Elektronické podávání? Žádná okrajová záležitost

Jakým způsobem se prosazuje elektronické podávání v Česku a jak se na něj dívají uživatelé? Na tyto i další otázky nám odpověděl Vladimír Strnad z firmy PDS.


Jak je na tom ČR v oblasti elektronického podávání?

Domnívám se, že situace je poměrně příznivá. Legislativní rámec je definován již několik let, ČR byla jednou z prvních zemí, které uzákonily „elektronický podpis“ a zrovnoprávnily ho s „vlastnoručním“ podpisem listinné formy dokumentů, legislativně zakotveny jsou i elektronické podatelny, které se již staly nedílnou součástí státní správy. Pojetí legislativy lze označit za správné, protože jasně definuje principy elektronické komunikace, ale není technologicky závislé. Dodavatelům softwarových řešení to umožňuje vyvíjet systémy dle jasných právních mantinelů při zachování možnosti průběžného vývoje.


Co se týče využití v praxi, počty podání prostřednictvím Portálu veřejné správy (PVS) za dobu jeho fungování dosahují desítek miliónů. Když k tomu připočteme dokumenty posílané přímo prostřednictvím elektronických podatelen jednotlivých úřadů, lze situaci hodnotit kladně.

Co za typy dokumentů se nejčastěji podává tímto způsobem?


Z dostupných informací vyplývá, že oblastí s největším uplatněním elektronického podávání je systém ČSSZ, především v části ELDP a přihlášek k nemocenskému pojištění. Od počátku fungování PVS bylo v této oblasti realizováno přes 30 milionů podání. Další významnou oblastí je určitě daňový systém, kde je k dispozici nejvíce „formulářů“ s podporou elektronického podávání.

Na jaké největší problémy uživatelé narážejí a co je odrazuje?

Na základě zkušeností z vlastních projektů vidím dva problémové faktory. Prvním je složitost a časová náročnost získání osobního certifikátu (nutnost dostavit se na určené místo, prokázat totožnost atd.), druhým je zažitá lidská nedůvěra k novým věcem a neochota měnit zažité návyky. První faktor lze v konkrétních projektech omezit „přiblížením“ procesu získání certifikátu k uživatelům využitím mobilních autorit při školeních apod., druhý problém se řeší „sám“ tím, že do firem přicházejí mladší lidé, pro které již tyto věci nejsou neznámé.

Má ČR v tomto ohledu nějaká svá specifika?

Nedomnívám se, že by u nás byla nějak specifická situace. Legislativa od počátku zohledňuje mezinárodní standardy, využité technologie se nijak zásadně neliší. Podmínky v této oblasti považuji za srovnatelné s ostatními státy.

Jak vidíte proces informatizace státní správy u nás v nejbližších letech?

Myslím si, že informatizace státní správy bude v dalších letech zažívat výrazný vzestup. Poklesne nedůvěra k elektronické komunikaci a její využití časem přesáhne klasické formy komunikace se státní správou. V oblasti softwarových řešení neočekávám zásadní proměny, vývoj bude směrovat spíše k efektivnímu využití již existujících možností.


Největší změny se však objeví v legislativě. Zásadně zde zasáhne již publikovaný Zákon 300/2008 o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který vymezuje nový prvek komunikace – datové schránky, a řeší některé dosud problémové procesy (např. jasně definované převzetí dokumentu na straně cílové osoby). Do komunikace uvnitř veřejné správy pak významně zasáhnou změny týkající se „veřejných registrů“.











Komentáře