Chytrá váha sama pozná druh zboží

V supermarketech si ovoce a zeleninu vážíme na váze buď sami, nebo to udělá pokladní na pokladně. V obou případech ale zdržuje nutnost najít v „menu" na displeji váhy příslušný druh. Nemohl by systém hrušku od jablka rozpoznat sám?


Právě o tohle se ve svém japonském výzkumném centru pokouší Toshiba. Automatické rozpoznávání obrazu se pokládá za jednu z disciplín umělé inteligence, i když v tomhle případě to zní poněkud nadneseně. Výzkumníci sestrojili prototyp váhy doplněné kamerkou; systém údajně dokáže rozlišit i velmi podobné komodity, a to na základě drobných rozdílů v barvě či tvaru nebo podle struktury povrchu.
Systém nefunguje zcela automaticky. Snímané zboží porovná proti databázi obrázků a udělá „předvolbu" nejpravděpodobnější položky. Pokladní nebo zákazník pak výběr potvrdí, případně zamítne a bude listovat v seznamu zboží podobně jako dnes. To by se ale mělo stávat jen výjimečně (obvykle kvůli tomu, že původní záběr v databázi byl vytvořen pod úplně jiným úhlem). Systém má navíc paměť a dokáže se učit, takže v případě chyby je fotografie zboží zařazena do správné kategorie a vše se překonfiguruje.
Není jasné, jak se chytrá váha vypořádá s tím, když se ji uživatel bude snažit nějak záměrně ošidit (třeba ve stylu zasypat jednu dražší věc cibulí; nebo lidé prostě mohou potvrdit chybnou volbu, pokud systémem „nabídnutá" komodita je levnější). To je ale problém veškerých úplně samoobslužných pokladních systémů.
Toshiba doufá, že do praxe by se její chytrá váha mohla dostat do tří let.
Někteří odborníci ovšem upozorňují na to, že automatické rozpoznávání zboží se jen vzdáleně podobá nejčastější aplikaci „počítačového vidění", tedy rozpoznávání tváří. Tato aplikace má být obtížnější. Ostatně se objevilo už několik podobných pokusů, jak při placení zboží obejít bez čárových kódů či tagů RFID, ale žádná z těchto aplikací dosud nefungovala s dostatečnou přesností, aby ji šlo nasadit do reálného provozu.

Zdroj: New Scientist

 

Poznámky:

- Zdroj neuvádí, zda váha bude nějak síťově komunikovat, tj. zda úprava algoritmu v případě chyby se bude týkat jediné váhy, všech vah na prodejně nebo zda všechny tyto systémy budou sdílet stejnou databázi někde na internetovém serveru.
- Užitečné aplikace rozpoznávání ovoce, zeleniny a jiných potravin nemusejí být založeny jen na analýze obrazu. Na španělské univerzitě Jaume I se vyvíjí elektronický nos. Primárně je sice určen pro rozpoznávání příjemností vůní s ohledem na další šlechtění (Scienceworld.cz), lze si ale představit, že by se takhle automaticky detekovalo, zda si člověk nekupuje něco nahnilého. Nebo by na pachu mohlo být založeno i samotné automatické rozpoznávání?











Komentáře