Zdraví 2.0 – prevence a léčba pomocí sociálních sítí

V boji za lepší zdraví mohou výrazně pomoci i informační technologie. Jsou vhodné nejen pro lékaře, ale také i pro samotné pacienty.

Zdraví 2.0 – prevence a léčba pomocí sociálních sítí


Miliony lidí na celém světě se v tuto roční dobu potýkají s chřipkou. Mohly by jim v jejich boji pomoci sociální sítě a další on-line aplikace? Ve chvíli, kdy vedle vás někdo v autobuse nebo tramvaji kýchne, je téměř jasné, že vás nákaza dříve či později nemine. Zdá se nepravděpodobné, že by vás před ní mohla uchránit aplikace ve vašem chytrém telefonu. Avšak zakladatelé služby Sickweather jsou přesvědčeni o opaku.

Jejich aplikace využívá data ze sociálních sítí. Lidé, kteří se k ní přihlásí, tam mohou nalézt oblasti, ve kterých se jiní označili za nemocné, a mohou se jim tak vyhnout. Jednoduchý příklad demonstruje potenciál Webu 2.0 v oblasti zdravotnictví. Jde o přístup, pro nějž se vžilo označení Zdraví 2.0 (Health 2.0).

Tak jako u konceptu Web 2.0 je i zde základní myšlenkou, že by uživatelé – pacienti měli mít větší přehled a kontrolu nad informacemi, které se jich bezprostředně týkají. Tradiční model zdravotní péče předpokládá, že s osobními záznamy pacienta bude nakládat pouze lékař nebo odborný personál. Doktoři tak fungují jako strážci informací, které podle své vůle rozdávají, nebo si je naopak nechávají pro sebe podle toho, co považují za důležité.

Takový model funguje poměrně dobře, jde-li o akutní péči, kdy např. výsledky krevních testů nejsou k velkému užitku pacienta – laika. Avšak v případě epidemií nebo složitějších chronických onemocnění jsou pacienti vystaveni nebezpečí, že nedostanou vhodně koordinovanou lékařskou péči, protože informace o jejich potížích jsou rozesety po různých pracovištích, a pro lékaře je tudíž těžší udělat si celkovou představu.

To by mohl vyřešit elektronický zdravotní záznam, o který by si pacient pečoval sám. V jistém smyslu to připomíná v Česku nechvalně známou elektronickou zdravotní knížku firmy IZIP, toto zdání však klame. Česká verze nemá ambici vyhovět filosofii Webu 2.0, pacient zůstává více méně stejně pasivním aktérem jako dřív, a to především proto, že IZIP zdravotní knížka nepropojuje pacienty mezi sebou. Nadále prosazuje paternalistický přístup, který hlásá: „Já jakožto lékař vím lépe, co je pro vás pacienty dobré.“

Nejdřív na internet, pak za doktorem
Následující příklad ukazuje, jak koncept Zdraví 2.0 aktivně zapojuje pacienty do péče o jejich vlastní zdraví. Předtím, než nemocný navštíví lékaře, zkontroluje si na internetu, zda jsou jeho zdravotní záznamy aktuální. Než ošetřující lékař dospěje k závěru, pošle pacienta na testy, jejichž výsledky jsou zapsány přímo do jeho elektronického zdravotního záznamu.

Před další schůzkou s lékařem má pacient možnost zjistit si, co pro něj mohou výsledky testů znamenat, jaká diagnóza je nejpravděpodobnější, případně konzultovat své potíže se stejně postiženými, kteří trpí nebo v minulosti trpěli podobnými příznaky. Na další schůzce doporučí pocientovi ošetřující lékař návštěvu specialisty. Nemocný má možnost zkontaktovat jiné pacienty a seznámit se s jejich názory na konkrétní lékaře.

Spolu s ošetřujícím lékařem se pak rozhodne pro určitého specialistu, který dospěje k diagnóze a nastíní mu možnosti léčby. Pacient si může zjistit víc o jednotlivých možnostech, případně upřesnit informace o svém zdravotním stavu, a identifikovat tak potenciální rizikové faktory. Poté, co léčba začne, může nemocný sdílet výsledky s ostatními pacienty. Získává tak sociální oporu od podobně diagnostikovaných lidí.

Se zdravím pomůže i virál
Sdílení a sociální sítě, které jsou základním kamenem Webu 2.0, jsou zásadní i pro rozvoj konceptu Zdraví 2.0. Jsou schopny propojit uživatele se stejnými zájmy, filtrovat relevantní informace, umožňují uživatelům mít přehled o důvěryhodnosti různých zdrojů. Dochází na nich k virálnímu šíření informací a aplikací, což je činí zajímavými pro lékaře i podnikatele. Sociální sítě by se mohly stát mocným nástrojem, jak přimět veřejnost k větší péči o své zdraví.

Tak jako tráví velké množství lidí spoustu času na Facebooku sdělováním informací o své osobě, mohli by svou pozornost a energii věnovat podobnému nástroji, který by se týkal zdraví. Na rozdíl od jiných on-line aplikací, u kterých po určité době dochází k poklesu zájmu uživatelů, by sociální sítě mohly být pravou cestou, jak udržet zájem veřejnosti o problematiku zdraví.

Mezi uživatele sociálních sítí však nepatří jen pacienti, ale i odborníci a vědci. Každá z těchto skupin získala jiné formální vzdělání, ale i koncové uživatele (pacienty) lze chápat jako experty a v souladu s filosofií Webu 2.0 je třeba využít jejich kolektivní zkušenost. Lékař je expertem v identifikování nemoci, pacient nejlépe ví, co cítí.

Existující aplikace se většinou věnují pouze jedné z těchto tří skupin: například weby, jako jsou Ozmosis nebo Sermo, jsou určeny výhradně lékařům. Avšak ideální aplikace odpovídající konceptu Zdraví 2.0 by měla propojovat různé skupiny a podporovat spolupráci mezi nimi.

Zajímavou službou v tomto směru je portál Webicina. Jeho autoři se snaží zpřístupňovat pacientům a lékařům ověřené informace, které se objevily v oblasti sociálních médií. Jde tedy o jakýsi agregační portál, jehož autoři jsou přesvědčeni, že informace týkající se zdraví, kterých je v oblasti sociálních médií obrovské množství, je zapotřebí nějak filtrovat a moderovat. Webicina poskytuje sbírky informací v podobě blogů, podcastů, aplikací pro chytré telefony atd. na konkrétní témata.

Velkým impulzem pro rozvoj konceptu Zdraví 2.0 bylo také masové rozšíření tabletů. Zdá se, že v oblasti zdravotnictví našly velké uplatnění. Pro Apple iPad existuje mnoho aplikací. Příkladem je například Osirix pro zobrazování snímků z ultrazvuku, CT a dalších přístrojů produkujících snímky ve formátu DCM.

Na Youtube je možné zhlédnout video lékařů operujících s pomocí této aplikace. Zajímavé jsou také nároky na funkčnost tabletů z hlediska doktora. Kromě standardních požadavků na výkon a výdrž baterie by měl být vhodný tablet voděodolný, nárazuvzdorný a snadno dezinfikovatelný. Klíčovými jsou však množství a užitečnost existujících aplikací použitelných v oblasti zdravotnictví.

Úvodní foto: © Sergey Nivens - Fotolia.com



Vyšlo v Computerworldu 1/2012
Celý článek i toto vydání lze zkoupit elektronicky








Komentáře