Hackeři v sukních

Když se řekne „hacker“, vybavujeme si jaksi stereotypně muže. Jak nám ale historie ukazuje, také „něžnější pohlaví“ má v této oblasti zastoupení. A rozhodně ne slabé – jak kvantitou, tak kvalitou.

Hackeři v sukních


Jednou z prvních žen (ne-li vůbec první), které se mohly pyšnit titulem „hacker“, byla Jude Milhonová z USA (známá též pod pseudonymem St. Jude).

Programátorkou se tato dáma stala už v roce 1967, takže byla pamětnicí prvních verzí internetu. Když objevila možnosti hackingu, stala se jeho vášnivou zastánkyní.

Tvrdila totiž, že hacking v jakékoliv podobě není nic špatného a že představuje maximální využití možností softwaru. („Hacking je metoda obcházení limitů, ať daných vládou, systémem, osobností nebo zákony fyziky.“)

Intenzivně bojovala proti názoru, že jde o kriminální akt. Jen připomínáme, že v sedmdesátých letech byla široká debata o tom, jak počítače a průniky do jejich systémů vnímat.

To, co dnes bereme za rozhodnuté, se tehdy teprve usazovalo a zastánci i odpůrci obou názorů se pochopitelně snažili, aby byl obecně akceptovaný jejich pohled na hacking.

Milhonová každopádně nelenila a založila skupinu Cypherpunks (nezaměňovat ale s jiným známým hackerským uskupením Cyberpunks), v níž se podílela na vývoji celé řady hackerských nástrojů nebo technik útoku.

Později se zaměřila na osvětu, napsala celou řadu knih. V roce 2003 v 64 letech pak podlehla rakovině.

Jednou z dalších průkopnic byla Susan Headleyová, které ovšem spíše než o vize šlo o osobní prospěch. Původně prostitutka se dostala v devatenácti letech (1978) ke komunikačním systémům a objevila v sobě cit pro jejich překonávání.

O dva roky později už vytvořila gang s Kevinem Mitnickem (v té době vystupujícím pod přezdívkou Condor) a Lewisem de Payem (Roscoe). Když byli o další dva roky později dopadeni, Headley své parťáky výměnou za beztrestnost zradila.

Poté se hackingu zřekla, v Las Vegas se stala profesionální hráčkou pokeru a ještě později vstoupila do politiky.

 

Hackerka proti pornu

V osmdesátých letech pak na scénu vstupuje Natasha Grigoriová, která vytvořila jeden z prvních webů pro amatérské programátory a hackery.

Poté, co se silně rozmohl internet a negativní dopady z něj plynoucí, rozhodla se založit komunitu bojující proti dětské pornografii a web antichildporn.com (známý též jako ACPO, Anti-Child Porn Organization).

Vyvinula celou řadu sofistikovaných technik pro odhalování pedofilů a jejich komunikačních kanálů: například software pro sběr dat z desítek tisíc webů a sledující toky dat. Získané informace – údajně šlo o tisíce pedofilů - pak předávala jako na zlatém podnose policii.

Grigoriová intenzivně bojovala také proti kybernetickému sexu, protože na internetu převažoval mužský element a právě ženy brala jako ponižované. Jak si ale jednou posteskla, nejvíce jí tuto práci komplikovaly právě ženy, které na hru přistoupily a nabízely mužům na webu „povyražení“.

Nejvíce ji prý štvalo, když tak činily právě na jejích diskuzních fórech a v chatovacích místnostech. V listopadu 2005 podlehla vážné nemoci.

Psal se rok 2004, když se zdravě naštvala Belgičanka Kimberley Vanvaecková, v kyberprostoru známější pod přezdívkou Gigabyte. Namíchly ji poznámky některých mužů o vztahu žen a počítačů.

Trnem v oku se jí stal zvláště Graham Cluley ze společnosti Sophos, čímž se vůbec netajila. Ve všech počítačových virech, které následně vytvořila, pro něj totiž zanechala vzkaz.

Šlo například o rodiny virů Coconut, Sahay, Sharp, Quis nebo YahaSux. Zatímco většina útoků je vedena snahou o finanční prospěch nebo získání informací, viry od Gigabyte se vyznačovaly něčím jiným: právě likvidací citlivých informací.

Vanvaecková tak chtěla dokázat, že ženy jsou v informačních technologiích mužům rovnocenným partnerem. Přestože své výtvory dělala jen jako studijní vzorky, našli se pochopitelně tací, kteří je následně zneužili ke skutečným útokům.

To Gigabyte nakonec přivedlo až do soudní síně, kde jí hrozily až tři roky vězení a pokuta 100 tisíc eur. Nakonec odešla jen s podmínkou a probačním dozorem.

 

Ruska v americké bance

Kristina Vladimirovna Svěčinskaja z Ruska původně studovala ve Stavropolu, ale po smrti otce se rodina dostala do finančních problémů. Využila proto program Work and Travel a pokračovala na vysokých školách v Massachusetts a New Yorku.

Jenže už po roce pobytu v USA byla obviněna z útoku na několik amerických a britských bank. Podle žalobce si ona a její společníci přišli na tři miliony dolarů; obviněna byla jen za prokázané útoky na finanční ústavy Bank of America a Wachovia se škodou 35 tisíc dolarů.

Za počítačové útoky jí hrozí 30 let za mřížemi a pokuta miliony dolarů, za používání falešných pasů pak dalších deset let a 250 tisíc dolarů. Její příběh by měl stvárnit ruský film Botnet, který má být natočen ještě letos.

Zatímco většina výše uvedených žen a dívek se chlubí dosaženými vysokoškolskými tituly, Adeanna „Dena“ Cookeová se charakterizuje trojčíslím 85-60-85. Je totiž modelkou, která fotografovala i pro Playboy. Když se stala obětí kybernetické šikany (jeden z kamarádů zveřejnil na webu její snímky, aby ji mohl vydírat; podle Cookeové ale šlo o fotomontáže), nelenila, „nabourala“ se do příslušného účtu a fotografie smazala.

Protože zjistila, že jde o mnohem širší problém, využila svých technických znalostí naplno a začala pomáhat stejně poškozeným ženám.

 

Tento příspěvek vyšel v Security Worldu 2/2016. Časopis (starší čísla i předplatné těch nadcházejících) si můžete objednat na adrese našeho vydavatelství.

Úvodní foto: © Igor Mojzes - Fotolia.com










Komentáře