Metoda by mohla najít uplatnění při výrobě elektroniky nebo v medicíně.
Podstatou postupu je tzv. bipolární elektrochemie a zatím byl vyzkoušen pouze pro předměty z kovu. Kovová struktura je umístěna v roztoku, na jedné straně se rozpouští a na druhém se kov opět z roztoku sráží, objekt se tedy neustále „regeneruje“ (poněkud filozofická je otázka, zda můžeme mluvit stále o tom samém objektu). Podle vědců lze takto zajistit pohyb v řádu mikrometrů za sekundu, přičemž rychlost elektrochemické reakce i pohybu lze řídit.
Kovový předmět v roztoku se vystaví vnějšímu elektrickému poli, až se jedna z jeho stran stane katodou a druhá anodou. Polarizace musí být dost vysoká na to, aby spustila redoxní (oxidačně-redukční) chemickou reakci. Míra polarizace odpovídá rychlosti reakce a tedy i „pohybu“. Zatím si vědci takto hráli především s vločkami zinku v roztoku zinečnaté soli, díle i částečkami mědi a železa (opět v odpovídajících roztocích).
Experiment lze uspořádat tak, že rozpuštěné i vyloučené množství kovu je stejné, „předmět“ si tedy zachová svou velikost, ale údajně i tvar. Technika by tedy měla být využitelná nejen přímo k pohybu, ale i sestavování miniaturních elektronických komponent, které lze tímhle postupem dostat s velkou přesností na potřebné místo. Změnami orientace elektrického pole lze vyvolat i složitý pohyb. Na konci se rozpouštědlo odsaje.
Uvažuje se o aplikaci v nanomedicíně, kdy by se účinné látky tímto způsobem dostávaly do cílového místa (opět účinkem vnějšího elektrického pole; jak by se zajistilo, aby „kapsle“ plavala v roztoku žádoucího složení, zdroj bohužel nevysvětluje). Teoretici by pomocí pohybujících se kapiček mohli údajně dobře modelovat fungování biologických systémů, například bakterií.
Zpráva o nové technice vyšla v Journal of American Chemical Society.
Zdroj: ScienceDaily
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU