Utility storage: Čeká nás daleká cesta (1.)

Zatím virtualizace úložných systémů začíná stále častěji nacházet cestu do podnikové infrastruktury, její pokročilejší fáze – ukládání dat poskytované na bázi služby - zatím trochu tápe.


Nejprve přijde virtualizace a potom utility storage. To byla dlouho vize vývoje podnikových úložišť za situace, kdy odvětví IT rostlo stále dynamičtěji a služby na vyžádání se staly obvyklou záležitostí. Dobrou zprávou je, že konečně nastala vhodná doba pro virtualizaci úložišť. Zájem o ni zvyšují úspěšně dotažená virtualizace serverů i zprávy o pozoruhodných výsledcích jejích raných osvojitelů - průkopníci uvádějí velký přínos ve využití úložiště i ve zmenšení starostí ohledně správy na úrovni zařízení. Také zmiňují, jak se jim podařilo vyhnout se neustále rostoucím výdajům navzdory boji s ustavičně se zvyšujícím objemem dat.

„Podařilo se nám zvýšit využití úložišť ze 40 % až na 85 %. Virtualizace nás zachránila před nákupem trojnásobku diskové kapacity, než jsme nakonec potřebovali a podařilo se nám vytvořit jediné místo pro správu konektivity mezi úložišti a hostiteli,“ pochvaluje si Drew Kreisa, správce úložišť ve společnosti Mercury Marine.

Raní osvojitelé ale také zjistili, že rozdíl mezi virtualizací serverů a vizí utility storage je obrovský a plný zdánlivě nepřekonatelných výzev. Očekávání uživatelů jsou mlhavá hlavně kvůli zmatení způsobenému velkým počtem různých architektur, nedostatkem interoperability mezi výrobky různých dodavatelů a kvůli zatím slabým nástrojům správy prostředků úložišť (Storage-Resource Management, SRM) pro virtuální prostředí. Vedoucí pracovníci IT čekají, že si to průmysl vyřeší, a radují se, že jim virtualizace úložišť přinese užitek. Jejich vize velkých úložných služeb jsou však odsouvány do budoucna.

Současné opojení
Když společnost Mercury Marine začala před pěti lety zjišťovat možnosti virtualizace úložišť, byl výběr omezený. Dnes tomu už tak není. Možnosti toho, jak abstrahovat fyzickou vrstvu, jsou tak rozsáhlé, že by vedoucí pracovníci IT měli být velmi opatrní, jak upozorňuje Kreisa. „Na trhu je poměrně velký zmatek. Existuje zde příliš mnoho společností nabízejících zcela rozdílné způsoby architektury sítě, což znamená, že je třeba ostražitosti, aby se do ní nepřidala komponenta, která by znehodnotila to, což bylo dosud vytvořeno,“ dodává.

Teoreticky virtualizace úložišť snižuje složitost správy, zálohování, archivace a migrace dat mezi sdílenými úložnými zařízeními. Pomocí této technologie by se šéfové IT neměli dostat do nesnází týkajících se fyzických zařízení.

Volba správného přístupu k virtualizaci úložišť ale může být kritická. Nejprve se musí společnost rozhodnout, jaký způsob virtualizace úložišť chce použít. Například může zvolit hostitelský systém od firem, jako jsou Brocade Communications a Symantec. Tato prostředí však při svém růstu vyžadují další vlastní operační systém, hostitelské virtualizační licence, údržbu a software.

Také lze nasadit virtualizaci úložišť formou appliancí, jako je SAN Volume Controller společnosti IBM, nebo softwaru, který pracuje v příslušném datovém přepínači, jako je třeba Invista od společnosti EMC. Arun Taneja, zakladatel konzultační firmy Taneja Group, říká, že přístup založený na appliancích je nyní v kurzu, zatímco metoda využívající přepínače není příliš oblíbena kvůli relativně vysoké ceně.

Společnost, která se rozhoduje použít strategii založenou na vlastní infrastruktuře, musí také zvážit, zda chce použít technologii in-band, out-of-band nebo split-path. Produkty in-band, které dodávají firmy DataCore Software, FalconStor Software nebo IBM, používají přenos datových i řídicích informací v přímé cestě mezi hostitelem a řadičem. Řešení out-of-band, jako např. ta od společnosti LSI, oddělují tok dat od toku řídicího.

Technologie split-path, kterou používá třeba firma EMC, inteligentní přepínače  přesměrovávají řídící příkazy na externí řadiče a umožňují tok I/O operací pro čtení a zápis dat od hostitele přímo na odpovídající fyzický úložný systém. Společnosti mohou také virtualizovat svá prostředí úložišť pomocí přístupu, jaký zvolila Hitachi Data Systems, kdy řadiče přiřazují metadata k přenosům dat od přepínače k úložným systémům. A poslední metoda zahrnuje použití úložných polí. Dodavatelé jako HP nebo 3Par umožňují týmům IT vytvářet mezi serverem a úložištěm virtuální jednotky LUN (Logical-Unit Numbers).

Zábava s bloky
Další faktor stanovující, zda organizace chce provádět virtualizaci na úrovni bloků nebo souborů, je také kritický, protože, jak Kreisa poukazuje, existuje mezi nimi jen malá možnost integrace. Mercury Marine použila v rámci projektu konsolidace dat applianci SAN Volume Controller od firmy IBM pro virtualizaci na úrovni bloků. Vedoucím architektem byl právě Kreisa. Použití blokové úrovně firmě Mercury rychle ulevilo od hlavních problémů: od obtížné správy rostoucího množství úložišť, od nedostatku místa v řadičích, od potřeby zálohování a obnovy pomocí nových technologií, a také od omezených možností růstu.

Scott Christiansen, ředitel zabezpečení ve firmě Leo A. Daly, zvolil při potřebě konsolidovat podniková data z deseti poboček po celém světě jiný směr. Protože jeho zařízením NAS skončila jejich předpokládaná životnost, nahradil je virtualizovanými poli úložišť EqualLogic od Dellu, která připojil ke gigabitovým přepínačům Cisco v každé pobočce. To mu umožnilo spravovat veškeré úložné systémy jako jediný systém. Nyní, když uživatelé potřebují místo pro své velké soubory AutoCADu nebo pro trojrozměrné modely staveb, může použít více zdrojů.

Christiansen používá k automatické alokaci prostředků ve své síti technologii tzv. „thin provisioning“, která je vestavěná v produktech Dell. Při tomto režimu je úložná kapacita rezervována pouze pro zápis dat aplikacemi, což zajišťuje maximální využití prostředků při minimální ceně.

„Tradičně při potřebě aplikace na 10 GB úložného prostoru požádá administrátor databáze o 40 GB a správce úložiště zajistí 100 GB, protože chce mít na několik měsíců klid. Tato kapacita 100 GB je tedy vyhrazena pro konkrétní aplikaci a není dostupná nikomu jinému,“ říká konzultant Taneja. Thin provisioning umožňuje šéfům IT, jako je Christiansen, plánovat využití svých kapacit mnohem vhodněji.

Zmíněná technologie také šetří peníze, protože pomáhá předcházet neoddělitelnému plýtvání energií, ke kterému v dnešním světě úložišť dochází, uvádí Andrew Reichman, analytik společnosti Forrester Research. „Při normálním provozu se ponechávají disky roztočené, čímž se spotřebovává energie a vytváří teplo,“ dodává.

Díky thin provisioningu mohl Christiansen lépe rozvrhnout data úložišť. Tím, že se zaměřil na data jako celek namísto individuálního ukládání, získal velké úspory jak z ceny technologií, tak i času nezbytného pro zajištění správy.

Vícenásobná úložná architektura také podporuje zvýšenou odolnost proti selhání a dále umožňuje vypracovat pokročilé plány obnovy po havárii, případně pro vyhovění potřebám normy e-discovery, jak tvrdí Christiansen. „Úložiště naší firmy mi dnes již nebere klidný spánek. Pokud se cokoli na jednom místě pokazí, můžeme na jiném místě zprovoznit rovnocennou náhradu, která je navíc pro uživatele zcela transparentní,“ dodává. Michael Schaffer, technologický ředitel e-shopu Alibris s knihami, hudbou a filmy zase vychvaluje vysokou odolnost proti selhání, kterou má u svého úložného pole firmy 3Par.

Virtualizace úložišť mu dovoluje provádět 5 milionů změn, které v databázi inventáře jeho společnosti denně vykoná 100 tisíc dodavatelů zapojených v globální síti. Velikost databáze a rychlost změn vytvářejí obrovské a dynamické požadavky na vysoce výkonné úložiště. „Naše databáze inventáře je srdcem i duší našeho podnikání – je zdrojem konkurenční výhody a také technických výzev,“ uvádí Schaffer.

Pokračování článku vám přineseme zítra...











Komentáře