Je Apple bez Jobse agilnější?

Je poslední bašta spolehlivých počítačů ztracena, nebo jí nikdy firma Apple nebyla? Kde se vůbec bere ta odvaha servírovat zákazníkům ne zcela funkční technologické produkty?

Je Apple bez Jobse agilnější?


Pokud je něčeho na světě dostatek, je to nedbalosti. Její zásoby jsou nevyčerpatelné, objevuje se všude. Není před ní úniku. Týká se to všech, i těch nejspolehlivějších a nejprověřenějších subjektů, objektů, entit. Stačí chvíle nepozornosti a už je tu.

Kdo jiný by si to mohl uvědomovat, než uživatel stolních počítačů, chytrých telefonů, zkrátka všech moderních přístrojů, které nás zaplavují ve vlnách v menších a menších rozestupech? Při této rychlosti uvádění novinek už není důležité chyby nemít nebo je opravovat, ale uvádět nové funkce rychleji a rychleji, dříve než to napadne konkurenci. Kvalita implementace není zase až tak důležitá a může přijít později. Ostatně, stačí se podívat, jaká módní slova hýbou rádoby seriózním světem velkých podniků a korporací. I v jejich vývojových týmech se projevil nový trend, který žádá, aby byly agilní. A to doslova, současná generace projekt manažerů musela přejít na agilní vývojové technologie, kde „agilní“ není přívlastek, ale terminus technikus patřící do stejné skupiny, jako je extrémní programování, SCRUM apod.

Ve všech případech je hlavní myšlenkou vývoj iterativní, vedoucí rychle a blíže k průběžnému cíli. Co to znamená? Na rozdíl od klasického páru zadání – cíl, se u současných vývojových metod počítá s tím, že 1) cíl je průběžně upřesňován, 2) není důležité dobrat se od počátku pevně stanoveného řešení, ale implementovat maximum z možných funkcí v minimu času. Vše ostatní může přijít později. Ještě konkrétněji, vývojáři se tu podle vlastních slov snaží soustředit na staré dobré pravidlo 80/20, tedy 80 procent potřeb uživatele bývá naplněno pouhými 20 procenty ze všech funkcí produktu.

A právě u agilních metodik není nic snazšího, než si pro první vývojové cykly (trvající řekněme 1–3 týdny) stanovit cíle spadající právě do této minimalistické skupiny nejpotřebnějších funkcí. Myšlenkou je, že na konci každého cyklu by mělo být k dispozici téměř fungující řešení, ke kterému by další méně podstatné či zákazníkem nově požadované funkce byly přidávány v dalších vývojových iteracích. Produkt by se tak – dá se říct asymptoticky – blížil ke kličkujícímu cíli zadání zákazníka.

Jedním z opor boje proti nedbalosti a současně firmou, které se vymykala nespolehlivosti počítačových platforem, byl Apple, který používal heslo „Prostě to funguje“. Které pravděpodobně vymyslel i prosazoval jeho vrchní velitel, Steve Jobs. Ten byl pověstný svým usilováním o dokonalost, či možná svým nesmiřitelným bojem s nedokonalostí či nedbalostí ve vlastní firmě. Šéf to ostatně nebyl nejoblíbenější. Nakolik to skutečně bylo jeho úsilí a nikoli firemní filozofie, se bohužel záhy ukázalo. Stačilo několik měsíců od jeho smrti a Apple potkalo několik faux pas, v případě jiné platformy s méně oddanými fanoušky bychom si troufli napsat „fiasek“. Puma (Mountain Lion), poslední verze OS X, nabídla řadě svých uživatelů překvapivou paletu zádrhelů, ke kterým se podpora firmy Apple příliš nehlásila a postižená minorita si je musela nějak vyřešit sama.

Upgrade na iTunes 11, původně ohlášený na říjen a postupně oddalovaný až na prosinec, možná přinesl opět o něco vylepšené uživatelské rozhraní (což je další z módních sousloví současnosti), ale –ouha – odmítal přehrávat některé filmy s odkazem na „neznámý formát QuickTime“ a v záloze mělo ještě řadu dalších překvapení, minimálně pro uživatele, kteří si za poslední roky zvykli na jistou úroveň spolehlivosti OS X a jeho aplikací.

Samozřejmě nemůžeme opomenout platformu mobilní. iOS 6 nabídl řadu žertíků, především v oblasti geografické osvěty. A nešlo jen o maličkosti ze zemičky ve střední Evropě, kde se různé mosty toulaly po souši a obcovaly s ulicemi místo patřičných řek. Třeba takový Berlín sám sebe s překvapením nalezl v Antarktidě a pro další příklady bychom chodit nemuseli ani „takhle daleko“.

Klíčovou otázkou samozřejmě je, zda může prázdnota po jednom člověkovi způsobit takou zásadní a rychlou proměnu kultury jedné firmy. Nebo tam ta proklatá nedbalost celou dobu bloudila po chodbách a kantýnách a jen dozrávala, až vyhřezla v podobě takových excesů? A možná jen našemu světu není pomoci, nedbalost, „agilita vývoje“ a naprostý nezájem o poskytování solidních výrobků se nezvratně stalo součástí naší civilizace.

Úvodní foto: © hifrombelgium - Fotolia.com










Komentáře