Jak nejlépe postupovat při zálohování dat?

Články, které se věnují zálohování, se v poslední době objevují pravidelně a jejich frekvence vzrůstá. Na první pohled by se mohlo zdát, že tato osvěta prosakuje stále více do povědomí IT manažerů a vedení firem, ale kupodivu tomu tak není.


Zvláště při dnešní, stále ještě ne zcela stabilní ekonomické situaci, může mít jakýkoliv výpadek IT, zejména v serverové oblasti, katastrofální následky.

Bohužel, řada firem zahrnula oblast řešení obnovy provozu v případě havárie do těch druhořadých investic, které v současné době pozastavuje. Důvody jsou v podstatě dva – pokud IT infrastruktura pracuje a funguje spolehlivě, dejme tomu řadu let, pak se jeví jakékoliv finance vložené do systémů, které by řešily hypotetické havárie, jako v podstatě vyhozené peníze. Teoreticky vzato se tato investice nemusí vyplatit nikdy. Druhým důvodem je malá informovanost o aktuální nabídce softwaru pro zálohování a obnovu. U řady firem přetrvává představa, že potřebné softwarové vybavení je jednak velmi drahé a také velmi komplikované a jeho obsluha je tudíž složitá. Tento článek by měl ukázat, že ekonomická i provozní náročnost systému zálohování a obnovy dat je dnes podstatně menší, než tomu bylo před rokem nebo dvěma, a poskytnout některá základní doporučení pro volbu systému zálohování.

Co zálohovat?
K zálohování můžeme přistupovat z několika hledisek. Nejprve se zaměříme na oblast serverů. U nich se jedná o dva odlišné problémy – zálohování dat a zálohování systémů. Zálohování dat je v praxi docela rozšířené – přece jen málokdo si dovolí riskovat natolik, aby jeho nejdůležitější data, jako jsou ekonomické údaje, dokumenty či podklady pro výrobu existovala pouze v jedné kopii. Tak se zálohuje nejrůznějšími způsoby v principu křížově mezi servery s větší nebo menší organizovaností a přehledem. Pokud se využívají storage prostředky na bázi RAID polí, pak může být toto zálohování docela spolehlivé a může úspěšně posloužit.

Zcela odlišná situace je v oblasti vytváření záloh systémů. Servery bývají poměrně vytížené a uživatelé na ně plně spoléhají. Relativně vysoká spolehlivost současných serverů bohužel vyvolává falešnou představu, že jsou spolehlivé zcela. O to horší je pak realita, když nastane závažná porucha. V případě, kdy není systém zálohovaný, často nezbude nic jiného než nová instalace, ať už na stejné železo, nebo, což je pravděpodobnější a horší, na hardware odlišný. Taková instalace serveru může dle jeho komplikovanosti trvat minimálně hodiny, ale třeba i dny. Uživatelé by měli podstoupit alespoň myšlenkový test – co se stane v případě závažné havárie takovéhoto serveru – co pro nás bude znamenat výpadek jednu hodinu, co bude znamenat výpadek jeden den?  Výsledek lze snadno převést do finanční podoby a je pro firmu určitým měřítkem, podle kterého by měla zvažovat investice do zálohování systémů.

Navíc, v dnešní době je zcela obvyklé, že zálohovací systémy zvládají jak zálohování dat, tak zálohování systémů, problémem nejsou obvykle ani rozdílné operační systémy v rámci zálohovacího řešení. Jediná nepříliš vysoká investice tak dokáže komplexně vyřešit potřeby, jež organizace v této oblasti může mít.
Moderní řešení zálohování jdou ve své komplexnosti ještě dále – zálohovat lze nejen fyzické servery, ale i servery virtuální, lze převádět zálohovaný server do virtuální podoby, přenášet z virtuální podoby zpět do fyzického prostředí, a to nejen na stejný hardware, ale i na zcela odlišný.

Jak na to – výběr řešení
Nejprve je potřeba vybrat vhodné řešení. Je to velmi důležité a obvykle dlouhodobé rozhodnutí.  Postupujte podle následujících bodů:
1.    Vytipujte si dvě nebo více potenciálních řešení
Testovací verze bývají volně ke stažení, v případě potřeby je možné si vyžádat i prodloužení testování. Dodavatelé rádi pomohou s případnými problémy při instalaci.
2.    Otestujte si tato řešení
Pozor – nikdy ne na produkčních strojích. Pokud nemáte k dispozici testovací hardware, vyzkoušejte produkty ve virtuálním prostředí. Nebojte se obrátit na technickou podporu v případě jakýchkoliv pochybností nebo nejasností, alespoň si ověříte, s čím můžete počítat, až si produkt koupíte. Jak se říká – zálohovat umí každý, s obnovou už je to horší. Nespokojte se s tvrzením: „Po kliknutí na toto tlačítko systém obnovíte do původní podoby“. Chtějte vidět obnovený systém naběhnout. Berte hesla typu „systém bude koncem roku podporovat…“ s rezervou.
3.    Nechte si zpracovat cenovou nabídku
Požádejte svého dodavatele, ať vám zpracuje nezávaznou cenovou nabídku – existují různé licenční modely, slevy pro státní správu, školství, atd. Uvidíte, v jakém finančním horizontu se budete pohybovat. Nenechte se tlačit do rychlého rozhodnutí. Cenové nabídky jednotlivých řešení budou dost podobné, takže toto hledisko nebude pravděpodobně příliš důležité.
4.    Ujasněte si náročnost na obsluhu
Jinak může postupovat velká organizace, která má možnost vyčlenit pro zálohování alespoň zčásti člověka, a odlišně malá firma, která bude potřebovat co nejjednodušší obsluhu, pokud možno v češtině.
5.    Jaký licenční model dodavatel vašeho řešení používá
Budou vámi zakoupené licence časově neomezené, nebo je budete muset každoročně obnovovat? Zahrnuje licence technickou podporu? V jakém rozsahu? V jakém jazyce? Budete mít nárok na bezplatný upgrade?

Pokud nevynecháte žádný z těchto kroků, budete se moci odpovědně rozhodnout a s největší pravděpodobností svého rozhodnutí nebudete litovat.

Praktické postupy

Pokud jsme úspěšně vybrali a nainstalovali řešení zálohování, můžeme pokračovat dále. Nebudeme se příliš zabývat hardwarem. Obecně lze říci, že se postupně upouští od vytváření záloh na pásky a obvyklejší jsou nyní systémy označované anglickými termíny „disk to disk“, případně „disk to disk to tape“. Budeme vycházet z toho, že náš server budeme zálohovat například na zařízení typu NAS nebo SAN, které bude využívat RAID technologii.

Pokud se jedná o nově instalovaný stroj, provedeme první plnou zálohu ve chvíli, kdy systém zkonfigurujeme do produkčního stavu, respektive můžeme zálohovat i v některých mezikrocích, například před instalací softwarových balíků, u kterých máme představu, že mohou představovat určité riziko. Tuto plnou zálohu, můžeme vypálit na DVD nebo Blu-ray disk – může se totiž v budoucnu ještě velmi hodit.

Pro další konfiguraci zálohování musíme vycházet z povahy využití serveru – jinak budeme konfigurovat server s velmi častými denními změnami, jinak stroj, kde se data mění méně často. Zálohovací systémy mívají většinou předkonfigurována schémata zálohování, která s výhodou využijeme. Základními parametry bývají požadovaná retence dat, tedy jak stará data budeme chtít uchovávat, a jak často budeme zálohovat. Jednoduchým schématem může být například zálohovací schéma For ever incremental, kdy systém provede úvodní plnou zálohu a v dalších krocích (např. dnech) provádí pouze inkrementální zálohy, které, dejme tomu, po 7 dnech konsoliduje do plné zálohy, inkrementy smaže a pokračuje dále. Toto schéma lze klidně využít například pro každodenní zálohování systémových disků serveru. Budeme tak mít jistotu, že přinejhorším bude možné systém uvést do podoby, v jaké byl včera.

Stále bychom měli mít na zřeteli spolehlivost zálohování – prioritním úkolem je tady otestovat si obnovu serveru ještě v předprodukční fázi. Ověříme si tak, s jakými problémy se lze setkat v případě havárie. Druhým důležitým prvkem je pravidelné ověřování funkčnosti záloh – v tomto směru nám moderní zálohovací systémy vyjdou vstříc – mají obvykle takové úlohy implementovány přímo v sobě, na nás bude jen určit si četnost takových kontrol.

Samotná výroba diskových obrazů, označovaná také jako imaging, nám postačí pro zálohování systémů. Pro vytváření záloh SQL serverů a e-mailových serverů, jako je například MS Exchange, nemusí být ovšem optimální. Pro tyto systémy poslouží jako nadstavba zvláštní zálohovací programy, které kromě imagingu umožňují brick-level zálohování a obnovu. Tyto systémy zálohují s podstatně kratšími časovými okny a umožní nám také obnovit třeba jednotlivé e-mailové schránky nebo dokonce konkrétní zprávy.

Zálohování stanic

K zálohování stanic můžeme přistupovat obdobně, jako tomu bylo v případě serverů, a obojí lze často ovládat současně z jednoho systému. Možností je tady ale více a hodně bude záležet na tom, jak organizace pojímá funkčnost stanic.

V případě, kdy se valná většina činnosti a datové aktivity odehrává na serverech a stanice slouží v podstatě jen jako terminály, můžeme místo zálohování stanic volit systémy pro hromadnou instalaci diskových obrazů (tzv. deployment). Pokud nám stanice slouží tímto způsobem, tak ji v postatě nemusíme zálohovat, ale musíme mít systém, který nám umožní ji dostat vždy do prvotně nakonfigurovaného stavu. K tomu slouží produkty pro deployment, které v principu využívají obdobnou technologii imagingu, ale obráceným způsobem. V systému máme uložený zdrojový image, který může být totožný pro řadu stanic, a ve chvíli, kdy dojde na stanici k nějakým funkčním problémům, provedeme obnovu původního stavu. Tato řešení mají jednu velkou výhodu – jsou podstatně levnější než zálohovací systémy. Používají se často v počítačových učebnách, internetových kavárnách, ale i v podnicích s terminálovým využitím stanic. Toto řešení přináší i další možné úspory – na stanicích v učebnách například nemusíme použít antivirové programy, na konci dne se provede jednoduše „refresh“ a ráno jsou systémy opět ve 100% stavu. Totožnou technologii lze použít i u serverů.

Virtualizace
Virtualizace je jedna z technologií, která podstatně mění tvář IT. Jak už to bývá, v posledních letech dochází k velkému posunu vnímání virtualizace od technologické lahůdky ke standardní technologii pro všeobecné použití. Dnes už neplatí, že se jedná o technologii vyhrazenou pro velké firmy s řadou IT odborníků a virtualizaci serverů v současné době úspěšně využívají i malé firmy. Virtualizace desktopů dnes pokročila tak daleko, že uživatelé Mac OS mohou spouštět na Applu programy Windows prostřednictvím určitých aplikací, o kterých ani netuší, že se jedná o virtualizační nástroje.

Je potřeba si uvědomit, že virtuální servery jsou ovšem také servery, které je zapotřebí zálohovat. Lze sice využít možnosti uložit zálohu virtuálního stroje ve vypnutém stavu, ale pro produkční prostředí to není optimální řešení. Dnešní zálohovací systémy dokáží přistupovat k virtuálním serverům stejně jako k těm fyzickým – tedy po instalaci agenta do virtuálního prostředí zacházíme s virtuálním serverem stejně jako s fyzickým. Ještě výhodnější může být využití instalace agenta přímo do hypervizoru například Hyper-V nebo VMware ESX\ESXi serveru. Tento agent se nám pak postará o zálohování všech zde umístěných virtuálních serverů, a to za chodu a s podstatně menšími systémovými nároky, než kdyby byl agent zálohování nainstalován v každém virtuálním stroji. Dodavatelé zálohovacích systémů virtualizaci pochopitelně vnímají i z licenčního hlediska, a tak existují i výhodné balíky, které obsahují licenci pro fyzický server a na něm umístěné virtuální servery. Toto řešení je pro zákazníka obvykle podstatně ekonomicky efektivnější.

Deduplikace
Pokud mluvíme o posunech ve využití technologií, měli bychom se zmínit ještě o deduplikaci dat, u které nastává stejný posun jako dříve u virtualizace. Základním principem této technologie je to, že pokud zálohovací systém nalezne v průběhu zálohování blok informací, který má již uložen, tak ho znovu neukládá a uloží si jenom odkaz na jeho umístění, čímž dokáže podstatně redukovat výsledný objem záloh.

Je to další prvek, který se vyskytuje v hi-tech řešeních již řadu let, ale z ekonomických důvodů bylo jeho využití pro malé a střední firmy prakticky nemožné. V posledních měsících ale nastal další přelom a tato technologie, která umožňuje podstatně redukovat množství ukládaných dat, se stává dostupnou i pro ty nejmenší podniky a organizace. Při volbě zálohovacího systému si zjistěte, zda deduplikaci dat umožňuje a také za jakých podmínek. Někteří výrobci odvozují cenu takového řešení třeba z objemu zálohovaných dat, někdy lze deduplikaci využít později, třeba jako volitelný doplněk.

Čas jsou peníze?
Může tomu tak být. Ujasněte si, jestli je pro vás riziko nezálohování nebo provizorního zálohování přijatelné. Zamyslete se, jaké následky by mohly mít výpadky důležitých serverů nebo stanic ve vaší organizaci. Pokud se rozhodnete, že chcete tato rizika minimalizovat, tak raději neotálejte. Řešení zálohování se volí lépe v klidu a s chladnou hlavou a ne ve chvíli, kdy musíte urychleně řešit havarijní stav, a to platí dvojnásob v dnešní době.

Autor pracuje jako ředitel společnosti Zebra systems.











Komentáře