Začínáme

Jak to tak vypadá, začali jste právě číst nový seriál Aplikace na Webu, který bude pravidelně vycházet každých č...


Jak to tak vypadá, začali jste právě číst nový seriál Aplikace na Webu, který
bude pravidelně vycházet každých čtrnáct dní. Celá série článků však nevznikla
jen tak náhodou a sama od sebe. Volným způsobem navazuje na seriál Vytváříme si
domovskou stránku, ve kterém jste se mohli seznámit s jazykem HTML.
Vývoj však na nikoho nečeká a webové stránky se dnes již zdaleka nepoužívají
pouze k prezentaci dokumentů na Internetu. Původně byl World Wide Web vyvinut
jako pomůcka pro sdílení výsledků vědeckého výzkumu po celém světě. Dnes se
však prostředí prohlížečů stává spíše novou platformou, na které mohou běžet
nejrůznější aplikace. Intranet přece není nic jiného než podnikový informační
systém, který je přístupný pomocí webového prohlížeče. Zcela obdobným způsobem
fungují i všem přístupné stránky pro objednání nejrůznějšího zboží, pizzu
nevyjímaje.
Prohlížeč se tak stává nejen bránou k hypertextově provázaným dokumentům, ale i
bránou ke spoustě informací uložených v různých databázích a zároveň novou
platformou pro aplikace, které nejsou závislé na konkrétním operačním systému.
Výše zmíněnou funkčnost však již nelze dosáhnout prostým zápisem stránky v HTML
a jejím umístěním na WWW server. Stránky nyní musí pružně reagovat na požadavky
uživatelů a zpřístupňovat informace, které se v čase mění. Stránka tedy nemůže
být napevno uložena někde na disku serveru, ale pro každý požadavek uživatele
se musí znovu vytvořit tak, aby reflektovala aktuální stav věci. Těmto
požadavkům lze vyhovět pouze tak, že každý požadavek na stránku vyvolá spuštění
programu (tzv. skriptu), který si zjistí všechny potřebné aktuální informace a
složí z nich výslednou podobu stránky v HTML.
Obsahem našeho seriálu bude právě tvorba těchto skriptů. Ukážeme si, jaké druhy
skriptů existují a v jakých jazycích je lze zapisovat. Podrobně se zaměříme na
ty nejpoužívanější systémy a zejména pak na ty, které jsou k dispozici
bezplatně. Použití skriptů budeme ilustrovat na množství praktických ukázek.
Zvídavější jedince již nyní uklidním tím, že kromě výše zmíněného se seznámíme
podrobněji i s protokolem HTTP, který se používá pro komunikaci prohlížečů s
WWW servery. Důkladně probereme možnosti spolupráce skriptů s databázemi.
Nevynecháme samozřejmě i otázky bezpečnosti přenosu dat apod.
Všechny snad potěším i slibem, že seriál přinese návod na zařazení oblíbených
počítadel přístupů k WWW stránce.
Pokud vám bude připadat, že nějakému tématu se věnujeme příliš málo nebo snad
příliš moc, napište na adresy xkosj06@vse.cz nebo pavel_houser@idg.cz. Pomůžete
tím seriál dovést do podoby, která vám bude nejvíce vyhovovat.
Přeji vám příjemné čtení a nepropadejte panice. Tvorba dynamicky generovaných
stránek zaměstná váš intelekt přece jen více než samotné HTML.
Druhy skriptů
Před chvílí jsme naznačili, že o tvorbu dynamicky generovaných stránek se
starají skripty. Dnes se používají dva základní druhy skriptů:
Serverem vkládané vsuvky
V tomto případě se příkazy skriptu kombinují přímo se zápisem stránky v HTML.
Předtím, než je stránka odeslána uživateli, jsou všechny příkazy skriptu
vyhodnoceny a jejich výsledek doplněn na odpovídající místo stránky. O
vyhodnocení a zpracování příkazů se stará sám WWW server. Do prohlížeče dorazí
již zcela běžná stránka zapsaná v HTML. Nejstarším zástupcem vsuvek vkládaných
serverem jsou SSI (Server Side Includes). Mnohem větší možnosti nabízejí
komerční systémy LiveWire (Netscape) a ASP (Active Server Pages Microsoft).
Stejné možnosti nabízí i volně šiřitelný systém PHP/FI.
CGI skripty
CGI skripty jsou programy zapsané v libovolném programovacím jazyce a přeložené
do spustitelné podoby (např. exe soubor). Pokud server obdrží jako požadavek
URL, které ukazuje na spustitelný program, program spustí a výsledek jeho běhu
předá prohlížeči jako odpověď. CGI skript tedy musí na svůj výstup zapisovat ve
formátu HTML.
Pro psaní CGI skriptů se nejčastěji používají příkazové shelly, což je obdoba
dávkových souborů v Unixu, a jazyk Perl. Nic však nebrání tomu, abychom CGI
skripty psali i v C/C++, Pascalu nebo třeba v Javě. Na tomto místě můžeme
připomenout, že Java kromě možnosti tvorby appletů nabízí i možnost vývoje
klasických aplikací.
Problémy začínají...
Zde již možná tušíte první zádrhel. Je jasné, že jen málokterý server podporuje
všechny systémy pro tvorbu serverových skriptů. Zatímco do tvorby HTML stránek
se může pustit každý, se skripty je to již složitější.
Abychom mohli skripty používat, musíme mít k dispozici WWW server, který je
podporuje. Předtím, než se do tvorby skriptů pustíme, musíme si od
poskytovatele připojení zjistit, jaké druhy skriptů lze na jeho serveru
používat. Spolu s tím musíme zjistit, zda máme vůbec právo tyto skripty
vytvářet a spouštět. Smutnou pravdou je, že většina poskytovatelů v oprávněném
strachu používání skriptů nedovoluje. Špatně napsané skripty totiž mohou v
některých operačních systémech snadno a v některých obtížněji narušit stabilitu
a bezpečnost. Většinou vám tedy nezbyde nic jiného, než poskytovatele připojení
přesvědčit, aby vám skripty povolil a případně nainstaloval podporu pro některý
druh skriptů.
Naše první pokusy se skripty však nemusíme provádět na počítači, který je
připojen k Internetu. Vystačíme si s počítačem vlastním. Musíme na něm však
spustit WWW server, který podporuje CGI skripty a některý druh serverem
vkládaných vsuvek. Optimálním operačním systémem pro experimenty i vážnou práci
se skripty je Linux. Jednak v tomto případě pořídíme všechen potřebný software
(operační systém, WWW server, podpora skriptů) zdarma. Navíc je Linux velmi
stabilní a výkonný. Pokud jej máme k dispozici, je asi tou nejlepší volbou.
Pokud pracujeme v prostředí Windows a nechceme jej ani na chvíli opustit,
nemusíme proto ještě zoufat. I pro Windows existuje několik volně šiřitelných
serverů. Nedávno se mezi ně zařadil i server Apache.
Apache byl původně určený pouze pro platformu Unix. Nutno podotknout, že zde si
vydobyl výsadní postavení. Apache je velice výkonný a velmi stabilní server.
Jeho další a velkou výhodou je cena tedy spíše není, protože Apache je k
dispozici zdarma. Server podporuje mnoho moderních technologií. Co je pro nás
však důležitější, umožňuje spouštět CGI skripty a má v sobě přímo zabudovánu
podporu pro SSI. Lze jej také snadno rozšířit o podporu dalších druhů serverem
vkládaných vsuvek.
Instalace serveru Apache v prostředí Windows
Dnes si připravíme půdu pro příští díl seriálu a ukážeme si, jak si
nainstalovat server Apache pro své potřeby v prostředí Windows 95 nebo Windows
NT. Pokud používáte Linux, máte patrně o starost méně, protože většina
instalací již Apache obsahuje.
Apache si je možno stáhnout ze serveru http://www.apa che.org. Před vlastním
stažením je dobré vybrat si zrcadlo serveru, které je rychle přístupné. Jedno z
nich je dokonce v Čechách na serveru SunSite. Pro instalaci budeme potřebovat
pouze soubory apache_1_3b3_win32.exe a apa che_1_3b3_ win32_ext.exe.
První z nich slouží k samotné instalaci serveru. Jedná se o první verzi pro
Windows, která ještě nemá vychytány všechny mouchy. Při instalaci nám
instalační program nabízí instalaci do adresáře x:Program FilesApache.
Spoustu problémů si však ušetříme, když necháme Apache instalovat přímo do
adresáře x:Apache. Všechny ostatní dotazy můžeme bezstarostně odklikat.
Výsledkem bude instalace serveru a přidání odpovídající položky do menu Start.
Po instalaci serveru je vhodbé nainstalovat i dokumentaci. Spustíme soubor
apache_1_3b3_win32_ext.exe.
Po spuštění zadáme cestu k serveru x:Apache a stiskneme tlačítko UnZip.
Nyní můžeme zkusit server spustit. V menu Start vybereme Programy/Apache/Apache
WebServer. Pokud je server správně nainstalován, v okně se po spuštění objeví
text Apache/1.3b3.
Pokud program vydá nějaké z chybových hlášení a skončí, je problém patrně někde
v podpoře protokolu TCP/IP na našem počítači. Pokud protokol TCP/IP nemáme
instalován, musíme jej doinstalovat. Pokud i pak přetrvávají problémy, může
pomoci ruční zadání jména počítače v konfiguračním souboru
x:Apacheconfhttpd.conf. V souboru nalezneme řádku: #ServerName new.host.name
a upravíme ji do podoby: ServerName jméno_našeho_počítače
Konfigurační soubor uložíme. A pokusíme se znovu spustit server. Pokud nám ani
teď náš pokus nevyšel, nezbyde nic jiného, než podívat se do dokumentace, která
je uložena ve formátu HTML v adresáři x:Apachehtdocs manual. Naštěstí je
však instalace většinou bezproblémová. Funkčnost serveru vyzkoušíme nejlépe
tak, že spustíme prohlížeč a požádáme jej o zobrazení dokumentu http://
jméno_našeho_počítače/. Měla by se objevit úvodní stránka serveru Apache (viz
obr. 1).
Nyní ještě uděláme nezbytné zásahy do konfiguračních souborů tak, aby Apache
podporoval serverem vkládané vsuvky SSI. Otevřeme konfigurační soubor srm.conf
a odkomentujeme následující dvě řádky:
AddType text/html .shtml
AddHandler server-parsed .shtml
V konfiguračním souboru začínají komentáře znakem "#"; odkomentováním myslím
smazání tohoto znaku před nějakým konfiguračním příkazem. Soubor uložíme a
otevřeme si soubor access.conf. Nalezneme řádku
Options Indexes FollowSymLinks
a přidáme na její konec slovo Includes:
Options Indexes FollowSymLinks Includes
Konfigurační soubor uložíme a restartujeme server. Nejprve tedy server ukončíme
tím, že se přepneme do jeho okna a stiskneme klávesovou kombinaci Ctrl+C.
Server se ukončí a my jej již spustíme běžným způsobem.
Pokud si budeme se serverem hrát častěji, vyplatí se umístit pro něj zástupce
do skupiny Spustit při startu a u zástupce nastavit, že se má program spouštět
minimalizovaný. Apache se tak automaticky spustí při každém startu systému.
8 0295 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.