První antimagnet – aplikace mohou překvapit

Vědci ze španělské Universitat Autónoma de Barcelona tvrdí, že vyvinuli první antimagnet – materiál odstiňující vnitřní magnetické pole tak, že po něm nezůstane žádná stopa. Pokud by se objev potvrdil, možnosti využití by byly obrovské.


Například některé miny (především ty určené proti lodím) vybuchují právě po zjištění detekce magnetického pole. „Antimagnet“ by tak dokázal oslepovat mnohé detekční technologie, a to třeba i ty používané na letištích. Jako každá technologie by i tato byla určitě zneužitelná.

Velké možnosti se nabízejí ve zdravotnictví. Kardiostimulátory a další přístroje různě nežádoucím způsobem interagují s magnetickým polem, které se používá třeba při vyšetření magnetickou rezonancí (fMRI). I když to třeba neohrozí přímo funkci zařízení, může to podstatně zkreslit výsledky skenování.

Antimagnetická clona španělských výzkumníků se skládá z několika vrstev. Vnitřní vrstvu představuje je supravodivý materiál, který blokuje vnitřní magnetické pole. To by bylo samo o sobě triviální, ale detektor by to neošálilo. Supravodivý materiál totiž ovlivňuje (zeslabuje až v blízkosti ruší) i vnější magnetické pole. Jako další vrstvy se proto použije několik metamateriálů, které budou vnější magnetické pole ohýbat „jako by nic“. Nakonec toto využití metamateriálů se příliš neliší od jejich dosud hlavních aplikací, tedy zajištění neviditelnosti a zvýšení efektivity bezdrátového nabíjení (Metamateriály by mohly zlepšit bezdrátové nabíjení). Metamateriálů se použije několik druhů a v několika vrstvách, podobně jako když pro zajištění neviditelnosti potřebujeme pokrýt co největší rozsah spektra.

První prototyp antimagnetu měl podobu válce kolem magnetu. Existují ale i jiné možnosti a stínící plášť nemusí údajně magnet ani zcela pokrývat. To se může hodit pro zařízení v lidském těle, která by měla umět dále komunikovat a nechceme je rozhodně neprodyšně oddělit od okolí. Elektronickou součástku můžeme odstínit a přitom ji dokonce mít dále zapojenou do zdroje energie nebo zadrátovanou s dalšími systémy.

Autoři optimisticky tvrdí, že nasazení antimagnetů by nemělo stát nic v cestě, protože technologie nevyžaduje žádné exotické materiály ani výrobní postupy. Určitým problémem je, že obalových vrstev je hned několik. Nelze proto předpokládat, že bychom takto mohli např. elektroniku „natlačit“ blíže k sobě bez toho, aby se jednotlivá magnetická pole navzájem ovlivňovala; k další miniaturizaci elektroniky bude třeba použít jiné cesty.

Hlavním autorem studie, které byla publikována v časopisu New Journal of Physics (vydává Německá fyzikální společnost), byl profesor Alvar Sanchez.

 

Zdroj: ScienceDaily

 

Poznámka: Supravodivost a magnetické pole se nesnášejí. V poslední době se ale objevily také supravodivé látky, např. oxid hlinito-lanthanitý za velmi nízké teploty, které magnetické pole ve svém okolí neruší (použije se, když rušit magnetické pole nechceme – s výše popsanou technologií by to tedy bezprostředně kolidovat nemělo).











Komentáře