Virtualizace serverů: Peníze zakleté v TCO a ROI

Globální „utahování opasků“ nutí organizace obracet každou minci dvakrát a mnohem pečlivěji zvažovat přínos každé plánované investice.


A tak najednou dosavadní, všeobecně známé argumenty, mluvící jednoznačně pro virtualizaci, ať už se jedná o zvýšení flexibility, dostupnosti, bezpečnosti, nebo o snížení spotřeby elektrické energie atd., ustupují do stínu požadavků na jasnou a srozumitelnou finanční argumentaci, zohledňující hospodářské priority a ekonomický charakter organizace.

Správná kalkulace nezbytných investic, jejich návratnosti (ROI) a celkových nákladů na vlastnictví (TCO) při plánování virtualizace serverové infrastruktury (nebo pracovních stanic) je základem pro hodnocení efektivnosti a tedy i pro samotný schvalovací proces realizace virtualizačního projektu.

S rostoucí vahou těchto požadavků se stávají stále zřetelnějšími některé problémy značně ztěžující zodpovědnou finanční analýzu TCO/ROI virtualizace. Jde o:

1.    Chybějící finanční ukazatele provozu stávající IT infrastruktury.
Pro srovnávání finančních přínosů virtualizace je v prvé řadě nezbytné mít k dispozici finanční ukazatele provozu stávající IT infrastruktury. Typickým příkladem je obtížné zjišťování nákladů na elektrickou energii pro provoz datového centra, které obvykle tvoří nezanedbatelnou část celkových provozních nákladů.

2.    Nedostačující, nebo žádna metodika výpočtu jednotlivých ekonomických ukazatelů.
Každá organizace má své specifické hospodářské priority a jedinečný ekonomický charakter. Tyto do značné míry určují, s jakou vahou organizace nahlíží na jednotlivé nákladové položky při vyhodnocování investic. Dostupné on-line TCO/ROI kalkulátory můžou poskytnout jen velmi obecnou představu, jelikož nejsou schopny zohlednit zákazníkova specifika ani náklady související s implementací virtualizačního řešení.

3.    Nevyčíslitelnost finančního přínosu jednotlivých funkcionalit virtualizačního řešení.
Zatímco vypočítat úsporu na hardware při konsolidaci serverů je poměrně snadné, číselně vyjádřit přínos takových funkcionalit, jako je fault tolerance nebo thin provisioning, již zdaleka tak triviální není. Ještě víc tuto skutečnost často komplikuje „marketingové mlžení“ funkčních omezení nebo nezbytných dodatečných výdajů na zajištění provozu některé z požadovaných funkcionalit.

4.    Srovnávání konkurenčních virtualizačních řešení.
Jednotlivá virtualizační řešení se navzájem liší svou architekturou a vyspělostí. Ty do značné míry určují jejich výkon a nabízenou funkcionalitou. Vzhledem k tomuto faktu je téměř nemožné, navzdory velkému tlaku uživatelů, uskutečnit objektivní srovnání byť jen tří nejvýznamnějších řešení pro virtualizaci serverů.

Do chvíle, kdy bude stanoven jednotný standard hodnotících kriterií, se budeme zřejmě muset smířit s existencí různých „nezávislých“ hodnocení, které mohou být připodobeny srovnávání rozličných kategorií automobilů jen podle výkonu motoru nebo vybavení interiéru.

Navzdory všem těmto úskalím je autor přesvědčen, že by si měl každý IT manažer či CIO, který ve svém IT ještě nedal šanci virtualizaci, co možná nejpřesněji srovnat TCO/ROI ukazatele své stávající a případné virtualizované infrastruktury. Díky novému modelu partnerského programu společnosti VMware již bude moci snadno rozlišit, kteří VMware partneři jsou schopni mu v tom kvalifikované pomoci. Možná ke svému velkému překvapení zjistí, že každým dnem, ve kterém odkládá virtualizaci IT infrastruktury, utrácí na vysokých provozních nákladech peníze na její pořízení.

Autor pracuje jako IT Solutions Consultant ve společnosti Bull.











Komentáře