Změnit, či nezměnit zaměstnání?

Nabídky znamenající spoustu peněz a prestiž přišly zhruba v době, kdy udeřil hurikán Katrina. V životě bezpe


Nabídky znamenající spoustu peněz a prestiž přišly zhruba v době, kdy udeřil
hurikán Katrina.


V životě bezpečnostní manažerky vždy přijde doba (a to obvykle častěji než
jednou nebo dvakrát), kdy musí učinit rozhodnutí, zda v současném zaměstnání
zůstat, nebo ne. Tento čas nyní přišel v mém případě právě teď a sama bych
nečekala, že nakonec odmítnu dvě nabídky s šestimístným platem, a zůstanu i
nadále pracovat pro jednu z nejchudších vládních organizací v našem státě.
Moje rozhodování ovlivnilo mnoho věcí, avšak nedávné katastrofy způsobené
hurikány Katrina a Rita mě přinutily hodně přemýšlet o životě - o jeho smyslu,
kvalitě a krátkosti.
I když jsme situováni daleko od měst v oblasti zálivu, která byla postižena
zmíněnými bouřemi, nemohla jsem se celý den odtrhnout od webu CNN a v průběhu
večera pak od zpravodajského TV kanálu. V noci jsem špatně spala, neboť moje
myšlenky bloudily kolem mých příbuzných, z nichž někteří žijí na jihu Floridy
nebo v Texasu, ale nikdo z nich naštěstí nebyl hurikány poškozen či zraněn.
Přesto se však zmíněnými událostmi cítím neustále stresována.
Právě uprostřed těchto týdnů bezesných nocí a vysokého emocionálního stresu se
stalo, že jsem byla kontaktována dřívějším zaměstnavatelem, který chtěl, abych
se vrátila do starého zaměstnání. Následně se pak se mnou spojila jedna místní
firma, k níž se náhodou dostal můj životopis. Dokonce jsem dostala
e-mail od velmi velké společnosti v jiném státě, kde se mnou chtěli hovořit o
pozici ředitele bezpečnosti zodpovědného za nejméně 100 přímých podřízených.
Tyto nabídky znamenaly něco víc než hrst e-mailů, kterou obvykle týden co týden
dostávám od různých konzultačních firem, které vyzvídají, zda nejsem k
dispozici. Ty se objevují proto, že jsem dříve působila jako nezávislá
bezpečnostní konzultantka a můj životopis je tedy stále uložen v mnoha
firemních databázích. Z toho, co mohu vypozorovat, se dá říci, že poptávka po
bezpečnostních profesionálech je stále velmi vysoká.
Mezi tím, v reakci na události související s hurikány, vydal SANS Institute ve
spolupráci s americkým Červeným křížem výzvu pro dobrovolníky z oblasti
bezpečnosti. Většina práce byla soustředěna v hlavním městě. To je pro mě
příliš daleko na to, abych mohla dojíždět jako dobrovolník, ale i tak jsem se
přihlásila v naději, že by moje znalosti mohly v rámci nějaké funkce pomoci.
Skutečně jsem, obklopena vším tím lidským utrpením, které bouře přinesly,
chtěla pomoci situaci ovlivnit.
Sem se tedy soustředily mé myšlenky v době, kdy jsem byla postavena před
rozhodování o své kariéře. Moje mysl jimi byla natolik zahlcena, že jsem se
přistihla, že snad poprvé uvažuji nad tím, že záležitosti ohledně své kariéry
odsunu na později. Myslela jsem na to, jak cenný je čas, který trávím se svou
rodinou, a jak může být tento čas krátký. K čemu jsou peníze, pokud nemáte čas
na ty, které milujete, nebo když oni nemají čas na vás?

Peníze vs. stres
Někteří z vás se možná diví, v čem je vlastně problém. Už jsem v rámci této
rubriky strávila dost času tím, že jsem naříkala na neadekvátní finance, jež
naše organizace věnuje na řešení některých velmi naléhavých bezpečnostních
otázek. A najednou jsem byla v situaci, kdy jsem ignorovala nabídky lepších
pracovních míst s lepším platem i s menším rozsahem rozpočtových omezení.
Zde jsou tedy odpovědi, jež jsem dala sama sobě: Poptávka po profesionálech z
oblasti informační bezpečnosti je vysoká, ale příležitosti, jež jsou dostupné,
často vyžadují hodně cestování, pracovní týdny v rozsahu 60-80 hodin, a přitom
zpravidla obnášejí vysokou dávku stresu, dramatické situace, spoustu
zodpovědnosti a vždy také strach z rozsáhlejšího narušení bezpečnosti, které by
mohlo ovlivnit stabilitu organizace, a tím i ohrozit vaši pracovní pozici. Díky
tomu všemu na vás působí značný tlak. Vždy jsem na to byla připravena, ale to
se mění. Chci v noci dobře spát i bez prášků na spaní. Chci vidět každý večer
svého muže, mluvit se svými dětmi a pozdravit se se sousedy.
V mém současném zaměstnání musím čelit stejným technologickým výzvám a potížím,
s jakými jsem se setkávala v celé své kariéře, ale ne v takovém měřítku a ne v
termínech, které jsou diktovány striktními obchodními lhůtami. Stále se
setkávám se stejnými bezpečnostními problémy, jako je analyzování výstupu ze
systémů IDS (Intrusion-Detection System), zjišťování a ověřování, zda jsou
všechny systémy záplatovány a aktualizovány, nebo prosazování politik a
procedur. Jen netrpím chronickou únavou a nepřibírám díky tomu, že bych musela
jíst každý den v restauraci - a v noci můžu spát ve své vlastní posteli.
Nyní se pomalu učím, jak žít s mnohem menším platem, a pokaždé, když večer s
manželem sedíme a usrkáváme víno, povídáme si a díváme se na západ slunce, si
uvědomím, že jsem učinila správné rozhodnutí, když jsem zůstala.
Jakmile jsem se jednou rozhodla, pocítila jsem úžasnou energii do další práce
na své dnešní pozici. Když jsem na všechny ty nabídky řekla ne, pomohlo mi to
odbourat touhu vrátit se k velkým penězům, úctyhodnému titulu a postavení,
které se k němu vztahují. Přijala jsem projekty ležící na mém psacím stole s
novou dávkou nadšení: školení o bezpečnostním povědomí, plánování obnovy po
havárii, kontrola změn IT zabezpečení, implementace VPN, rozšíření IDS,
zlepšování dovedností personálu.
Téměř jsem zapomněla, kolik tam toho mohu udělat. Práce v oblasti bezpečnosti,
stejně jako v IT, může plynout bez povšimnutí. Běžně známé rčení zní nějak
takto: "Jestliže se nic neporouchá, nikdo si nestěžuje, a jestliže nic
nepřestane fungovat, víte, že děláte opravdu dobrou práci!" Můžu tady toho
hodně zlepšit, a ačkoliv za to nedostanu výplatní pásku s tučnou odměnou a budu
vždy jen malou rybkou ve velkém státním rybníku, vůbec mi to nevadí. Mám
všechno, co v životě potřebuji: lidi, které miluji. Chci s nimi strávit tolik
času, kolik mi jen Bůh dá.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.