kabelové sítě. Na trhu však jsou již nabízeny i produkty, které jsou
přizpůsobeny k použití mimo klasické prostředí. Do této kategorie patří
například řada produktů Operator Wireless LAN firmy Nokia. Tam, kde jsou
nasazeny, je totožnost uživatele sítě WLAN ověřována pomocí SIM karty jeho
mobilního telefonu, která je zaintegrována v adaptéru notebooku. Tak se snadno
řeší i problém účtování za služby. Pro uživatele, kteří již vlastní běžnou PC
kartu pro WLAN, má Nokia po ruce alternativní řešení. Uživatel může po ověření
vstupovat současně do bezdrátové sítě LAN i do své mobilní sítě, přičemž
poplatky za obě sítě se odečítají přes vyúčtování za komunikaci prostřednictvím
mobilního telefonu. V této konstelaci otevírají bezdrátové sítě LAN mobilnímu
uživateli přístup k internetu i k firemnímu intranetu jako doplněk k používání
běžného mobilnímu telefonu.

Bluetooth
Třetím typem bezdrátové technologie, která získá v budoucnu na významu zejména
pro uživatele mobilních zařízení, je Bluetooth. Tento rádiový systém je
vyprojektován pro přenos dat v dosahu do deseti metrů. Měl by nahradit zejména
komunikační technologie využívající infračerveného záření. Většina mobilních
přístrojů sice disponuje standardním infračerveným rozhraním, ale v praxi je
zdlouhavé přes něj vzájemně propojit mobilní telefony, notebooky nebo PDA,
neboť potřebné vizuální spojení se dá vytvořit prakticky jen uvnitř uzavřených
prostorů s příznivými světelnými podmínkami. Přístroje by měly ležet na pevném
podkladě, například na stole, a nesmí se s nimi pohybovat.
Bluetooth, který původně vyvíjely jen firmy Ericsson, IBM, Nokia a Toshiba,
usnadňuje spojení tím, že namísto infračerveného rozhraní využívá rádiový
vysílač, resp. přijímač. Ten svým výkonem 1 mW překlene malé vzdálenosti. V
duplexním provozu se v praxi dosahuje přenosové rychlosti 432 Kb/s. Odborníci
na analýzu trhu tvrdí, že Bluetooth nepřichází v úvahu jako náhrada
bezdrátových sítí WLAN. Ty totiž mají jednak náskok v přenosové rychlosti,
jednak v otázce bezpečnosti. Bezpečnostní mechanismy Bluetoothu se ve srovnání
s mechanismy WLAN zatím jeví jako problematické. Bluetooth se proto bude
prosazovat především jako médium pro přenos dat na blízké vzdálenosti.
Typickými oblastmi použití jsou připojení periferních zařízení, jako jsou
handsfree, tiskárny, fotoaparáty apod.

Závěr
Z předchozích poznatků vyplývá následující závěr: Vše nasvědčuje tomu, že mezi
uvedenými rádiovými technologiemi dojde k dělbě práce. Zákazníci v obchodech a
soukromé osoby, které by chtěly mít na letištích, nádražích a v konferenčních
centrech bezdrátový přístup k internetu, dají už kvůli ceně přednost veřejným
bezdrátovým sítím LAN před UMTS. Bluetooth je naproti tomu z důvodu dosahu a
relativně nízké kapacity přenosu omezen na použití v sítích PAN (Personal Area
Networks).









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.