Sken mozku prozradí, jak člověku půjde počítačová hra

Vědci na základě sledování mozkové aktivity v určité oblasti dokáží odhadnout, jak bude člověk úspěšný v počítačové strategii. Dosavadní výzkumy se soustředily na sledování mozkové aktivity během hry nebo těsně po ní. Nový přístup naopak prováděl sken mozku „v klidu".


Výzkumníci použili magnetickou rezonanci a sledovali typ signálu zvaný T2 v bazálních gangliích. Teprve poté dobrovolníci dostali za úkol naučit se určitou speciálně připravenou hru (válka ve vesmíru, ničení nepřátelských pevností ideálně bez ztráty vlastních kosmických lodí). Nikdo z nich videohry předtím systematicky nehrál, takže vstupní podmínky měli srovnatelné. Po 20 hodinách tréninku hry se samozřejmě všichni hráči zlepšili, ale ne stejně. Míra zlepšení dobře korespondovala s předtím změřeným obrazem mozkové aktivity.

Oproti jiným předpovědím, založených třeba na měření velikosti určitých částí mozku, měly rozdíly v aktivitě bazálních ganglií zaznamenané magnetickou rezonancí mnohem větší vypovídací hodnotu. Jiné metody totiž nedokázaly příliš dobře odhadnout úspěšnost při řešení tak komplexních problémů, jako je právě počítačová strategie (kde se kromě motoriky vyžaduje např. i paralelní zpracovávání více úloh v reálném čase a přepínání pozornosti; přeskočíme anatomické podrobnosti, nicméně sledované mozkové struktury mají údajně vztah právě k přepínání pozornosti, určitým pohybovým dovednostem, ale i pro pocity očekávání a vnímání odměny/trestu). Výhodou nového postupu je i to, že objevem je především statistické zpracování určitých dat a rozpoznávání vzorů. Jinak řečeno, jako vstup lze použít i data získaná při jiném vyšetření magnetickou rezonancí, což samozřejmě snižuje náklady celé metody.

Z výsledků nevyplývá, že by mozek byl zadrátován zcela natvrdo a že člověk s příslušnou mozkovou aktivitou je odsouzen hrát navždy špatně, ale minimálně na počátku mu to prostě moc nepůjde.

Strategická počítačová hra byla zvolena jako dobře testovatelný a vyhodnotitelný příklad. Asi je celkem jedno, jak by někomu, kdo stejně skoro nehraje, hry šly v případě změny zájmů, nicméně strategie jsou prostě jedním z komplexních problémů a jejich zvládnutí obecně ukazuje naši schopnost se učit. Bude sken mozku jednou třeba součástí přijímacího pohovoru na určitá místa? Nebo snad na základě podobných testů bude jednou fungovat individuální výuka, šitá na míru silným i slabým stránkám každého z nás?

Výzkum vedl Art Kramer, profesor psychologie na University of Illinois. Článek byl publikován v časopisu PLoS One.

 

Zdroj: ScienceDaily

 

Obrázek: ilustrační (zobrazovací technika konkrétně nikoliv nukleární magnetická rezonance, ale pozitronová emisní tomografie)

Zdroj: Wikipedia, výřez. Licence obrázku public domain











Komentáře