Jak p2p ohrožuje vaše zabezpečení?

Sdílení souborů je stále běžnější – znamená to, že je nutné vzít vážně i hrozby, které se v přenosech p2p skrývají.

Jak p2p ohrožuje vaše zabezpečení?


Bezpečnostní hrozby pocházející z komunikace peer-to-peer (p2p) nejsou nic nového, v poslední době jsou ale mnohem důmyslnější.

Od ransomwaru a CryptoLockeru až po botnety – tyto globální hrozby se i nadále vyvíjejí a využívají stále propracovanější způsoby, jak se dostat k obětem. Pokud je týmy zabezpečení nehledají, mohou zůstat bez povšimnutí, což by mohlo být pro podnik v konečném důsledku velmi nákladné.

Blog, který provozuje firma TrendLabs Security Intelligence, uvádí informace o hrozbách po větší část uplynulých dvaceti let. V nedávném příspěvku věnovaném hrozbám maker a ransomwaru v oblasti e-mailů poznamenává jeho autorka Maydalene Salvadorová, že počet spamových zpráv dosáhl ročně počtu okolo 200 miliard e-mailů.

„Ne všechny spamové zprávy týkající se hrozby maker však měly přílohy. Některé e-maily obsahovaly odkazy, které vedly k legitimním webovým službám pro ukládání souborů, jako je např. Dropbox, odkud byly škodlivé soubory sdílené,“ tvrdí Salvadorová.

Nehledě na to, zda se využívá zašifrování souborů pro vydírání, nebo se užívá infekce malwarem, který následně ukradne přihlašovací údaje, uživatelé stále klikají a sdílejí tyto virulentní přílohy.

Tyto masivní kampaně se zločincům i nadále vyplácejí, protože jim poskytují přístup nebo vydělávají peníze.

Chase Cunningham, šéf výzkumu kybernetických hrozeb, a Jeff Schilling, CSO ve společnosti Armor, uvádějí: „Hackeři posílají phishingové e-maily obětem. Třeba CryptoLocker vidí, jaké protokoly jsou v síti otevřené. Potom se zamknou soubory, zašifrují se a drží se jako rukojmí.“

 

Zločinci míří na servery

Zločinci už vstoupili do arény serverů, upozorňuje Schilling. „Před pěti lety to bývaly botnety, ale nyní hackeři přešli na webové servery, které jim dávají větší sílu. Mohou zkompromitovat jeden server a potom získat hlubší přístup do firemní sítě,“ dodává Schilling.

Podle Cunninghama, pokud vaše infrastruktura – z technického hlediska – nevidí, co se děje v síti, neuvidíte ani přenosy p2p. Jestliže se vaše firma aktivně nesnaží nasazovat specializované nástroje typu threat intelligence, nevíte, co se může ve vaší síti objevit.

V softwarovém oboru sdílení souborů p2p neexistuje téměř žádná regulace, upozorňuje Schilling, „Kdo vám tedy řekne, jaké porty a protokoly se používají?“

Jedním z řešení je nepřetržitě monitorovat všechny protokoly. „Potřebujete mít nástroje threat intelligence a důsledné monitorování.“

Častým problémem monitoringu je, že většina síťového provozu se sleduje takzvaně od severu k jihu, uvádí Schilling. Pozorování spojení mezi východem a západem mezi servery v našem prostředí a dalšími servery odhalí jiné hrozby.

„Většina firem neumísťuje senzory mezi servery, aby odhalila takové aktivity p2p. Nedávno se prvek botnetu dostal do podnikového prostředí jednoho z našich zákazníků a rozšířil se i na jeden server v našem prostředí, ale zablokovali jsme to, protože jsme monitorovali směr z východu na západ a používáme whitelisty,“ uvedl Schilling.

Přestože existuje několik nástrojů na trhu, které mapují sítě, takže  IT profesionálové mohou vědět o všech souvislostech, „mnoho lidí nechce do těchto nástrojů investovat“, uvádí Schilling. „Nemají zájem, protože ve skutečnosti možná ani nechtějí vědět, jak zlé to je.“

Cunningham a Schillling uvedli, že CryptoLocker zůstává dalším problémem p2p. „Je to něco, co v posledních letech skutečně propuklo. Zranitelnosti v noteboocích a dalších osobních zařízeních však nevedou k vypnutí protokolů p2p,“ pokračuje Schilling.

Jakmile zločinci získají přístup k jednomu počítači, mohou vidět všechny porty a protokoly v této síti. „Mělo by jich být otevřeno co nejméně,“ radí Cunningham. „Lidé sdílejí soubory a připojují se k síťovým diskům a malware migruje a šifruje tyto síťové disky.“

Obrana před těmito hrozbami má velkou souvislost s návrhem sítě a používáním systémů řízení přístupu k síti, takže když se počítač připojí do sítě, je mu povolený pouze určitý provoz.

„Všechny porty a protokoly jsou zamknuté. Mnoho uživatelů může dělat veškerou potřebnou práci ze sítí pro hosty, které jsou od podnikové sítě oddělené příslušnou segmentací,“ vysvětluje Schilling.

Navíc „oddělte segmentací od podnikové sítě uživatele, kteří využívají svá vlastní zařízení. Pracujte s touto uživatelskou populací tak, jako by byly dané počítače již infikované,“ radí Schilling.

 

Distribuovaná hrozba

Michael Taylor, šéf aplikačních vývojářů ve společnosti Rook Security, uvádí, že v závislosti na povaze útoku přicházejícího z p2p může být obrana proti těmto hrozbám velmi složitá. „Namísto šíření z několika serverů či hostitelů dochází k outsourcingu na mnoho hostitelů. Použití firewallů nedokáže zablokovat všechny tyto přenosy.“

Botnety z aplikací p2p jsou populární a používají velmi důmyslné komunikační metody. Jejich vymýcení představuje likvidaci stáda, což se samozřejmě liší od tradiční hrozby botnetu, který má vlastní řídicí centrum.

„Když máte botnet, musíte mít některé servery, které řeknou ostatním, co mají dělat. Pokud dokážete vlastní síť izolovat od řídicích serverů, nedokáže se manažer botnetu dostat k ovládání botů,“ uvádí Taylor.

Jestliže je několik takových řídicích serverů statických, je snadnější takové přenosy izolovat. „Můžete v podstatě odříznout pokyny pocházející od osoby, která botnet provozuje, a to vám umožní získat nějaký čas na nápravu, ale při konfiguraci p2p, kdy je botnet více decentralizovaný, je těžší takovou komunikaci odfiltrovat,“ vysvětluje Taylor.

 

DDoS nebo phishing

Hrozby od těchto botnetů sahají od útoků DDoS až po spamovací e-maily využívané k infiltraci sítě zkompromitováním pracovní stanice uvnitř prostředí. Jakmile získají přístup, mohou se zaměřit na server, kde jsou uložené důvěrné informace.

„Můžete tyto hostitele také použít pro rozšířené phishingové útoky, identifikovat nejvyšší manažery a další cíle pro útoky cíleného phishingu a whalingu, nebo se zaměřit na zaměstnance disponující přístupem k datům, o která máte zájem,“ popisuje Taylor.

Data jsou nejčastějším primárním cílem zločinců. „Pro zločince je to velmi lukrativní útočný vektor, když jsou manažeři poměrně snadnou kořistí. Lákavá je autorizace on-line převodů a kompromitace jejich hardwaru, protože mají přístup k velkému množství dat,“ uvádí Taylor.

V závislosti na tom, jak je síť segmentovaná, se zločincům nemusí podařit přímý přechod z pracovní stanice ke korunovačním klenotům podniku, ale útočník může získat přihlašovací údaje, které mu dále pomohou v pohybu sítí.

S využitím signatur pro perimetr sítě a pro interní síť „můžete vidět přenosy přicházející zvenčí a také pokusy o přístup k ostatním uvnitř sítě“, uvádí Taylor.

 

Tento příspěvek vyšel v Security Worldu 4/2016. Časopis (starší čísla i předplatné těch nadcházejících) si můžete objednat na adrese našeho vydavatelství.

Úvodní foto: © Christos Georghiou - Fotolia.com










Komentáře