Zábava nebo umění?

Snad každý čtenář někdy viděl Space invaders nebo podobnou "klasickou" hru: grafika, která se vymyká jakémukoliv hod...


Snad každý čtenář někdy viděl Space invaders nebo podobnou "klasickou" hru:
grafika, která se vymyká jakémukoliv hodnocení z dnešního hlediska
monochromatický displej polepený
kusy barevné fólie; hudba, které se dodnes hanlivě říká "počítačová"; zápletka
neexistující. To vše uzavřené v křiklavě natřené bedně, okolo níž se tísní
hlouček výrostků, kteří do ní házejí jednu minci za druhou.
V té době si nikdo nekladl otázku z nadpisu tohoto článku. Ničím jiným než
zábavou a to navíc repetetivní, úmornou a ducha ubíjející počítačové hry
nebyly. Čas ztracený pobíjením virtuálních nepřátel jsme mohli strávit
užitečněji: studiem, abychom byli vzdělanější, sportem, abychom byli zdatnější,
s děvčaty, abychom byli zkušenější. Ale počítačové hry byly zábavnější než to
vše dohromady.
A dnes ničeho nelituji. Viděl jsem zrození celého nového oboru zábavního
průmyslu. Od vynálezu televize se nestalo nic důležitějšího. Tak, jako
počítačová revoluce změnila navždy a nevratně náš život, naše pojetí řízení a
komunikace a sám pojem "práce", stejně fundamentálně přetvořila i populární
kulturu.
Dnešní tvůrce počítačové hry je omezen mnohem víc svou vlastní fantazií než
možnostmi techniky, s níž pracuje. Určitě uvidíme ještě výkonnější počíta-če,
grafické karty, které za vteřinu vychrlí ještě více polygonů než dnes, větší
monitory, dokonce i onu mysteriózní virtuální realitu, jejíž příchod očekává
mnoho lidí netrpělivěji než příchod mesiáše. Ale "reálnost" není podmínkou
umění ani zábavnosti. Dnes může průměrný reklamní grafik malovat věrohodněji
než Hieronymus Bosch. Jsou jeho obrazy lepší?
Důkazy toho, že je možné tvořit počítačové hry, které jsou víc než jen zábavné
a hratelné, leží na pultech obchodů. Když pomineme takzvané "interaktivní
filmy", mrtvě narozeného potomka zkřížení videohry s tlačítkem Play/ /Pause na
videorekordéru, musíme na prvním místě jmenovat francouzskou firmu Cryo, která
vydala celou řadu ambiciózních projektů: Ring na motivy ságy o Nibelunzích s
hudbou Richarda Wagnera; Dreams to Reality, hra na pomezí snu a bdění, kde se
prolíná dada a hlubinná psychologie. Dál jmenujme například Neverhood od
kalifornského studia Dreamworks, hru, jejíž tvůrci spotřebovali padesát tun
hlíny na tvorbu animací, či Final Fantasy VII od japonských SquareSoft s
komplikovaným a nejednoznačným příběhem.
To vše jsou projekty, jež si přinejmenším kladou i jiné cíle než vyplavit do
hráčova krevního oběhu co nejvíc adrenalinu. Neříkám, že to je Hamlet naší
doby, ale určitě vybočují z řady.
Bude tento trend pokračovat? Uvidíme další, možná ještě ambicióznější projekty?
Možná, ale bude to chvíli trvat. Tak, jako natáčení filmu, je i vývoj
počítačové hry dlouhodobý týmový finančně náročný projekt. A ani zde se
nevyplatí příliš riskovat. Obecenstvo si žádá zábavu a bůh ví, jak často se
vydavatelům nepodaří dát mu ani tu. Ale ctižádost tvůrců není možné zastavit.
9 2141 / orn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.