360° bezpečnost Vítejte do světa konvergované podnikové bezpečnosti

Spojení fyzických přístupových systémů s IT bezpečnostními systémy představuje pro podniky a organizace základ efektivního řešení kontroly přístupů, odvracení útoků a zajištění lepší autentizace uživatelů.



Na trhu jsou k dispozici systémy, které monitorují a harmonizují data jak z
fyzických, tak z IT bezpečnostních zdrojů. I když je praktické využití tohoto
systému v rámci společností ještě v plenkách, povědomí pomalu roste, zvláště pak
ve velkých finančních a poradenských společnostech, ve vládním, zdravotnickém a
komunikačním sektoru a v oblasti intelektuálního vlastnictví.
Výsledné konvergované systémy nejen zjednoduší oprávněný přístup, ale zároveň
výrazně zvýší úroveň bezpečnosti tím, že v reálném čase budou schopny porovnat
fyzikální a virtuální údaje a včas tak rozpoznat možné nebezpečí.
Takové systémy mohou například spustit poplach v případě, že někdo používá váš
počítač, ale vy nejste fyzicky přítomni v budově. Mohou vám znemožnit přístup či
odchod, pokud jste se připojili během jedné hodiny do dvou budov, vzdálených od
sebe i několik desítek kilometrů. Mohou automaticky smazat data na mobilních
zařízeních, která se dostala z předem nastavené oblasti a o nichž lze
předpokládat, že byla zcizena. Budou rovněž zaznamenávat podezřelé chování a
usnadní tím budoucí analýzu či kriminální stíhání.
Dokážete-li integrovat identifikaci potenciálního anomálního chování, můžete
lépe použít integrovaný přístup k danému riziku a tím dát společnostem
exponenciálně lepší možnost odvracet útoky.

Autentizace: přístupové oprávnění pro celý podnik
Základním stavebním kamenem vize konvergované bezpečnosti – a jednou z jejich
největších výhod – je možnost poskytnout zaměstnancům jediné přístupové
oprávnění jak pro fyzický, tak pro on-line přístup. Unifikovaný autentizační
prvek představuje pro uživatele pohodlné, přesto snadno centrálně spravovatelné
a sledovatelné řešení uživatelských identit a oprávnění.
Řešení použitelné pro celou společnost může mít podobu smart karty nebo
kombinace smart karty a biometriky. Napsat javovský applet pro smart kartu,
kterým odemknete dveře a přihlásíte se do sítě, není tak složité. Když přijdete
ke dveřím, prostě se otevřou a než dorazíte k počítači, bude zapnutý a na jeho
obrazovce poběží vámi požadované aplikace.
Problém je však v detailech. Existuje množství rychle rostoucích, ale
nepropracovaných řešení autentizačních sad a velké podniky mají problém vyvinout
kontrolní proces, který by zajistil, že určitá osoba je tím, za koho se její
přístupová karta vydává.
Organizace musí dělat kompromisy, například mezi silnou vícenásobnou autentizací
a použitelností. Metody biometrické autentizace (jako analýza otisků prstů) jsou
stále populárnější, ale mají i své nevýhody. Smart karty, které dokáží
kombinovat starší metody (jako je magnetický pásek) se silnější autentizací na
mikročipu, jsou stále drahé, většinou nestandardizované a lze je snadno odcizit.
Jiné technologie, jako například RFID (RF identifikace) a GPS, se v oblasti
autentizace stále pouze začínají prosazovat.
Pokud se rozhodnete odejít na toaletu, musíte vyndat kartu ze čtečky v počítači
a odpojit se od sítě. Pokud byste totiž nepotřebovali kartu k otevření dveří na
toaletu, necháte ji bez dozoru vloženou v počítači a celý bezpečnostní systém je
zbytečný. Je třeba, aby se systém podobal klíčům – bez klíčků od auta z práce
neodejdete, protože byste prostě nenastartovali a neodjeli domů.
Dalším problémem jsou role v organizaci. Dokáží organizace správně spravovat
centralizovaný přístup? Technologie není nejtěžší částí tohoto problému. Tím je
nastavení mechanismu sběru dat a správný personál pro správu systémů a databáze.
Zajistit, aby se investice do integrace vyplatily, vyžaduje celkové přijetí
systému. ROI běžně není pouze o fyzickém a síťovém přístupu. Obsahuje rovněž
biometriku, jako mocný technologický nástroj autentizace napříč řadou systémů, a
smart karty, používané nikoli pouze pro bezpečnostní systémy, ale i pro jiné
účely, například pro platby, prodeje, přístup do kaváren a pro parkování.
Sledování a porovnávání
Po zavedení celopodnikového přístupového oprávnění bude základem vize
konvergované bezpečnosti schopnost v reálném čase porovnávat a analyzovat data o
fyzickém a IT přístupu. Jen tak lze včas reagovat a zabránit neautorizovaným
událostem a útokům.
Dříve než organizace dokáže implementovat systém sledování a reakcí na činnost
svých zaměstnanců, musí vyvinout přijatelnou sadu politik, jež je třeba vložit
do enginu práv hlídajícího sběr dat, analýzu vzorů chování, detekci anomálií a
archivaci. Jako většina bezpečnostních systémů, i konvergované systémy udělají
pouze to, co jim nastavené politiky nakáží. Například problém odpovědi na
incidenty je vždy ošidný. Konvergovaný systém může vyvolat určité automatické
odpovědi na zjevný kombinovaný fyzický a počítačový útok, například nahrání
videozáznamu pro možnost budoucího použití.
Většina incidentů vyžaduje eskalovaný přístup založený na nastavení politik a na
lidech.

Propojení fyzických systémů
Všechny výhody konvergované bezpečnosti (autentizace), výkonnější přístupová
oprávnění a lepší detekce hrozeb – předpokládají, že brány pro fyzický přístup
do organizace jsou založeny na IP a dokáží sdílet data po síti, což není vždy
pravda. Zařízení jako zámky, čtečky karet a monitorovací kamery bývají zpravidla
založeny na proprietárních systémech a protokolech a málokdy bývají upgradována.
To se s přechodem podniků k ekonomičtějšímu sdílení digitálních infrastruktur
pomalu mění.
Odvětví se stále více obrací k otevřeným protokolům, protože zákazníci chtějí
být schopni sdílet data na podnikové úrovni napříč celou organizací. I když
systémy pro fyzický přístup používají čím dál častěji otevřené protokoly jako
jsou LDAP či SQL databáze, jejich softwarové ovládací prvky, zvané panely, jsou
stále ve velké míře proprietární a není snadné je propojit s jinými systémy.
Největší výzvou je nedostatek standardů. Výrobci panelů spolu nespolupracují,
vznikají průmyslové skupiny založené za účelem vývoje společných API pro činnost
fyzických systémů, včetně správy uživatelských oprávnění a privilegií. OSE
působí v rámci organizace Security Industry Association, která vyvíjí způsob
modelování dat pro kontrolu přístupu pracovních skupin, jež čelí stejným
problémům. Jenže na takový standard si ještě budeme muset počkat.
Dalším problémem je, že po zapojení brány fyzického přístupu k IP protokolům se
tato brána stává zranitelnější. Tyto systémy jsou zranitelné vůči identity
spoofingu a session hijackingu. Nepřející osoba může na dálku sledovat váš
prostor prostřednictvím vaší vlastní kamery a ani o tom nebudete vědět. Nedávno
se stal případ, kdy systém fyzického přístupu běžící na databázi Microsoft SQL
byl infikován SQL Slammerem, který částečně uzavřel systém a zabránil
administrátorům přidávat či ubírat povolení k přístupu uživatelů.

Most přes kulturní rozdíly
Poslední kousek skládačky konvergované bezpečnosti představuje motivace
zaměstnanců, starajících se o bezpečnost fyzického přístupu a sítě, aby správně
spolupracovali. Člověk, který má za úkol chytat hackery, má jiné zkušenosti a
znalosti než ten, který má za úkol chytat chlápka, co leze přes plot.
Boj o to, kdo se bude starat o správu identit, zatím nevypukl. Ani jedna ze
stran se nechce vzdát práva na vlastnictví a správu povolení k přístupu. Obě
strany vzájemně získávají čím dál větší úctu a stále více sdílejí stejnou
infrastrukturu a spoléhají na sebe navzájem. V podstatě je to tak, že IT
bezpečnostní zaměstnanci musejí spoléhat na fyzickou ochranu své infrastruktury.
Nejhorší noční můrou bezpečnostního manažera je, že mu někdo dá do skříně s
vedením bezdrátové síťové zařízení.
Zda a za jak dlouho se vize konvergovaných systémů pro ochranu fyzického
přístupu a IT bezpečnosti stanou ve velkých podnicích realitou, stále nedokážeme
odhadnout. Již dnes se však kousky skládačky spojují dohromady a vize nabírá
zřetelnějších obrysů – od smart karet a korelačního softwaru až po přístupové
systémy a dohlížecí zařízení založená na IP protokolech.
Jedna věc se však pravděpodobně nezmění ani ve světě konvergované bezpečnosti.
Neexistuje dokonalý systém. Podle toho by se měli zařídit i IT manažeři.
Důležité je na obou bezpečnostních stranách zaměstnávat dobře vyškolený,
kompetentní tým. Tito lidé by neměli být outsourcováni, je třeba, aby byli firmě
oddáni a musí za to být dobře ohodno-
ceni. 05s0059/jp o

Biometrický koktejl
Biometrika se stává součástí systémů konvergované fyzické a IT bezpečnosti.
Biometrická zařízení měří individuální lidské znaky jako například otisky prstů
či sítnice, avšak dodnes si nezískaly pozici jediného a samostatného
autentizačního řešení, a to kvůli známým slabým stránkám. Biometrika se však
dnes opět dostává do středu pozornosti, a to jako doplněk smart karet a hesel,
které mohou být za účelem neautorizovaného přístupu do fyzických prostor či
virtuálních systémů ukradeny či zfalšovány.
Biometrika nabízí oproti smart kartám jednu výhodu, a tou je pohodlný způsob
použití. Je snadnější přiložit prst k senzoru než vytahovat smart kartu a
projíždět jí čtečkou. V citlivých prostředích organizace stále častěji používají
biometrickou autentizaci.
Techniky individuální biometriky, jako skeny dlaně, duhovky či prstu, mají svá
slabá místa a jedním z nich je relativně snadný spoofing. Můžete například
vytvořit želatinový odlitek otisku prstu a za určitých podmínek s ním snímací
senzor podvést.
Biometrika není však zcela bezpečná. To není žádné tajemství. Nejsnadnějším
způsobem, jak obelstít biometrickou autentizaci, je získání digitální kopie
biometrického vzoru a její vsunutí do sítě za senzorem. Další problém
biometrické kontroly je fakt, že ke správné činnosti potřebuje ideální
prostředí. Sken geometrie tváře lze například pořizovat i na dálku, ale musí být
prováděn pod určitými úhly a za dodržení určité úrovně osvětlení. Aby většina
biometrických systémů fungovala, musí být osobní data uživatele předem bezpečně
zadána do databáze.
V každém autentizačním schématu narážíme na jednu otázku: Můžeme si být jisti,
že autentizace byla vydána na základě pravdivých údajů?
Biometrika bude v oblasti podnikové autentizace za smart kartami zaostávat – s
výjimkou přísně střežených prostor – alespoň do doby, než prokáže
životaschopnost a škálovatelnost toho-
to konceptu řada velkých projektů v čele s nedávno ohlášeným plánovaným
projektem kontroly na hranicích USA, který má stát 10 miliard dolarů. Očekává
se, že biometrika časem splní dlouho očekávané sliby a stane se třetím pilířem
téměř dokonalého identifikačního testu, který se bude skládat z něčeho, co
uživatelé mají, z něčeho, co vědí a z něčeho, čím jsou. Nakonec se biometrika
stane jedním z nejsilnějších a nejbezpečnějších způsobů autentizace, ale pouze v
kombinaci s jinými metodami. Nebude stačit pouze přiložit prst a vejít.

Nejlepší postupy pro unifikovanou bezpečnost
Při úvahách o zavedení konvergovaných systémů fyzické a IT bezpečnosti by měly
organizace vzít v úvahu rady odborníků.
n Mějte jasný strategický plán, včetně cílů a očekávání od zavedení systému.
n Stanovte si jasný seznam firemních politik, který vám pomůže při zavádění
systému
– promyslete způsoby monitoringu, utajení, reakcí, archivace atd.
n Ke zvládnutí správy identit a přístupových práv je třeba implementovat celý
vnitropodnikový proces, nestačí mít k dispozici technologie.
n Jasně definujte procesy spolupráce týmů odpovědných za fyzickou ochranu
a ochranu IT systémů, které musí spolupracovat.
n Proveďte vědomé kompromisy mezi uživatelskou přívětivostí a účinností
autentizace,
podle úrovně požadované bezpečnosti a možnosti rizik. Kde je to možné, použijte
vícenásobnou autentizaci.
n Použijte metodu autentizace, kterou zvolíte, například smart karty, na
maximálně
možném množství aplikací, čímž nejlépe využijete vložené náklady.
n Centralizujte správu přístupů a identit. Propojte systém správy identit se
systémy
lidských zdrojů.
n Ujistěte se, že všechny nové prvky infrastruktury fyzické bezpečnosti
podporují
standardy a IP protokoly.
n Sestavte dlouhodobý plán zavedení a dlouhodobé kontrakty s prodejci, včetně
správy a upgradů.

Příklad z praxe

Když Delawarská státní univerzita provedla koncem 90. let hloubkovou kontrolu
bezpečnostních systémů, neměla z toho, co zjistila, radost. 1 800 studentů
používalo více hesel, platných pro různé univerzitní IT systémy. K dispozici
měli změť identifikačních a přístupových karet do knihoven, kolejí, knihkupectví
a kaváren. Správci univerzitní sítě čelili přístupovým problémům a častým
krádežím či zneužití identifikačních prostředků.
Zodpovědní pracovníci se rozhodli tento bezpečnostní problém řešit pomocí jediné
přístupové karty, platné pro celý areál univerzity, kterou lze spravovat a
sledovat centrálně. V roce 2002 tedy univerzita ve spolupráci se společností
Siemens uvedla tzv. DSU kartu, obsahující fotografickou identifikaci, čárový
kód, magnetický pruh, radiový čip a mikroprocesor.
Krádeže karet klesly o 20 procent a díky jednotnému a centralizovanému systému
lze okamžitě odříznout přístup karty jak do chráněných prostor, tak i do
počítačových sítí.

Ještě větší bratr?

Ve známém románu George Orwella 1984 neustále hlídají sledovací zařízení občany
Oceánie a Velký bratr kontroluje každý jejich pohyb. Orwell se možná spletl o 20
let, ale většina jeho vizí je nyní, s příchodem propojených systémů chránících
fyzickou a IT bezpečnost, téměř bezprostředně na hranici reality.
Vezměme si například síťově ovládaný elektronický zámek na dveřích, který
zaměstnancům umožňuje přístup nastavený podle jejich identity a úlohy, kterou v
rámci přednastavených politik a pravidel vykonávají. Stejný zámek by teoreticky
nemusel pouštět lidi ven, dejme tomu až do konce směny. Nebo si představme
kombinaci bio-
metrických senzorů a dohlížecích kamer, které dokáží sledovat každý váš pohyb v
budově a vytvořit kompletní obraz vašeho chování, včetně chování v rámci sítě.
Přeháníme? Možná, ale jak se budou využívat data posbíraná v rámci
konvergovaných bezpečnostních systémů? Jen málo firem je ochotno veřejně hovořit
o způsobech, jak pracují jejich konvergované fyzické a IT bezpečnostní systémy.
Bojí se, jak by jejich zaměstnanci tyto systémy vnímali a zda by neměli obavy,
že jsou všechny jejich pohyby zaznamenávány a v reálném čase sledovány.
Otázky týkající se ochrany soukromí jsou spojeny i s veřejným vnímáním a
legislativou. Tato oblast vždy hraničí s občanskými svobodami. Například
společnosti působící ve Skandinávii musí podle zákona mazat data týkající se
přístupových aktivit zaměstnanců do 30 dnů od pořízení.
Ve Spojených státech se zastánci ochrany soukromí po událostech 11. září mírně
stáhli do pozadí. Postupně se však situace uklidňuje. Některé typy podniků, jako
například farmaceutické a zdravotnické firmy, však mají povinnost sbírat
informace o aktivitách svých zaměstnanců. Ve většině společností není monitoring
vnímán tak kriticky. Například ve skladu asi není nutné tolik sledovat, kde
všude se pohybují řidiči vysokozdvižných vozíků.
Mezi jiná řešení ochrany soukromí zaměstnanců patří ukládání biometrických dat
na smart karty místo do centrálních databází a omezení přístupu k určitému typu
dat.
Na delawarské univeriztě například platí vedle přísných, veřejně publikovaných
bezpečnostních pravidel i omezení přístupu IT zaměstnanců k informacím o pohybu
studentů po univerzitních prostorách. Tyto informace jsou skladovány odděleně.










Komentáře