Závěrem

Předchozí test jasně ukázal, jak výrazně postoupily digitální fotoaparáty kupředu jen během několika měsíců. Dn...


Předchozí test jasně ukázal, jak výrazně postoupily digitální fotoaparáty
kupředu jen během několika měsíců. Dnes se už nejnovější modely nemohou obejít
bez CCD prvku hodnoceného jako megapixel, tedy bez více než 1 milionu aktivních
snímacích bodů. To se samozřejmě velmi pozitivně projevilo na kvalitě snímků,
které už teď dosahují rozlišení minimálně 1 280 x 960 bodů. Takové rozlišení
plně pokrývá požadavky kladené na snímky uveřejňované na Internetu, zvláště po
nutném zmenšení se detaily ještě lépe prokreslí, a proto vypadají pořízené
obrázky už skutečně výborně.
S kvalitní inkoustovou tiskárnou a při tisku na speciální fotografický, hlazený
nebo nejlépe leštěný papír o rozměrech 9 x 13 cm (nejběžnější formát klasických
fotografií) se u všech přístrojů dá prohlásit, že kvalita snímků bude minimálně
stejná, jako u běžného kompaktu. Přestože se to může zdát jako velmi malá
útěcha, zvláště při pomyšlení na nejméně desetinásobný cenový rozdíl mezi
běžným kompaktem a nejlevnějším digitálem, je velmi dobrým zjištěním, že
kvalitou už digitální fotoaparáty nezaostávají.
Je digitální fotografie levnější?
Poněkud problematičtěji se situace jeví při cenovém porovnání. Zde je ale nutné
k ceně kompaktu klasické konstrukce připočíst náklady, u výpočetní techniky
zvané TCO (Total Cost of Ownership celkové náklady na vlastnictví). Mezi ně
můžeme započítat cenu fotografického materiálu, cenu snímků, které se sice
exponovaly, ale z jakéhokoliv důvodu nejsou použitelné, cenu vyvolání v
laboratoři a následně také cenu za pořízení fotografií. Současně je potřeba
zajistit rozumné podmínky pro archivaci filmů a vyhotovených snímků. U
digitálních fotoaparátů buď předchozí náklady odpadají úplně, nebo jsou alespoň
výrazně redukovány. Nepovedené snímky je možné buď okamžitě, nebo někde v klidu
při prohlížení smazat, karty lze použít opakovaně a zpracovávají se pouze
fotografie kvalitní a bez vad, aniž by bylo třeba nějaký film vyvolávat. Jedině
snad cena pořízení fotografií, tedy v tomto případě vytištění na leštěný papír
do inkoustové tiskárny, je srovnatelná.
"Digitály" přinášejí něco navíc
K digitálním fotografiím se navíc přidávají některé výhody, které nemají ve
světě klasické fotografie odpovídající protějšky. Především jde o zcela snadnou
manipulaci se snímky, bez možnosti je nějak poškodit. Fotografie lze přenášet z
fotoaparátu do počítače, zveřejňovat na Internetu, posílat elektronickou
poštou, kopírovat na diskety, ukládat na jiná média, a to vše bez jakékoliv
ztráty kvality (samozřejmě při zachování určitých pravidel). Další zásadní
výhodou je víceméně neomezená možnost duplikace. Stejně jako můžete opakovaně
vytisknout snímky ve zcela stejné kvalitě, můžete všem obchodním partnerů
obrázky poslat bez obav o to, zda budou všechny fotografie zcela stejné.
Digitální obrázek se snadno upravuje...
Další a pro mnohé tou největší výhodou digitální fotografie je velmi jednoduchá
následná možnost zpracování. A to nejen klasická retuš, tedy odstranění chyb na
fotografiích, ale také možnost koláží, použití v publikacích či reklamních
materiálech apod.
...i archivuje
Když ale odhlédneme od činností směřujících k nějakému uplatnění pořízené
fotografie, stále nám tu zbývá jeden obor, v němž digitální fotografie poráží
tu klasickou systémem K.O. Tím oborem je archivace snímků. U klasické mokré
fotografie jste omezeni na nějaké prostředí příznivé pro pořízené negativy a
jakousi kartotéku. A to je bez použití skeneru a speciálního archivačního
softwaru poměrně dlouhodobá a velmi nepříjemná záležitost.
Naproti tomu digitální fotografie poskytuje rozsáhlé možnosti archivace snímků,
spojené s jejich snadnou údržbou a případným vyhledáváním. Především je možné
fotografie pojmenovat nějakým příhodným názvem. Vzhledem k tomu, že žádný ze
současných operačních systémů není příliš omezen délkou názvu, může to být
pojmenování i jednoznačnější než DOV99IT2.JPG. S úspěchem lze k systematičnosti
využít stromovou strukturu adresářů, která poskytuje dostatek možností k
věcnému i časovému odlišení fotografií.
Velké množství současných grafických programů umožňuje vytisknout také určitý
katalog zmenšených náhledů na snímek spolu s jeho jménem, což se dá použít jako
další nástroj pro zjednodušené vyhledávání pořízených fotografií. A konečně pro
opravdu rozsáhlé fotogalerie nezbývá nic jiného, než si pořídit už dříve
zmiňovaný fotografický archivační software.
Jak nejlépe archivovat snímky
Když už máme fotografie pořízené, pojmenované a nějak hierarchicky utříděné,
nezbývá nic jiného, než jim dát konečnou podobu archivací na nějaké zálohovací
médium. Vzhledem k podstatě fotografií, tedy tomu, že snímky se jednou pořídí a
pak se vždy následně pracuje s jejich kopiemi, je nejlepším způsobem ukládání
vypalování na disky CD--R. Vzhledem k tomu, že vypálená CD se dají přečíst
prakticky na každé mechanice CD-ROM a samozřejmě také DVD, není třeba mít obavu
o to, abychom za několik let měli možnost snímky ještě někdy vidět. Při
vypalování CD je však nutno dát pozor na to, že většinou bývají problémy s
českými názvy adresářů a souborů. Proto je velmi dobré se češtině na CD vyhnout.
Pokud vám ale stačí si obrázky prohlížet pouze na obrazovce počítače, případně
připojeném televizoru, náklady se ještě více sníží. Speciální software určený
pro prohlížení snímků je k dispozici formou shareware, s poplatkem
nepřevyšujícím několik desítek dolarů.
Co dál?
Náš test ukázal, co je dnes na trhu digitálních fotoaparátů k dispozici.
Ačkoliv jsou fotoaparáty stále lepší, lépe se ovládají a také jejich výsledky
jsou stále přesvědčivější, myslím si, že další kvalitativní posuny v oblasti
digitální fotografie nás teprve čekají. Jako nejviditelnější bude zřejmě
radikální vylepšení CCD prvků. Ty dosáhnou rozlišení více než 2 megapixely a
také jejich citlivost se zvýší natolik, že bude možné úspěšně fotografovat i v
noci nebo za jinak výrazně snížených světelných podmínek. Dnešním příkladem
takového fotoaparátu blízké budoucnosti může být Olympus C-2000.
Kvalitní snímky si však vyžádají větší prostor na paměťových médiích, a proto
se bude přecházet ke stále větším kapacitám. 32MB karta se tedy stane
zanedlouho standardem. O to, zda se bude fotografovat na karty SmartMedia či
CompactFlash se finální souboj zřejmě už uskutečnil, a vzhledem k tomu, že i
Olympus, tvrdošíjný zastánce SmartMedií, zřejmě přejde ke kartám CompactFlash,
je o výsledku nejspíš rozhodnuto. Karty CompactFlash zvítězí kvůli
kompatibilitě. Ač to může znít u digitálních fotoaparátu všelijak, i tady se s
ní počítá dost výrazně. U SmartMedia lze totiž použít pouze takové kapacity, na
jakou je stavěn řadič ve fotoaparátu, takže ji nelze libovolně zvyšovat. Tato
omezení jsou zde proto, že ani flash-paměť uvnitř karty není zcela volně
přepisovatelná a řadič musí velmi sofistikovaně rozhodovat, do jakého místa
karty se co zapíše. Naproti tomu karty CompactFlash obsahují speciální řadič už
vestavěný a vůči všem přístrojům, které je mohou používat, se chovají jako
standardní ATA zařízení. Proto by neměl být problémem do jakéhokoliv
fotoaparátu na CF karty použít kartu libovolné kapacity. Je zde sice citelný
cenový rozdíl mezi málo kapacitními kartami SmartMedia a CompactFlash, u
větších jsou však ceny téměř vyrovnané, a proto už není investice do "velké" CF
karty tak velkou ránou pro peněženku.

9 1620 / orn

Jak a kde jsme testovali
Tomáš Bučina, TestCentrum IDG
V našem testu jsme chtěli ukázat, jakých výsledků dosahují digitální
fotoaparáty v praktickém provozu v přírodě. Proto jsme místo studiových
fotografií při umělém osvětlení zvolili fotografování rostlin pod širým nebem.
Fotografii jsme volili tak, aby zachytila nepříjemné situace zvláště pro
digitální fotografii, tedy zejména přechod ze světla do stínu, barevné plochy s
mnoha detaily, průhled větvemi s důrazem na správné ostření autofokusu a
konečně také barevnou věrnost. Vzhledem k tomu, že snímky byly fotografovány
pod slunečním světlem, bez jakéhokoliv dodatečného dosvětlování, nebylo možné
garantovat zcela konstantní osvětlení scény. Z tohoto důvodu je absolutní
světelnost snímku pouze informativní a neměl by na ni být při volbě přístroje
brán zřetel. Naopak prokreslení detailů může být hodnoceno poměrně přísně,
neboť veškeré fotografie byly pořízeny ze stativu, pevně umístěného na jediném
místě. U přístrojů, které umožňují změnu ohniskové vzdálenosti, jsme se snažili
nastavit optiku tak, aby odpovídala přibližně ekvivalentu 35-40 mm na kinofilmu
a aby všechny snímky zachycovaly zhruba stejný prostor.
Fotografovali jsme v Dendrologické zahradě Výzkumného ústavu okrasného
zahradnictví v Průhonicích u Prahy. Za spolupráci bych tedy chtěl poděkovat
Miloši Šnytrovi, řediteli výzkumného ústavu, který velmi ochotně spolupracoval
při realizaci tohoto testu. Návštěva Dendrologické zahrady může být pro vás
vítaným zpestřením nedělního odpoledne, a to zvlášť s ohledem na to, že se
nachází pouhých 5 kilometrů od Prahy (a 200 metrů od nákupní zóny Průhonice-
Čestlice). O tom, že zahrada nabízí úžasné scenérie, se můžete přesvědčit na
ilustračních fotografiích na této a první stránce testu. Abychom byli styloví,
všechny byly pořízeny digitálním fotoaparátem, konkrétně modelem Olympus C-900
Zoom. Fotografovali jsme bez stativu, kvalita snímků byla nastavena na střední.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.