Antispamový zákon a jeho užití v praxi

Bezesporu každý uživatel internetu má zkušenosti s nevyžádanou poštou, která někdy doslova zaplavuje jeho e-mailovou schránku. Pro nevyžádanou poštu se používá označení spam. Provozovat spamming znamená zaplavovat internet mnoha exempláři jedné a téže zprávy, ve snaze vnutit ji lidem, kteří by jinak podobnou zprávu přijmout vůbec nechtěli.



Většinu spamu tvoří obchodně zaměřené nabídky, často jde o nabídky pochybných
produktů, o rychlé zbohatnutí či pololegální služby. Odesílatele přijde
rozeslání takovýchto zpráv velmi lacino – většinu nákladů totiž platí příjemci a
poskytovatelé přenosových služeb. Od září tohoto roku je v účinnosti zákon č.
480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti neboli, také tzv.
antispamový zákon, který danou problematiku upravuje. Antispamový zákon (dále
jen „zákon“) se ale nevztahuje pouze na spam. Cílem tohoto článku je tuto normu
čtenářům představit a objasnit některé interpretační problémy, které se již v
praxi vyskytly.

Nevyžádaná obchodní sdělení a spam
Bojovat proti spamu lze jak způsoby technickými, např. tzv. filtrováním zpráv,
kde na základě určitého nastaveného „filtru“ do schránky nebudeme pouštět určité
typy e-mailů, které vykazují shodné znaky, nebo také lze bojovat způsobem
legislativním, kdy se spam (resp. nevyžádaná obchodní sdělení) právně definuje a
zakáže. Zákon reguluje nevyžádanou elektronickou inzerci a povoluje zasílat
obchodní sdělení pouze podle takzvaného systému opt-in, tedy pouze s výslovným
souhlasem adresáta. Nevyžádaná obchodní sdělení zákon zakazuje. Zákon tedy
nezakazuje rozesílání spamu obecně, ale pouze rozesílání tzv. nevyžádaných
obchodních sdělení. Nevyžá-
dané obchodní sdělení je kategorie užší než obecná kategorie „spam“, protože
spam samo-
zřejmě může zahrnovat i e-maily, které s podnikáním nemají nic společného. Zákon
definuje obchodní sdělení jako všechny formy sdělení, určené k přímé či nepřímě
podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby, která
vykonává regulovanou činnost nebo je podnikatelem. Za obchodní sdělení považuje
zákon též reklamu. Zákon dále vymezuje pojem obchodní sdělení i negativně, když
stanoví, co se za obchodní sdělení nepovažuje. Za obchodní sdělení zákon
nepovažuje údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či
právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresu elektronické
pošty. Tedy jinými slovy, pokud podnikatel např. změnil adresu nebo telefonní
číslo či e-mail a informuje o tom své klienty nebo zákazníky prostřednictvím
e-mailu, nebude se jednat o obchodní sdělení a nebude potřebovat k rozeslání
takového e-mailu souhlas adresátů. Dále zákon stanoví, že zasílání obchodních
sdělení (tedy se souhlasem adresáta) ve formě e-mailu je zakázáno, pokud:
• takové sdělení není zřetelně a jasně označeno jako obchodní sdělení,
• skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace
uskutečňuje, nebo je zasláno bez platné adresy, na níž je možno zaslat informaci
o tom, že si adresát nepřeje, aby mu byla obchodní sdělení dále zasílána.

Reklamní patičky provozovatelů freemailů
V případě, že se jedná o e-mail (SMS zprávu), určený konkrétní osobě s
konkrétním soukromým obsahem, k němuž je provozovatelem
freemailu (mobilním operátorem) připojena reklama, nejedná se o porušení zákona,
protože reklamní patičky vkládané do e-mailů nesplňují definiční znaky
obchodního sdělení ob-
sažené v zákoně. Obecně tedy platí, že poskytovatelé e-mailu (freemailové
služby), kteří vkládají do pošty reklamní sdělení (není rozhodné, zda při
odeslání nebo přijetí e-mailu), jednají v souladu se zákonem (tedy zákon
neporušují), pokud jsou splněny současně tyto dvě podmínky:
• obchodní sdělení je jasně označeno jako obchodní sdělení a je také jasně
odlišeno od textu zprávy – e-mailu
• a v obchodních nebo jiných podmínkách uživatel e-mailu předem (tedy před
přidělením e-mailu) jednoznačně vyslovil souhlas s takovouto praktikou.

Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb a webhosting
Zákon se ale nezabývá pouze nevyžádanými obchodními sděleními, ale reguluje i
jiné dosud problematické oblasti internetu a jeho využívání. Zákon upravuje
odpovědnost poskytovatele služeb informační společnosti (providera) za obsah
informací poskytovaných na internetu. Zákon jasně říká, že provider není
odpovědný za obsah cizích webových stránek, jejichž umístění na svém serveru
zajišťuje, a nemá tedy povinnost jejich obsah aktivně monitorovat. Pokud se však
prokazatelně dozví o protiprávní povaze obsahu stránek (například dětská
pornografie, stránky s fašistickým obsahem apod.), je jeho povinností stránky
odstranit, respektive znepřístupnit.
Telemarketing a zákon
Často se stává, že různé společnosti volají svým potencionálním zákazníkům a
nabízejí jim různé služby (tzv. telemarketing). Zákon se vztahuje i na
telemarketing. Tento zákon neupravuje totiž pouze prostředí internetu, ale je
tzv. technologicky neutrální, tedy se vztahuje na všechny služby elektronických
komunikací. Z toho plyne, že zahrnuje i nevyžádanou komunikaci prostřednictvím
hlasové služby – telemarketing. Provozování této služby pro šíření obchodních
sdělení je povoleno pouze na základě předchozího prokazatelného souhlasu
adresáta služby.

Pokuty a sankce
Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním zákona je Úřad pro ochranu
osobních údajů, který může za porušení zákona stanovit (tedy za zasílání
nevyžádaných obchodních sdělení) sankci až do výše 10 000 000 Kč. Právnická
osoba za správní delikt ovšem nebude odpovídat, pokud prokáže, že vynaložila
veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení povinností podle zákona
zabránila. 04s0039/jp o

JUDr. Bohumír Štědroň je odborníkem na právo IT; Mgr. Martin Plíšek zastává
funkci ředitele legislativně právního odboru MIČR.

Příklady z praxe

• Vztahuje se zákon i na nevyžádané e-maily, propagující nějakou politickou
stranu, hnutí nebo ideologii?
Zákon se vztahuje pouze na nevyžádaná obchodní sdělení, která jsou v zákoně
přesně definována. Zákon se nevztahuje na sdělení, která nemají obchodní povahu,
jako jsou např. sdělení náboženského a politického charakteru.

• Společnost změní své telefonní číslo a napíše v tomto smyslu svým dodavatelům
e-mail. K zaslání e-mailu však nemá souhlas druhé strany. Poruší tak zákon?
Za obchodní sdělení obecně není zákonem považováno telefonní číslo, e-mailová
adresa, fyzická adresa, ale ani URL adresa webových stránek. Za nevyžádané
obchodní sdělení rozhodně nelze považovat zprávu o změně telefonního čísla,
sídla nebo e-mailové adresy společnosti.

• Mohu rozeslat nabídku e-mailem s tím, že v ní přesně označím, že se jedná o
obchodní nabídku a uvedu kontakty na naši společnost, aniž bych měl předem
souhlas adresáta? Nebo musím takový souhlas mít?
Označit e-mail jako obchodní sdělení nestačí. Šířit obchodní sdělení bez
souhlasu adresáta je jednoznačně zakázáno. Souhlas tedy je třeba mít, a to ještě
před odesláním obchodní nabídky.

• Pokud mám souhlas adresáta, musím respektovat ještě další pravidla pro
odeslání reklamní nabídky?
V případech, kdy je udělen souhlas adresáta, můžete zasílat obchodní sdělení.
Musíte však zprávu označit jako obchodní sdělení, nesmíte utajovat totožnost
odesílatele a zpráva nesmí být zaslána bez platné adresy, na kterou může adresát
přímo zaslat informaci, že si nepřeje, aby mu byly obchodní informace nadále
zasílány.

• Mohu reklamu bez předchozího souhlasu poslat na obecnou firemní adresu
info@domena.cz?
Zákon chrání shodně e-mailové schránky typu info@domena.cz určené právnické
osobě jako emailové schránky fyzických osob. Ani na firemní adresy nelze bez
předchozího souhlasu obchodní sdělení posílat.

• Zájemce o byt zveřejnil v novinách inzerát ve znění „hledám byt o velikosti X,
můj e-mail je Y“. Dopustí se realitní kancelář, která takovému zájemci pošle
svou nabídku e-mailem, porušení zákona a riskuje pokutu až 10 milionů Kč? Nemá
totiž prokazatelný souhlas druhé strany k tomu, aby jí zaslala
e-mail.
Jestliže občan zveřejní svůj inzerát, že hledá byt, lze to považovat za souhlas
se zasíláním obchodních sdělení. Pokud si jej realitní kancelář archivuje, stává
se tento souhlas prokazatelným. Zasílání nabídek bytů je tedy vyžádaným
obchodním sdělením do doby, než adresát jejich další zasílání odmítne.

• Jak je to s upozorněním například mobilních operátorů formou SMS zpráv na nové
služby a nové tarify?
Zda se jedná o nevyžádané obchodní sdělení, závisí na tom, zda klient
konkrétního mobilního operátora při podpisu smlouvy (příp. akceptací obchodních
podmínek) souhlasí s tím, že bude adresátem podobné obchodní nabídky.










Komentáře