Windows 7 / Server 2008 R2: Jak na hromadné instalace?

Systémy Windows 7 a Windows Server 2008 R2 využívají pro instalaci tzv. imaging (rozbalení obrazu vzorového počítače na disk cílového počítače). Díky tomu lze instalaci provést několika možnými způsoby.


Pro instalaci malého počtu počítačů nebo pro instalaci počítačů bez síťové konektivity lze využít DVD média nebo USB. Pro instalaci většího počtu počítačů se doporučuje využít některého z nástrojů pro automatizaci instalace. Některé nástroje jsou placené, například System Center Configuration Manager, jenž zajišťuje správu koncových počítačů od instalace základního operačního systému přes instalaci aplikací a různých opravných balíčků až po inventarizaci nainstalovaného hardwaru a softwaru. Některé nástroje jsou součástí Windows Serveru, a to od edice Standard výše, jako např. Windows Deployment Services (WDS).

Mnoho nástrojů pro automatizaci instalace nebo pro její přípravu lze také zdarma stáhnout ze stránek společnosti Microsoft. Mezi takové nástroje patří například Windows Automated Installation Kit (Waik), sada určená pro modifikaci instalačních balíčků a pro přípravu odpovědních souborů pro automatizaci instalace. Dalším bezplatným nástrojem je Microsoft Deployment Toolkit (MDT), který představuje sadu skriptů a nástrojů pro zjednodušení instalace ve firemním prostředí a slouží k řízení celého procesu instalace. Některé pomůcky lze také kombinovat tak, aby se instalace v konkrétní firmě či organizaci automatizovala na požadované úrovni. Kromě instalace koncových stanic lze stejné nástroje využít také pro instalaci Windows Serveru.

Příprava instalačního disku spočívá ve vypálení připraveného ISO souboru na DVD médium. Pro instalaci z USB média je nutné připravit USB disk pomocí nástroje Diskpart, který je však součástí Windows Vista i Windows 7. Jakmile je USB médium připraveno, stačí zkopírovat obsah DVD nebo ISO souboru a při startu počítače pak zvolit boot počítače z USB. V obou případech je možné instalaci automatizovat umístěním odpovědního souboru „autounattend.xml“, který je připraven pomocí nástroje Waik. Instalační postup byl oproti Windows Vista pozměněn, a tak je nutné použít instalační médium s konkrétní edicí Windows.

Pro instalaci v rámci firemního síťového prostředí lze využít i službu Windows Deployment Service (WDS), jež je integrována s DHCP serverem a umožňuje tzv. PXE boot na počítačích bez operačního systému. Služba WDS ve Windows Server 2008 R2 přináší nově možnost přidat ovladače na server a instalovat je pak na klientských počítačích, a to včetně přidání ovladačů do Windows PE boot (to se týká hlavně síťových ovladačů a ovladačů řadičů disků).

Další vylepšení se týkají podpory nasazení virtuálních disků (VHD), podpory pro multicast a podpory pro více WDS serverů. Pro automatizaci instalace pomocí WDS je opět možné umístit k instalaci odpovědní soubor připravený pomocí nástroje Waik.

Automatizace instalace
Pokud se uživatel rozhodne pro základní instalaci OS tak, jak je OS dodáván výrobcem, může použít nástroj DISM pro vložení ovladačů, které nejsou součástí OS, případně je možné vložit aktualizace, které jsou vydávány pomocí služby Windows Update.

Nejjednodušším řešením, jak získat ovladače nebo aktualizace pro operační systémy, je služba Windows Catalog (catalog.update.microsoft.com). Pokud některé ovladače nejsou součástí Windows Update, lze je stáhnout přímo od výrobce. V případě, že výrobce nemá ovladače dostupné přímo pro Windows 7, je možné v mnoha případech využít ovladače pro Windows Vista.

Takto stažené aktualizace a ovladače je možné vložit do instalace Windows ještě před jejím spuštěním. Pro přípravu image, včetně předinstalovaných aplikací, lze využít příkazu sysprep pro přípravu instalačního obrazu. Po ukončení chodu nástroje sysprep je počítač restartován, přičemž je nutné nastartovat do Windows PE a nástrojem imagex uložit obsah disku do souboru s obrazem instalace. Při přípravě instalace je potřeba vyvarovat se vícenásobného spouštění zmíněného nástroje – při každém spuštění se totiž odečítá tzv. rearm počítadlo z úvodní hodnoty 3 a při třetím spuštění nastane chyba a instalaci už nebude možné připravit.

Deployment Toolkit 2010
Nástroje Microsoft Deployment Toolkit (MDT) je možné instalovat buď na administrátorskou stanici, nebo na server, na němž bude umístěn instalační adresář. Pomocí průvodců v MDT je příprava instalace mnohem rychlejší, není třeba znát specifické nástroje pro přípravu instalací.

Hlavní částí MDT je administrátorská konzola, kterou se provádí import instalačních médií, příprava ovladačů, import aktualizací a dalších balíčků operačních systémů, tedy prvků, které se mají instalovat na cílové počítače.

Ve chvíli, kdy jsou všechny instalační zdroje připraveny v prostředí MDT, přistoupí se k vytvoření tzv. sekvence úkolů, která řídí celý instalační proces. Spustit instalaci z MDT je možné několika způsoby, ať je to CD, nebo USB disk, ale postup lze také kombinovat se službami WDS. Instalaci lze rozdělit na 3 základní modely:
1.    Čistá instalace – na cílovém počítači není žádný OS ani uživatelská data.
2.    Upgrade – na zdrojovém počítači existuje OS a uživatelská data. Na tento počítač se bude instalovat nový operační systém a budou se na něm také obnovovat data. V takovém případě mohou uživatelská data zůstat na počítači mimo systémový oddíl. Tím se zásadním způsobem uspoří síťové pásmo.
3.    Výměna (replace) – na zdrojovém počítači je OS a uživatelská data. Tento počítač zaniká a bude instalován nový počítač. V takovém případě budou uživatelská data umístěna na serveru a přenesena na nový počítač.

Pro migraci uživatelských dat se v rámci procesu řízeného řešením MDT využívá User State Migration Toolkit (USMT), který ukládá data a nastavení počítače. Takto uložená data a nastavení je možné obnovit na cílovém počítači.

Autor pracuje jako konzultant pro server Optimalizovane-it.cz.











Komentáře