Heslo v lidském uchu

Lidské ucho nejenom slyší okolní zvuky, ale vydává i své vlastní, i když k jejich detekci je třeba citlivý mikrofon. Vědci doufají, že zvuky ucha by mohly být pro člověka podobně jedinečné jako otisk prstu.


Zloděj identity zatelefonuje do banky a žádá zde o převod peněz z účtu své oběti. Pokud nejde o typ kriminality, kdy zrovna drží své oběti u hlavy pistoli, povede hovor sám s telefonech u ucha. Na scéně je přitom nová možnost, jak takového podvodníka odhalit.

Pracovník banky nechá svůj telefon vydat určitý impulz a z odpovědi zjistí, zda hovoří opravdu s vlastníkem účtu. Takovou identifikaci by mohla umožnit nová biometrická metoda. Lidské ucho totiž nejenom slyší okolní zvuky, ale vydává i své vlastní, i když k jejich detekci je třeba citlivý mikrofon. Tyto zvuky se označují jako „otoacoustic emissions“. Vznikají pohybem hlemýždě (orgán s kůstkou ve vnitřním uchu), přesněji jeho vláskových buněk, které se chvějí jako reakce na vnější zvuk. Tyto vibrace jsou pak převáděny na elektrické signály v ušním nervu, což je podstatou sluchu. Paradoxně s sebou ale slyšení nese i produkci vlastních zvuků. Stephen Beeby z britské University of Southampton uvedl, že je tomu tak proto, že ucho přijímané zvukové vlny i přímo aktivně zesiluje, aby se citlivost sluchu zvýšila.

„Otoacoustic emissions“ byly předpovězeny už v 40. letech, jejich existence byla dokázána ale až v 70. letech s příchodem citlivějších mikrofonů. Zpětné zvukové vlny mají různou amplitudu a frekvenci mezi 0 a 5 kHz. Pokud jsou slabší, signalizuje to obvykle nějaký problém ve vnitřním uchu, takže podobná metoda se již používá k testu sluchu u novorozenců.

Vědci doufají, že zvuky ucha by mohly být pro člověka podobně jedinečné jako otisk prstu. Zvuk, ideálně série ťuknutí, by mohl vyvolat různé zpětné zvukové vlny podle tvaru ucha konkrétní osoby. Odtud je už krůček k myšlence na využití v biometrii. V laboratorních pokusech jsou výsledky údajně nadějné, je ale otázka, zda to může spolehlivě fungovat i v reálném světě plném zvukového šumu. Odezvu údajně může narušit i opilost, některé léky nebo mechanické nečistoty v uchu. Signál by se nakonec mohl měnit i s věkem – zatím se neví, zda vydrží stejný tak dlouho jako třeba otisk prstu. Bude třeba předejít falešným poplachům; podvodník by sice těžko mohl napodobit cizí signál, ale s autorizací by měl problémy i oprávněný uživatel.

Pokud by ale metoda přesto byla dostatečně spolehlivá, mohly by mobily i všemožné telefonní sety začít dodávat s ultracitlivými mikrofony. Daly by se tak zjednodušit identifikační procesy v call centrech i třeba při telefonním bankovnictví. Mobily by mohly být nastaveny tak, aby nenechaly telefonovat nikoho jiného než svého vlastníka, čímž by opadla motivace k jejich krádežím.

 

Zdroj: New Scientist

Obrázek: Licence GFDL, zdroj Wikipedia, výřěz, otočeno. Ucho + jeho anatomie na Wikipedia.cz.

 











Komentáře